Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Na soutoku Dyje a Moravy – květen 2015.

Uloženo v : po Česku napsal facero

Kvě.29,2015

Na soutoku Dyje a Moravy – květen 2015.

Loni na podzim jsem si splnil klukovský sen a dojel na soutok řek Bečvy a Moravy u Troubek. A hned jsem zatoužil uvidět taky soutok Moravy s Dyjí v místě, kde bych mohl prohlásit stál jsem oběma nohama na hranicích Slovenska a Rakouska. A protože jsem si „autíčko“ dovybavil nabíjecí stanicí, takže doplnit „šťávu“ pro elektro kolo už mohu kdekoliv a třeba i za jízdy ověřil jsme touto výpravou že to jde a splnil jsem si co jsem si slíbil.
Autíčko jsem zaparkoval v Břeclavi kousek u podjezdu na Lanžhot. Po vyznačené cyklostezce jsem pak už jel na kole k zámku Pohansko, kde jsem si zase ověřil vyprávění mého dědy, když vyprávěl jak za totality chodil kosit místní louky a když vyhnal zajíce, tak on utíkal na dráty a tam ho to spálilo. No nyní jsem tam už viděl jen místo, kudy by ten zajíc podběhl, ale musím uznat hlídali nás ti komunisti dokonale. Kousek od zámku je pomník k tomu jak to tu dříve skutečně bylo. cs.wikipedia.org/wiki/Obora_Soutok

a jsem tam, kde se dříve nikdy nemohlo tak a to je místo, kde by ten zajíc podběhl

Od krásně opraveného zámku na Pohansku jsem se vydal k zámečku Lány. Až k němu je vyznačena na mapě cyklostezka.

zámeček lány je na konečné vyznačené cyklostezky, pak dál už jen podle mapy taková je tu krajina v oboře Soutok

Pak už jen musíte dát na místní značení k soutoku. A tak jsem kousek za zámečkem podle šipky odbočil doprava a pak jel pořád po asfaltce, kterou za totáče používalo pohraniční vojsko a to až na místo, kde jsou osazeny asi skoro nové informační tabule o místě, kam jsem dorazil. Jen dvakrát musíte slézt z kola a projít brankou v bráně přes silnici. Z dálky už máte i dojem, že se dál nedostanete, ale zamčeno je jen pro auta, kola pronesete a jede se pak dál. Krajina rovná, cesta asfaltová jen místy štěrková, protože tam pokládali napříč potrubí.

Místo, téměř u cíle, pak má upravený chodníček a velká cedule Vás vyzve k ohleduplnosti.

k nejužšímu místu mezi dvěma státy vede tato cestička a pak hraniční kámen z roku 1755

No a pak je tu krásně vystavený hraniční kámen z roku 1755, kterým se musel tehdy potvrdit územní nárok na Rakousko-Uhersko. Pak jen kousek a jste v místě, kde řeka Dyje a řeka Morava vytvoří cípek na kterém, když se obrazně řečeno rozkročíte, máte jednu nohu u hranice s Rakouskem a druhou u hranice se Slovenskem.

a ta zeleň to je konec Česka, po levé straně Morava po pravé pak Dyje na konci Česka si dělá co chce jen Ondatra

A ihned tady vidíte rozdíly mezi vyspělou zemí a těmi z bývalého východního bloku. Na břehu za řekou Dyjí je Rakousko a tam rybářské chatky téměř zcela opravené a na rozmanitých konstrukcích zavěšené sítě na ryby. Na Slovenské straně jen malé chatičky, ale cosi tam je vidět i jako památník. Ale je tam vidět i Slovenská vlajka. Takže už vím kam ještě musím. No a na břehu Česka je jen tabule s vyznačením jak to s tou hranicí tady vlastně je. Chatka pro rybáře žádná. Ale za to se tu o nás turisty postarali výstavbou té přístupové cestičky nad mokřady. Pokochal jsem se, poznal co to je když se cestovateli nahrne hrdost po dobytí naplánovaného cíle, ale taky se pozná, jak dalece vám postoupila bolest z ujetých asi 21 km od Břeclavi. Zpáteční cesta už byla stejná až k rozcestí, kde byla i nenápadná šipka k Lanžhotu. Z lesa pak vyjedete na hlavní silnici mezi Lanžhotem a slovenskými Kúty. Byla dvanáctá hodina čas oběda, ale neměl jsem jak si zamknout kolo u hospody a tak jsem už dobře unavený dojel z posledních elektrických sil k autíčku v Břeclavi. Kolo naložil a zapnul dobíjení baterie. Kousek od zámku v Břeclavi jsem zašel na dobrou pizzu a pravou Italskou zmrzlinu.

Posilněn jsem pak jel do Poštorné, abych se obdivoval místnímu a překrásnému kostelu nezvyklého tvaru, ale také stavbám, které tu současně byly postaveny, jako je fara, škola a knihovna.

a toto je kostel v Poštorné a zase fara v Poštorné

škola u kostela v Poštorné

No a potom jsem se ještě vypravil na státní hranici s Rakouskem a jel k Františkovu rybníčku. Nikdy jsem tu nebyl, vždy jen projíždím přes symbolický hraniční přechod. Autem se dá dojet až na místo. Je to tu rájem rybářů, takovým rájem, že tu mají i zázemí, zařízené v maringotce u parkoviště, kterým je pouze krásně posečená louka.

a to je idylka u Františkova rybníčku a to je idylka u Františkova rybníčku

Místo kde klid naruší i telefonát na mobilu. Vede tady i okružní cyklostezka od zámečku na Pohansku.
Když jsem se vrátil, musel jsem obdivovat, jak se změnilo místo, kde dříve sloužila pohraniční armáda. Bylo kolem třetí odpoledne a já se vypravil k Moravskému Svatému Jánu na Slovensku, kde je silniční most vedoucí do Rakouského Hohenau přes řeku Moravu. Zastavil jsem se cestou u mostu přes Moravu, která tu tvoří hranici mezi Českem a Slovenskem. No a pak už jen projet po nové silnici v obci Kúty. Musím konstatovat, že i tady se to trochu změnilo k lepšímu. Pak už Sekule a hned odbočení k přechodu. Kousek před mostem jsem zahlédl nenápadnou žlutou směrovku na trojmezí. Protože už vím co to je a byl jsem na České straně, musel jsem odbočit. Žádný zákaz vjezdu pro auta a tak jsem dojel až na konec asfaltové silnice a jen kousek a musel jsem se otočit a nechat zaparkované „autíčko“. Tady žádná cedule aby ukázala, kam že to je k tomu trojmezí, a tak jsem si dal pěší tůru podél břehu řeky Moravy a objevoval lidovou tvořivost při zřizování rybářských chatek.

a jsem na obhlídce Slovenského břehu Moravy někde u trojmezí a jsem na obhlídce Slovenského břehu Moravy někde u trojmezí

Když jsem se vrátil a ještě vyhlížel ze břehu na opačnou stranu toku, protože tam, kudy jsem se až dostal trojmezí určitě nebylo. Ale náhodou přijel právě majitel této jedné chatky a na můj dotaz mi dal informaci, že se musím po asfaltce kousek vrátit a odbočit na polní v opačném směru mé pěší výpravy. Autíčko jsem raději už ale nechal na asfaltce a šel cestou necestou a našel konečně i žlutou šipku k trojmezí. No a pak jsem našel to místo, které jsem už ráno pozoroval z českého výběžku. A to něco, co z dáli vypadalo jako památník, byly z bronzu na podstavec postavené rybářské holinky. Nápis žádný. Ale sluníčko pralo a já mohl pozorovat Rakouské a České břehy a vidět ten soutok i z jiné strany.

no a k tomuto místu vás dovede asfaltka a alej vonících rozkvetlých akátů a tady na ty krásné rybářské holinky

a na něm je ta bílá zase tabule v provedení s Českou vlajkou a zase já spokojený, že jsem to našel i na slovenské straně

Mám splněno a vracím se zpět k autíčku. Ještě fotím tu nádheru okolních nepokosených luk, kterou u nás jen tak nezahlédnete. Pak jsem dojel k mostu do Rakouska. www.zivotnacestach.cz/soutok-moravy-a-dyje/
Most byl realizován ve své podobě v roce 2004 a je jednosměrný, opatřený signalizací. Hned jsem si všiml, že po něm jezdí většina aut se slovenskou poznávací značkou, jako by celý region jezdil za prací do Rakouska.

na chodníčku přes most vše kolem mostu přes Moravu u Moravského Svatého Jana

Zákazová značka „stop“ má uvedenu platnost od 24.00 do 5.00, ale protože jsem tu na břehu přespal, mohu konstatovat, že se zákaz vůbec nedodržuje a jezdilo se stále. Nejvíc aut bylo před šestou ráno.
Druhý den jsem se zajel podívat do Hohenau, které vždy jen projíždím cestou do Maďarska. Mají tam krásné letní koupaliště a sportovní areál, ale také jsem objevil pomník obnovenému přátelství mezi Čechy, Slováky a Rakušany, deklaraci přátelství tady tehdy vyjádřila paní Vašariová a Gruša, rakouského ministra zahraničí jsem si nezapamatoval.

památník obnovené spolupráce a pohled z této rozhledny do okolí

Při cestě k mostu z Rakouska pak je rybník, kde z malé rozhledny pozorují ptačí kolonie na četných ostrůvcích. Autíčko jsem odstavil pod mostem na Rakouské straně a jel po protipovodňové hrázi hledat trojmezí na Rakouské straně.

tady jsem musel ukončit jízdu a pak jít vedle kola jen jedna úzká pěšinka, žádné vyznačení směru

Zase jsem vnímal i v této volné přírodě, jaký je mezi našim hospodařením rozdíl. Břehy už pokosené, cesta stěrková, ale naprosto bez výmolů, prostě kvalitní. Na hrázi v dáli sněm zajíců. Kdyby mi napískaly brzdy u kola, asi bych měl snímek, kdy 5 zajíců pokukuje po okolí z hráze a vnímá tu vůni čerstvě pokosené trávy. No idylka. Pak cesta po hrázi skončila a já jen odhadem sjel na lesní cestu plnou bláta a výmolů. Tady už jsem kolo jen vedl a odhodlaně rozhrnoval hodně vysokou, po ránu mokrou trávu v místech, kde někdo někdy asi taky šel. A i když jsem si po ránu promočil boty, stálo to za to. Došel jsem právě k té jedné rybářské chatě na nožkách, co jsem ji viděl i z České strany. Takže tady vše jako nové, hlavně patenty na to jak zabránit nechtěné návštěvě k nedovolenému obsazení chatky.

tak to je v detailu Rakouský ráj rybářů na břehu řeky Dyje je to parádní zážitek vidět své Česko

Zdvihací schody, padací mosty a jiné vymoženosti, a k tomu lanové systémy na vytahovaní rybářských sítí. Kopřivy až do pasu všude kolem, jen malý průsek k jednotlivé chatce. Ale stál jsem na místě odkud je vidět ten nejužší cíp Česka jaký kde může být.
Pak už jen poklidná cesta zpět. V tom poklidu, že jsem to našel, jsem pak objevil i to, jak ti rybáři dopraví své úlovky nebo naopak své zásoby na přežití do chatky. V lese totiž kolem stromů byla odložená kolečka a na nich svazující řetězy s mohutnými visacími zámky. Prostě takové ohledy k přírodě u nás asi nikde neobjevíte. Jen jsem si pomyslel, u nás to tak udělat, tak přijdete o to kolečko, o řetěz i o zámek. Ale oni na nás a na Slováky taky myslí. Na Rakouské straně pod mostem s tím jednoznačně počítají a mají chatky hlídané vodním příkopem, ostnatým drátem a ještě kamerovým systémem. Ale život na jedné z chatek jsem měl možnost v době před mým usnutím pozorovat. Rybář si přijel až kolem osmé večer. Rozsvítil si, ponořil sítě a čekal, ale já už usnul, tak nevím jestli něco taky chytil. Ráno jsem zjistil, že tam má na střeše chatky solární panel a svítil si na ryby v síti. S touto lokalitou, kde jsem si splnil životní cíl jsem se rozloučil a vydal se za poznáním míst, kde jsem ještě nebyl. V další mé vzpomínce tak bude putování „autíčkem“ po Slovensku, směrem k Vrbovcům a pak kolem Kuželovského větrného mlýnu zase zpět k řece Moravě a k jejím přístavům na Baťově kanále.

[prohlížej jednotlivé fotky]