Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Vracíme se z maďarských termálů přes Slovensko – 28. a 29. září 2016

Uloženo v : Slovensko napsal facero

Zář.30,2016

Vracíme se z maďarských termálů přes Slovensko – 28. a 29. září 2016 .

Zpět jsme si vybrali jinou trasu a to přes Recsk a Szécsény. V městečku Balassagyarmatu se přejíždí přes řeku Ipel na Slovensko. Město Szécsény má svou krásnou historii a byl zde podepisován Trianonský mír po první světové válce. Vše je nádherně upravené a plné květů. Zámek slouží jako museum loveckých trofejí. Modrá obloha a barevnost záhonů a truhlíků s květinami po celém městě, to se na to dalo dívat a bylo co fotit.
( www.dusekarpat.cz/madarsko/szecseny/ )

pohled na zámek Szécsény procházíme městem Szécsény

Na slovenském území jsme pak jeli širokým údolím řeky Ipel až do Šahů. tady jsem odbočili na lázně Dudince. Na odlehlém konci lázní na vás zabere doba socialistického lázeňství, která se pomalu mění k lepšímu. ( webové stránky pak jsou tyto : www.kupeledudince.sk )

zajímavost lázní Dudince zřídlo léčivé vody v lázních Dudince

V centru lázní je to opravené a už i pěkné, ale ta rovina je hodně kontrastní ke všemu čím jsme na Slovensku projeli. Ale naše další putování vedlo ke konci dne do Baňské Štiavnice.
No a tady to už bylo hodně jiné a hodně krásnější a upravené. začalo to obcí Svatý Anton, kde to dokonce vlastnil a užíval bulharský car z Ferdinand rodu Coburg, a to od roku 1921 až do roku 1944. To byl tedy šok a tak jsme si museli i počkat na poslední prohlídku zámku toho dne v 15.40 hodin.

loučíme se se zámkem ve Svatém Antonu pokoje zámku kde se mohlo fotit je museum lesních trofejí

Byla s námi průvodkyně a vzali jsme si jen malý okruh a k tomu sbírku loveckých trofejí na přízemí. Tady se mohlo fotit, ale ve 13 komnatách zámku s originály nábytku a tapet a fotkami bulharského cara a jeho malířských výtvorů se fotit nesmělo. Hodně zajímavé a taky jiné než můžete spatřit na našich zámcích. Lze jen doporučit. Vstupné 3 eura pro seniory, to je rozumná cena. Než jsme se dočkali vlastní prohlídky prošli jsme si park u zámku.
Následovalo popojetí do samotné Banské Štiavnice. Je to krásné hornické město, kde je plno atrakcí co lze navštívit, ale my tu byli už po zavírací době a tak jsme jen prošli starým centrem. Ještě na něj dopadalo slunce a tak to bylo hodně romantické procházení. Zajímavé jsou na něj tyto webové stránky : www.dusekarpat.cz/slovensko/banska-stiavnica

foceno při procházení městem Banská Štiavnice foceno při procházení městem Banská Štiavnice

Stihli jsme najít i místo s krásně opravenou kalvárií nad městem a ještě tu dopadali paprsky slunce. na noc jsme se rozhodli popojet k jezeru u obce Počůvadla. Podivný název, ale čekalo nás malé překvapení.

při večerní procházce kolem jezera Počůvadlo u jezera Počůvadlo po ránu

Všude na Slovensku objevíte informační tabule v slovenštině a angličtině. Tady ale stojí hotel Topky a vše je v němčině. No a naše zvědavost objevila důvod. Hotel koupila Rakušanka a ta sem naváží údajně důchodce z Rakouska a krmí je tou lahodnou pochoutkou jako je opékané sele či se tu konají husí hody. My jsme náhodou prošli zadem do místnosti, kde se na tácech povalovali kusy husích pochoutek. Navoněli jsme si a zase se procházeli po břehu jezera Počůvadla. V létě krásné koupání s výhled na nejvyšší horu Sitno, této lokality s 1006 m n.m. která se v jezeru zrcadlí. tady jsme přespali. Ráno jsme na parkovišti nebyli sami, protože kolem 23 hodiny dorazil hlídač parkoviště – důchodce z Nitry co si tady přivydělával a stálo mu za to tu brigádu vzít. I nyní se tu přes den objeví až 150 aut a chodí se na to Sitno, kde je i zřícenina hradu s krásnými výhledy po Štiavnických vrchách. Od něj máme ty místní drby co a jak. je tu i vyhořelá chata a je poznat že se to stalo před 3 roky. Po probuzení a snídani jsme prohlédli ještě okolní skanzen hornictví a rybníky sloužící hornické těžbě.
A následoval průzkum lázní Sklené Teplice. No více o nich se dá dohledat na webu www.lazne.relaxos.cz/lazne-sklene-teplice . Jméno je povědomé, ale že to bude tak velké překvapení to jsme nečekali. Mají tady v nabídce návštěvu dvou lázeňských domů. Jedny jsme absolvovali. Byli to lázně Marie Terezie, kde za 5.20 eur na 30 minut v horké vodě 37 a 39 st.C poležíte a pak 30 minut zábalu na lehátku. Boleli mě záda a už nebolí, asi to tu léčí. Pak tu jsou jeskyně, kde je voda 42 st. C teplá, ale kardiaci vstup zakázán. Tam to je za 6 eur na 20 minut ve vodě a 20 minut zábalu.

v parku lázní Sklené Teplice v parku lázní Sklené Teplice

No a to velké překvapení jsou barevné sedimenty u potoka co lázněmi protéká a ten božský klid a ty krásné stavby a stavbičky sloužící lázeňským hostům. A jezdí sem autobusová linka s Banské Štiavnice, či Žiaru nad Hronom. Odpočinuly jsme si a pak pojedli a jelo se až do Česka na Moravu. Tentokrát jsme to dali na Uherský Brod. Když se objevila směrovka Luhačovice, přišel nápad a odbočilo se do Luhačovic a na Pozlovice. To proto, že tady máme vždy a opakovaně na kolibě „U Černého psa“ při hotelu Niva polévku či masovou směs ve chlebě. Je tu krásné posezení a ten chlebíček křupe a kyselica voní a masová směs s fazolemi je ostrá a chutná.

a ona pochoutka kyselica a masová směs ve chlebě a ona pochoutka kyselica a masová směs ve chlebě

Takže jak jinak, než tak krásně zakončit naše putování tímto zážitkovým posezením. O to víc nás to tentokrát potěšilo, protože když jsme do Luhačovic přijížděli od Petrůvky, tak bylo plné každí parkoviště kolem lázní, ale tady byl takový klid, že jsme už mysleli na nejhorší, že tu mají zavřeno. Takže o to krásnější pocit a závěr našeho prvního podzimního putování s autíčkem.

[prohlížej jednotlivé fotky]