Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Celodenní výlet na Compagnanu a zastavení v piano baru

Uloženo v : Neapolský záliv - ostrov Ischia napsal facero

Dub.15,2011

Výlet na „piano Bar“.

Stalo se to náhodou, když jsem se v březnu vydali do vesnice Maronti a pak že půjdeme kolem pobřeží abychom viděli něco, co normálně se vidět nedá. Měli jsme štěstí, že na jaře jsou otevřené branky u vinic, kde v březnu nikdo není. Pod námi bylo v hloubce takových 300 m moře s malými plážičkami, (pláž San Pancrazio) kam asi ani nebyl přístup jiný než po moři loďkou. šlo se nad srázem

Sem tam něco jako rekreační chata. Jaro se probouzelo, byl krásný den. Asi po dvou hodinách pohodové tůry jsme se najednou objevili u restaurace – nerestaurace. psezení s výhledy na ostrov Capri Tehdy ani nebylo poznat co to je, ale zůstali jsme. Dali si jen hranolky a půl litru červeného vína. Bylo to v roce 2001. Z terasy bylo vidět na ostrov Capri. Sluncem zalité moře pod námi dělalo své divy. Takže od té doby se tam zastavíme každý rok a už máme přístup zvládnutý i normální cestou.

Za ten čas se tam i objevily nápisy, že jde o restauraci, jsou tam i značení, sice jen flákotou červené barvy na stromě či starém domě, ale dá se to i najít.

první upoutávka na bar

Je to pro nás a naše známé místo, kam pokaždé musíme zajít. A tak se chovají i turisticky založení Němci. Přijde jich tam k poledni vždy velká skupina. Už se znají z majitelem a celou jejich rodinou. Obsluhuje nás vždy ten samý člověk Jusepe. Vaří babička, manželka, setry, kolem vás pobíhají kočky, psy, je to tam takové zvláštní, ale plné poklidu a pocitu, že jste mimo civilizaci.

Přístup normální je ten, že jedete autobusem do Compagnana. Autobus vás vyklopí kousek od kostela.

kostel - výchozí bod v Compannanu To se pak vyplatí zajít se podívat a ne jen do něj, ale na chvíli si odskočit do pizzerie, která nabízí krásný pohled na hrad Aragonese. Když se vynadíváte na tu úžasnou scenerii moře, skal a hradu, vrátíte se ke kostelu. Od kostela se dáte ulici mírně z kopc, po pravé straně jsou domy jako by sídlištního typu a na konci je ulice do kopce Via Piano Liguere. No a touto ulicí, je to asfaltovaná cesta do kopce, která pak je už jen dlážděná pěkně vyhlazenou kamennou kostkou. A když je to už hodně strmé, tak se můžete držet kovové trubky, která tu je jako že zábradlí. Když jdete touto cestou na poledne, tak Vás míjí v této strmé ulici několik aut, která vezou majitele k obědu. Divíte se, že ta auta to vyjedou. Pak cesta pro auta končí, je tam vydlabaná jeskyně a v ní téměř každým rokem přibývají odstavené skůtry, které už neujedou ani metr. vozítko už dosloužilo Další cesta vzhůru už je jen pěšinkou, po které když něco jede, tak je to ručně vezený malý pásový traktor tohle je přesuny v horách na němž si místní, co na tomto kopci a zároveň konci „světa“ bydlí, vozí nákupy, cement, cihly a jiné, takže i minerálky a potraviny do té námi navštěvované vyhlídkové a báječné hospůdky.

Když si to dofuníte až navrchol cesty, tak projdete zářezem obrostlým popínavou zelení. Cestou se můžete kochat pohledy zpět do údolí, nad které pomalu stoupáte výš a výš, takže vidíte celé Ischias Ponte a Fiaiano. Je to jako z letadla. Zejména na jaře to jsou pěkné rozhledy.

No a na vrcholu cesty je rozcestí s lavečkou a křížkem. Tady se vydýcháte, počkáte na opozdilce a pak se dáte podle těch červených flákanců až najdete onu hospůdku. Věřte tomu, že tam je, ale když se napoprvé netrefíte, podruhé už ucítíte vůni pečených hranolků, či jiných laskomin na které po této tůře určitě budete mít chutě.

Když tam budete, pozdravujte Jusepeho. On se za ty opakované návštěvy naučil dobře německy, umí i česká slovíčka a je na pohled takový nevinný a nezkažený, ale je to vtipálek a má pamatováka. A to takového, že dokázal ve velké krabici najít fotky, které jsme mu tam někdy donesli a pamatoval si, že jsme tam už i několikrát byli.

Tak přeji dobrou chuť a dobré výhledy. Dejte domácí víno, červené i bílé je, z místní a vlastní produkce, hranolky nejsou mražené, ale z místních nakopaných brambor, opékaný lilek, houby, masíčka, to je vše paráda. A nakonec Vás potká překvapení, když Vám sám od sebe přinese „boží milosti“, takové sladké v oleji opečené kuličky, skoro jako lístkové těsto. No a k tomu, když si pak dáte capucinno, tak budete zírat, že takové velké a za tu cenu nedostanete v žádné hospodě či hospůdce v Evropě. Takže je to tam útulné, milé, levné a domácí. Když tam zajdete jednou, budete chtít i někdy znovu.

A pakliže se dáte z kopce na stranu k moři, je tam už také značená cesta, kterou někteří němečtí turisté chodí. Výstupy po ní jsou dosti složité, pozor na období, když by pršelo, to se pak touto cestou nedá jít. Ale výhledy, které Vám tato cesta přinese jsou úchvatné. Zastavte se a kochejte se. Hluboko pod vámi jsou malé pláže, kam by se dalo sejít, ale kde na to vzít ten den ještě čas a sílu. Pěšinka se klikatí mezi vinicemi. Výhledy máte jako by jste se zastavili v letadle. Pak pěšinka končí a najednou tu je cesta asfaltová se zábradlím. Kolem krásné domky umístěné na svahu s výhledy na Capri. Plno květin a vězte, že nejkrásněji je tady v květnu a říjnu, kdy jsem si to absolvoval osobně také. Když pak se dostanete do zastavěné části obce Campagnano, budete mít zase krásné a úchavatné pohledy na hrad Aragonese. Je to jako z letadla. Kdo tady jde, tak určitě fotí. Cesta končí tam, odkud jste vyšli. Je to takový celodenní výlet autobusem číslo 13 a 12, vždy od kostela v Campagnanu. Přeji stejně krásné zážitky a dobrou chuť v cíli této celodenní tůry.