Cestovatelské tipy a rady na cesty

Letošní rok 2011 byla hodně dlouhá zima. A tak výjezd nově pořízeným obytným minivozem se musel pořád odkládat na období kdy se oteplí. Bylo to 15.března, kdy se dala naplnit nádrž užitkovou vodou, kdy se dalo autíčko opláchnout a připravit na výjezd po maďarských lázních. Slunce již dalo o sobě pořádně vědět, takže první zastávka pod Děvínským hradem byla zázrakem, který na sebe dal tak dlouho čekat. Po Dunaji si to brázdily nákladní lodě, když se proti nim valily vody Dunaje a Moravy najedou. hrad Děvín

Hrad je opravený a svým postavením úchvatný. Pod nim ale v ruinách bývalá restaurace a hotel s krásnými výhledy na vody obou řek. A na odstavném parkovišti v podhradí, bez jakýchkoliv výhledů, pak nové stánky a nový hotel. To se pak divíte jak se to u nás, ale vlastně na Slovensku hospodaří.

Protože jsme to nevzali po dálnici, tak jsme si Bratislavu objeli po bývalých polních asfaltkách pohraniční stráže, až jsme se objevili u hranice s Rakouskem. Ale dalo se to fakt objet, a to až k hranicím s Maďarskem, kde jsme se zašli podívat na zámek v Rusovcích, když nad  ním zářila první duha v tomto roce.

No a když uhodila 14 hodina, už jsme parkovali u lázní v Massonmagyarváru, kousek od slovenských hranic, tedy celých 26 km. Lázně jsou dobré na sportovní prožitky, dva velké bazény na plavání, ale také dva bazény s masážními tryskami s vodami 28, 32 a 36 stupňů celsia. Ale pak jsou tu i dva bazény s posezením a horkou vodou 37 stupňů, a druhý ten má jen 32 stupňů. Jídlo v bufetu dobré s pravou maďarskou kuchyní.

Přespat se dá jak v Campu Kisss Duna, tak v zastrčené ulici u říčky Lajty. No a po ránu to je tam dost pěkné.   na břehu říčky Lajly

Pak se jede 101 km a jste v Buck-forde, směrem na Czornou, kde stále jsou směrovky na Zágreb a je celkem dobrá silnice. Cílem cesty jsou vyhlášené lázně pro bolesti kloubů. Dá se i odbočit na Sarvar což jsou lázně na stejné úrovni. Velký areál ale tak brzy mezi zimou a jarem ještě není plně v provozu, ale i tak se zde dá dobře odpočinout a relaxovat, ale taky opět výborně pojíst pravé maďarské menu i se zákuskem.

No posuďte sami. Kdo se chce naučit německy odposlechem, tak si to může plně užívat, ale pozor, česky, rusky a slovensky se tady ještě také mluví A zase termál camp je k dispozici, ale také se to dá řešit tak, jak jsme to provedli i my. V 18.00 kdy je zde zavírací doba, jsme vyrazili za mírného poprchání do míst pod Balatonem. Tam jsou po 158 km jízdy lázně Zalakaros. Zde jsme přespali nad obcí mezi vinicemi pod dřevěnou rozhlednou, kde je nově i venkovní  posezení u krbu a u vína. Po 22 hodině je zavřeno a nikdo už neruší. Tady jsme mimochodem přespali i druhou noc. Samotné lázně jsou efektivní opět v letní sezoně. Nyní byl provoz omezen, ale je tu málo lidí, Čechů jen pramálo.

lázně Zalakaros - relaxační bazény historie lázní Zalakaros

Po druhé noci jsme vyrazili zpět, směrem k Balatonu se zastávkou v městě Kesthely. Projíždět se po krásných chodnících na břehu jezera je romantické, ale taky se dá něco i vidět.

Pěší zóna ve městě je pěkně upravená.

Na jejím konci je pak vidět vysoká věž zámku, který stojí za to navštívit.

Projet se tam na skládacím kole značky Bromnton bylo zábavné, rychlé a pohodlné.

Po cestě je možno navštívit lázeňské město Heviz se zajímavým termálním parkem, kde lázně byly postaveny uprostřed termálního jezírka s kvetoucími lekníny.

Nasedáme a jedeme do vesnice Kehydakustány. Ano vesnice, kde je vyjímečný nový lázeňský areál. Kdo nemá potřebu cestovat, ale jen relaxovat, pak zde je to pravé místo. Stojí to za to. Je zde jedna výjimka , kterou jinde nenajdete. Je to minerální areál za mírný příplatek, kde je menší bazén, kde to pořád „masíruje“ a je tam i vana na stojáka, kde se zavěsíte v podpaží, na záda vám valí masážní proudy a uvolní se vám nádherně páteř. relaxační bazényv KehydakustanyKoho bolí za krkem, pak nahřívání pod proudy teplé vody 36 stupňů vám výjimečně pomohou od bolestí. venkovní bazényv kehdydakustany

Když jsme končili v 19.00 hodin, tak jsem byli jako znovu narození. A zase je zde k dispozici termál Camp. Cesta  měřila 80 km.

Další den jsme jeli přes Simeg. Jedete maďarskou rovinou a najednou před vámi něco jako hora Říp. hrad na městem Simeg

Pod mohutným hradem na vrcholu stojí moderní hotel a vedle něj areál pro rytířská klání s pravidelnými představeními historického šermu a rytířských turnajů.

Cílem cesty toho dne bylo město Sarvar. Celkem to bylo pouhých 103 km.

Tak tady se v lázních mluví málem už jen česky. I jídelníček je v českém jazyce. Tady se to mění a pořád jen k lepšímu. Lázeňský areál má od roku 2010 nové atrakce po střechou, které jsou věnovány plavání, ale hlavně dětem, takže se zde vyblbnou na mnoha skluzavkách a tobogánech  i když je venku zima. No a když je teplo, tak jsou venku i další prostory a bazény jak pro děti a mládež, tak pro dospělé. náměstí v Sarvaru

Nicméně navečer se doporučuje zajít do hospůdky na konci města, kde jsou takové pochoutky, že určitě neodoláte. A to si ještě počtete v jídelníčku s českým překladem. Takže když jsem dojedl  vepřový plátek se švestkami posypané skořicí a celestýnskými krájenými nudlemi na petrželi, tak jsem měl gurmánský zážitek, který se musel zapít  absolutně úžasným růžovým či červeným vínem .

Přespání u jednoho z rybníčků a následná projížďka po okolí také stojí za to. Navštívili jsme recepci a okolí hotelu Spirit. nový hotel SpiritJe to něco, kam si ne každý může zajet trávit dovolenou. Ale mají tady královské a prezidentské apartmá. Navštívili jsme i hotel Danubius, který je už prostě zastaralý. Atrakcí pak je pobyt v hotelu Park Inn, který j e propojen přímo s lázeňským areálem. Prostě lázně v Sarvaru stojí za to, ale pozor, asi je tady nejvíce česky mluvících klientů.

Výlet obytným autíčkem se blíží konci a těch termálních vod již bylo dostatek. Špatného počasí bylo taky dost, ale když po ránu byla modrá obloha, byl sestaven operativní plán. Pro daný den, neděli. Jeli jsme proto přes Sombathely, což je dosti velké město, které stálo za to projet na skládacích kolech. Ono totiž v centru jsou jen placená stání pro auta a tak kombinace, kterou praktikujeme má své opodstatnění. náměstí v Sombathely

Po prohlídce vyrážíme na Kosceg, město na hranici  s Rakouskem. V prospektech uvedeno jako město s historií. A po projížďce to můžeme jen potvrdit. Město leží pod horami, které mají nadmořskou výšku 882 m n.m. Novější kostel v Keszegu

Cestu do těchto hor jsme si nemohli odpustit, protože jet po úzké asfaltce klikatící se v ostrých serpentinách a v Maďarsku, to je zážitek jako na Madeiře. Jede se jen 30 km v hodině. Jen sem tam proti vám jiný dobrodruh. Dá se to projet až na Velem a vesničku Cák.

Tady bylo naše poslední zastavení a poslední v prospektech vyhledaný cíl. Staré viničné domky s doškovými střechami. skansen v Cak

Pak už jen poslední maďarské hodování v pravé čárdě a v pozdním odpoledni cesta domů v jednom kuse před Dunaj v rakouské obci Bad Deutch Altenburg, přes Marchek, až do Břeclavi a domů do Olomouce. Celkem 339 km.

Za šest dnů jsme tak projeli 1144 km, spali pět nocí v obytném autíčku a navštívili jsme pět termálních lázní. Viděli pět krásných maďarských měst a zhlédli tři zajímavá místa.

Takže máme v plánu cestu další s okruhem po lázních více na východě   Maďarska kolem řeky Tisy.

[prohlížej jednotlivé fotky]

123►

Test videa:

httpv://www.youtube.com/watch?v=tLJ8iql6WAs

Similar Posts:

• V termálních lázních Miskolc Tapolca a nějaký ten čas v Egeru a jeho okolí – 22.4.2012
• Návštěva termálních lázní v Bad Blumau – Rakousko – Burgeland – 6.1.2012
• 03- Za poznáním přírody v Rumunsku. – 27.7.2017
• 01 – Vzpomínka na Chorvatské Vrsi mulo, – červen 2023. – 6.7.2023
• Velké Losiny – termální lázně opět v provozu – 29.5.2020