Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Jízda na jih Maďarska – duben 2012

Uloženo v : Maďarsko napsal facero

Dub.21,2012

Další sen se začal naplňovat 11.4.2012, když jsme vyrazili do Maďarských lázní na jihu pod městem Pecs, do vyhlášených lázní Harkány. Už jenom proto jsme jeli právě tam, protože odboráři z fakultní nemocnice Olomouc si na léto vypsaly zájezd do Harkány, na hrad Siklos a do vinařské vesnice a oblasti Villany. Tak proč to tam také neobhlédnout, když to je zajímavý a neznámý svět.
Vzali jsme to autíčkem přes Slovensko kolem Dunaje, když první zastavení bylo plné vzpomínek na dobu budování přehrady Gabčíkovo. Změnilo se tam toho za těch asi 20 let hodně a bylo o čem přemýšlet. Ale místo pěší procházky od obchodního centra tehdejších budovatelů, dnes opuštěných budov vysoké školy se už na břeh Dunaje nedalo projít, protože tu bylo vykopáno zcela nové koryta a tak vzpomínky na tehdy mohutné betonové zdi zdymadel z tehdy štěrkové cesty už nebylo možné najít. Jak to tehdy bylo jsme mohli pochopit až ve chvíli, když jsme se autíčkem projeli po hrázi až k přístavišti a tam jsme našli odbočku k už tehdy stojící hospodě na břehu divokého Dunaje. Hospůdka stále stejná, slouží i nyní pro milovníky cyklistiky, protože až do tohoto místa jezdí o víkendech cyklobus s Dunajské Středy a po Dunaji stále jezdí otrlí a zdatní vodáci, protože tady Dunaj je opravdu pořádná řeka.
Původní hospůdka kam dnes jezdí cyklobusy z Dunajské Středy a zastavují vodáci tarý a původní tok Dunaje
No a to že jsme náhodou mohli pozorovat, jak se pořádně dlouhá loď dostává z hladiny nad zdymadlem do úrovně hladiny pod zdymadlem a trvá ji přesun asi 8 m výšky cca 22 minut, když zdymadlo je dlouhé 252 m, tak to byl technický zážitek určitě vhodný k pozorování.
začíná odčerpávání vody ve zdymadle loď už jede dál směrem k Budapešti
Další zastávka po cestě bylo Čalovo, tehdy minulosti místo, kam se jezdilo do termálních lázní. Je to na stejném místě mezi zalesněným koncem obce či města, které se dnes jmenuj Velký Meder. Co se týká pobytu, tak jsme tady odpočívali tři hodiny se slevou pro seniory. Výborné vody, vše nové, ale architektura budov se zázemím značně pobuřující. Ale léčivé účinky si dobré. Ve městě samotném cukrárna, s výbornou zmrzlinou s rodinnou tradicí od roku 1947, pořád funguje a i po těch asi 20 letech byla pořád výborná na místě dělaná se smetanovou chutí a pravými příchutěmi velkých kousků ovoce.
pohled na vstupní objekty termálních lázní sedací bazén ve Velkém Mederu, voda má 38 st.C a léčí klouby
Po takovém, krásně prožitém odpoledni jsme zajeli na most v Medvědově, kde se dá překročit Dunaj. Pak už jsme se projížděli Maďarskem kolem Gyoru směrem na Szekesfehervár. Ale cestou jsme objevili odbočku do obce Csokako. A objev to byl náramný. Na konci nad obcí se tyčil krásný hrad a pod hradem prostor jak pro nás stvořený. Klid, nikde neštěkal žádný pes domácí, navečer se hrad nad námi osvětlil a když se pořádně setmělo, měli jsme v autíčku ustláno a byli i po výletní večeři.
pod hradem v lokalitě Vertesi nad obcí Csókako pod hradem v lokalitě Vertesi nad obcí Csókako
Ráno jsme toto úžasné místo pro výlety přírodní kopcovité lokality Vértes opouštěli s pocitem, že by bylo krásné to tady skutečně projít. Velmi zajímavý kraj. Dopoledním cílem pak bylo město Szekesfehárvár. Zase jsme mohli poznat výhody skládacích kol, protože v centru jen placená parkoviště a samozřejmě že po ránu vše plné. Ale město samotné stálo za zastavení, bylo na co koukat a co obdivovat. Rekonstrukce památek a uzavřených dvorů v simbile s historickou dobou, a k tomu plno jarních květin, to stálo za to.
v ulicích města Szekesfehérvar - revitalizace dvorních traktů v ulicích města Szekesfehérvar - květinové výzdoby
Jen malý horor daný náhodou, téměř způsobil hororovou situaci. To když jsem šel vybrat z bankomatu maďarskou měnu. Považte, už to znáte, vložíte kartu, zadáte PIN, zadáte částku kterou hodláte vybrat a pak, nic. Jste v Maďarsku, karta v automatu, peníze nikde a za vámi rostoucí fronta. Po dlouhém a opakovaném pokoušení karta vyjela. Peníze jsme potřeboval a tak jsme zašel do banky. Tam jsme podal anglické vysvětlení, co se mi přihodilo a nastal poplach. Najednou i ti co ve frontě za mnou mě považovali za blba, měli se mnou pochopení, protože slečny z banky se rozhodli vzít „šuflata“ a do bankomatu založit nezbytné bankovky, které pro mě ,jako posledního z obětí nebylo možné vydat, protože tam prostě nebyli. A tak jsem čekal ve frontě uvnitř banky a jiní zase na ulici, než se to zase asi po půlhodině dalo do normálního režimu a v bankomatu byli vyskladněny potřebné sumy bankovek. Manželka čekající přes ulici u kol,měla v hlavě hodně nápadů co se asi stalo, jako že mě okradli, že jsme s policajty, že mě odvezla sanitka a tak podobně, ale kromě nastalého mrholení se prostě nic nestalo jen jsem byl v těžko řešitelné pasti. A tak jsme se zase společně radovali z našeho shledání a jeli jsme na venkov k takovému krásnému zámečku kousek za městem. A pak jsme zatoužili vidět Dunaj a dojeli jsme až do města Dunajváros. Už z dálky se nám toto místo jevilo poněkud jiné. A pak jsme zjistili proč. Socialismus v Maďarsku tady zbudoval nové socialistické, hutnické město a postavil zde sídliště jako podle kopíráku s ostravskou Porubou. Ale i tak to bylo zajímavé, našli jsme si sjezd až ke hladině Dunaje, protože město samotné je postaveno na velké vyvýšenině. Objevili jsme něco jako „pionýrský tábor“ zjistili jsme že Dunaj tady skutečně teče. Ale pak když jsme se vraceli opět Porubským bulvárem, zahlédli jsme průzorem možnost dostat se k výhledu na Dunaj z návrší.
Sochy socialismu se symbolem zemědělství na vyhlídce na Dunaj ve města Dunajvaros na hradním nádvoří v Dunajfoldvaru
Takové „socialistické město ho muselo určitě mít a také mělo. A to pak stálo za to, najít si tam cestu a rozhlížet se po okolní krajině. Mě,i jsme pro ten okamžik nádherné světlo sluncem ozářené krajiny s kontrastem blížících se temných mraků s jarní bouřkou.
Když začalo pršet už jsme jeli k městu Dunafoldvar, protože v tomto městě je na mapě zakreslen hrad. A skutečně jsme jej našli a mohli jsme opět pozorovat krajinu pod námi, protože hrad po rekonstrukci nabízel úžasné rozhledy po okolní krajině a samotné nádvoří hradu bylo velmi zajímavě rekonstruováno.
na hradním nádvoří v Dunajfoldvaru památník Maďasrkému cestovateli po Africe Kostel v Dunajfoldvaru, oprava z fondů EU
Na mapě se dají objevit i další hrady a tak proč se nezastavit cestou v městě Simontornya. Tady jsme objevili hrad v rovině a který po jeho obejití naskýtal z každé jeho strany nové a hlavně zajímavé pohledy.
Hrad v centru obce Simontornya Hrad v centru obce Simontornya
No a pak už jsme jen jeli s občasnými zastávkami v krajině, která byla krásná, kopcovitá s rozkvetlými sady meruněk, jabloní, třešní, ale také na stráních byli rozkvetlé plané keře. Představa rovinatého Maďarska je ta tam. Kopce překonávané serpentinami po dobrých silnicích. Žádná nuda a vše kolem hodně zajímavé. Kdyby se vše fotilo, bylo by to zajímavé ale nakonec ta práce s vyhodnocením těch nejlepších záběrů, takže raději nic.
No a na závěr povídání o cestě na jih už jen to, že představa o dané lokalitě byla hodně milná. To, že na jihu je město Pecs někde v rovině a pak ještě u Chorvatských hranic jsou termální lázně Harkány je hodně milná protože najednou jsou před vámi vysoké kopce s rozsáhlými lesy a jedete hodně dlouho do vrchu až na jeho vrchol a pak se najednou pod vámi objeví město ve stráních a to město hodně rozlehlé a je větší jak třeba Brno. Ale co bylo dál to si povíme až v dalším článečku o lázních Harkány a vinařském kraji Villány.