Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Na výletě ve Vysokých Tatrách

Uloženo v : Slovensko napsal facero

Bře.20,2012

Toto je krátká zpráva o tom, jak krásné je být v důchodovém věku a přizpůsobit své dny krásným zprávám o vývoji počasí. Ano, skutečně na pátek až neděli byla předpověď, že od 16. do 18. března bude nádherné slunné a teplé počasí letošního jara roku 2012. A na Slovensku bude ještě lépe a ještě tepleji.

A tak se stalo, že jako režisté (to je ti co jedou vlakem gratis) jsme hned v pátek ráno nasedli do velmi krásného spoje na vlak do Žiliny. Tady jen tak hodinku pobrouzdali hlavní ulicí na Hlinkovou náměstí v Tescu, bývalém Prioru koupili malou svačinku, u nádraží koupili pamlsek, který se z naší vlasti vytratil a s lahodným dojmem z makovolekvarových pirožků nasedli do vlaku na Košice. V poledne jsme už vystupovali v Tatranské Štrbě a s okamžitým přípojem na tatranskou zubačku jsme jen tak na režijní průkaz dojeli na Štrbské Pleso.

na železniční stanici ve Štrbě přes most a vzhůru na Štrbské Pleso v pozadí Roháče

a jedeme zubačkou na Štrbské Pleso hotel Panoráma na Štrbském Plese

Našim zavazadlem, skládacím kolem, jsme okamžitě budili velký zájem, protože jsme byli první, kdo tady na asfaltových cestách bez sněhu projížděl na kole. No do kopce jsme jej vedli, ale jinak po rovince a ve sjezdech jsme pohodlně dojeli až k hotelu FIS, do areálu zaplněného auty, lyžaři a opalujícími se turisty. Mohli jsme vzpomínat, jak to tady vypadalo při MS roku 1970 a jak se to tu od té doby změnilo. Ale změna skoro žádná, jen přibilo stánků s medovinou, duněla pěkná muzika a lyžovali tu už snad i miminka. Plavecký bazén opět mimo provoz, omítka už nepadá, protože už nemá asi ani co opadávat. Laskavé haldy sněhu skryly jakési takové nedostatky. No a určitě tu teď nestojí na lanovkách fronty, jak to bývalo dříve.

cestou ke stadionu z MS roku 1970 v areálu u hotelu FIS 1970

Co se ale určitě změnilo, tak to bylo na samotném Štrbském Plese, kde bývalé bufetové zařízení se samoobslužnou jídelnou zmizelo, lázně se proměnili v luxusní a překrásný hotel který vlastní řetězec Kempinsky a objevily se zde moderní objekty s apartmánovým typem bydlení. Podle cenové nabídky na objektu rekonstruované pošty z roku 1970 si ještě nějaký apartmán pořídit za 2890 eur/m2, když jeden, který měl 43 m2 byl k mání. No trocha ironie od starobního důchodce nezaškodí. Do hotelu Kempinski nás v pohodě pustili, něco jsme viděli a to ostatní, hodně nedostupné je možné zhlédnout na www.kempinski.com . jsou na tom tak dobře a je to tam tak krásné, že ani nenabízejí slevové balíčky. A ještě jena zajímavá informace. Natáčel se zde film“Román pro muže“ od M.Viewega, takže jak to vypadá u bazénů můžete prožít prostědnictvím tohoto filmu také.

dříve lázně nyní hotel Kempinsky v hotelu Kempinski

Za krásného počasí se zcela modrou oblohou jsme koukali na Nízké Tatry, které se v tom slunci lesky jak homolky cukru. Ale hrozný a zdrcující pohled byl na stráně pod námi, kde větrná smršť okolní stráně změnila na krajinu po živelní katastrofě.

A pak přišel okamžik, kdy jsme zjistili, že takové pamlsky u stánků, jako je vařená kukuřice či ohřívaná medovina, je tady levnější než u nás, jídla na stejné cenové hladině pro dané místo turistického centra. Trochu jsme se také kochali výhledy z cesty kolem Štrbského Plesa a nakoukli jsme do hotelu Patria. A zase kdo chce může na web www.patria.sk .

Štrbské Pleso a hotel Patria ohlédnutí na komplex hotelu Kempinski

A vydali jsme se na našich skládacích kolech zpět po serpentinách do Štrby. Tím, že okolo cesty nejsou už žádné lesy, bylo vidět jak se sinice krásně klikatí po úbočí, a také byl stále vidět cíl našeho 10 km dlouhého sjezdu. No a to byl náš sportovně branný zážitek, prostě paráda a závěr dne. Následovalo vyzvednutí klíče od drážní nocležny u výpravčího stanice za pouhých 7 eur na noc a osobu. Při této ceně jsme rozhodli pobýt zde i druhou noc. Na večeři jsme se vydali na salaš, kam jsme hodně dávno chodívali na místní speciality. Ale poutače tu byly netknuté, ale salaš mimo provoz a vše ostatní kolem v ruinách. A tak sjezd byl rychlý, ale zpáteční stoupání už bylo navíc a tak mírně řečeno bolavé. Ale náhradou bylo sledování zapadajícího slunce nad panoramatem Vysokých Tater.

slunce zapadá nad Tatrami slunce zapadá nad Tatrami a byli jsme u toho

Ranní překvapení pak bylo, že přímo v nádražní hale byla v provozu Večerka se základními a čerstvými potravinami, automat na chutné a nešizené kávoviny, a tak před ranním odjezdem zubačkou na Štrbské Pleso byla pořádná „snídaňová hostina“. No a toto je náš skvělý typ na levné ubytování, které je dostupné i pro nedrážní cestovatele, ovšem když je mimosezona a není tady plno. Ale jak jsme zjistili je k dispozici i drážní nocležna přímo na Štrbském Plese. Takže stačí si jen předem vyhledat telefonní spojení na dopravní kanceláře ŽSR a tady Vám ochotně podají informace, jeli volná kapacita či nikoliv.

Den druhý jsme projeli po přestupu až do Starého Smokovce a cestou jsme sledovali zdevastovanou krajinu. Ve Starém Smokovci jsme se vydali pozemní lanovkou na Hrebienok v naději, že dolů opět sjedeme na kolech, ale letošní sezonu byla chata na Hrebienoku uzavřena celou zimu a tak sjezd byl možný jen zase pozemní lanovkou. V provozu s občerstvením byl jen bufet na horní stanici.

jsme na Hrebienoku jsme na Hrebienoku

Ale v rámci vzpomínek jsme dříve sjížděli hustým lesem, nyní jedete jen mezi pahýly stromů, les žádný. Takže se tady objevil nový trend, výstupy na lyžích s protiskluzovou páskou. Po návratu do Starého Smokovce jsme jeli stále s mírným klesáním na skládacím kole až do Tatranské Lomnice. Opět za slunného dne jsme si vychutnávali Vysoké Tatry, kde jako v pouštní krajině vyčuhují bývalé hotely a původní domy s tehdejší architekturou. Takže to nebylo vychutnávání, ale pouhé poznávání.

V Tatranské Lomnici jsme jen zírali na obrovské kvanta aut „ustájených“ na parkovištích pod třemi sedačkovými lanovkami na Skalnaté Pleso. Pokochali jsme se procházkou místními parky, nasedli na elektrický vláček a jeli zpět do Starého Smokovce.

kostelík v parkové zóně v Tatranské Lomnici a už jsme na nádraží v Tatranské Lomnici

Abychom si vzpomínky mohli také vychutnat, tak jsme zde vystoupili a zašli na plněné pirohy do restaurace, ve které jsme tuto pochutinu jedli někdy před 30 lety. Po vzácném pamlsku jsme nasedli na vláček a sjeli do Popradu, abychom zjistili, jak dalece je pravdivá reklama na popradský aquapark.

( www.aquacity.sk ) Po třech hodinách pobytu za 12 eur na osobu, typu senior, jsme zjistili, že bublinkové a masážní bazény jedou nepřetržitě, voda není léčivá, ale ohřívaná, a to až na 38 st. A že to byl docela příjemný relaxační zážitek za přítomnosti 668 lidí, jak hlásal pohyblivý informační nápis. Cesta zpět nás vedla tatranskou železnicí zpět na Štrbské Pleso. Tady jsme si ve stylové hospůdce Plesnivec, nedaleko nádraží, pochutnali na haluškách a goralské pochoutce. Zubačkou ve 20.02 sjeli na ubytovnu ve Štrbě. Za ty dva dny jsme poznali změny, které v Tatrách proběhli po roce 1989, ale také jsme byli zděšeni z té obrovské přírodní katastrofy, která tuto lokalitu Vysokých Tater potkala. Jen tak mimochodem Vyšné Hágy byli lázněmi, kde léčil kyslík okolních lesů, které tady dnes prostě nejsou a dlouho nebudou. Chcete-li najít zajímavé informace o dění v Tatrách, pak je zde adresa www.vt.sk. A že to tady je skutečně krajina jako po přírodní katastrofě, to poznáte když si na google earth zblízka projedete na trasou električky. Protože snímky ve volné verzi jsou pořizovány až po této katastrofě.

V neděli ráno jsme naseli na rychlík do Košic, abychom prozkoumali změny, které tady proběhly od dob, kdy se sem jezdilo na prázdniny k babičce.

No co jsme mohli vidět, to je k dispozici v následující fotogalerii.

Výklet na Štrbské Pleso – den první.

[prohlížej jednotlivé fotky]