Bylo to v úterý 3.července roku 2007, kdy jsme se vydali půjčeným autíčkem směrem na Palermo. Cestou bylo několik zastavení, která se nedala minout, protože jak jsme se blížili Palermu objevovali se tak nádherné pohledy, že v minulosti jim podlehlo mnoho i významných osobností, jak to je psáno v průvodcích.
cestou na Palermo pořízené záběry místo s nádhernou vyznačenou vyhlídkou při cestě do Palerma
Měli jsme namířeno k místu nad městem s dómem Montreale a do centra města, kde jsou významné památky, kterou každý zájezd železničářů doporučuje a zvládne navštívit, protože to je kousek od centrálního nádraží. Ale my přijeli autem a k nádraží jsme se včas nedokázali nasměrovat a tak z Palerma mě zůstal jen dobrý pocit z toho, že jsme jej projeli bez dopravní nehody. Jen považte, že všechna auta jedou stejně rychle, ve čtyřech proudech bez dělících pruhů, kdo to zná tak mezi vámi kličkuje, někdo i v druhém krajním pruhu z ničeho nic zastaví a vykládá zeleninu do obchodu tak, že v náruči nese tak pět bedýnek třeba rajčat, nevidí před sebe a klidně vstoupí do toho úplně krajního jedoucího pruhu a nic se mu nestane. A vše kolem najedno zpomalí či zastaví, či odbočí a pak se zase rychle rozjede. Na křižovatkách se jede tak dlouho na červenou, až to najednou prostě nejde a kdo se snaží dodržet pravidla, tak na to doplatí. Takže tu hrůzu mám za sebou a určitě vím, že příště zastavím s autem někde u nádraží v předměstí, kde to ještě ujde s tím dopravním ruchem a do centra se vypravím vlakem a pak si prohlédneme vše, co nám na tomto výletě ušlo.
Takže město jsme dokázali projet bez nehody, adrenalin jsme si užili dostatečně a z města jsme vyjeli v místech kde navazovala jedna serpentina za druhou a kolem nás si to svištěla nákladní auta se štěrkem.
jedinný snímek z Palerma stoupaní nad palermem, od dopravního šílenství už byl pokoj
K úlevě z dopravního stresu došlo až když jsme vystoupali nad Palermo a začali jsme sjíždět do přenádherné zátoky a pak podél pobřeží až k místu s dlouhými plážemi bez lidí, kde jsme udělali zaslouženou polední pauzu s koupáním. Pak jsme zajeli na vyhlídku, která nám umožnila vidět záliv a město Castellammare del Golfo.
No a tady už jen klidné výhledy na Castellamare del Golfo
Odtud jsme se pak přemístili až na Capo st.Vito, kde podle průvodce tráví dovolenou většina Italů z horní, sociálně bohatší vrstvy. A bylo to také znát, protože do městečka se dalo vjet jen na jeho počátek a pak už byla jen drahá placená stání, to je 2 eura za hodinu stání. A tak se stalo, že celou lokalitu jsme si pořádně prošli a zhlédli mnohé úžasné vily, řadové domy s bufety a restauracemi, ale také parádní pláže s nádhernou vyhlídku na Capo st.Vito, skalní masiv kolem něhož se rozkládá přírodní chráněný park.
Na slunci bylo hodně stupínků a tak jsme se jen svlažili, to je zaplavali a pak zase popojeli.
tak tady už jsme v oáze pohody pohled na atmosféru pláže v Capo st.Vito
To popojeli bylo tak zajímavé, že jsme se od hladiny moře dostali během chvíle do nadmořské výšky 774 m n.m. do městečka Erice.
A když jsme zvládl tyto serpentiny, pak už se jiných nemůžu bát, protože takové asi nikde jinde v Evropě nejsou. Výhledy do okolí byly úžasné.
no a těmito serpentinami se dostanete od moře do Erice to že jsme ve výšce 774 m n.m. bylo jaksi hned poznat
atmosféra uliček v Erice typická dlažba v městečku Erice
Zpětný pohled na masiv Capo st.Vito, na město pod námi Trapáni, a pak na požár pole pod námi to bylo jedno velké rychle se měnící divadlo. Ve městě nejezdí auta, to se muselo nechat na place u konečné příjezdové silnice.
fasády domů v Trapáni jsou do ulice opravené, ale ... odjíždíme z Trapáni
Po prohlídce města jsme sjeli jinou serpentinou novější a mírnější do města Trapáni.
Toto je město s velkým přístavem, odkud jezdí zaoceánské parníky do Tunisu. Město bylo v historii bohatým kupeckým městem a je to na něm znát. V té době byly ulice, které se skvěli novotou po rozsáhlé rekonstrukci, ale dostali jsme se i do uliček, do kterých by člověk v podvečer nevstoupil, byli jsme přeci na Sicilii.
solné laguny v zapadajícím svitu, snímek jako z prospektů k této krajině solné laguny v zapadajícím svitu
Za nádherného západu slunce jsme město opustili a projížděli jsme kolem solných nádrží ve směru k městu Marsala. Cestou jsme našli opuštěnou vinici s polorozbořeným stavením, kam jsme zajeli ve chvíli, kdy před námi a za námi nikdo nejel a při stavení jsme zaparkovali a v pohodě přenocovali. Tak malou improvizovanou večeří končil další nádherný den na Sicilii.
Similar Posts:
- Sicilie díl 1 – První dva dny na Sicilii ve městě Cefalu a Enna. – 27.2.2012
- Zámek Veselíčko a hned na to u Jadranu. – 7.6.2020
- 04 – Pátek – rybníky pod hradem Trosky a cestou zpět do zahrad při zámku Kuks. – 16.8.2021
- 04 – Červnový zájezd do Itálie – terénními vozy v lomech na bílý mramor nad městem Carrara. – 28.6.2022
- 03 – Polsko – Gdaňsk – odpoledne ve Starém městě – 7.9.2022
Both comments and pings are currently closed.