Vzpomínka na dovolenou v Černé Hoře v roce 2004.
Takové vzpomínání nad fotkami je spojené i s prohlížením mapy, aby jste si vzpomněli, jak se které navštívené místo vlastně jmenovalo. Dnes už vím, že vše je potřeba zaznamenat hned, protože paměť časem přestává sloužit.
Takže tehdy jsme si koupili dovolenou v Ulcinju v Černé Hoře. Jelo se autobusem a my tehdy měli jako dopravní prostředek složený do kufru koloběžku. Ta nám posloužila na hodně zajímavé přesuny spojené s dobrodružstvím a fyzičkou.
Bydleli jsme ve vybidleném hotelu Olympic, v lesnatém areálu s dlouhou písečnou pláží a daleko od vlastního starého města Ulcinj.
tohle se jen tak nevidí, lov ryb do sítí na prohlídce pevnosti nad městem Ulcinj
pohled na pláž z hradeb nad městem půtování po břehu ze starého města do hotelového komplexu Ulcinj
Kromě procházky a projížďky kolem pobřeží, jsme se do starého města dostávali i taxíkem, kde dupat na podlaze auta bylo značně nebezpečné, protože ta podlaha byla děravá a jen přeložená jakýmsi kusem plechu. Ale na výlet se dalo jet i novým mikrobusem a tak jsme se dostali do Kotorou a cestou navštívili Budvu a Svatý Stefan nebo jeli do Albánie do města Truma s návštěvou hradu Rozafa na řekou Bojanou a koupáním ve Skadarském jezeře.
Ale taky jsme se linkovým autobusem vypravili do města Starý Bar, či na koloběžkách zajeli až do míst kde se řeka Bojana vlévá do moře.
Takže prvním zážitkem byl výlet linkovým autobusem do Starého Baru. Dovezl nás před vlakové nádraží, ale do Starého Baru asi 5 km do hor pak nejelo vůbec nic, takže se složenými koloběžkami za 4 eura jsem jeli taxikem.
procházíme se mezi hradbami ve Satrém Baru ohlédnutí zpět, kdy jsem na koloběžkách sjížděli do přístavu Bar
Naše koloběžky byli tak atraktivní že místní kluci ve staré mešitě si s nimi pojezdili přímo v mešitě a přímo po koberečcích tam položených. Mimo jiné tito místní hoši v mešitě hráli i fotbálek. Po prohlídce starého hradu, ale hlavně jeho trosek jsme jeli stále z kopce až do přístavu v novém městě bar. Byl to prostě úžasný zážitek a to nejen pro nás, ale i pro místní pozorovatele, mladé i staré. Někteří s námi na motorkách i závodili. No prostě zážitek.
Jeden den jsme měli zakoupený zájezd do Bocy Kotorské. První zastavení bylo u nejstarší olivy na větě, prý celých 2000 let.
ještě jednou ta straá oliva na výletě u nejstarší olivy, pry až 2000 let starý strom
Druhé zastavení bylo v Budvě, kde jsem se procházeli v historickém centru a po hradbách města.
v uličkách Budvy v uličkách Budvy
V Kotoru jsme si vyšláply na hradby nad městem, což byla pořádná fuška, ale ty výhledy na záliv stály za to.
pohled na Kotor ohlédnutí na hradby, které jsme jen částečně zdolali
Cestou zpět jsme měli zastávku u ostrva Svatý Stefan, který za doby Tita sloužil jako hotelový komplex pro tehdejší mocipány.
koupání u Svatého Stefanu koupání u Svatého Stefanu
Dnes tu je možnost také pobýt v luxusu, který však nedosahuje toho co za ty peníze by člověk očekával. Alespoň tak nám to líčil jeden bohatší Slovák se kterým jsme měli tu čest se potkat a pohovořit při jednom z našich dalších výletů.
No a tím výletem byla jízda na koloběžkách po dlouhé písčité pláži až k soutoku řeky Bojany s mořem.
na výletě kolem pláží za Ulcinjem směrem k ústí řeky Bojany pohled smrem k moři, na břehu rybářské chaty a hospůdky
Dojeli jsme až do míst, kde kolem řeky je plno rybářských restaurací a chatiček a kde to má zajímavou atmosféru, kterou v našich končinách nemáte kde spatřit. V jedné takové stylové hospůdce jsem náhodou potkali slovenskou rodinu, která když zjistila, že jsme sem dojeli na koloběžkách, tak nás vzala zpět do svého luxusního auta, což bylo příjemné, ale to čeho jsme chtěli dosáhnout jsme museli oželet. Byla to snaha koupat se v místech, kde se sladká voda z řeky mísí s mořem. Takže tento zážitek budu moci komentovat snad někdy jindy.
No a posledním z našich malých dobrodružství byl placený výlet mikrobusem do Albánie. Celní kontrola, kdy náš řidič a průvodce vystoupil a šoupl kontrolujícímu Albánci do bílého pláště nějakou tu bankovku všimného, byl zážitek a ponaučení číslo jedna. Když jsme po novém asfaltu přejížděli kravské povozy místních zemědělců byl zážitek číslo dvě. Pak jsme vyjeli na hrad na městem Truma, odkud je nádherný výhled na Skadarské jezero a řeku Bojanu, která z něj do moře odtéká.
řeka Bojana pod hradem Rozafa na procházce po hradě Rozsafa
Následovala návštěva města s prohlídkou nově opravených či postavených kostelů. Byl to zážitek, který se jen tak nevidí.
a tady taky zcela nový řeckokatolický kostel v ulicích města Truma, okres Shkoder
Kontrasty, kdy se prolíná nová doba se socializmem, to je tedy něco. Příklad nejvýraznější je, že vidíte moderní obchod s fotoaparáty a mobilními telefony a před obchodem motorová elektrárna. A pak najednou nahlédnete do holičství, kde náhodou vidíte stříhaného elektrickým strojkem, v tu chvíli vypadne proud, holič vyběhne na ulici, nakopne dieselagregát a střihá se dál. Tak to jsou zážitky k pohledání. Když pak vidíte prodej a jeho formu prodeje, tak nevíte co si o tom myslet. Ten výlet byl nahlédnutím do doby, kterou jsem ani u nás snad neměli možné zažít.
Závěr výletu ale byl překrásný, protože byl spojený s koupáním ve Skadarském jezeru, kde kromě nás si zaplavali nějaké ty užovky a k obědu byly pochoutky z místních čerstvých kaprů, v jezeru právě ulovených.
na tržišti ??? u jezera Skadar
Vzpomínku na Albánii jsme pak vypili až doma, byl to ten dobrý Albánský čtyř hvězdičkový koňak, co se u nás kdysi prodával a dnes už není k sehnání.
No ta dovolená byla levná, a bylo to taky tak trochu znát. Snad se to za tu dobu nějak změnilo. Ale poznání to bylo k nezaplacení.
A tady už je fotogalerie, která Vám umožní nahlédnout do popisovaných zážitků trochu detailněji. Umožní Vám udělat si obrázek o tom, co se dá na dovolené V čerrné Hoře také užít.
Dnes už vím, že toho je tady mnohem víc a snad se to podří ještě něky absolvovat.
Similar Posts:
- 02- Polsko – Gdaňsko – na výletě s průvodcem – 7.9.2022
- Polička a její okolí – 6.7.2011
- Výlet do Vizovic a Zlína – 22.září 2018 – 26.9.2018
- Na hotelu Atlantis Rozdrojovice – využito jako dárkový poukaz. – 29.7.2022
- Vzpomínka na města, Kamenice pod Lipou a Stříbro, která jsem mohl zhlédnout při ještě firemních akcích. – 24.2.2015
Both comments and pings are currently closed.