


Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Vzpomínka na poslední dva srpnové dny v roce 2012.
Je první den v září za okny prší a tak se dá krásně vzpomínat na to, jak se dá v Česku krásně užít letní slunný den v malebné části poblíž či přímo v Železných horách. Město Litomyšl jsme už viděli vícekrát, ale o Nových hradech jsme se dověděli pouze dvakrát. Poprvé když náš syn na gympli získal cenu za povídku o Nových Hradech, kdy ještě byli zpustlé a pak podruhé, když nám ukázal jak vypadají v novém hábitu.
Takže je pěkně jedeme do Nových Hradů. A udělali jsme dobře, protože tady to bylo jako v Itálii, horko a před námi takové malebné dortíčkové podívání.
a začíná dortíčkové podívání na ˇčeskou Versai
krása bez komentáře - zámek Nové Hrady
jídelna zámku a pak soukromí majitelů
pohled na zelené divadlo ze střechy špejcharu
Je zde možné rozpoznat jak se ten náš národ chová k vlastním majetku a jak to dokonale umí. Na rozdíl od majetku, který patří státu, který je stejně půvabný, ale je znát, že to není hold moje, jak jsme se o tom přesvědčili druhý den na zámku ve Žlebu.
Už jen nahlédnutí na webové stránky www.nove-hrady.cz mi dává za pravdu. Takže prohlídky jsme si užil a to pak i doslova, protože ve špejcharu nad zámkem jsme si mohl vyzkoušet jízdu na vysokém kole, které tu je pro pobavení v jediném muzeu cyklistiky u nás v Česku.
špejchar a v něm museum cyklistiky
tak se dívejte na čem se jezdilo
Manželka se mohla pokochat v galerii anglických klobouků a kdybychom měli stálou povahu, dalo se i pobýt a zajezdit si na koních.
Ale po prohlídce vyhládne a tak jsme se dali podle reklamní cedule k hotelu Polanka. No a dobře jsme udělali. A zase když nahlédnete na web www.chata-polanka.cz pak mi dáte za pravdu. Procházka 2 km tam a pak zpátky kolem lokalitě Toulovcových maštalí, to je kolem pískovcových skal byla nádherná, ale taky dosti náročná, prostě do kopečku a z kopečku, ale bylo pořád na co koukat v tom borovicovém lese se zurčícím potůčkem.
a zde je hotýlek Polanka 12000m od zámku Nové Hrady
krajina pojmenovaná Toulovcovy Maštale
Vše pěkné jsme už ten den viděli, tak si dáme ještě nějaký ten hrad. A tak se jelo a dojelo k hradu Ruchemburk, kde je domov důchodců se zvláštní péčí, pak jsme zajeli směr Skuteč a nestačili jsme zírat na množství zaparkovaných aut v městě Luže. Jako by se tu něco mělo konat. Ale omyl, bylo tu rozsáhlé dětské sanatorium a pavilony pro po operační péči. A pak nad městem zřícenina hradu Košumberk a pod ním rekonstruované domy bývalého pivovaru a na druhém kopci poutní chrám pany Marie na Chlumku.
vstup na hradní zříceninu Košumberk na městem Luže
poutní kostel pany Marie na Chlumku
Jen jsme zírali, zejména pak proto, že o tomto místě jsme před tím prostě nikdy neslyšeli. Tak jen mohu doporučit. Na webu www.luze.cz se dovíte určitě více.
No a ten den 30.8. už toho bylo dosti a jeli jsme se vykoupat na přehradu Seč. Bylo navečer a krásně teploučko, takže plavání ve vodě, kde byli vhozeny jen splávky rybářů a nikdo kolem, v campu jen pár vytrvalců. Po večeři v horkém vzduchu procházka na hráz přehrady dokončené v roce 1936 a zpět.
Ráno nám ale poprchalo a tak jsme dospěli k názoru, že taková prohlídka zámku Žleby bude nejlépe vhodná na takový popršavý den. A stálo to zato. O zámek se stará stát. je hlídán kamerami, je opravována střecha, která se opravoval nedávno, ale nekvalitní břidlicí a tak se to celé předělává. Interiér zámku je plný sbírek zbraní a brnění. Ale vypadalo to, jako by to v roce 1945 stát zabral, a pak na to pozapomněl. Takže alergik na prach by měl mít sebou léčivý sprej.
Ale jinak musím tento zámek doporučit, je to něco, co ani ve světě není k vidění. Byl zde striktní zákaz focení a tak vše co jsme viděli si můžete prohlédnout ve fotogalerii na webu www.zamek-zleby.cz .
Když jsme zámek opouštěli už byla jen mlha nad okolní krajinou. Silniční ukazovatel k hradu Lichnice nás nenechal chladnými a museli jsme cestou odbočit. Byla to dramatická chvilka, kdy jsme vystoupaly k uzamčenému vstupu na hradní zříceninu. Ale jaksi jsme neodolali a obešli zamčenou bránu a šli až na samotnou zříceninu mohutného zatravněného nádvoří. Kolem nás v mlze zbytky mohutné tvrze, kterou v současné době udržuje a opravuje hnutí Brontosaurus. I tak to bylo velmi poučné a zajímavé místo. Zase mohu jen doporučit jeho návštěvu. Ale pozor žije to tu jen o víkendech.
na zřícenině hradu Lichnice
na zřícenině hradu Lichnice
Odtud jsme už jen projeli Prachovicemi a zírali z takové, náhodně vybrané boční cesty na podnik, kde se ve velkém vyrábí cement. Něco tak velkého lze spatřit jen v ostravských hutích, ale tady v té malebné krajině, to vás asi taky může jen pořádně překvapit.
Náš výlet měl končit v městě Chrudim, kde jsme si to při obědě v restauraci „U Slejšků“ pořádně vychutnali a zapili kohoutkovicí. Lidové, jednoduché a chutné menu v nás nechalo úžasný dojem. A co to je Kohoutkovice, no prostě pořádně vychlazená voda z kohoutku. Pojedet do Chrudimi, pak se tam podívejte mají svůj web www.uslejsku.cz.
hlavní chrám na náměsti ve městě Chrudim
jsme v klášterních zahradách ve města Chrudim
Opouštíme Chrudim, rodné město pana Resla s nádherným chrámem, opravenými domy na náměstí a myslíme si, že jsme na konci výletu. Ale pozor jeli jsme směr Vysoké Mýto a museli jsme odbočit do obce Kočí, ke kostelu, který jen tak někde nespatříte.
samotný kostel v obci Kočí
samotný kostel v obci Kočí
Na rozdíl od světa, byl zavřený, ale můžete si objednat dva dny předem jeho prohlídku. Takže pro náhodné výletníky neřešitelný problém a ukázka toho, jak někde vnímají pojem turistický ruch. V Norsku tomu bylo úplně jinak, ten kostel byl jako by jsme byli v Norsku. No pokud by jste si to chtěli naplánovat, tak jsme objevil na webu www.chrudimsky.navstevnik.cz že tam něco k tomuto místu je.
A pak tu bylo další náhodné odbočení. Na hnědém ukazateli byla najednou odbočka do barokního areálu. Jen naše prostá zvědavost vedla k tomu, že jsme podle této šipky odbočili. A dojeli jsme do obce Vraclav. A najednou pro nás takový malý zázrak. Překrásně upravená studánka se skřítkem, nad ní mohutná kostel sv.Mikuláše a vedle poustevna a dům, což jsme pak navštívili a byli jsme ten den prvními hosty. Zákaz focení v odsvěceném kostele, kde byla výstava barokních soch z křížové cesty na Horní Hedeči u Králik.
odsvěcený kostel, kde je úžasná sbírka restaurovaných barokních soch
jediná informace o tom, co se zde za poklad nachází
Jen jsem nafotil informační tabuli. Ale celkový dojem byl působivý, ohromující. A pak přišlo to zklamání, když jsme zjistili jak je podhodnocena reklama v rámci turistického ruchu pro toto ojedinělé a omračující místo. Mohu to srovnat s Římsem, o kterém jsem již psal na tomto webu. Když jsem zapátral na webu, tak jedině na www.portalvysokemyto.cz/barokni-areal-vraclav objevíte povídání o tomto místě, ale už dál nic. Takže zamyslete se nad tím páni radní z Vraclavi či Vysokého Mýta. A nedivte se, že se tam málo kdo podívá, když ani neví, že tam tak vzácné věci jsou k vidění.
Ale to už je skutečně konec zápisků k těm dvěma posledním srpnovým dnům.
Tak se koukněte na fotogalerii a když budete mít chvíli vyrazte, jen mohu doporučit.
Both comments and pings are currently closed.