Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Vzpomínkové poznání Řecka – července 2012.

Kdo by nejel na nabízený slevový zájezd , zejména když je to letecky, a jen za 6100 Kč na osobu za 10 dnů pobytu s vlastním stravováním. Ano, bylo to určitě výjimečné a tak se stalo, že jsme za těchto úžasných podmínek vyrazili do míst, kde jsme byli před 17 lety.
Letadlo letělo z Prahy do Soluně – Tessaloniky jen 2,5 hodiny. Odtud nás odvezl autobus do obce Leptokária a tady nás ubytovali v domě Orion. Pobyt pak byl dozorován místní cestovkou, kde majitel mluvil plynně česky i řecky a jeho příjemný a vstřícný kolektiv z Liberecka to uměl rovněž.

DSC_0354_11758 ranní atmosféra při návratu z úterního trhu DSC_0450_11894 a takhle to tu je navečer v té Leptokárii pěkné

Ale protože jsme byli jedinými zájemci o výlet do hodně zajímavých míst s hrobkami králů u města Vergina a jeho okolí, byl předplacený výlet odvolán a my jsme improvizovali.
Ale dohledal jsem si o co jsme přišli.

Snimek1 no tohle jsme si dohledal na Googlu, jak jsme se mohli pokochat ve Vergině poklady králů Snimek2 vstup do hrobky Makedonských králů
Snimek3 jedna z jiných hrobek v areálu Snimek4 při možné prohlídce areálu

Znamená to tedy, že jsme pak vlastním úsilím vyráželi tam, kde jsme byli před těmi 17 lety. To znamená že jsme použili místní autobusové a vlakové spojení. A tak se stalo, že jsme se mohli divit i posuzovat co se v Řecku vlastně děje.
Tehdy jsme bydleli v Katarině – Paralii a šli pěšky do Dionu, odtud stopem do Litochora a pak navečer taxíkem do Plaky u pláže Olympia Beach. Na vlakové zastávce jakoby přepsali a prvním vlakem jeli do Platamonu a pak se vrátili do Katariny.
Tehdy jsme se dověděli, že autobusové zastávky jsou sice označeny, ale jízdní řády chybí, pokud to není výchozí zastávka, to je například autobusové nádraží. Vlaky jezdí, ale ne načas, protože mají obvykle zpoždění.

No a co se nám v tom Řecku od té doby změnilo?

V Leptokarii je budka pro autobusovou zastávku a k ní stejné označení modrou značkou jako to bylo tehdy. V budce po dlouhém luštění letáků, protože je vše v řeckém písmu, objevíte onen jízdní řád s odjezdy autobusů z výchozí stanice. Už ale neobjevíte řecky psanou ceduli, že od jistého data nastala změna, ale nepoznáte jaká. Přesto, že se tady na dovolené střídají Srbové, Slováci, Češi či Němci, či Bulhaři, ale domluvíte se i Anglicky, tak takové sdělení o nastalé změně neobjevíte. A že by tam mohla i být schematická mapka, na to lze ihned zapomenout, jsme prostě v Řecku.
Den před zamýšleným výjezdem na Litochoro jsem objevil, že tato autobusová budka existuje jen proto, že na ni seděli dva turisté v pohorkách, což bylo při horkém ránu hodně nápadné a proto jsem si dovolil položit otázku v jazyce anglickém, zdali ví, kdy to jede na Litochoro. Pokus v jazyce anglickém byl vyslyšen a česká odpověď byla, že ano a že už čekají 30 minut. Jsem ještě dnes zvědavý, jestli do toho Litochora odjeli, protože už jsem je v těch davech dovolenkářů nikdy nepotkal.
Den na to jsme si také počkali 20 minut, ale pak přišel nápad poptat se na stanici policie, která byla přes ulici. Na hlasitý ranní pozdrav v 7.30 „kalimera“ jsem způsobil to, že málem byla spícím zástupcem spravedlnosti rozlita ranní káva jak se lekl, když jsem si ho dovolil pozdravit. Kdybch byl rozhodnut stanci vykrást, tak se mi to podaří. Nicméně jeho ochota ještě zůstala a vyskočil a prchal před mými dalšími anglickými dotazy do vedlejší kanceláře, kde se telefonovalo někam na autobusovou direkci. No a přišla odpověď. Zastávka je přeložena za železniční trať. Znamenalo to přesunout se asi tak 200 m jinam a podle gest jsem jen vytušil kam asi.
Když se nám podařilo vylézt z pomalovaného železničního podchodu, zcela náhodou jel kolem v daném směru zelený autobus veřejné dopravy, dříve to byl modrý. A tak jsme zcela náhodou objevili, kde zastavuje. Další dny jsem na tomto místě nedohledal ani v jednom směru jakoukoliv ceduli, že je tady zastávka autobusů.
Podařilo se ho náhodou doběhnout a nasednout s tím, že asi budeme muset přestupovat, což bylo podáno jen gesty, anglicky to nebylo možné sdělit. A stalo se, byli jsme vysazeni na teprve „teplém místě“ v holé pustině za dálnicí pod novým přístřeškem zastávky, opět bez cedule – značky či jízdního řádu. Ta zastávka tu dříve ani nebyla.
No po určité době skutečně bylo možné přestoupit. Bylo to jen 5 km do kopce, ale platil jsme tutéž sumu jako v předešlém buse, který nás vezl asi 8 km. To že jsme neměli už vůbec nic platit, jsem zjistil až při zakupování jízdenky zpět do Leptokárie.
Cestou jsme viděli u nás již nevídané věci. Bylo tu totiž vojenské cvičiště a na něm vojáky v maskáčích na plném slunci při ranním nástupu, bylo 8.00 hodin. No viděli jsme i další vojenské zázemí, ale to raději nechám v utajení a nebudu popisovat.

DSC_0371_11836 na kruhovém objezdu nás vysadí, zastávka je pak o něco doleji i sprodejnou jízdenek DSC_0430_11886 a máme se na co ohlížet, to vzdau to má 2918 m a je to nejvyšší hora v Řecku

Vlastní Litochoro zaznamenalo hodně změn k lepšímu. Je tu nové museum, park. Je to krásné místo s podhorskou scenérií, protože odtud se dá pěšmo vyjít až na vrchol Olympského pohoří. Návštěvu mohu jen doporučit.

DSC_0381_11846 orientační mapka pro ty co hodlají vystoupit až na vrchol DSC_0420_11878 a jsme na konci jedné z krátkých procházek, tu na vrchol jsme minuly

Tu základní tůru vonícím a zurčícím kaňonem jsme absolvovali před oněmi 17 lety do výšky 1100m. Nyní jsme si chtěli zavzpomínat a dojít jen k první tůni s ledovou vodou. Ale ejhle bylo tu první překvapení. Na začátku cesty stála pod košatými stromy hospůdka a za hospůdkou seděl v budynku pracovník správy národního parku.

DSC_0379_11844 my jdeme na prohlídku kostela řeckokatolické víry DSC_0396_11860 asi taky uznáte, že by jste to chtěli vidět na vlastní oči

Ten si nás zapsal s dotazem, kam hodláme jít. Pak nás cestou pohlídal další pracovník s vysílačkou v ruce. Šli jsme k prvnímu jako že vodopádu. Byla to jen cesta po betonových poklopech nad vodním kanálem s pitnou vodou pro obce pod horami. Na konci cesty pak branka se zámkem. A dál jsme už nešli. Cestou zpět jsme objevili jen obyčejnou červenou barvou namalovanou šipku na skále a vyšlapanou cestičku do vrchu.
Při zpětném procházení kolem nudící se dozorové služby nad ochranou národního parku jsem si dovolil položit otázku, jak se dostaneme až na chatu do míst ve výšce 1.100 m zvané Prionio a zdali se za průchod stezkou platí. Odpověď a tedy můj typ je tento. Odbočí se podle červené šipky. Musíte mít skutečně dobré pohorky, protože se jde po kluzkém a vyhlazeném vápencovém podloží, skoro bych řekl po mramoru. Jde se nahoru i dolů a trvá to přibližně 7 hodin. Dá se tam i vyjet taxikem. Pak to ale stojí 25 eur a to jen jedna jízda. Ale i cestovka na webu vám tento výhled do okolí nabídne ve svých akcích. No a pak si lze naplánovat a dát další tůru až na vrchol do výšky 2.918 m na Mitykas. Ale pozor na oblečení. I když je dole horko k nevydržení nahoře je to pořádná změna. Nám postačilo, že jsme si prošli obcí, nahlédli do místního kostela poseděli v parku a kochali se výhledy na nejvyšší vrcholky.
Naštěstí nebyl tak silný opar, jak se udělal v dalších dnech. Nazpět už to bylo jednoduché, protože tady v Litochoru byla odbavovací kancelář, kde si koupíte lístek před nástupem do autobusu. Na něm bylo pak za jednu jízdu napsáno 1,60 euro do Leptokárie. A odjezdy byly každé dvě hodiny až do 16.30. Po malém občerstvení jsme tedy odjeli a zase do míst, kde jsme už ráno přetrvali. Tady s námi naštěstí přestupovali i dvě další osoby. Takže čekání asi 20 minut nebylo ve stresu, že nás tady ponechají osudu na delší dobu. No a pak ten den bylo už jen koupání v teplém moři a sledování východu měsíce, který tou dobou byl v úplňku.

DSC_0434_11889 no a odpoledne jsme se šli vykoupat v Egejském moři DSC_0450_11894 a takhle to tu je navečer v té Leptokárii pěkné

Den na to jsme se rozhodli nenudit se, když už nelze absolvovat zaplacený zájezd na Verginu.
Nasedli jsme do vlaku a jeli směr Platamon. Jak to tady asi vypadá, vyšlápneme si na hrad, tam jsme tehdy dávno nebyli. Koupil jsem jízdenku s odmítnutím zpáteční jízdenky. Je to tady na zpáteční jízdu vždy výrazně výhodnější.
Moderní vlak na moderním novém koridoru se rozjel. Klimatizované prostředí, hlášení následující stanice, jízda dlouhým tunelem. Pak zastavení v Nei Pori, ale ne v Platamonu. I když nám to bylo trochu divné, věděli jsme, že v Platamonu to tehdy zastavovalo. Když ale vlak opět vyjel, podívali jsme se na jízdenku a ejhle, ona nám ji na pokladně vydala jen do Nei Pori. I když jsem chtěl do Platamonu. Prostě personál „plný ochoty“, znající trochu anglicky, ale skoro jako u nás doma. Když jsme po delší jízdě rovinatou krajinou už viděli další pohoří, raději jsme hned jak to zastavilo, vystoupili.

DSC_0463_11904 a tohle bylo hned u nádraží DSC_0465_11906 na valk do Neiporii určitě nastoupíme

Bylo to v obci Rašajn. Hned na pokladnu, tady nám prodala jízdenku do Nei Pori a za 15 minut už jsme jeli narvaným vlakem zpět za 2,30 eur. Skoro všichni tady vystoupili a byla to převážně plnoletá mládež. A pak jsme poznali proč tomu tak bylo.
Byla tu jedna z nejkrásnějších pláží s jemným pískem a servisem na vysoké úrovni v krásně upraveném prostředí. Hotelové zázemí se sladkovodním bazény.

DSC_0478_11917 no fakt moc pěkné DSC_0487_11926 tady už byl cvrkot

Poleželi jsme, zaplavali a vydali se pěšmo směr Platamon, kde na nás pořád shlížel krásný rozlehlý hrad.

DSC_0512_11941 cíl hrad už jen asi 3 km před námi DSC_0526_11952 takhle to tu byl před 17 lety skoro každý domeček a už tohle jsou ty poslední

A pak to přišlo. Došli jsme k místu, kde skutečně kdysi jezdil vlak. Bylo poledne a tak jsme usedli k papání, a to s pravou řeckou kuchyni. Musím sdělit, že byla tak výborná a cenově přijatelná, že jsme pak každý den měli pokušení si sem zase zajet.
Podařilo se nám po 3 km narazit na vlastní centrum obce Platamon. Pěkné s vlastním přístavem jachet s nabídkou lodních vyjížděk po okolí. Krásný pohled na hrad. Při cestě po nábřežní promenádě v historickém stylu, ještě se starou zástavbou jsme došli až na její konec.

DSC_0532_11958 a tady je důkaz, že tu to zastavení vlaků bylo DSC_0535_11961 no opravdu ne

A tady pak byl i konec železnice s původní železniční stanicí a naší vzpomínkou na to, že tu byl hned pod nádražím rybí trh plný ryb a rybího pachu. Dál ale normální cesta nevedla a nic nejezdilo jen taxi, jak jsem byl informován místními rekreanty, kteří se tady rekreovali v bývalých drážních domcích a výpravně, či jak by se to dalo nazvat. Prostě idyla ve zrušené železniční stanici na zrušené jednokolejné trati. Ale pak byl i konec procházky po pláži a tak jsme se dali po ocelových pražcích a bývalé trati až k tunelu, který byl tehdy také veden pod kopcem na kterém stál hrad. Po malém vyčkávání, kdy jsme nechali předejít místního občana, aby nám dodal odvahy jsme tunelem prošli i my.

DSC_0541_11967 až dojdeme k opuštěnému tunelu DSC_0554_11975 a byli jsme zase na jiné láži pod hradem

Pak přišla útrpná cesta kolem pláží, kolem campingů se zastavením na studené frapé ve stínu pod zrajícími hrozny. A muselo se jit dál, a tak jsme také obcházeli uzavřený a přísně střežený vojenský prostor pro vojenské rekreanty, ale bloudili jsme i opuštěným campem, kde vše bylo ponecháno účinkům všemocné přírody.
Po překročení ledového vodního přítoku do teplého moře Egejského, jsme se zase dostali do civilizace.

DSC_0572_11986 z jedné strany ledová voda z druhé strany teplé moře DSC_0566_11982 až jsme se dostali k místu, kde jsme přebrodilli chaldnou řeku

Ta se projevila třeba tím, že před námi byli na zeleném trávníku prostřeny bílé stoly s pohárky na vodu a víno a na to svítilo nekonečné a horké slunce a všichni kolem gavarili po rusky či německy.

DSC_0576_11988 a pak zase setkání s civilizací a krásnými mraky DSC_0589_11999 jsme skoro na konci putování, tohle už zase v Leptokárii

A my už jen capkali až jsme po asi 12 km konečně dorazili do míst nám důvěrně známých, kam jsme chodili provozovat dovolenkové koupání, když jsme nikam neriskovali vyjíždět.
No co jiného se dalo dělat po tak únavném dni, než jít spinkat, že ano. Ale co další den ?
Zase se nudit jen ležením na písečné či kamínkové pláži ?
A tak jsme zvolili nám vlastní alternativu. Ráno jsme nasedli do klimatizovaného vlaku a za 5.80 Eur při zakoupení i zpáteční jízdenky jsme vyrazili do Thessaloniki čili Soluně. Ráno tam, večer zpět. Trvalo to jen 1 hod a 40 minut pro jednu jízdu. Od rozkopaného přednádraží jsme se dali hlavní ulicí do centra. Tam narazili na sobotní trhy.

DSC_0594_12002 zabočíme do tržnice se sobotním ruchem DSC_0604_12012 až se dopracujeme k rybám

Odtud jsme se dobelhali na Aristetolovo náměstí, kde jsme konečně objevili informační centrum s velmi ochotnou a mladou slečnou, která nám dala jak mapku, tak výborný a srozumitelný výklad kam zajít a co určitě za den stihneme obejít.

DSC_0608_12016 jsou to prostě fasády jako nové a zeleň taky asi nová DSC_0621_12026 i tady jsme došli a hned napoti dali výborné chlazené frapé

A bylo toho hodně. Je to historie sahající do 3 století před Kristem, kdy město zakládal Kasandros, Makedonský král. Historické stavby jsou odlišné od toho co se dá vidět v Athénách. Je tam mnoho nového, co před 17 lety ještě nebylo odhaleno. Výlet byl přerušen jen posezením v kavárně u bílé věže nad poměrně drahou, ledovou, ale výbornou kávou s maximem cukru.

DSC_0633_12038 jsme u Kamary DSC_0663_12063 a jsme před Agios Sophia, která je památkou UNESCO, ale zase zavřeno

Horko ve městě bylo utlumeno hustou výsadbou městského stromořadí v ulicích, a tak se tady dalo i dýchat a byl příjemný vánek.

DSC_0658_12059 a jsme před Agios Sophia, která je památkou UNESCO, ale zase zavřeno DSC_0683_12083 nádvoří za chrámem sv.Dimitrie

Před odjezdem jsme pak stihli i dát místní gyros a přesně v 17.14 jsme se vraceli do Leptokárie. Ostatní dny není třeba popisovat. Je to o ležení na pláži. Pokaždé jsme se uvelebili jinde pod zapůjčeným slunečníkem od starající se místní české, již zmíněné cestovky. Jedna změna ale tady byla. Bylo to malé překvapení, neboť v ceně zájezdu byl i Řecký večer v nedalekém hotelu Orfeus. Ještě jsme na tokové akci neměli tu čest zavítat a tak jsme to přivítali. Ale jeden den neděli, jsme se spletli a vyrazili zbytečně, protože to bylo až den další. Nicméně jsme měli možnost vidět v tuto neděli v 19.30 hodin zahájení svatebního obřadu v místním chrámu řeckokatolické církve.

DSC_0726_11778 náhodné setkání s hosty nedělní svatby v 19.30 hodin DSC_0694_11769 náhodné setkání s hosty nedělní svatby v 19.30 hodin

Další večer už byl ten správný termín a tak jsme si dali do nosu vybrané řecké speciality, popili hojně nalévané místní bílé víno a koukali se na předváděné řecké tance v podání šestičlenné krojované skupiny a mohli si zaskotačit při pravé řecké a tedy spontánní hudbě.

DSC_0826_11814 a pak začne zpěv a tanec v krojovaném provedení DSC_0828_11815 a pak začne zpěv a tanec v krojovaném provedení

No a je konec poznámek o 10 denním pobytu. Ale jsou tu i poznámky o poznání řecké mentality. Horko asi dělá své. Kdo je ve státních službách pak se o něm můžete domnívat, že se nechá mouchami sežrat. Kdo pracuje na sebe tak se určitě snažil. To bylo třeba na trhu hodně poznat. Dalo se to vysledovat i na večerní hlavní ulici Metaxa. Ale aby si udrželi zájem turistů a nabízeli informace, jak strávit dovolenou ve vlastní režii, to je katastrofa, které jste si v mém vzpomínání určitě všimli.
V roce 2004 při olympiádě se zbudovala nová dvoukolejná rychlodráha a dálnice na Soluň. Vyřadili z provozu obce, kde byl živý turistický ruch, ale aby změna byla čitelná a hlavně rozeznatelná, na to jaksi nepamatovali. Autobusová doprava opět bez podrobného jízdního řádu. Autobusy sice nové a klimatizované, ale cizinec v něm je výjimkou. Vlaky už jezdí na čas a v taktu, jsou klimatizované, ale prostředí kolem je už nyní v zoufalém stavu. Vše pomalováno, výtahy nejezdí a nebo máte strach do nich vstoupit. Leptokárie byla rozdělena novou tratí na dvě části. Projit se dá jen podchody. Ale je to hrůza a pro strach. Něco jako kamerové sledování trati, informační digitální tabule s odjezdy, tabulové jízdní řády odkud kam jak jsme na to už zvyklí u nás, na to zapomeňte. A je tu má závěrečná poznámka. Profesně při projednávání evropských dotací do železniční výstavby u nás nám radil zástupce z Řecka, prý co má za sebou zkušenosti s výstavbou právě tohoto koridoru. Být v jeho kůži, tak se za takovou službu poradce musím stydět. Betony nekvalitní, kotevní šrouby nedotažené, odvodnění jen v plastu dodatečně zavěšené bez napojení na jakoukoliv kanalizaci. A je to tady, vzpomínám si jak mě kdysi nadřízený po mém návratu ze zahraniční stáže nařídil dovolenou, abych prý vyprchal z toho mého nadšení. Tady to je jaksi obráceně, dovolená v Řecku způsobila, že myslím na to, jak si mohou Řekové dovolit nám radit a posuzovat, když na to nemají. Tak se nechávám vyprchat a vám dávám závěrečného typa. Koukněte se na přiloženou fotogalerii, která zaznamenala naše toulky a osobní zážitky. Ale taky se podívejte na webové stránky, které jsem si také prošel a na které mě odkázal majitel místní cestovky. Je to http://www.recko-autem.cz nebo hodně podrobně o zážitcích z celého Řecka a také o okolí Leptokárie na webových stránkách http://www.ck-margaritopoulos.cz, které jsou dílem právě tohoto ochotného pána, na něhož, pokud se sním setkáte, budete také rádi vzpomínat.
Takže tady jsou detaily z pobytu ve vlastní Leptokárii se sledováním okolí ubytovacího domu orion, sledování východů měsíce a slunce se svatbou a Řeckým večerem.

Tady je fotogalerie fotodokumentace s výletu na Litochoro

Pak máte možnost porjít se od Neipori přes Platamon po plážích či po staré železnici až do Leptokárie

No na konec se můžete podívat co vše lze za den zhlédnout při návštěvě Soluně či Thessaloniky.

A ještě pro ilustraci převzatá schematická a upravená mapka převzatá z uvedených a dohledatelných webových stránek http://www.ck-margaritopoulos.cz

Snimek5 mapka okolí Leptokárie, kterou najdete na webu místní cestovky

Similar Posts:


 

Both comments and pings are currently closed.

Není možné komentovat.