Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

03 – vícedenní výlet do Qubecku a do Canyonu ste Anne – červen 2003.

Uloženo v : Kanada 2003 napsal facero

Pro.1,2013

03 – vícedenní výlet do Qubecku a do Canyonu ste Anne – červen 2003.

V plánu naší tehdejší překrásné dovolené byl dohodnut vícedenní výlet do nejvzdálenějšího místa s městem Qubeck. Cestou jsme se zastavili u Niagary a v Montrealu, byli jsme na skok v Torontu.
Putování po kanadských dálnicích je pořádná nuda, pokud to srovnáme s tím jak se jezdí u nás domě či v Evropě. Na rozdíl od našeho systému tady jde o dvouproudovou komunikaci s krajnicemi pro jeden směr jízdy, když dělícím pásem je pozemek o šířce kolem 60 m, občas s pak i s lesním porostem. A přitom na této dálnic se nesmí jet více jak 100 km v hodině. Takže každé auto si to frčí stejně rychle, žádný kamion to nebrzdí a poučení pro nás, kdekoliv v lesíku může číhat policejní hlídka. Takže jediný problém je že lze i usnout za jízdy, protože to je vlastně nuda.
Motoresty jsou zásadně vybaveny nerezovým zařízením s vytápěním, tedy i v létě je tu teplá voda. Jsou takové malé zastavení jen se stoly k rozložení vlastní svačinky, ale pak jsou tu i větší informační centra. Ale něco jako u nás k přejídání a velkému utrácení jsme asi ani neviděli. Dá se to objevit až někde před městskou lokalitou na vjezdu či výjezdu z města.
Po asi 360 km jsme se dopracovali k motorestu kousek před velkým městem Quebeck, které leží na konci velké mořské zátoky vysoko nad hladinou.
V motorestu jsme se ubytovali za pouhých 40 dolarů v pokoji, kde jsou vždy dvě manželské postele, takže když se manželé pohodlně rozloží v jedné z postelí vyjde nocleh na 10 dolarů za osobu což tehdy bylo kolem 180 Kč/noc. No hned jak jsme se ubytovali dal jsme se na průzkum celého campu. Šlo o velký areál s vlastním rybníkem a bazénem, velkou jídelnou s bufetovým pultem, kde jsme pak po ránu dali klasický „hemenex“, tedy vejce se slaninou, k tomu juice. Bohatě to pak stačilo. Karavanové vozy tu byly tak velké, že u nás to v té době ani nejezdilo. Prostě autobus pro dva, který se zakotví, podloží a pak rozvine i do šířky. Takže jde o velký obytný prostor. No a kolem pak hned a rychle ohrádku, květiny, přenosný vodotrysk, uvázat pejska a začíná dovolená po kanadsku.

protože tu jsou vždy dvě dvoupostele prostředí campu

a ten autobus se dá i rozšířit do boků

No ale nyní k městu. V pozdním odpoledni jsme se přes obrovský příhradový most přemístili do města, zaparkovali tak aby se nemuselo platit vysoké parkovné, alespoň tedy s ohledem na naše možnosti. A šlo se do města samotného.

vjezd do města přes zachovalé hradby přístupová ulice do historické části města Quebeck

Toto město má cosi z historie a hlavně pro něj velmi typické je místo na nábřeží s obrovským hotelovým komplexem. Vysoko nad hladinou mořské zátoky je promenáda z prken, s býlími lavečkami a spoustou zábavy a pamlsků podél trasy. Tu jsme zakončili v místech kde bývala obranná pevnost.

to určitě už od někud znáte jeden z krásných výhledů do okolí Quebecku

Tu jsme si prošli a dostali se zpět do města. Tady jsme povečeřeli levnou pizzu a pak ještě vykonali procházku centrem města. Jednou z velkých atrakcí byl obchod, kde i v červnu nakoupíte vánoční výzdobu. Za výlohami bylo zboží jiného provedení než uvidíme v našich obchodech. Zejména v obchodech s výbavou domácností, ozdobné sklo, keramika.

v centru města začíná se stmívat

To by se nakupovalo, ale jak to zaplatit a převézt k nám do Česka, že. No a když už se stmívalo byla tu nová atmosféra v přilehlém parku, kde se objevily řady a řady stánků s umělci, převážně malíři. Pak ještě prohlídka interiéru toho obrovského hotelového komplexu kde se to všechno lesklo a zrcadlilo.

to určitě už od někud znáte město Qubeck potemnělo ale pořád žije

A jelo se do postýlek v campu.
Ráno po dobré a vydatné snídani, vajíčko a slanina a čaj a káva a juice se vyráželo do místa, které jsme jen tak náhodou objevili na prospektech ve recepci campu.
Jelo se do Sainte-Anne-de Beaupré, kde je poutní kostel z 20 let 19 století. Tam jsme zavítali ale až cestou zpět, protože jsme to ještě protáhly až do Canon ste Anne, kde to bylo hodně krásné. Zase se projevil jiný a zcela odlišný přístup k turistovi. Jak by ne, když jsme v Kanadě. Zakoupili jsme si vstupenky, nasedli do elektrobusu a ten nás vyvezl do pořádného kopce.

a začíná jeho prohlídka od vrchu dolů a začíná jeho prohlídka od vrchu dolů

A pak jsme jen sestupovali kolem vodopádů, sem tam na vysuté lávce jsme ten mohutný potok přešli na opačný konec. Když to bylo nejkrásnější místo, tak abychom si to mohli plně vychutnat tam bylo WC. A když jsme sešli až k hladině vařících se vod pod vodopádem, tak jsme si museli nevšimnout velkého upozornění.
Kdo je nemocný na srdíčko, tak sestup jen na vlastní nebezpečí, protože dolů to je 220 schodů. Kde se hrabou naše hrady či jiné schodišťové radosti jako rozhledny.

jdeme si prohlédnout poutní místo v Sainte Anne de Beaupré jsou tu i lázně

a tohle je z interiéru tohoto poutního kostela a tohle je z interiéru tohoto poutního kostela

No prostě bylo to tu moc pěkné a taky jsme ten den měli za sebou dobrý skutek, protože nebýt našeho přemlouvání naši přátelé by tak pěkné místo ani neznali.

No a pak se jelo domů a cestou jsme zastavili v Montenebllu a byli jsme doma v Ottawě.

[prohlížej jednotlivé fotky]