Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

01- Vzpomínky na Kanadu v roce 2003 – Ottawa.

Uloženo v : Kanada 2003 napsal facero

Lis.27,2013

Vzpomínky na Kanadu v roce 2003 – Ottawa.

Ottawa je hlavním městem Kanady, čtvrtým největším kanadským městem a druhým největším městem provincie Ontario. Leží na jižní straně řeky Ottawa. Nachází se ve východní části provincie Ontario v Ottawském údolí. Ottawa měla v roce 2011 celkem 883 391 obyvatel.

no a my se kocháme a máme pocit, že jsme v Anglii výhledy z parlamentní věže

Ottawa byla ze začátku jen malou vesnicí jménem Bytown (do roku 1827). V roce 1855 získala statut města a byla vybrána královnou Viktorií jako město předsedající kanadské vládě (Canadian Government). Tomuto rozhodnutí předcházel spor mezi „francouzskou“ a „anglickou“ částí kanadského obyvatelstva. Ottawa byla kompromis, neboť lěží na hranici anglicky mluvícího Ontaria a francouzské provincie Québec.
Z důvodu existence množství vládních budov je architektura centra funkcionalistická a formalistická. Část budov je ale postavená v romantickém či jiném stylu. Budova parlamentu nese znaky viktoriánské gotiky. Architektura větší části města je charakteristická rodinnými domky, z menší části apartmánovými domky a obytnými bloky. Panorama města je konzervativní z důvodu zákazu výstavby mrakodrapů. Omezení byla zavedena proto, aby budova kanadského parlamentu, resp. jeho nejvyšší věž o výšce 92m, byla viditelná z každé městské části.

procházíme se po místní tržnici procházka v nové zástavbě Ottawy

Ottawa se skládá z šesti územních částí – Kanata (západ), Nepean (jihozápad), Downtown (centrum), Gloucester (jihovýchod), Orléans (východ) a Cumberland (východ).
Městem protéká řeka Rideau, která se na severním konci města vlévá do řeky Ottawy, dělící města Ottawu a sousedící město Gatineau na Qubecké straně. Řeka Ottawa rozděluje kanadské provincie Ontario a Québec.

pohled na řeku Ottawu od musea zde se díváme jak funguje řada zdymadel - jako malá Panama

Zde mohu jen dodat, že ji rozděluje i plavební průplav s řadou zdymadel, který tyto řeky uměle spojuje i v převýšení.
Až potud jsem vše přetáhl z webových stránek
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ottawa
Ale jak jsme se do Kanady vůbec dostali a co nás sem přimělo jet, je velmi prosté. Na dovolené v Portugalsku jsme se potkali s Čechokanaďany, kteří v tomto hlavním městě Kanady bydlí od rok 1968 a nějak jsme si padli do noty a oni nás zvacím a orazítkovaným dopisem pozvali a tak nám tehdy bylo uděleno cestovní vízum a my se na tři týdny v červnu roku 2003 vypravili do Ottawy, abychom pak projeli některé významné místa západní Kanady, jako je Niagara, Montreal, Toronto, Quebec či jen prošmejdili blízké okolí Ottawy. Je to už deset let a tak ve vzpomínkách zůstane jen to dobré, či hodně zajímavé, a pak také tu jsou pořízené fotky, které jsou stále archivovány a rádi si je prohlížíme a vzpomínáme na tu úžasnou poklidnou dovolenou.
Tak prosím tady jsou vzpomínky na město Ottawu a jeho okolí.

slunce zase zapadá na Ottawou idylické procházky kolem řeky Ottawy

Bydleli jsme v „paneláku“ na 28 podlaží. Tady tomu říkají dominium a v suterénu nemají jen sklepy a bezdomovce, ale zašli jsme si tu každé ráno na bazén a do sauny, v podvečer si zahráli skwosh či biliár a venku pak tenis. No a kdyby nás bylo víc, dal se pronajmout bar se vším potřebným vybavením.

pohled z okna "paneláku" kde jsme bydleli do okolí a ve sklepě bazén, kam jsme denně chodili

Ve vrátnici byla automatická recepce, vedle domu podzemní garáže. Nádherné výhledy z prostorné lodžie na širokou řeku Ottawu, ale i na dva oddělené a široké pruhy silnice, kde na travnaté ploše mezi silnicemi rostly žampiony pod okrasnými borovicemi a vedle toho podél řeky vedla ještě cyklostezka. V neděli pak se dalo koukat i na to, že jeden ten pruh byl pro automobilní dopravu uzavřený a po něm se hrnuly davy cyklistů a inlajnistů. Prostě pozorovali jsme den co den jen tu bez stresovou pohodu, kterou tu lze zažít i jako obyčejný pracující člověk. Ale těch poznání tu bylo mnohem víc. Snad se mi podaří na ně postupně vzpomenout.

pohled z okna "paneláku" kde jsme bydleli do okolí no nejsou to krásné výhledy

Určitě si pamatujeme den, kdy jsme poprvé vstoupili do centra města na místní trhy, když před tím, jsme navštívili národní galerii, kde se neplatí vstupné.

stojíme před národní galerií v Ottawě s moderním uměním procházíme se po místní tržnici

Vzpomeneme i na den, kdy jsme měli celý jen pro sebe, abychom nezatěžovali naše hostitele. Ten den jsme si prošli úřednické centrum a okolí honosného parlamentu. V centru jsme byli i vícekrát, jen tak na večeři či popovídat s dalšími Čechy žijícími v Kanadě. Ale co nám udělalo radost bylo to, že jsme mohli navštívit místní jachtklub, kde naši hostitelé stále ještě jsou členy a mohli nás tam tehdy jako své hosty přivést a tak jsme poseděli na břehu řeky, popíjeli pivo či víno a samozřejmě se vykoupali v té hodně široké řece.

jsme v jachtklubu na Ottawě jsme v jachtklubu na Ottawě

Každý západ slunce byl, to tehdy teplé a slunečné léto úžasný, každý večer, když jsme tedy byli doma, to je v „paneláku“, jsme seděli v prostorné lodžii, popíjeli pivečko či víno či jiné příjemné nápoje a sledovali tu krásu pod námi a v dáli kolem nás.

peřeje na Ottawě končí další den a slunce zase zapadá

Bylo zajímavé sledovat prostý život v tomto velkoměstě, kdy se musí jít nakoupit. To je pak téměř celodenní problém. Sním mám ve vzpomínce i krásný výrok hostitele. Dnes jste ženské nakupovali tak dlouho, že nám i benzín podražil. Ano když jsme vyjížděli z garáží stál 0,62 dolaru za litr a když jsme se vraceli tak stál 0,66 dolaru. No prostě vyjít na nákupy jen tak přes ulici jako u nás to prostě tady nejde.

najíst se co hrdlo ráčí, proč ne, když to jde dáme si s nimi odpolední čajíček ?

Mezi tím si můžete zajít na oběd, kde vám za pevnou a přijatelnou cenu povolí sníst vše co můžete, ale skončit musíte, když si dáte kávičku. A to pak jsou přežírací orgie, když by jste okusili od každé pochoutky vystavené v čínské restauraci. No pokus a zážitek to tehdy byl úchvatný.
To jedete do obchodního centra. Tam je klimatizace, kde posedíte, procházíte se, nakupujete. Sem tam se s Vámi dá někdo do řeči jen tak, aby bylo veselo a tak se mi například stalo, že mě oslovil jeden pán německy, pak přešel do angličtiny a že jestli bych mu neřekl jakým jazykem je napsán historický pohled z Číny, které on sbírá. A jaké bylo mé překvapení, když ten pohled měl razítko z roku 1924 a byl napsán v češtině. To pak bylo veselo, neboť pán si myslel že jsem Němec a proto si mě dovolil oslovit. On pak byl Polák a tak jsme si pak pěkně popovídali. Když měla naše hostitelka nakoupeno a v košíku bylo vrchovatě zboží, platila kartou, a za ní byla fronta. Ale tehdy dávala PIN , který měla na jistící, druhé kartě. Když se nepodařilo aktivovat platbu u ž po třetí, byla fronta za ní hodně velká, ale kupodivu klidná. Pak se přišlo na to, že jistící karta byla od jiné banky a tak napočtvrté vše bylo uhrazeno.
A tady vidíte, že vzpomínat na něco co bylo před 10 lety znamená mít poznání, že za tu dobu se to i u nás stalo skutečností, máme nákupní centra, máme platební karty, ale ta bez stresovost a pohoda, ta nám ještě pořád chybí.
No dál už není co povídat, vše další najdete v pořízené fotogalerii. Co tam nebude bude v článečku, kde si dovolím zavzpomínat na osobní setkání s guvernérkou Kanady při dni otevřených dveří, když Kanada slavila svůj státní svátek.

[prohlížej jednotlivé fotky]