Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

02- Denní výlety do přírody kolem Ottawy – červen 2003.

Uloženo v : Kanada 2003 napsal facero

Lis.30,2013

02- Denní výlety do přírody kolem Ottawy – červen 2003.

Spolu s našimi přáteli jsme vyráželi jejich autem do okolí, které bylo vždy tak daleko, abychom se ten daný den mohli zase vrátit domů do „paneláku“ v Ottawě, což byl po dobu naší třítýdenní dovolené vlastně hlavní stan.
Při těchto samostatných vzpomínkách půjde o návštěvy lesoparků v samém okolí města. Tady jsme si dovolil poznávat přírodu i po chuti, protože jsme si dovolili sbírat místní houby. Podotýkám, že jsme se dopouštěli velkého společenského přestupku, protože sbírání hub je zde přísně zakázáno. Ale co by jsme my Češi neudělali pro vylepšení vzpomínek na naši domovinu.

příroda v lesoparku hned za městem příroda v lesoparku hned za městem

Takové žampiony, ty rostly přímo mezi silničními průtahy do města na prostorných travnatých plochách. Horší pak bylo to, že tu často sečou tyto travnaté plochy a tak jsme se k žampionům dostali jen jednou. V lesoparku jsme něco nasbírali, ale to bylo jen pro radost, tehdy zas toho tolik nerostlo. Tak to bylo jen takové houbařské vzrušení. Co na těchto místech bylo zajímavého, pak to, že do lesoparků se vstupovalo vždy s upraveného parkoviště, kde byla důrazná upozornění co se nesmí a hlavně že pes musí být na vodítku a jeho výkaly nutno sbírat. Jinak 100 dolarů pokuta. A že tam chodí hlídači.
Jednou jsem si zajeli jen tak se vykoupat v přírodě na tok samotné řeky Ottawy.

koupání na řece Ottawě kousek za městem koupání na řece Ottawě kousek za městem

Tady jsme se setkali s tím, že ne každý je tu štíhlý a ti co mají vyšší váhu pak nelení si židličku a krmení dovést na malé dětském žebřiňáku až k vodě a pak zasednout do vody a lenošit napůl ve vodě a blízko potravinám a hlavně taky pití. Za těch 10 let to už u nás také objevíte. Tehdy nám to připadalo atraktivní a humorné.
Navštívili jsme i lokalitu kolem jezera Golden like, které je umístěno v přírodní rezervaci. Tady pak jsou v lese vymezené plochy ke campování, vždy tak pro dva tři vozy či stany, sociálky jen suché WC.
Veškerá omezení plně pod kontrolou správce rezervace. Samotné místo kolem jezera má tu zajímavost, že jde o soustavu více jezer s krásným okolím, rezervací motýlů a mezi jezery můžete trempovat na půjčeném kajaku.

mezi jezery se dělají výlety na půjčených kanoich golden lake

Tohle místo se nám líbilo, u nás nic podobného není a není organizováno. Příčinou dohledu pak je to, že tu je kázeň, klid a pořádek. Za vjezd do lokality se platí, když to je na více dní. SPZ je evidována na vjezdu. V lokalitě jen polní cesty.
Pak jsme také byli ve zcela volné přírodě, jen močálová jezera, kde jsme zahlédli i volně se pohybující kanadské husy ale také velkou kapybaru, což je jednoduše řečeno takový největší volně žijící potkan.

příroda v lesoparku hned za městem příroda v lesoparku hned za městem

A i když to bylo zcela volná příroda, tak v místě s krásnou vyhlídkou na vás čeká WC budka aby to kochání se okolní přírodou nebylo ničím rušeno. Naši přátelé se sem jezdili jen tak vykoupat a zaplavat si. Kolem krásná příroda typické květinky.
Jeden z výletů v okolí navazoval na náš návrat z vícedenního výletu, kdy jsme se vraceli z Montrealu do Ottawy. Cestou se vykoupali v nějaké malebné řece plné peřejí a vodáků na raftech, což bylo velmi příjemné a byl to vskutku krásný zážitek, protože kde u nás v Česku by se dalo takto krásně vykoupat ve volné přírodě a ještě k tomu v hodně čisté řece.

byla cestou i možnost koupání se v dané řece pak je tu i pořádně živo

Asi 80 km za Ottawou jsem se zatavili v Montenebllo, kde je mimo jiné hotelový komplex pro vyšší společenskou třídu. Tak jsme usoudili po té, co jsme tento komplex pořádně prošmejdili. Jde o stavbu, kterou jen tak v Evropě neuvidíte, protože je vše postaveno ve stylu srubové dřevěné konstrukce, i když to má i tři nadzemní patra. V tomto hotelu se podepisovala v roce 1981 i dohoda o spolupráci v rámci společenství NATO.

tohle jsou ubytovací pokoje či apartmány můžete posedět u bufetu

V komplexu jsou bazény, tělocvičny, apartmánové domy. To vše je propojeno chodbami, které jsou skryty pod zemními násypy. Komplex je na břehu řeky Ottawy, takže se sem dá motorovým člunem dojet až do hlavního města Kanady do Ottawy. Byl to pro nás pořádný luxus. I pro naše přátele to bylo místo, kde si ještě ani jednou nezašli na oběd. Jen polévka na jídelníčku byla za 30 dolarů. Ale pro ty co na to mají, pak v bufetu u přístavu si mohou koupit i drcenou ledovou tříšť, pokud by jim náhodou na párty scházela. Takže pro nás to bylo jen ke koukání, kdy vás nikdo neokřikuje a nevyhání. Prostě pro nás to bylo pod zásadou „Poznali jsme nepoznané“.

Ty výlety do okolí měly takových 180 km tam a pak zase 180 km zpět. A protože se jezdí 100 km/hodinu, tak to na těch pohodlných a dvou pruhových silnicích pro jeden oddělený směr šlo v poklidu a rychle. Řidiči ukáznění a policie a nehody nikde. No a to je tak asi o té přírodě vše co je nejblíže Ottawě vše.
Ale při cestě z Montrealu jsme se zastavili v lokalitě na hranicích s USA, kde se to jmenuje Thousand Islands, což je místo tisíce ostrovů. Nemuseli jsme je všechny procházet či projíždět, ale mají tam rozhlednu a na tu jsme vystoupali a měli možnost se pak i rozhlédnout, protože počasí bylo jak pro to udělané. Nějak to na ten den vyšlo a tak nějaký ten dolar byl vynaložen s vysokou návratností spojenou s krásným zážitkem.

vyhlídková věž odkud je pěkný rozhled výhledy na ostrovy

A hlavně koukli jsme se i do USA, tedy jen z té věže a lépe jsme jen viděli cvrkot na kontrolovaných hranicích mezi Kanadou a USA.
Mám tady ještě vzpomínku na výlet, který směřoval do obce zvané Wakefield. Je-li jsme tam za krásnou přírodou, ale také proto, že tam je pohřben pan Person, člověk který v roce 1957 získal Nobelovu cenu míru a zasloužil se o sjednocení tehdy rozhádané Kanady. V letech 1963 až 1965 pak byl premiérem Kanady a zde na krásném hřbitůvku je pochován. Ale když už jsme na místo dojeli, stal se zázrak a pro mě jako železničáře jsem mohl sledovat a nafilmovat jízdu historického parního vlaku, který dojel do zastávky a pak si jej sami cestující na točně otočili a jeli zpět. Tak takový proces jsem u nás neviděl a mohu konstatovat, že to byl překrásný zážitek. Když si pustím onen filmeček unáší mě to krásné signalizační zvonění do snění a vzpomínek, které se tehdy v minulosti používalo a ocitám se v krásném a romantickém světě páry na kolejích.

pak na točnu najela lokomotiva no byla to moc pěkná parní mašinka

prostě taková pohoda u vroucí vody a mezi nimi ten pro kanaďany nejvzácnější

Nyní se jen inspirujte přiloženou fotogalerií, kterou jsem v rámci vzpomínání okomentoval, abych si ještě někdy mohl vzpomenout, co jsme to vlastně tehdy viděli.

[prohlížej jednotlivé fotky]