Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

03_výlet do Beratu a Apollonie – Albanie červen 2014

Uloženo v : Albanie napsal facero

Čvc.3,2014

Jedeme do Beratu a Apollonie – 23.června 2014.

Je tady 6 den našeho zájezdu do Albánie a tak přesně podle rozpisu cestovky vyrážíme v 8.30 směrem na Berat. První informace byla, že pojedeme asi jednu a půl hodiny. Autobus vyráží nám již známým směrem na Vlore, pak odbočí na Fier a pak to bere směrem na Durrés, ve snaze jet po lepší silnici, ale ouha. V Lustine se vrací směrem na Berat, ale to také znamenalo, že pojedeme rozestavěnou stavbou se kterou nikdo nepočítal. Ale jak rozestavěnou, to by v našich poměrech paní Pošvářovou dostalo do hrobu. Odvodnění asi žádné, sem tam objíždíme betonového něco, co má být větším propustkem pod budoucí silnicí. Jednou jedem po rozprostřeném štěrku, pak zase chvíli po děravé původní a úzké silnici. Občas auto před námi zvedne prach, takže to vypadá jako v pouštní bouři. A tak to jedeme přískokem a poskokem asi takových 50 km. A pak najednou houf dělníků, řada výsypných náklaďáků se štěrkem za tím nějaký ten rozhrnovač a navíc dvojice geodetů, se zcela moderními přístroji. A pak zase nic a nikdo, jen ty výmoly. Kdo chtěl podřimovat tak riskoval, že mu ulítne hlava. Místo ohlášené doby dojezdu se to dostalo do 12 hodiny. No ale všechny útrapy se daly hned zapomenout, protože je překonal výstup na hrad nad Beratem.

celkový pohled na muslimskou část Beratu dá se tady fotit a fotit, co detail to paráda

a jsme v cíli - museum se vzácnými ikonami a pak jen ještě porozhlédnutí do okolí hradu

Po výstupu z vychlazovaného autobusu bylo na slunci takových 36 st.C a na slunci pak ještě mnohem víc a k tomu mramorové kostky na silničce pořádně šikmo do vrchu ke hradu. Občas nás předjíždělo osobní auto, ale když muselo zpomalit kvůli zavazejícímu turistovi, což byla jen ta naše výprava, měl problémy se rozjet, protože mu to pořádně na těch kostkách podkluzovalo. No ale měli jsme na výšlap hodinu a půl, takže jsme až k hradu dorazili a pak zašli do musea s ikonami. Ikony pocházely ze 16 století a ikonostás v kostele byl vyřezávaný z ořechového dřeva.
Vše bylo hlídáno kamerami a hlídači s vysílačkou bedlivě střežili.

kde se nesmí nic fotit kde se nesmí nic fotit, ale kdo by to nezkusil, že ?

Přesto jsem pořídil v pravou chvíli zcela zakázané ilustrační foto. V hradních prostorách je normální výstavba půvabných domků, kde se stále bydlí, na střechách je pálená taška a výhledy do okolí nás směřují k těm nejvyšším horám Albánie, kde jsou vidět i stopy se sněhem. Ten výšlap stál za to.

rozhledy byly ale o to pěknější, ale zamlženější z toho oparu lávka pro pěší s muslimskou stranou

Pak už vnímáme komerci po Albánsku. Cestičkou k museu jsou rozvěšeny lidové výrobky místních, a prodejci tam na slunci stojí a čekají, že si někdo něco koupí. No ale nakonec přeci jen nějaké to háčkované prostření někdo koupil, i háčkovanou halenku se podařilo prodat. Na odbyt šlo chlazené pití a nanuky.
A jde se zase dolů. Potkáváme ty, co to prostě vzdali a posečkali na své polovičky ve stínu pod hradem.
Pak byla chvíle na nafocení toho. co je pro Berat typické, tedy domy ve svahu, které v průvodcích popisují jako tisíce očí. Bylo to typické pro definici Albánské architektury a samozřejmě i pěkné. K nafocení byl čas přejít i na druhý břeh řeky a dostat se tak do katolické části města, kde stál pravoslavný kostelík. Ta část větší a fotogeničtější, kde jsme přijeli, byla čistě muslimská se třemi mešitami. Tu kterou každý z nás pak fotil, byla mešita svobodných mládenců. Nasedáme do autobusu a přejíždíme na druhé místo spojené z historií, kdy území Albánie bylo osidlováno Římany.
Je to sídlo vznikající kolem 2. až 3, stol před Kristem a najdete ho v průvodcích pod jménem Apollonie. Autobus vás vyveze nad obec na kopec, který kdysi byl na pobřeží moře, což dnes nahradila zemědělsky obhospodařovaná rovinatá krajina.
V Apollonii je museum s vykopávkami z doby římské na území Albanie a jako rarita je zde asi na světě jediný exemplář válečného bronzového štítu z té doby .

a jsme po přesunu v Apollonii budova kláštera slouží jako museum pro dobu římskou a řeckou

a smí se fotit a tak nyní jen fotím a žasnu tak jako ostatní prý už jediný bronzový štít z doby před kristem

Mají zde i další raritu a tou jsou skleněné baňky z druhého až třetího století po Kristu, které v té době sloužily ke sbírání slz za zemřelého a s těmi slzami se pak ukládali do hrobu nebožtíkovi. No bylo tady toho hodně zajímavého, hlavně mramorové bysty s překrásnými, až živými obličeji. Měli jsme pocit, že už tehdy museli mít 3D tiskárny. No a vše bylo možné fotit.

jsou ale taky uváděny do původního stavu pomocí umělých betonových kvádrů ucelený záběr s velkou historií

Bylo kolem čtvrté hodiny a my jeli zpět na hotel Regina. Cestou už jsme se vyhnuli rozestavěné silnici, ale silnička byla v takovém stavu, že se podařilo zdřímnout jen některým jedincům v naší výpravě. A pak jsme projížděli místem, kde se těží Asfalt, surovina, která je pro Albánii jediným zlatem na evropské trhu. Tady jsme konečně viděli někoho a něco i dělat, protože na malé ploše bylo najednou tolik těžkých stavebních strojů, že to až šokovalo. Ale taky se podařilo nafotit hřbitov starého zařízení potřebného k těžbě asfaltu.
Po cestě jsem fotil přes okno a rozhodl jsem se tak proto, že být v Albánii a nemít k dispozici nafocené extrémy mezi chudobou a bohatstvím, to bych ani nebyl v Albánii. Kolem silnice vidíte stále rozdělané patrové stavby, kde na přízemí je jen stín pro staré nepotřebné věci, pak je volné patro bez stěn, jen skelet a teprve potom je patro kde se bydlí. Vidíte i původní domky s pálenou taškou.

Albanie - rozestavěný objekt - došly peníze ??? Albanie - kde asi tento majitel zbohatl, ten to vše už stihl zařídit

Vidíte ale i nádraží, kde už nikdy žádný vlak nepojede, vidíte nepopsatelný nepořádek kolem silnic, či kolem odpadkových kontejnerů. Nevíte jestli je v

Albanie - a tady došly penízky hned na přízemí, pak ještě zamyšlení do budoucnosti a je to Albanie - sídlištní zástavba z doby totality

Albánii počítáno s nárůstem populace, protože tolik bytových domů, kde se bydlí v mnohapatrovém domě jen v jenom bytě a ostatní třeba nemají ani okna, i když celý dům má novou fasádu, to prostě jinde neuvidíte a proto vás to nutí fotit. Vidíte ale taky původní domy hrůzy, kde si hned pomyslíte, jak tam může někdo ještě bydlet. No prostě jsou to tak silné kontrasty, že nabízím samostatnou fotogalerii s těmito, někdy profesionálně nepovedenými snímky, protože byly foceny za jízdy a když se třeba ruka hnula najednou v třírozměrném prostoru, protože autobus najel do díry a současně zabrzdil, protože mu do cesty vstoupila kráva.
Tento další záznam píši den sedmý, kdy je celý den volno, aby se někteří dostali do rovnovážného a dovolenkového stavu. Ale někteří si vyjeli hotelovou lodí co stále kotví pod hotelem Regina. Ráno jsme tak pozorovali nekoordinovanou přípravu k této výpravě za 25 eur. Stále něco po troškách nosili na palubu, jako maso, ryby, zeleninu a dokonce i ovoce, pak zase chleba, pak skleničky na víno, pak kontejner plechovek s pitím. Pak se stalo že už měli odjed, ale někdo se na poslední minutu rozhodl, že si taky vyrazí, a tak se znovu loď přitáhla, donesli nějaké to další pohoštění a pak teprve se odpoutali. Vše pak vypadalo, jako by se to teprve učili, protože se zamotali na plovoucího bontonu a museli se pracně vymotat z kotvících lan. No ale nakonec skutečně vyrazili na protější stranu zátoky a já z nudy mohl pozorovat a fotit velmi zblízka hnízdo vlaštovek, jak se o ně rodič pečlivě stará. No prostě den sedmý je skutečným volnem u moře. No a ti co vyjeli lodí si pochvalovali, že tam byla krásná pláž, oběd nebyl nic moc, ale byl to pro ně prima den.

[prohlížej jednotlivé fotky]