Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

02_klášter Zvernec a hrad Kaniny a město Vlore – Albanie červen 2014

Uloženo v : Albanie napsal facero

Čvc.3,2014

Neděle a pondělí v Albanii – 21.6. a 22.6.2014.

Dopoledne máme volno a tedy je možné se vyvalovat na hotelové, pláži kam je přístup po můstku, který je natažen nad místní silnicí mezi Vlore a městečkem Orikum. Lehátka a slunečník jsou v režii hotelu a tedy poprvé luxusní poležení bez placení. Voda je čirá, osvěžující, a protože je neděle jsou zde i místní co na to mají a hovoří albánsky, protože na jejich autech je značka RKS – republika Kosovo, nebo AL – protože jsou z Albanie, pak jsou tu ještě značky MNE, což je Černá Hora jako že Montenegro a sem tam CH, jako že jsou z Chorvatska či MK protože to je Makedonie. Ale ležíme jen krátce, protože slunce pálí dokonale a stín je jedinou záchranou. Takže obličeje rudnou jen proto, že se plave v průzračné, zelenkavé vodě.

ranní probuzení a k tomu krásný den ranní probuzení a k tomu krásný den

Nastala hodina pro odpolední výlet, kdy se máme dopravit na dvě historické místa v okolí. Jedním z nich je Zvernec s historickým lášterem. Cesta samotná je obrovským zážitkem sám o sobě.

a na jednom jejím konci je klášter Zvernec klášter Zvernec stál za zastavení a prohlídku

Vesnice Zvernec je totiž na konci cesty kolem zálivu a jelo se tam dvěma mikrobusy a malým autobusem, protože jinak něco většího by se tam neprodralo. Jednak proto, že kolem silnice parkoval jeden mercedes vedle druhého a to na obou stranách silnice, no byla tam i jiná krásná a zaprášená auta, ale….

Albanie - původní domečky, kde se ještě bydlí a asi čeká na zbourání Albanie - a tak se bydlí jako dřív

Vše jezdilo v obou směrech jako o závod, zastavilo se či odbočilo se bez varování a tak se muselo být stále ve střehu a bez popruhů, protože byly urvané a na některých ze šesti sedadel prostě chyběly. Kolem pak stály rozestavěné hotely, zbourané domy a na hromadách sutí z nichž čouhaly železa se hrabali spocení dělníci a betonové kusy rozbíjeli jen kladivem. Venku na slunci kolem 40 st.C. No a pak zase staré baráky, o kterých by jste se domnívali že jsou z Nádražní ulice v Ostravě, ale ještě se tam bydlí. Odpadkové kontejnery jsou plechové, ale nejsou tady proto, že se občas vyváží, ale proto, aby se v nich vše dalo spálit. A protože se nespaluje pořád, tak jsou hromady i kolem. A světe div se, kolem popelnice se nemotal pes či kočka, ale hned i černá kráva, ano kráva, místo na pastvě, tak u popelnice. Už jsem to asi vylíčil dostatečně, ale pozor, to není vše. Silnička nás vede borovicovým lesem a mezi stromy nejsou houby, ale smetí a odpad a sem tam bunkr. Pak po levé straně zbytky asi nějaké bývalé rafinerie a pak ostnatým drátem obehnané nádrže asi novější rafinerie. Pěšky by se tu asi ani nedalo jít. No a pak v tom bordelu, jak to jinak pojmenovat se objeví podél sinice šňůra natažená mezi stromy a na ni vše potřebné k vodě, jako lehátka, plavací kola, deštníky, balony. A pak najednou vojenské stany jako nějaký camp pod borovicemi. A pak je silnice rozdvojená, a našim směrem se už nehrne spousta aut vyspělých značek, protože ta odbočí někde na vyhlášenou pláž za městem Vlore. A my se hrnem po silničce ještě užší něž před tím, ale o to méně je v ní hlubokých otvorů. A je konec silničky a je zde jezero přes něj dřevěná a pobořená lávka na protější ostrov. Po lávce se ještě i chodí. Když ji přejdeme, stojíme u velké historie, pravoslavného kostelíka ze 16 století a u něj hlídač vybavený pistolí a vysílačkou, vše je monitorováno kamerou, nesmí se fotit, pak se nesmí s bleskem a nesmí se filmovat, ale pak hlídač jako že nevidí a máme tak nyní krásné snímky z interiéru i exteriéru. Je zde pochována i žena jménem Marigo Posio, která po vyhlášení samostatnosti v roce 1912 navrhla a sama vyšila na rudou vlajku symbol dvouhlavého orla.

a tady jsou fotky, které byly zakázané nafotit ale tato hrobka byla obnovena, protože zde leží žena která sama navrhla a vyšila státní znak svobodné Albanie, Marigo Pocio

Když odcházíme z areálu je za porozumění předáno jedno chlazené české pivo, které si hlídač odmítá vehementně vzít, ale když jsem z dosahu kamer, je rád že bude co popít. Vracíme se po lávce, kde nás čekají naše dopravní prostředky a nad nimi je malý v Albánii snad všudypřítomný bunkr. Lze tak i nafotit pomíjivost času a politických změn. Vchod do bunkru je již prorostlý mohutným kmenem fíkovníku, takže příroda sama rozhodla, že ten bunkr tu byl k ničemu.
Vracíme se do Vlore a mě se daří i něco nafotit cestou, protože se jede pomalu kvůli těm výmolům a taky vím, co se kdy objeví. Dojmy to jsou nepopsatelné, hlavně když se vám bude chtít uvažovat o ekonomice do investic. Nelze pochopit, co se tu dělo po převratu v devadesátých letech.
Projeli jsme přes město Vlore a jedeme na opačný konec, kde jsou hory a na nich pak zřícenina nejstaršího hradebního opevnění, už z doby Římanů. Je to hrad – kaja Kanine. Z něj pak je úžasný výhled na město Vlore a dohlédneme i do obce Zvernec, kde jsem dnes taky byli. Do malé horské vesnice Kanine je silnička plná serpentin a strmého stoupání bez zpomalovacích pruhů, protože pro samé výmoly se rychle jet nedá. Krásné výhledy z hradního sídliště, pak ale stály za to.

jeden snímek bez lidí stál za to a pak jen fotíme a fotíme

Na zpáteční cestě jsme pak zastavili ve městě u staré mešity ze 16 století. Od ní jsem prošli na Vlajkové náměstí, kde byla vyhlášena 28.10.1912 samostatnost Albánie.

a jsme u nejstarší stavby v městě Vlora, mešita ze 16 století tohle je nově opravené a dobře hlídané stavení i se zahradami

a památník na Vlajkovém náměstí nějaká ta zcela moderní zástavba na hlavní třídě města Vlore

Od náměstí pak je ve výstavbě velká ulice s novou výstavbou a pak i původními bytovkami, které se ještě drží spolu s jejich starými obyvateli. Jsme nasměrováni do supermarketů, kde i v neděli, tedy jako u nás, koupíte co se Vám zamane. Hlavně každý kupuje vodu v lahvích, protože ta místní z kohoutků je údajně nebezpečná a nikdo tedy nechce riskovat. V 18.15 nasedáme a jedeme domů. Na rozvalinách stále buší kladivem místní dělníci, parkoviště u pláží se vyprazdňují. Mičky aut na každém rohu mají co umývat, protože na všechna ta auta sedl prach z místních komunikací. Jsme doma a čeká nás opět dobrá večeře.
A protože k večeři není zatím bufet s ovocem a zejména s melouny, které při silnicích pořád někdo nabízel, měli jsme hned plán i na další volný den na pondělí 23.června.
Co s volným pondělím, tak se jdeme po snídani asi v 9.hodin podívat za roh, co je kousek po silnic za hotelem zajímavého. Zjišťujeme, že je tam místní stánkový prodej čerstvě ulovených ryb, ale melouny nikde. A protože se jeví, že město Orikum je kousek, tak se pomalu a pěšmo přesouváme a fotíme místní pláže, taverničky, takový začátek podnikatelských aktivit v malém, bez velkých staveb.

je den volna a my jdeme pěšmo podél pláží, taveren do města Orikum, které je asi 5 km daleko slušné pláže

Jen ten bordel v příkopech, které jsou plné odpadků nám jaksi ještě pořád vadí, ještě se nedalo zvyknout. No je to taky proto, že občas někdo ty hromady odpadů jen tak zapálí a ono to pak pořádně smrdí spláleništěm, Zlaté problémy s odpadky v Neapoli, tam mohou zbytky opláchnout, tady to nejde. Chodníky kolem silnice žádné, auta vás míjí hodně na těsno a někdy Vás vidí na poslední chvíli, protože není přes vysoký rákos v příkopech vidět. Ale dáváme si pozor a došli jsme až do městečka Orikum.
Tady opět kontrasty nového se starým, ale i obchod s melouny, takže nakonec máme jeden na cestu zpět za 40 Leků na kilogram, platil jsem 240 leků, tedy váha dobrá a nosit by ji bylo nad lidské síly, protože do Orikumu to bylo 5 km.

a mezi nimi povoz z minulosti a pak městská ulice s novými domy

Ale máme štěstí, protože za půl hodiny jede z označeného místa malý autobus co jezdí linku mezi Orikum a Vlore, tedy odjezd v 11 hodin a pak zjišťujeme, že jede třikrát za den a cesta stojí dle vývěsky v autobusu 100 leků. Vyrážíme a získáváme nové poznatky z jízdy. Ve městě samotném zastavil každému a kdekoliv, jen musel cestující na řidiče zamávat a dát nějak najevo že hodlá s autobusem cestovat. Co ale bylo nejpůsobivější, že jsme my i ostatní nasedli a nikdo nezačal vybírat jízdné. Když lidi vystupovali tak daly či nedaly, kolik, to jsme nepostřehli. Když zastavil nám, tak jsem vystupovali zároveň s recepčním na hotelu, co uměl anglicky a vezl si barel vody z obchodu. Ptal jsem se ho na to zda se jezdí zadarmo, jen se usmál a řekl „něco mu dáte“. A protože jsme měli minci za 100 Leků dali jsme mu do dlaně 100 Leků, on se nadšeně zasmál, podělkoval německy, lístek žádný a my byli na místě i s melounem. No a to je tak z toho dnešního pondělku, dne volna vše.
Ale ještě jedno poznání, pláže byly cestou celkem pěkné, plno lehátek a slunečníků, ale kromě obsluhy na barech téměř žádný host, prostě ještě mrtvá sezona. Ale taky víme, že můžete v okolí koupit apartmán a zajistí Vám i hypotéku. Telefonický kontakt jsem ale zapomněl pro jistotu opsat..
Albánie je prostě v současné době zemí paradoxů, jen je třeba v tom umět chodit.

[prohlížej jednotlivé fotky]