Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

175 výročí prvního vlaku v Břeclavi – 27.9.2014

Uloženo v : po Česku napsal facero

Zář.28,2014

Břeclav dne 27.září 2014.

Tento den je dnem světové turistiky, byl to den, kdy do Břeclavi přijel první vlak z Vídně, je to den železničářů a byl to den, kdy jsem do Břeclavi přijel proto, abych si „zazávodil“ pod Janovým hradem v Lednicko-Valtickém areálu.
Jel jsem jen na závody, a protože nesleduji jaký je právě významný den, tak ve chvíli, kdy průvodčí vysvětlila, proč je vlak tak narvaný lidmi, že si není ani kde stoupnout, bylo jasné, že můj výlet na závod s koly značky Brompton bude doplněn i o jiné zážitky člověka, co na železnici či pro železnici, dělal před odchodem do důchodu, celých 38 let.
Hned po příjezdu jsem viděl hrozen fotografů v místě, kde se nasunovala parní mašinka na historický parní vlak s dřevěnými vagonky co pojede do Lednice.

pára najíždí na vlak do lednice - téhle mašince se říká Bejček Bejček si pořádně zabafal - rok výroby 1924

Pak jsem se šel kouknout na zcela nové autobusové nádraží, co je skutečně dopravním terminálem Břeclavi. A za ním pak Masarykův vagon, drezinové auta a jiné zajímavosti, vše v přípravách na davy návštěvníků.

tahle drezina si zahrála v ostře sledovaných vlacích koukněte na tu parádu v Masarykově voze

To jsem stihl prohlédnout ještě před odjezdem parního vláčku do Lednice a tak ze znalosti věci, jsem zajel na kolečku za most přes řeku Dyji a tam pořídil záběry jedoucího parního vlaku do Lednice.

Jen mírně odbočím, den před tím jsem natočili rychlík regiojet v Moravičanech, a mohu prohlásit, že i ta pára jela stejně rychle, alespoň se to tak dalo vnímat z mé těsné a fixované pozice u kolejí. Ale když jsem se vracel, už davy lidí směřovali podjezdem na Lanžhot k lokomotivnímu depu, kde to už bylo v té patřičné náladě a přípravě na přehlídkové jízdy. No pro ty, co fandí páře a historii na železnici, to jen a jen lahodilo. A byly to skutečné davy fanoušků a vnoučat. Ono vidět jak se parní kolos nafukuje, nabírá sílu a pak opatrně vyjíždí na točnu, to je skutečné „něco“.

Hurvínek z roku 1955, tím jsem jezdíval na Bruntál Modrý šíp z roku 1934

nevidím číslo, proto nevím jak jí říkají takhle to vypadá když se Štokr otáčí jina to jede až 80 km v hodině

Ale stačilo a já zásluhou skládacího kolečka značky Brompton vše rychle a pohodlně zvládl objet, vyrazil jsem za vzpomínkou na rané mládí, prožité v tomto, tehdy pohraničním městě.
A proč to zdůrazňuji je to, že v Břeclavi mají zámek, který vypadá jako zřícenina od chvíle kdy byl postaven, ale zásluhou toho, že jej v době mého mládí obývalo pohraniční vojsko zpustl a dnes už není jen ruinou jako, ale je ruinou v plném rozsahu. A co mě překvapilo, když jsem si fotil takový pěkný podzimní záběr bylo to, že za mnou dvě turistky si povídají o tom, že dnes se dá vyjít na zámeckou věž. No to se ví, že jsem se šel podívat.

krása, co čeká na obnovu, zatím jen v barvě z vápna a s novou střechou a rozhlédnout se po okolí zámku

Vždyť v mém mládí se nedalo ani přiblížit k plotu, protože za ním hafali statní vlčáci a vojáčci od pohraničníků byli v té době taky hodně obezřelý. A stalo se, že ten den byl vlastně první den, kdy se podařilo výstup na věž opravit a zpřístupnit a ještě k tomu byl výstup bezplatný. A tak jsem mohl vidět v dáli kostel v Poštorné, Pálavsko a lužní lesy kolem řeky Dyje ve směru mého přesunu po lesní cyklostezce do Lednice. No prostě vše co se nesmělo vidět za doby totality.
Po 7 kilometrech jízdy lužním lesem, kde jsem se s dědou naučil jezdit pod štanglí na kole a chodil na zelené pro kačeny, jsem byl před Janovým hradem, ale u dřevěné lávky, která se zřítila, ale odhodlaní po ní opatrně přecházeli a tak jsem přešel i já.

i když bylo pod mrakem, je tady pěkné prostředí a pak lávka co se rozpadá

A tady jsem pak celý den dýchal a vnímal a vychutnával atmosféru nepoznaného kamarádství těch, co jezdí na skládacích kolech značky Brompton. Ten den jsem zde byl také v roce 2009 a tak jsem si mohl zavzpomínat na pět let, z nichž 4 už trávím zábavou naplněnou cestováním a psaním vzpomínek na tyto realizované cesty. Závěr dne patřil setkání s davy břeclavanů, co pod zámkem oslavovali burčákem a jinými pochutinami svátek sv.Václava.

u zámku v Břeclavi se slaví burčákem svátek sv.Václava škola v Břeclavi, kde i za totality vždy stála socha Masaryka

Před odjezdem z Břeclavi jsem stihl nafotit odjezd rychlíků co táhly lokomotivy poslední verze – reiljety, a to jak originály Rakouské – červené, tak hned dvě lokomotivy v modré – což jsou české barvy.