Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

01_Cesta za poznáním Albanie – červen 2014

Uloženo v : Albanie napsal facero

Čvc.3,2014

Jak jsem cestovali do Albanie – červen 2014.

Oslovila nás cestovní kancelář Vsacantour s nabídkou na poslední volná místa pro zájezd do Albanie. Protože s autíčkem bych neměl odvahu se do této země vypravit, nebylo co řešit a během dne jsem měl vyřízenu cestovní smlouvu a hned také i zaplacenou, a tak se druhý týden, 19. června nastupovalo po obědě do autobusu, co nás po dobu 12 dnů bude vozit po exotickém území Albanie.
No a samozřejmě bylo potřeba se jaksi informovat kam že to jedeme. Dovolil jsem si tedy čerpat z těchto webových stránek, kde jsem toho našel asi nejvíce :
http://www.albania-hotel.com/info-about-albania tady jsou stručné informace o každém městě v Alabnii
http://en.wikipedia.org/wiki/Albania tady zase něco o historii a současné politice v Albanii
a pak jsem našel na spřátelené stránce Toulky na niž se odkazuji je krásné povídání o putování po Albanii v roce 2011 :
http://www.alena.ilcik.cz/1106-makedonie-albanie-01.php

No asi nejlepší informace jsem pak našel na webu http://www.mundo.cz/albanie
No a nyní už mohu popisovat naše putování.
Jelo se na Vídeň a Graz, pak do Slovinska na Maribor, vše po krásné dálnici. Na území Slovinska se pak co 30 km zastavovalo na mýtném stanovišti a autobus najel do svého pruhu a platil mýtné. Osobní auta si jedou jen na známku bez zastavování a na mýtných branách nemusí zastavovat, mají-li tu známku. Někde u Mariboru se podle ukazatelů odbočilo na Zagreb. No a pak na území Chorvatska se už jelo po nové dálnici až do Ploče, mimo Šibenik a Split, Makarskou. Ještě v roce 2004 to bylo jen ke Splitu a pak se jelo po pobřežní silnici.

krásné údolí v okolí Ploče na jihu Chorvatska nájezd z dálnice do Ploče - konec dálnice na jihu Chorvatska

Takže nad ránem, to je kolem 6 hodiny jsme už viděli vyprahlé území, kterým jsme do Chorvatska nikdy ještě nejeli. A museli jsme si zase položit otázku, co dělají ti naši vůdcové, když tady dokážou za pár let postavit dálnici skoro celou v zářezech vápencových hor a u nás se nedokážou vypořádat s pozemkem u Hradce Králové ani za 11 let.
Sledovaly jsme při průjezdu nádherné stavby odpočivadel, úžasné odbočky s viadukty a nájezdy, takže do Makarské to dnes není žádný problém, jen se frčí. Nad městem Ploče se dálnice změnila na nový přivaděč a pak se už silnice vinula nad úrodnou nivou a jelo se kolem pobřeží až do Dubrovníku. Tady jsme měli první pořádné protažení , když za úplatu 3 eura jsme si na dvě hodinky prošli překrásné a historické město, které v roce 1992 málem hašteřivé národy tehdejší Jugoslavie chtěly vybombardovat.

a jsme v zálivu těsně před Dubrovníkem, tohle je nové město měl jen 21 let a bylo to nedávno, ještě si to pamatujeme

Měli jsme kousek před Dubrovníkem poslední možnost zastavit a odskočit si na malém odpočivadle vykonat potřeby, a pokochat se i krásným pohled na nový Dubrovník, ale taky si tady uvědomíte, u tamního pomníku padlých mladíků, že jejich smrt v roce 1992 byla zcela zbytečná, když museli padnout při obraně historicky ceněného a krásného města Dubrovník.
Město už dnes nemá žádné poškození od tehdejšího bombardování, je zcela bez závad a v plné své kráse jej tedy obdivují davy turistů. A všude se za něco platí. Takže vzpomínka na to, jak jsme tu byli v roce 1994 a neplatilo se nikde a bylo i málo turistů, to už je fakt zcela jinak. Ale město je pořád vydlážděné mramorem, pořád jej čistí a čistší a leští jej boty turistů i místní úklidové čety. Vše se skvěje v nádheře a taky už i víme, že tu mají na náměstí před hodinovou věží sochu hrdiny Orlanda, jenž drží v ruce meč. A ohnutý loket se stal dubrovnickou mírou pro měření sukna.

takže nyní jen prohlídka krásných zákoutí a detajlů takže nyní jen prohlídka krásných zákoutí a detajlů

prošli jsme bránou na přístavní molo a vidíme opevnění z vnější strany a pak odpočinek pod branami v místním parčíku

A po dvou hodinkách zase nasedáme do autobusu a jede se dál. Projeli jsme územím Bosny a Hercegoviny a pak zase Chorvatskem, aby jsme nakonec vjeli do Černé Hory. Tady jsme už byli v roce 2004 (najdete mezi vzpomínkami z Černé Hory) a tak přejezd trajektem přes Boku Kotorskou byl pro novým zážitkem.
No dospěli jsme po 24 hodinách až do místa k prvnímu přenocování na našich cestách. Dovezli nás do hotelu Mediteraneo nad malou pláží, téměř v centru Ulcinju.

vylidněná pláž po deštíku dostali jsme se rekonstruované části historické části města Ulcinj

Hned jsme se šli ponořit do teplých vod moře, mezi místní Chorvaty. Ti začali rychle po 16 hodině opouštět pláž, protože nad městem se začernala obloha, párkrát to zahřmělo a když se většina odebrala do svých příbytků, zůstali jsme na této pláži málem sami. Vrátili jsme se po hodince na pokoj, upravili do čistého oblečení a vydali se poznávat krásy města a vzpomínali jsme na naši dovolenou v roce 2004, kdy jsme tu byli v hotelu na Velké pláži za městem. Moc se toho nezměnilo, jen přibyla zcela nová mešita, objevily se nové fasády hospůdek a mají tady jedno nové a krásné zákoutí pro kotvení lodiček. A nad nimi se podařilo zcela zrekonstruovat historické jádro s hradbami nad městem a nad malou pláží. To tedy se jim povedlo. Jen cena za čerstvou rybu při západu slunce nás odradila od posezení, protože 25 eur za porci to bylo trochu mimo naší rentiérskou tedy důchodcovskou mísu.

dostali jsme se rekonstruované části historické části města Ulcinj ráno pohled od snídaně

Ráno snídaně s přemírou pochutin, jako jinde v Evropě.
Nově se mohu na toto město Ujcinj podívat i z leteckého pohledu. Je to hodně zajímavé místo v Černé Hoře a stojí za nějakou tu dovolenkovou štaci.tady je odkaz na web : Jen vydržte a Ujicinj si můžete prohlédnout z ultralehkého letadla. www.prusa.org/video-den-3

A vyrážíme na hranici s Albánií. Jede se krásnou přírodou mezi horami až kaňony a pak se objevíte v širokém údolí kde na jeho konci jsme si museli počkat až nás úředníci z doby ledové, ne pardon z doby našeho socialismu, milostivě odbaví. To trvalo 30 minut, ale úplatky se nepředávali, to se tedy zlepšilo. No a pak už jsme najeli na skutečné Albánské silnice, kde ještě autobus musí dát pozor na přebíhající krávu, či jej zpomalí povoz tažený koníkem, ale začínáme zjišťovat, že největší množství benzinek a myček aut je tady v Albánii. Co kilometr, to je benzinka a myčka, tedy jen přístřešek či stan s hadicí, kde se myjí autíčka značek mercedes, či opel a nebo jiného, ale určitě většinou honosného. Nebo ještě něco lepšího a co má taky poznávací značku z USA.
A jsme u první naší zastávky a tou je na hoře 138 m vysoko nad mořem a vlastně na soutokem tří řek Kiri, Kuna a Drina.

a nyní jen bez komentáře hradní prostory Rozafatu a ještě ten soutok tří albánských řek

A je to pevnost už z doby bronzové, kdy byla poprvé osídlena a upravena na hrad. To je hradní sídlo Rozafat nad městem Skadar (88.245 obyvatel). Krásné počasí a krásné výhledy, co si víc přát. No pěkné to bylo zastavení, patřil k tomu výšlap k vrcholu a vstupné 150 Leka, nebo dvě eura. Prostě v Albánii se už taky za vše platí, ale zatím to je zcela snesitelné a v našich cenových relacích. Po dvou hodinách popojíždíme a jedeme a jedeme až se dostaneme cestou necestou, tedy něco je silnice, něco dálnice a pak sem tam i něco mezi tím, takové malé retardéry, jako je přechod mezi silnicí a „nesilnicí“. Kolem rovinatá krajina v dáli hory. A kolem silnice celých 107 km pořád nějaká firma. Tedy nějaký ten pokus o zbohatnutí, co nevyšel. Vidíte sem tam rozdělaný betonový skelet, pak třeba dokončený objekt benzinky a myčkou, pak restauraci bez lidí, ale kolem toho vše vypiplané do detailu, s květinkami i s palmami a zeleným sečeným trávníkem. Začal jsem mít pocit, že Albánec co to realizoval někde něco ve světě viděl, a protože si vydělal, tak si to i zrealizoval, jen tak sobě pro radost. Protože když jsem se nad tímto jevem zamyslel, tak investiční návratnost žádná, nulová. Prostě měl peníze a stavěl, došli peníze tak skončil a tam kde mu penízky došly, tam to zabalil. Takže některá ta stavba je zvenku dokončená, prosklená a moderní, ale pak vidíte, že má na přízemí něco jako obchůdek, před ním sedí v židli Albánec a čeká až se někdo zastaví, někde čekají i dva či tři Albánci, ale zákazník nikde. No prostě moc divný pocit. Ale to je ta Albánie jak jsme ji chtěli poznat.
A dojeli jsme do míst, kde se odbočilo k horám, co jsme pořád jen v dáli viděli a tím pádem jsme nabrali kurz na město Kruje vysoko v horách (700 m n.n.). Je to místo, které je v historii spojené se jménem Skanderberg, což je hrdina co bojoval proti Turkům a stal se hrdinou Albánců a taky nositelem pro jméno dobrého koňaku, který se pak po prohlídce hradu a burzy, která lemuje cestu k hradu dostal do našeho baťůžku.

a tohle je pak cíl naší procházky k prohlídce hradu nad městem Kruje a pohled na hřeben hor nad městem

procházíme mezi jednotlivými obchůdky bazaru i vzpomínka na vojenský režim Albanie je tu k dostání

Když poznat, tak i vychutnat. Proč ne ?
Z města Kruje jsme se vrátili do rovinatého území a jeli směrem na město Vlore. A zase jsem viděli ten kontrast, kdy kolem Vás stojí vysoké bytovky mezi rozpadajícími se bytovými domy. Ty vysoké jsou jen sem tam obydlené, většina je ale prázdná, a taky velké množství těchto nových domů má z dálky novou fasádu, ale pak zjistíte, že nejsou ještě osazena oka a balkonové dveře. Dokonce jsem zahlídl i byt na patře co neměl ani obvodové stěny, ale vše okolo bylo dokončené a někde se i bydlelo. Prostě něco, co u nás ani jinde není možné spatřit. No a tak jsme se po dalších asi 120 km dostali do cíle našeho prvního dne putování po Albánii až do hotelu Regina, který stojí hned nad mořem, asi 12 km od města Vlore (89.546 obyvatel) nad krásnou zátokou.

a tahle ta krása bude každý večer jiná, a jiná bude i nabídka večeří ranní probuzení a k tomu krásný den

Nový hotel, nově vybavený, najdete ho pod webovou adresou www.hotelregina.al , kde vám nabízejí i kvalitní jídlo k večeři, kvalitní jídlo ke snídani. Má dokonce vlastní pláž a parníček pro výlety na nějaké jiné pláže s obědem. Na této pláži pak bez poplatků slunečník a lehátka, bar k dispozici, kafíčko za 250 Leka, pivo Tuborg za 300 Leka. Měnili nám za eura v kurzu 1 euro za 137 Leka, to je 20 haléřů za 1 Leka. Dobré spaní, příjemný personál, který už umí něco anglicky, hotelu prostě není co vytknout. Dokonce i volné použití Wi-Fi. Zase to vypadá jako zázrak, protože jen o kousek dál směrem k městu je ta dosud nepoznaná situace obyčejných Albánců, kde je vidět, že jedni mají a druzí trpí.
A tak jsme si večer mohli při sledování fotbalu, i pozorovat, jak se chová mafián a při něm i majitel hotelu, jak chudák číšník chvíli posedí u stolu, ale jak přijde majitel vyskočí do pozoru a pak stojí a čeká, a hned něco přinese, hned něco odnese. To se u nás taky nedá vidět. A k tomu malá holka co je neposlušná, ale musí sledovat co ti pánové vykládají, co popíjí a jak se snobácky chovají.
Tak to je stručné vzpomenutí na cestu do hotelu, kde jsme byli po celý týden ubytováni a odkud jsme vyrážely na v programu uvedené výlety.

Jelo se dlouho předlouho a zážitků bylo mnoho a proto pořízené snímky jsou rozděleny do samostatných skupin.
Tady je vše co se dělo a vidělo na cestě do Dubrovníku a pak jsou zde vzpomínky na krásný Dubrovník.

[prohlížej jednotlivé fotky]