Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

05_TF – První den s vypůjčeným autem směrem na Jihozápad ostrova.

Uloženo v : Španělsko napsal facero

Bře.18,2014

První den s vypůjčeným autem směrem na Jihozápad ostrova.

Je úterý 4.3. V devět hodin ráno, kdy má být přistaveno vozidlo malé, typ A, ale ani 15 minut potom tady není. A tak jsem se musel snažit protelefonovat nějakou tu korunu na delegátku, aby zjistila co se stalo. A stal se zádrhel v počítači půjčovny, můj poukaz byl správně vyplněn i zaplacen i delegátka to vše dohledala a potvrdila, ale prostě stalo se. Pak došla SMS, že už dojedou a dojeli, jen s hodinovým zpožděním. Vozidlo schevrolet, bílé, na pohled bez poškození se čtvrtinovou nádrží, takže musím někdy na cestě tankovat, abych měl plnou nádrž. Benzin je kolem 1 eura za litr.
A vyjelo se, jelo to svižně a byli jsme znalý našeho směru. Máme sebou dosti podrobnou mapu z brožury edice Marco polo – Tenerife. Číselný popis silnic sedí se skutečností. Počasí po ránu zamračené, pak se objevilo slunce, a pak bylo pořád polojasno, někde, kde jsme právě nebyli bylo slunečno, nad námi skoro pořád polojasno, horko žádné, ale takových 20 st.C to asi dalo. První město na cestě byl plánován Icod de los Vinos, ale jaksi se to zvrtlo v té změti rondelů, takže najednou v městečku Los Realejos jsem to hnali do vrchu a pořád do vrchu, až jsme byli v takových 800 metrech na hladinou oceánu, a pak už to byla jen jednosměrka a nás to vrhlo zase pořád dolů. Když se dostavila velmi krátká rovinka, v duchu jsme děkovali za to, že se ještě auto neřítí samo dolů. Kdyby byl povolený sklon 45 st, tak to asi bylo ono, ale asi to nebylo zase tak hrozné, přežili jsme a byli jsme téměř ve stejné křižovatce, jako před 20 minutami. Pak už jsme nabrali ten správný směr, ale brali jsme to pořád nějak po horách na městy, takže cesta co by něco jako dálnice TF-5 byla pod námi jako nitka.

ale pak ta vyhlídka ze silnice TF 324 stála za to jsme po zabloudění nad obcí Los Realejos

Pak jsme objevili takovou typickou značku odbočení označenou hnědou tabulí se starým foťákem, jako že dobré místo k focení. Tak jsem odbočili a viděli něco, co už se třeba nebude opakovat.

na vyznačené vyhlídce La Azadila v obci Realejo Alto se mají na co koukat

Pod námi oceán s vyhlídkou na vše kudyma jsme právě projeli, tedy Puerto de la Cruz ve vší parádě, za ním hory a pak ještě ta města co jsme tam bloudili. Byli jsem tam co z hotelu vypadalo, že je na vrcholu a má to stožáry.
Ano i tam vede nová asfaltka a jsou odtud nádherné výhledy. Ale co bylo nad námi, to byla paráda. Prostě pocukrovaná špička hory Teide a k ní jen viditelné terásky se žlutými květy nějaké té plevele. No prostě stálo to za to, respektovat onu směrovku. A pak jsme zase jeli, až jsme dojeli do města s nejstarším dračincem na světě. Nedalo se tu nikde zaparkovat, prostě nával turistů, kteří musí vidět strom starý až 2000 let. A fakt je, že byl starý a majestátní.

Kolem taky krásné staré domy a když jsme slyšeli z jednoho z nich pravou lidovou muziku, museli jsme vejít a jedno CD s ní pořídit, aby jsme si tu parádu navždy zafixovali i do budoucích filmečků o Tenerife.

Všude mají přes poledne siestu, ale když nám zavonělo pekařství, a bylo otevřeno a byla fronta, tak jsme neodolali a dva Piňos byli za 😯 centů naše, a byl to i oběd se vší parádou. Jen to krásně křupalo.
Následovala jízda na konec západního pobřeží. V knize tady je popsáno městečko, kde se v roce 1704 zastavila tekoucí láva, město které pak bylo obnoveno a které má přírodní koupaliště ve vytvořených lávových útvarech. Bylo to městečko Garachio. A bylo to kouzelné, zastavení stálo za to.

Pak přišlo městečko poklidné, ponořené do polední siesty, nazvané Los Silos, jen kostel a náměstíčko s takovým altánkem k posezení a s absolutním poledním klidem a nudou.

No a za tímto poklidem jsme dohledali městečko, ještě nudnější, které se jmenovalo Buenavista.

Nad tímhle městečkem už bylo vidět na konec světa a taky v dáli nová silnice, která končila v tunelu a cesta vedla do Punta Teno. A tak jsme dojeli až ke značce s úplným zákazem, tunel byl ještě tak 500 metrů, ale každý se otáčel a nejel, silnice se opravovala, popadali na ni kameny ze strmé skály nad ní. A tak jsme se otočili a museli jsme se podívat na darmošlapy, tedy na golfové hřiště, kde to měli hodně pěkně upravené, vlny oceánu se lámali hned o okraj zelené plochy, vozítka jezdili po betonových chodnících, kafíčko podávali na krásné vyhlídce a na parkovišti bylo plno.

Jeden důchodce za druhým, každý ten svůj obrovský a těžký vak s holemi. Už si pochodili na posečené trávě a proto darmošlapové odjížděli do svých hotelů. Jako ti růžoví pelikání v ohradě, sem a tam.
No a jelo se zpět, nyní už nebyl problém držet se hlavní silnice při pobřeží. Takže ještě jsme stihli zastavit v městečku San Juan, kde bylo místo s obrovskými, ale obrovskými vlnami a malebné bílé náměstíčko bez lidí, jen nějaký ten kluk s balonem dělal rachot při driblování.

Než jsem dojeli na hotel, pěkně vrchem po dálnici, tak jsem doplnil na plnou a u benzinky Shell dolil 32,95 litrů za celých 33 eur. Tedy za 28 Kč /litr. Tady bych jezdil za ty peníze pořád. Po večeři jsme už autem zajeli dolů na náměstí Evropa, abychom se nadechli noční atmosféry a pokračujícího karnevalu. Krásné masky pro malé dítka i dospělé patnáctileté, kluci i holky, při mohutném rachotu a hecování rodičů tančili a tančili. Bylo to poznání jiné výchovy mládeže než u nás. Všichni v pohodě, všichni v dobré náladě. No prostě den na Tenerife nám skončil.Tento den jsme najeli s půjčeným autem 106 km.

[Přehled obrázků]