Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Cesta do pohádky – k hotelu Abama – listopad 2015

Uloženo v : Španělsko napsal facero

Lis.19,2015

Cesta do pohádky – k hotelu Abama.

Když jsme tu byli naposledy, byl to zážitek ošizený o pohledy na golfové hřiště a o pobyt na pláži pod tímto hotelem. Takže tento den po těžkých zkouškách v soutěsce Masca jsme zajeli k hotelu Abama. Je to na hlavní trase mezi Puerto Santiago a Adeje, na linkách 473 a 474, co snad pořád jezdí tam i zpět. Hotel vyčnívá z typické krajiny hned za městem Puerto San Juan a to je asi 17 km od hotelu, kde letos bydlíme. Jakmile se projede kolem malebné pláže v San Juan vyjede se z městečka a objeví se po obou stranách silnice ploty a plachty co ukrývají banánové plantáže. A pak najednou v dálce uvidíte narůžovělou až okrovou barvu čehosi, co připomíná shluk afrických staveb z hlíny. No a když se nad silnicí objeví v té nedefinovatelné barvě, snad i připomínající barvu cihel i přejezd se čtyřmi věžemi, autobus zastaví v zářezu mezi květy a palmami, které pak jsou v celém okolí hotelu.
Ano jsme po půl hodince v cíli a jde se objevovat ta nádherná architektura zdejšího resortu, která patří společnosti RETZ.
Cestou ke golfovému hřišti je strážnice a v ní sedí hlídač. Nebáli jsme se, měli jsme připravenu řeč spojenou s mazáním medu kolem huby, jak se říká, ale nakonec to nebylo třeba. On tam neseděl hlídač, ale jen zavěšená košile hlídače, a z dálky to krásně maskovalo nepřítomnost osobní stráže. Takže na golfové trávníky jsme vstoupili zcela v poklidu a ještě k tomu tam, kde se to nesmí, ale kde to prostě šlo.

zajímavá mostní stavba s věžičkami - přes ni hurá na golf a tohle už je nepovolený vstup na hřiště

Protože od silnice to je vše odděleno palmami mezi balvany a květinami a oficiální přistup by byl až někde hodně vysoko na svahu. Tak daleko a nadarmo jsme šlapat nechtěli. To ponecháváme vždy jen místním darmošlapům, jak golfisty velmi výstižně a vtipně pojmenoval náš známý.
Ale úpravy terénu, travička nádherně střižená a kolem palmy a jezírka a v pozadí nejvyšší hora Španělska – Teide, to za focení stojí, to u nás doma určitě nemáme.
Po této obhlídce a hlavně zjištění, že asi i na druhé vrátnici před hotelem samotným nikdo hlídat nebude jsme se začali obezřetně přibližovat ke vstupu do hotelu.

a jsem před recepční vstupní halou už se věnujeme prohlídce a focení

Ale hned bylo zjevné, že vše půjde hladce, protože toho dne, v sobotu 14.listopadu roku 2015 se tady něco děje, něco čemu se věnuje více pozornosti než nějakým dvěma zvědavým Čechům, co přišli obdivovat tu místní nádheru zahrad, barev, architektury, bazénů a nakonec i překrásné a ojedinělé pláže se žlutým pískem asi dovezeným odněkud z Afriky.
Hned před vstupem totiž stál na obdiv všem, závodní vůz Porsche a v recepci hotelu pak společnost, kde každý byl jen v bílém obleku či s bílou šálou kolem krku, měli kolem krku také barevné šerpy a na nich zavěšené medaile či znaky příslušnosti k vyšší společnosti. Ale ochranka nikde jen si připíjeli a fotili se. Na nás nečekali, ani si s námi nikdo ruku nepodal, bodejť by jo. A já tedy začal fotit. Ale zatím z opatrnosti jen nějaké ty snímky z velkého amfiteátru, kde zurčela voda, v jezírku plavaly barevné rybičky až ryby, protože asi věděli že ti co se přejedli si jich všimnou a něco jim pak i malého na zob pohodí.

a mezi bungalovy pak překrásné zahradní a sadové úpravy no a pak je poslední bazén s výhledy na oceán

No a tak jsem postupně sestupovali resortem směrem dolů, mezi palmami všeho druhu, mezi květy vzácnými, ale i prostými ale nádherně barevnými, ale vše to dávalo jeden nádherný celek. Mezi tím malé domečky ve stále stejné nedefinovatelné barvě růžovo-okrové, prostě takový celkový africký dojem. Dospěly jsme až k poslednímu bazénu, odkud když se chytíte okraje bazénu, vidíte hluboko pod sebou oceán. A nad tím palmy.

a ty výhledy jsou krásné a tak musíme po svých sestoupit po tomhle schodišti

No prostě božský zážitek i když jej přímo nezažijete. No a pak tam bylo něco k posezení, takový menší bar. Ale už cestou kolem nás jezdili ti v bílém, někam dolů a tady jsme je potkali, jak opět sebe sama fotí a jek se předvádí se skleničkou dalšího šampaňského. Byli jsem udiveni, že netrpí smutkem, když právě dnes v sobotu 14.11.2015 bylo v Paříži zabito 129 lidí.
No ale pak jsme pod námi viděli tu krásnou žlutou pláž mezi černými skalisky a pod pěnivým oceánem. Byla tak hluboko, že pro ubytované tu jezdí i lanovka na jedné kolejnici. Zrovna jela kabinka do vrchu a když dojela vyzval nás asistent ke vstupu spolu z dalšími čekajícími. No paráda, ale hned na to malá ostuda. Ptal se nás pan asistent na číslo pokoje. Tak jsem mu řekl číslo našeho pokoje, tedy toho kde bydlíme, on zalistoval ve velkém papírovém seznamu a byli jsme ještě před odjezdem kabinky vykázáni ven a museli jsem po svých. A to po točitých schodech, ale s krásnými výhledy, které jsem samozřejmě spojil s focením. Dole na pláži nás nezatkli, ani nevykázali, jen jsme věděli, že na lehátka se nedostaneme, protože i tady proti vydávané pokrývce lehátka, tedy velké převeliké osušce, budou chtít znát číslo pokoje. Ale na naše osušky jsem si lehnout mohli jen tak do písku. Pak přišlo focení oceánského příboje, další a další záběry všeho kolem nás a pak parádní koupání v teplých vodách oceánu.

a obdivujeme pláž a hned si najdeme místečko pro naše ručníky mají tu i studenou sprchu s normální vodou

Na této pláži je totiž navezený žlutý písek po celé šíři zátoky a ta je částečně přehrazena kamenným valem, takže ty divoké vlny oceánu si můžete vyzkoušet jen když je vyvěšená zelená vlajka. Celý den byla ale jen žlutá, takže k pokusu vnořit se do hlubin se žebříku vedle tohoto valu se nekonalo. Poleželi jsme dlouho, až nastal čas kdy slunce se chystá zapadnout a hosté v bílém se na vyšších pozicích začali nudit, takže jim dole, hned na hraně s oceánem připravili takový malý raut. Hudba k tomu a samozřejmě my tedy museli odkráčet. Ještě jsme si všimli, že ani vláčkem, který sem dolů na pláž zajíždí nebudeme moci nasednout a odjet a tak jsme cestou po silnici viděli i to, jak se dá zamaskovat čistírna odpadních vod, když se chce a je na to zdroj financování a vůle to udělat.

no a pak jsem se pokochal zapadajícím sluncem a udělali nějakou tu vzpomínku na zapadající slunce

Návrat nebyl jen tak, prošli jsme si vše, a to zase od zdola nahoru, protože zapadající slunce dělalo novou, jinak krásnou kulisu.

no prostě stav pohody trvá a jen se kocháme tím jak je osvětlena hora Teide 3700 m n.m.

Před vchodem do hotelu kouřili a občas zahučely vozítka značky Porche a v nich asi i slavní řidiči, co byli pozváni na podvečerní raut. Pak jen posečkání na autobus do našeho hotelu v Puerto Santiagu, zaplacení sumy 3,80 eur za dvě osoby a focení zapadajícího slunce přes okno v autobuse. Den končí a tady je i malá a užitečná informace.
Při jízdě tam jsem měl ještě kredit 1.80 eur. Cena jedné jízdenky byla 1.25 eur, takže se objevil ještě jeden zůstatek 0,55 eur a musel jsem doplatit 0.70 eur. Jízda tam byla tedy za 2.50 přes BONO kartu. Zpět už jsem platil 3.80 eur, tedy více. Takže když autobusem na Tenerife, pak jen s kartou BONO od společnosti TITSA. Kartu koupíte na poště či ve stánku s novinami a tabákem, a nebo se zeptáte a oni vám všichni rádi poradí. Jsou tady příjemní lidé, zatím se není čeho bát.

prolezeme poslední nepoznané skaliska na večer se asi z hory kouří, ne to je jen jediný mrak na obloze za ten den

a pak je tu ten nádherný západ slunce - náš poslední na Tenerife před odletem ještě foto z hotelu přes ulici

Nám už zbývá jeden den a půl, to už bude jen odpočinek a vlastně i nuda u bazénu, či se snad se podíváme do nějakého toho obchodu, abychom koupili dárek jako poděkování za to, že se postarali o naše rodné zázemí a příbuzné. A zase jsem objevili ten den něco nového a dárky se taky podařilo pořídit. A kdybychom se sem ještě někdy hodlali vrátit, už víme kterým směrem se ještě vypravit. Protože když s námi autobus, co svážel hosty od cestovních kanceláří projel i místy, kam by jsme se určitě vypravili na exkurzi a prohlídku vysoko položených a z venku architektonických a krásných hotelů, které jsou v katalogové nabídce cestovní kanceláře Canaria Travel, která nám za rozumnou cenu a bonitní slevu, když už jsme s nimi pobývali ve třech hotelech, a tohle byl už čtvrtý, a vždy k naší spokojenosti. Díky cestovní kanceláři, a díky těm co nám posílají rentu v podobě zaslouženého důchodu. Ještě že si umíme a chceme našetřit. Na zakoupení rezidence, které tu stojí kolem 99.999 eur, při její výměře kolem 56 m2, ale nemáme a na služby kolem toho všeho už vůbec ne. Takže zase ti Angláni a Němci a jiní, pro ně to je dobré přihřívání a přežívání v zimních časech, my si o tom jako obyčejní Češi většinou jen můžeme nechat zdát.
A pak kdo by pak za nás objížděl vše krásné na té evropské pevnině ?

[prohlížej jednotlivé fotky]