Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Dolomity – den čtvrtý – od chaty Auronzo kolem tří zubů –tedy kolem Drei Zinnen

Uloženo v : italie napsal facero

Čvn.23,2015

Dolomity – den čtvrtý – od chaty Auronzo kolem tří zubů –tedy kolem Drei Zinnen

Podle rozpisu cestovní kanceláře to bylo naplánováno tak, že se ráno opustil po snídani hotel a jelo se k jezeru Misurina, které je položené v nadmořské výšce 1.700 m n.m.. Ráno jsem se zastavil v kostelíčku kousek pod našim hotelem, protože jsem byl hodně zvědavý na interiér, který se mi po zhlédnutí přístupné barevné popisky, jevil jako hodně zajímavý. Šel jsem tam také proto, že jsem měl zjištěno že bohoslužba začíná vždy v 8.00 a náš odjezd byl naplánován až na 8.30 hodin. Byl jsem tam včas, ještě než začala bohoslužba a tak se asi stalo, že jsem se nevědomky přimluvil za počasí, které by nás mělo provázet.
Ale nebojte, byla s nám i jedna dívčina, která si na webových stránkách www.yr.no/sted/Italia/Veneto/Tre_Cime_di_Lavaredo pro jistotu zjistila, že bude sněžit, ale po 13.00 zase bude svítit slunce v těch místech, kam bylo naplánováno, tedy do míst, která jsou na Dolomitech nejkrásnější, tedy tam, kde do nebe trčí tři mohutné vápencové zuby.
Ráno bylo skutečně opět zataženo a po slunci nebylo žádné památky. Ale k jezeru Musurina je to kousek dál a tak se stalo, že už cestou na nás opět pokukovalo sluníčko. Po vystoupení u jezera, které do vás nalévá pocit svěžesti a jakési pohody, bylo slunce nakloněno jen straně odvrácené od míst, kde by měly být vidět tři zuby.

No to si tedy moc neužijeme, budeme vůbec něco vidět ? Na focení u jezera jsem měli 30 minutek, stačilo se to vše nafotit. nastoupilo se do autobusu a po chvilce jsme stály u mýtné brány, kde se za výjezd k chatě Auronzo ve výšce 2.300 m n.m. platí. Za autobus to bylo 105 eur a za osobní auto by to bylo 24 eur. To nám sdělil vedoucí výpravy a by zdůraznil jak si nás cestovatele cestovka se kterou jsme jeli váží. Na vrcholu cesty bylo mohutné parkoviště pro autobusy. Bylo zataženo, mrholilo a fučel nepříjemný vítr. No když jsem se nabalili do všeho co bylo k dispozici navštívila většina z nás veřejné WC s tureckým posedem a vydala se na cestu. Zatím mlha dovolila něco nafotit a vítr hnal kapky směrem, který nezpůsobil zarosení čočky fotoaparátu.

Pohodovou šerkovou a širokou cestou, kterou jezdí i zásobovací auta, jsme dorazili na chatu Lavaredo. Před námi byla severní strana tří zubů. Ty se ale už schovávali v mlze.

Cesta do míst kde je poprvé možné vidět i jižní stranu pod zuby byla strmá a tak se člověk pěkně zadýchal. Focení bylo dobré k tomu aby se vydýchal. Vítr zesílil, mrholení se měnilo ve sněžení. Na jednou ze zubů se šplhali dva odvážní horolezci, nafotil jsme je když byli v první čtvrtině krajního zubu. Ale když jsem dorazili do místa na viditelném vrcholu stoupání, nastalo takové počasí, že se mezi našimi našli ti co to vzdali, protože to bylo něco. Prostě sněžilo a šlo to přímo do obličeje. A pak sněžilo už tak hustě, že jsem byl během chvíle celý bílý.

Musel jsem požádat jednu z mladých turistek o udělání mé fotky na památku. A podařilo se ji to vystihnout přesně tak jak jsem si myslel že asi v té chvíli vypadám.
Ale bylo 12.30, časový kousek od předpovědí toho, že bude sněžit a pak vyjde slunce. A není lepší reklamy na dobré zprávy o počasí než tato webová stránka. Najednou jsme ucítili, že někde nad námi to slunce je, pak vítr pomalu ale jistě odvál mlhu z mračen, přestalo sněžit. Na zemi sníh dělal korálky kolem místních kvíteček.

Byl to takový malý zázrak. Já osobně věřil v dobré počasí, ale že to budou takové kontrasty, to jsem nečekal. před námi se najednou zjevila hora a pod ní horská chata zalitá slunce a to vše se chvíli ukázalo a pak zase schovalo v mlze. No a když jste se otočili tak ze stěny mlhy se najednou postupně odhaloval zub po zubu, až najednou to byly zuby tři. To byly v plné kráse Drei Zinnen.

No prostě najednou to byla krása kolem zcela nevídaná. Pod námi údolí a v něm poházené balvany a každý z nich malou zahradní skalkou, kde se tetelily na sluníčku různé květinky i s kapkami rosy.

Prostě to byl zážitek, který nejde jen tak popsat, to se musí prožít. A někdo to asi chtěl i popsat na věky věkoucí, protože na dně zatravněné rokliny se z kamínků smažil vepsat svou přítomnost. A pak se šlo k cíli, kde prý nás čeká posezení s výhledem na ty tři zuby. Nebylo to za prvním horizontem, ani za tím druhým. Bylo to až po dlouhé době, která se ze značeného údaje 40 minut proměnila na něco víc jak hodinu. Ale to napětí pak stálo za to. Před námi se objevila chatička jak malovaná, jako z pohádky. Byla to na prospektu cestovky slibovaná chata v údolí Rienztal, jménem Lange Alpe.

A v chatičce něco teplého na zahřátí a tak se dalo vše zase pořádně vychutnat. Pro Čecha okrádaného měnovým kurzem sice pohroma, ale za odměnu to určitě stálo. Jen nejlevnější bramborová polévka bez kousků brambor, jen s opečeným chlebem byla za 7,50 eur. A ta druhá jídla ani nesdělím. Obrázek si udělá každý po svém. něco jsem si dal a když jsem se tak kochal tou krásou kolem, všiml jsem si i toho, že tady je místo, ze kterého si udělám fotku foteček.

Stačilo jen popojít kousek od vyšlapané cesty a bylo. Posuďte sami. Krása hor a krása místních květů zakrslých růžových rododendronů. A pak kombinace jezírka a těch zubů. Škoda jen, že tady foukalo a nebyl odraz do vodní hladiny, jak se mi to podařilo pod někde Materhornem.

No a pak se šlo a šlo zase dál. A byl dokonce možný výhled až k jezeru Misurina.

A bylo těsně před 16.00 hodinou když jsme tu úchvatnou tůru kolem Drei Zinnen ukončili. A pak už jen odstrojení a nástup do autobusu. Ještě nás čekalo mnoho krásných pohledů na Ŕakouské kopečky cestou přes Hermagor a kolem Villachu a pak občerstvovací zastávka na krásné terase nad jezerem u Klagenfurtu.

A tak jsem přes noc projeli kolem Vídně celým Rakouskem a brzy nad ránem byli zase doma a mohli si užít nedělní pohody dne 21.června roku 2015. Co dodat na závěr ? Když se jede do Dolomitů musí být krásné počasí. Když tam, ale i jinam jedu já osobně, bývá s největší pravděpodobností krásně a tak to prostě vyšlo, bylo celé čtyři dny jen krásné počasí a krásná příroda kolem. Dolomity jsou pro mne od této chvíle snad i jedničkou mezi navštívenými krásnými místy.
A protože jsem se chtěl na tento čtyřdenní výlet připravit našel jsem si odkaz, kdy další takový Dolomity navštívil v roce 2012 a má tak podobné krásné místa taky nafocené a dokonce fotky jsou ještě krásnější. Takže tady je odkaz :www.alena.ilcik.cz/1207-dolomity-00.php

No a dál už jen fotky a fotky z těch krásných míst.

[prohlížej jednotlivé fotky]