Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Dolomity – den třetí – taková lehká záležitost.

Uloženo v : italie napsal facero

Čvn.23,2015

Dolomity – den třetí – taková lehká záležitost.

No bylo to vlastně jen lanovkou k chatě Lugazuoi, s výhledem po okolí spojeného s lehoučkým výstupem na nedaleký vrcholek Lagazuoi Piccolo. Pak i prohlídka vojenských tunelů na hřebeni hor, kousek od vrcholové lanovkové stanice. Pak návštěva musea s historií první světové války a sbírkou toho, co ji pořád připomíná. No a na závěr pak volná prohlídka města snobů, města se jménem spojeným se zimní olympiádou v roce 1956, do Cortiny D´ampezzo.
A zase to byl podobný příběh o boji slunce s ranními dešťovými mraky. Ale jakmile jsme vystupovali do sedla Falzarego ve výšce 2.105 m n.m., už bylo jasné, že se vyplatí tou lanovkou na vrchol vyjet. Tentokrát ta kabina nebyla pro moc lidí a tak se vědělo, že to bude na dvě skupiny. Podařilo se mi dostat do té první skupiny a byl jsem při výstupu z lanovky na vrcholu pěkně v šoku.

kuk dolů na dolní stanici a tam na vrcholu a od chaty Lagazuoi mám zase krásné výhledy

Ta krása kolem byla úžasná. Sotva jsem se porozhlédl po té kráse kolem a nafotil ji, všechno se to dokonale zatáhlo, takže nějaká ta osoba v druhé várce vystupujících už lamentovala, že neměla jezdit.

a tam na vrcholu a od chaty Lagazuoi mám zase krásné výhledy všude kolem je to pěkné

Ale nakonec i ona poznala, že počasí v horách je hodně vrtkavé a že nám bude taky trochu přát. A přálo, protože co by to bylo za požitek vidět jen modrou oblohu. To drama s letícími mraky a proměnou neviditelného ve viditelné to bylo úžasné. A navíc, nejdříve jsme po výkladu vedoucího výpravy dali směr k tunelům vykopaným za první světové vojny. A tam slunce nesvítí, jen my sami jsme si museli posvítit baterkami či čelovkami.

vstup do jednoho z bunkrů vstup do druhého bunkru

Byly to tu hodně smíšené dojmy, když si člověk uvědomil, že ti chudáci vojáci měli před sebou pořád výhled na krásu přírody, někdy zase museli pořádně mrznout. Určitě sem museli z kasáren pod horou taky vystoupat na službu. A pak taky si to všechno museli prokopat. A všechno jen proto, že páni mocnáři si usmysleli, že musí získat to krásné území Dolomit jen pro sebe. A nakonec jsme se taky dozvěděli, že protivníci tu taky kopali, ale jen proto, aby tunelem dopravili přes 30 tun dynamitu, a to pak použili k odstřelu těch, co tu byli zakopáni před nimi. Ta absurdnost, když si pomyslíte, že dnes hranice mocností v Evropě nevnímáme.
Ale jen jedno bych doporučil, aby ti dnešní mocní sem museli taky sami vystoupat, poležet v tunelu , trochu vymrznout, trochu vyhladovět a pak je nakrmili studeným jídlem z konzervy. Snad by už oni a ti jejich „jestřábi“ dostali rozum a neprovokovali obyčejné lidi k válečným náladám.
No ale co se dá dělat, když i ti obyčejní, co věří v boha mají podvědomky sobecké sklony.

a zase něco se zpětným pohledem davy se chtějí nafotit po jednom

Proč to připomínám ? No prostě proto, že na konci u vrcholu Lagazuoi Piccolo je krásný dřevěný kříž s Kristem, jako připomínka té kruté doby. Každý kdo tu vystoupá si to chce vyfotit, nebo si udělat dnes moderní selfface, a tak by bylo rozumné mít ohled na jiné a nechat si to vykecávání někde na jiné místo, ale ne, ty dvě ženské se museli „rochnit v kecání“ o ničem právě pod tímto jedinečným křížem a vůbec se nezajímaly o to, že tu taky někdo hodlá udělat si tu svou jedinečnou vzpomínku. Až jsem je okřikl, tak konečně uhnuly a šli si to „dokecat“ jinam, kde konečně nezavazely. A to ještě k tomu ke všemu byli z výpravy nějakých Čechů označených oranžovými čepicemi, aby bylo zřejmé, že patří k těm co mají náboženské cíle, jak jsem jaksi zaslechl při cestě k vrcholu.
Ale konec lamentování. Jelo se zase dolů k autobusu a pak jen kousek do musea s historii první světové války. Na toto místo jsem byl natěšený jen proto, že můj otec (ročník 1897) byl v této válce jako kluk po gymnasiu spojařem a na tomto území musel mít také válečné vzpomínky. Zůstaly po něm hnědé fotečky bez zvětšování, jen tak vyvolávané v helmě přikryté čepicí. Takový foťák co jim otec fotil, byl ve vitrině musea.

bývalá kasárna jako týl pro ty nahoře takže bez komentáře, tohle vše se tu dá vidět

Byli tam i podobné nahnědlé fotky. Ale byla tu i torna spojaře, co jsme ji doma pořád někde měli a máma ji hodně dávno jako zbytečnost vyhodila.

takže bez komentáře, tohle vše se tu dá vidět takže bez komentáře, tohle vše se tu dá vidět

takže bez komentáře, tohle vše se tu dá vidět

Někde ještě máme „koresponďáky“ z vojny, které se posílaly z války na Piavě domů k rodinám. Na webu www.cortinamuseoguerra.it objevíte více informací.
Prohlídka výstavy skončila, zatáhlo se a začalo mrholit. Cestou směrem na Cortinu dokonce i pořádně zapršelo, ale jakmile jsme vystupovali na nádraží v Cortině, už zase to sluníčko bylo mezi námi. No a tak jsme ještě stihli páteční pozůstatky trhu, které bylo rozloženo na zaasfaltované ploše po bývalém kolejišti vlakového nádraží.

ale pak se slunce rozhodlo, jsem na bývalém vlakovém nádraží v Cortině a nyní už jen fotky z procházky po Cortině D´ampezzo

Na doby vlakové dopravy tu vzpomíná jen ta budova, takže to je hodně zvláštní pocit, když se vracíte na nádraží vlakové a pak tam místo kolejí je autobusová zastávka a na jiném místě parkoviště pro osobní auta. A vězte i tady jsem pak po návratu z prohlídky města nějaké to auto viděl a byla to vizitka toho, že
Cortina D´ampezzo je městem snobů.

a nyní už jen fotky z procházky po Cortině D´ampezzo a nyní už jen fotky z procházky po Cortině D´ampezzo

Byli jsme tu v poledním čase, takže město bylo tak klidné, že to až bylo podivné. Ale proč ne, snobové přeci po obědě odpočívají. Našel jsem si procházku kolem vody abych to vše viděl trochu jinak.

a nyní už jen fotky z procházky po Cortině D´ampezzo a nyní už jen fotky z procházky po Cortině D´ampezzo

Pak jsem si to všechno vychutnal i se zaplaceným couvertem jak je v Itálii zvykem. A když jsem se vrátil, abych vyčkal nástupu do našeho autobusu, bylo dost času na to, abych zjistil, jak to vypadá na mostě, po kterém ty vlaky dříve jezdili do železniční stanice.

po tomhle mostě jezdily vlaky a nyní už jen fotky z procházky po Cortině D´ampezzo

No byl tu jen asfalt pro cyklostezku. A když jsme pak jeli zpět na hotel, tak jsem ten klikatící se asfalt vystopoval až do našeho městečka Pieve di Cadore. Takže tady je krásný typ na pořádně dlouhý cyklovýlet po stezce položené na bývalé železniční trati. Vede to i tunely a po mostech, vede to krásným údolím nad řekou. Mám to už v plánech někde v podvědomí.

No a dál už jen fotky a fotky z těch krásných míst.

[prohlížej jednotlivé fotky]