Cestovatelské tipy a rady na cesty

Výlet do soutěsky Masca na ostrově Tenerife – listopad 2015.

Hodně článků jsem pročetl, ale ani jeden z nich nebyl o tom reálném dění, které mě na tomto výletě soutěskou Masca čeká. Hned úvodem raději sdělím, že jsme ročník 47 a 48 aby bylo jasné, že mládí takové problémy jako u nás asi nebudou očekávat. Ale jsem rád, že jsem vyzkoušel co naše těla ještě snesou, když není až tak moc trénované. Boty botasky byly postačující dobré, v žádném případě by neměli klouzat, voda pro tuto cestu byla v dostatečném množství, baterie nabité, telefon funkční. Lístek na zpáteční cestu lodí byl na dohodnutou dobu a den v peněžence. A pozor bez holí se tam při vyšším ročníku ani nepouštějte. Ano to vše je potřebné překontrolovat. Naplánovali jsem to ne ten nejkrásnější a nejslunnější den a vyšlo to. Příprava spočívala v nalezení autobusového spoje přes webové stránky ww.titsa.com. Naprosto skvělé, když umíte španělsky a když máte strpení a pochopíte a dohledáte vše potřebné a ono to i je funkční. Na hotelu v Puerte Santiago jsme večer objednali balíček na svačinu, na cestě k přístavu koupili lodní lístek jen ve směru z mola na konci soutěsky Masca na ten nejposlednější možný spoj abychom se cestou nenervovaly a vzali si sebou něco na ležení a plavky a boty do vody. Lodě jezdí po hodině, vše najdete na webu www.mascaexpress.com . Koupíte si lístek na daný čas za 10 eur na osobu a daný čas. My jej tedy dali naštěstí na poslední jízdu toho dme v 17.30 hodin.

kostelík na náměstí v Santiago Teide - tady je přestup na autobusy či Taxi nutný na farmě v hotelové úpravě v Santiago Teide

No a ráno ve čtvrtek 12.11. jsme začali realizovat náš výlet. Autobus kousek od hotelu ale na kopci odjížděl v 8.20 hodin, a proto jsme oželeli jak snídani tak i balíček na cestu, protože by jsme nestíhali. Vše probíhalo podle jízdního řádu, jelo se linkou číslo 325. Na BONO lístku, který se dá pořídit na poště či někde, kde prodávají noviny a časopisy (musíte se ptát) to stálo do prvního přestupu jen 1.15 eura na osobu do Santiaga Teide, což je asi kolem 20 km. Tam ale byl hodně dlouhý čas na přestup, protože spoj číslo 355 jedoucí přes vesnici Masca odjížděl až v 10.50 a my do městečka dojeli v 9.15 hodin., Ale za to jsem si koupili v krámku pečivo a sýr a pojedli to v parčíku, kde mají i kamenné grily na pickniky. Jak jsem po prohlídce blízkého hotelu ve stylu farmy s historickými stavbami a lisy na víno a s krásným okolím rozbalili prostou to svačinku, už kolem nás poskakoval krkavec, krásný černý i se nechal vyfotit. Dostal to po čem prahl, drobinky z bílého chleba.

jsou tu plody mandarinek hladový krkavec

Na ten druhý autobus jsme náhodou došli mezi prvními a tak jsem odjeli, ale musím dát upozornění, autobus je malý a veze jen sedící, takže čtyři turisté museli vystoupit a nejeli. Ale zpětně když už víme co čeká na dané tůře, bylo by lepší, kdyby jsme do vesnic Masca vzali taxi, co tam pořád pendlovalo a měli bychom více času na sestup. Takže pro ty co to hodlají podstoupit, jeďte raději tím taxíkem.
No jeli jsem a byli rádi, že dojeli. Stavba silnice do této vesnice byl realizována až v 😯 letech a je to veledílo na kterém se dva autobusy vyhnou jen po dohodě, když jeden vycouvá do odstavné plošinky. To samé platí pro ty co jedou půjčeným autem. V zatáčkách se musí troubit. Byl to zážitek. Když pan řidič ohlásil Masca, zůstal jen jeden místní co jel dál do vesnice Teno či až na pobřeží do městečka Buenavista.

a jsme ve vesnici Masca a jsme ve vesnici Masca

No a bylo krásně a bylo na horní části obce hodně aut a hodně autobusů a byly krásné výhledy a bylo co fotit. Na každém prospektu je fotka a tu máme nyní i my. Ale výlet není jen o tomto záběru a nakupování suvenýrů. Při hledání těch nejlepších záběrů jsme také sledovali jak a kde se odbočí na ten náš výlet soutěskou. Už to není problém. V horní části jsou upravené dřevěné schody a chodí jimi každý kdo přijel autobusem společnosti TITSA, ale i ti co mají odvahu to jít dolů a pak zase nahoru k autu. A dokonce s určitostí i vím, že tam kolem nás proběhli dva hoši dolů a nahoru. Chodí i výpravy s placeným průvodcem. Ale když si to hodláte vychutnat, nebo když předpokládáte problémy s chůzí či se zády a podobně, dejte si ten nejdelší možný čas. My začali pochodovat kolem 11.15 a v cíli jsem byli až časové krizi po 17.30, kdy už měl odjíždět poslední lodní spoj. Ale to až potom.

a jsme ve vesnici Masca a jsme ve vesnici Masca

Cesta je značena jen asi pro záchranáře, protože jen žlutými terčíky s černým číslem. Nahoře byla jednička , dole pak u oceánu číslo 54 jako poslední. Zpočátku cesta bez vody, dobře viditelná, kudy se chodí. Pak se ale objeví cedule označující národní park a to už začne být hodně zajímavé. Přestanete fotit poslední domečky v kopci nad vámi a věnujete se nádherným skalním útvarům. Tady se pak objeví místo, kde už jen prolezete pod skalou. Když to zvládnete můžete jít až do konce, když ne vraťte se do vesnice. Ale proleze to každý, jen tuhle radu předávám, dala nám ji delegátka, to místo jsme se jaksi protáhli.

a jsme ve vesnici Masca ještě poslední fotky se staveními

Pak je okolí stále zajímavější a stále dramatičtější, objeví se potok s čistou vodou a krásnými tůněmi. Ale objeví se taky pořádné balvany a najednou se dá jít různými cestami, ale která je ta pravá.

a pak jen skály v soutěsce Masca prostě divoká příroda

Vracel jsem se dvakrát, protože na konci byl skok, který se dal slézt pozpátku, ale ten ročník co jsem úvodem uvedl tomu pokaždé zabránil. No musí se s tím počítat. Když jsme už měli dojem, že už musí být konec, bylo zase něco až za rohem, kde se dalo očekávat pokračování cesty.

v soutěsce Masca v soutěsce Masca

A takováto pokračování se opakovala hodně často, ale o to krásnější to tam bylo. Naštěstí se jde povětšinou z kopce dolů.

v soutěsce Masca v soutěsce Masca

Jen občas se musíte vyškrábat na malý vršek, a pak to je skoro jako horolezecký výstup či sestup. Pořád si musíte opakovat, tři pevné body , tři pevné body. Být mladý, není to ale žádný problém. Pak ale bylo i místo. kde bylo i nově natažené ocelové lano. Ale ten den kdy je slunce nad námi a myse těšíme na zákrutu, kdy budeme zase chvíli ve stínu, bylo vše suché a neklouzalo to. Když už údolí zarostlo vysokým rákosem, byly jsme někdy i skloněni v tunelu z větví rákosu a pak zase se otevře volný prostor a kolem nádhera.

v soutěsce Masca místo normální cesty jen kameny ve vyschlém potoce

Na vysoké škole mě učil geolog, profesor Pokorný, ten by jásal nad rozmanitostí přírody a geologie obzvláště. Kdo chce poznat historii geologického vzniku naší planety hurá do této soutěsky. Kdo nebyl v New Yorku, pak toto je první setkání s vysokým okolím jak v ulicích toho města, ty skály kolem snad byli i vyšší. A ty pukliny a pak i obrovská skalní okna, no paráda. Ale tady už jsme i slyšeli hukot oceánu, ale jen bohužel slyšeli, ještě byl daleko. Pak nastal stres, bylo 16.50 a konec soutěsky nikde. A pak ještě větší stres z únavy, protože už nám nešli ohnout kolena při zdoláni výstupu na nějaký ten balvan. Z něho pak dolů jen v sedě. No a pak už bylo 17.20 a konec stále nikde a my tam byli sami a ještě se nám potratila ta správně vyšlapaná cestička. No a začal jsem hulákat help, „mej dej“, no prostě představa, že tam zůstaneme celou noc, byla prapodivná. Ale tady musím společnost co nám prodala lístek jen pochválit. Najednou se totiž objevil mužíček v triku žluté barvy a sdělil nám, že se s tímto zatouláním setkávají velmi často, a proto se po nás raději šel podívat. Ano tady na konci soutěsky se dalo lehce zabloudit. Jdete jen potokem, musíte ale po tom správném šikmém a drsném úbočí. Na opačné straně je bahno a voda. Ale jiná cesta není. Takže mužíček se ujal ženy a já běžel vřed a ještě fotil.

ještě ohlédnutí na barvy se zapadajícího slunce nádhera se západem sluce a čekajícími na odjezd

A pak konečně oceán a nad ním zapadající slunce, na skále sloužící jako molo seděli ti co čekali na odjezd, ale nenadávali, protože žasli nad tou krásou zapadajícím sluncem ozářené okolí. Ten mužíček mi dovedl ženu, ona jej ještě i poslouchala a hlavně chválila jej, protože ji fakt moc pomohl. Pak jsme nastoupili do lodi, která jen občas kontaktoval pevninu, a pak se odrazila a musela být nově navedena, a pak se jen chytíte madel a musíte rychle udělat krok. No a jste naloděni. Pak nalodili i mou ženu za pomoci tří lidí a já to i filmoval. Ale neutopila se a kupodivu to lehce asi po třetím nárazu lodě do skály zvládla. A pak zafučel vítr a my vyrazili kolem gigantických skal směrem do přístavu.

poslední pohled na ústí soutěsky Masca náš zachránce ze spolehlivé společnosti co nám prodala lístek na poslední spoj dne

Skály byly do červena, protože je osvětlovalo zapadající slunce a vše najednou bylo nádherné. Oni na nás prostě počkali a to značně dlouho. Pomohli manželce a jen mě chytali křeče v kloubech a jinde po těle.
A tady si berte to hlavní poučení z naší výpravy. Šli jsem to od 11.30 do 17.45 a byly jsme na konci svých sil. V příručkách píší, že to je asi 6,5 km s výškovým převýšením kolem 700 m, že se to dá projít za 2,5 až 3.0 hodin. Ano mládí vřed a zvládnou to. Kolem nás prošlo mnoho těch co to dávali zpět do vrchu k vesnici a my byli asi tak v polovině cesty. Jo to bylo nádherné, když i já v mladí skákal ve vysokých Tatrách po balvanech. Ale to už je po této zkušenosti dávno pryč. Jste už opatrní, předvídáte to nejhorší, dokonce si uvědomíte, že do této soutěsky se helikoptérou nedostanete a jak vás pak snesou, to raději si nepředstavovat.
Ale když jsme se ráno probrali, vypadalo to už mnohem lépe. Takže jen polehávání u vody, popíjení koktejlů, když už jsem to platili. Zítra už zase vyrazíme.
Dát si volno na pátek, třináctého, to se prostě musí.

[prohlížej jednotlivé fotky]

◄1213141516

Similar Posts:

• Na cyklostezce kolem řeky Bečvy z Přerova do Troubek – říjen 2014. – 20.10.2014
• 02 – Chorvatsko – výlet lodí do Trpanje a výlety po okolí – 5.9.2017
• Polička a její okolí – 6.7.2011
• 01 – Chorvatsko – Podaca – konec srpna roku 2017 – 5.9.2017
• 03-Vysoké Tatry – jen procházka kolem Štrbského plesa – duben 2018 – 25.4.2018