Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Vzpomínky na Puerto Santiago na ostrově Tenerife listopad 2015.

Uloženo v : Španělsko napsal facero

Lis.19,2015

Vzpomínky na Puerto Santiago na ostrově Tenerife.

Ano byli jsme tady už v březnu roku 2O14. To se nám tu moc líbilo a taky jsme se přiklonili k myšlence trochu to tady více poznat. Tentokrát v listopadu roku 2015 nám to vyšlo za cenu velkého morálního ústupku.

bazény na hotelu Globales Tamaimo Tropical nahlédneme do hotelu vedle Barcelo Santiago 4*

Zcela náhodou se taky stalo, že jsem objednával hotel s polopenzí, ale stal se z toho hotel Todo Includo, tedy pohoštění po celý den. Pro náš úmysl poznávat a jezdit to moc nevyhovovalo, ale nakonec když jsem objevil, že tady mají perfektní servis pro autobusovou dopravu společnosti TITSA, byl plá hotov a taky v plném rozsahu realizován. Na webu www.titsa.com totiž objevíte jízdní řády, kudy jezdí jednotlivé linky a jak vypadá na fotce ta která zastávka.

konečná stanice pro autobusy společnosti TITSA a to jsou výhledy z té nejvýše položené ulice nad Los Gogantos

No prostě úžasná to věc, jen trochu času jsem strávil nad tím pochopit význam španělských slovíček. Pak už jen stačilo se doptat delegátky jak a kde se dá okolo hotelu pořídit BONO karta, den po příletu obejít okolí a objevit onu zastávku, odkud budeme vyjíždět a ještě třeba něco pak navíc zjistit. No fakt paráda. Oni totiž mají na každé zastávce zelený sloupek a na něm slovo parada, tedy zastávka a pod tím čtyřmístné číslo. No a když v jízdním řádu hledáte, najdete u každého jména stanice i toto čtyřmístné číslo a je vystaráno. Jen umět Španělské číslovky. A ještě něco, tatáž zastávka například v opačném směru má liché či sudé číslo. Prostě z orientací to jde hned velmi lehce. Na mapě webu pak jsou zelené ikonky autobusu, když rozkliknete, objevíte mapku, kde ta zastávka je, jak vypadá, kdy to jede. Jen pozor na jedno, časy jsou psány dle odjezdu z počáteční stanice. Takže když nám jel autobus směr Masca v 8.20, přijel v 8.27 hodin. Když platíte přes BONO kartu, ta stojí 15 eur, je to vždy levnější při trase delší jak 21 km. Jinak jsou ceny podle pásem, ale vždy mile překvapily. Ceny snad jako v Praze či u ČSAD.
No a tak se stalo, že plán spočíval v tom ráno pojíst, pak pohodově někam vyjet, kolem 13 hodiny se vrátit, pojíst a pak ležet u bazénu do západu slunce a pak se jít před šestou hodinou kochat krásou zapadajícího slunce. Každý podvečer byl jiný západ, jiné barvy a jiné místo kde jsme se kochali. No a tak se stalo, že jsme první den trávili pochůzkou po Puerto Santiago, které je přímo rozložené pod gigantickými skalami Los Gigantes.

v centru města Puerto Santiago část Los Gogantos na pláži v Los Goigantos

Ten den v sobotu jsme se také na krásné vyhlídce na přístav potkali s místními profesionály – kapsáři. Jeden se přitlačil k zavěšené taštičce, naštěstí tam po otevření nic nenašel, žena to zjistila a já si připravil foťák na jejich portrét. To zapůsobilo. Druhý parťák mladší, takový typický turista s mobilem co s ním nejde ani fotit, stále dělal, že se taky kochá, ale nefotil a jen mě sledoval. Ten co měl nepodařený zásah se od dané chvíle ke mě otočil zády, ale já byl stále připraven ho vyfotit. Dopadlo to tak, že mi nakonec, když to už nevydržel a běželi jim „kšefty“ ukázal protestativně zadek a oba začali nadávat do sprostých mezinárodních slov. Byl jsem manželkou přitlačen k zábradlí, abych jako nezačínal fyzický boj. Pak odešli a šla s nimi i ta nenápadná třetí holka, taky s mobilem obdivující krásy okolí.

na cestě do části zvané Los Gigantos v Puerto Santiago na veřejném koupališti v Los Gogantos

Pak když jsem tím místem procházel vždy jsem měl foťák v pohotovosti, ale už se neukázali. Zachránil jsem asi spousty turistů. Alespoň si to myslím.
Takže tento den byl byl zajímavý, máme zhlédnuto vše, co tehdy dávno bylo ve špatném světle. Objevili jsme i místní kostelík, prošli i místní hotel Los Gigantes, nejvyšší budovu a dominantu daného místa, nakoukli i do veřejných koupališť a na pláž pod gigantickou skalní stěnou.
Druhý den byl plán vidět toto město z vrcholků od nejvyšších domečků ve svahu. A vyšlo to, viděli jsem vše jako z letadla, pak sešli do přístavu a pak na oběd a pak k bazénu a pak zase krásný západ. Tentokrát už to bylo plánované setkání se zapadajícím sluncem v místě, kde jsme den po příletu jen došli, ale to už jen svítila světla ulice. No stálo to za to.

a jde se zase dolů a nahlédneme na hotel ve svahu a pak začne západ slunce

Dané město známe a nyní pojedeme tam, kde jsem na googlu našel pěkné fotky. Jeli jsme do městečka Puerto San Juan. Cena jízdného za oba 2.90 eur. Jelo se asi 10 km. Podél pobřeží to jezdí každých 20 minut, a to linky 473 a 477. No a vyšlo to, městečko klidné a malebné, stará promenáda se zašlou krásou, klid, čisto, černý písek a nad přístavem pak cestička do vrchu s výhledy na okolí, kde směrem k Teide vidíte natažené plachty nad plochami s banánovníky či rajčaty. Dokonce i jakási jeskyně a taky stará kuželovitá stavba vápenky.

krásná ulička a ještě bez aut pěkné a klidné to místo

Pak jsme šli podél pobřeží po nové promenádě a pod námi neskutečné útvary lávovitých skalisek a bouřící oceán. Bylo co sledovat a hlavně co fotit.

a ještě na promenádě kolem skalisek z vyvřelin a ještě na promenádě kolem skalisek z vyvřelin

Když jsme před 13 hodinou jeli zpět, už jsme věděli že druhý den se zastavíme v hotelovém komplexu, který neměl ani viditelné jméno a bylo to před městem Alcalá. Tady jsme zjistili pro nás velkou nevýhodu, máme totiž na ruce bleděmodrou pásku pro inkluziv občerství. To se hned pozná, že tam jaksi nepatříte. A tak při procházení kolem nosičů zavazadel, postávajících u počítače a nerezových vozíků na kufry jsme pásky dokázali zamaskovat.

Vše jsme prochodili, ale batůžky jsme měli stále na zádech, takže jsme byli celou dobu sledováni „velkým bratrem“. Ale už bylo námi vše nafoceno. Podařilo se nám dostat ke skleněné stěně areálu, odkud se dalo sledovat vše kolem oceánu.

tak to je resort Gran Melia Palaco tak to je resort Gran Melia Palaco

A bylo co vidět a co obdivovat a tak jsme oželeli ležení na lehátkách u azurové vody velkých bazénů s masážními tryskami, a šli zpět fotit to, co je v atriu. Tady se už velký bratr ujal fyzického vysvětlení, že jsme z jiného resortu a na shledanou. No nevadí už jsme vše krásné viděli a nafotili. Ani bychom nepoleželi, protože tady se k lehátku fasovala osuška jedinečné barvy a to na kartu, která je klíčem k pokoji, takže by nás vyhmátli hned podle té jiné barvy našich osušek. Ale když nás statný mladík vypoklonkoval, dali jsme mu najevo, že bude mít na mém webu reklamu a jen tak na okraj jsme se zeptali, jak se dostaneme na pláž pod hotelem. A tak jsme se dali k tomu oceánu. A tak tady je i odkaz na ten tajemný hotel www.melia.com .

a jsme na pláži za hotelem s nádhernou promenádou a jsme na pláži za hotelem s nádhernou promenádou

Pláž je ta nejzajímavější co jsme na ostrově poznali. Vše v novém provedení, sprchy s neslanou vodou, lehátka za poplatek, ale taky lavice pod gabionovými stěnami. Ale co bylo úžasné, to byly upravené bazény mezi skalami, kam se vyvalila vlna z oceánu a vy jste tam plaval jen tak unášen tam a zpět, podle toho odkud se ta vlna do bazénu dostala. Hodně jsme si to užili a co potom, potom už bylo před 13 hodinou a jelo se na ten náš tuctový hotel. Poznali jsme, že tady mají hotely a hotely. Mezi sebou se hosté nepoznají, jen když mají tu drzost, co máme danou naší zvědavostí. Na našem hotelu jsou lidé co sotva vlezou do kabinky výtahu a jako manželé jedou každý sám. A nebyl to jediný extrém, mají tady i tlusté dítka, nevychované spratky, jsou tu lidé anglicky mluvící, co to dostali asi za zásluhy či jako sponzorské dary v chudobě, co se neumí ani společensky chovat. Měli jsme pocit, že jsou na podpoře. Ale jsou tady a tady jsme si uvědomili jaké peněžní rozdíly na výplatách jsou mezi naší a jejich pracující dělnickou třídou. Tím pozorováním jsme se hodně bavili, málem se z nás stali „Marxisté“.

No aby toho nebylo málo, další den jsme si vyzkoušeli jak funguje výletní balíček, to je když se to obejdná, dostanete svačinku místo oběda. No a jelo se směrem na Adeje. Hlavním cílem ale bylo objevit v lokalitě kolem tohoto města hotel, kde má své živobytí dcera našich dobrých známých, zvědavost je zvědavost. A tak jsme jeli autobusem číslo 474 objednali jsme cílovou stanici Arnemine, zaplatili jen 2.9O eur za oba a jelo se. Předem jsem si to jaksi nad mapou googlu nastudoval a když už se dalo rozpoznat, že by tady ten hotel mohl být vystoupili jsme. Jak se později ukázalo vystoupili jsme hodně brzy, ale i tak štěstí nám přálo a tak procházka kolem oceánu nám ukázala, jak je to tu krásné a místy i drsné pobřeží. Je tady taky ještě vidět, že se tu nedávno budovalo, ale omezilo se to.

další den na pobřeží u lokality Callao Salvae ještě fotka s kvetoucími opunciemi

Nicméně bylo i tak na co koukat a co fotit. Ale taky jsme objevili, jak tu společnost OHL rekonstruje hotel a jak se tady na takové stavbě pracuje. Na oběd jsme seděli tam, kde je klid, ale taky ve škvírách mezi kameny místní ještěrky po nás pokukovali a pak i ty si pochutnávali na tom co jsme jim hodili. Ještě jsme pak obešli několik zálivů, ještě jsme se mockrát vyptávali, kde ten náš cílový hotel je, až jsme byli nasměrováni do většího detailu. „Jeden toho jména je na Gran Canarii a ten co hledáte je taková ucelená barevná vesnice, určitě to poznáte, táhne se od hlavní silnice až oceánu“ – informoval nás místní asi podnikatel. Tento popis již odpovídal mým poznatků nad mapou Googlu. Naštěstí jsme už v posledním zálivu nemuseli obcházet, ale viděli jsme jiné, jak si krátí cestu směrem dolů k vodě, a pak zase pěšinkou do hotelu. Už toho obcházení bylo dosti a tak jsme nafotili poslední krásy přírody, objevili, že zapomenuté úpravy terénu a pláže platí k námi hledanému hotelu. Když jsem vystoupali na cestu před hotel, či spíše za hotel, byl tam řetěz a cedule „jen pro klienty hotelu“. ( www.bahia-principe.com )

užíváme si i vyhřívaného bazénu

no images were found

A tak jsem vstoupili s myšlenkou, že když nás odchytí, víme proč tu jsme. A zase krásné prostředí, ale pásky na rukách v jiných barvách a dokonce ve dvou, zlaté a tmavé modré. Našli jsme WC, tam se převlékli a lehli na volná lehátka a užili si vyhřívaného bazénu mezi hodným dítkami, mezi netetovanými hosty a vůbec jsme nespatřili obtloustlé klienty hotelu. Dokonce i tetované tady nebylo viděti.
Osvěženi jsme se pak vypravili nafotit tu krásnou zahradní úpravu kolem. Stále od bazénů stoupáte a stoupáte a fotíte a fotíte. Dospěli jsme až do hlavní haly a tady objevili i náš skutečný cíl.

ještě nahlédnutí do druhého resortu tady přivezou a vysadí hosty

Obchod se šperky té naší rodačky, dcery našich dobrých známých. Žádný novinář o tom nepíše, ale měl by o čem psát a mohl by ukázat, jak jsou mezi Čechy taky skutečné osobnosti, skutečně šikovné české ručičky. Asi by i ten Zeman se tímto zjištěním musel chlubit, kdyby o tom věděl. No a když jsme zjistili, že ten hotel má i své pokračování, že má i další resort navazující stylem ubytování a prostědím a v něm pak i další obchod té šikovné české holky, byli jsme jaksi uvnitř hrdi na to, že známe slavného Čecha na Tenrife. Moc krásné to tady bylo a moc dobře hlídané to tady taky bylo. Kdyby jsme sem dojeli přímou linkou číslo 471 až na konečnou, tak by nás do tohoto resortu určitě nepustili, už jen proto, že jsme měli jen bleděmodorou pásku. Taky jsme poznali, že jsme si to pěkně prošlápli, protože zpět ta linka s námi jela až do toho Arnemine a to přesně tou cestou co jsme to šli. A byl to pořádný kousek. V Arnemine jsme přesedli na linku 473 a sní dojeli až na konečnou v Puerto Santiago. Cestou jsem plánovali další výlet do soutězky Masca. Pátek 13 nám připadal hodně riskantní, počasí na čtvrtek bylo dle informace na hotelu naprosto slunečné a tedy ideální a tak jsme si předem zakoupili lodní lístky na návrat ze soutězky, a to na poslední možný spoj v 17.30 hodin. Dali jsme jim naše telefonní čísla a oni zase nám dali své, kdyby byl problém na trase.

ještě nahlédnutí do druhého resortu a jsme zase u našeho hotelu

No a v povídání o tomto výletu se dozvíte, že vše klaplo a probémy byly operativně a skvěle řešeny, za což společnosti Trekking Masca musíme jen děkovat a děkovat. Po dosažení našeho cíle už víme, že i když jsme si pořídili desetidenní dovolenou ve tříhvězdičkovém hotelu kde je vše v ceně, tak jsme mezi tou nižší vrstvou angličanů, francouzů, kde je taky hodně španělů a hodně rusů, a že na takové námi navštívené hotely už jako důchodci nemáme, ale jsme rádi, že nám to zdraví ještě dovolilo a renta zvaná důchod po určité době na to vystačila.

[prohlížej jednotlivé fotky]