Cestovatelské tipy a rady na cesty

Azory – díl 2 – zahrady v Ponta Delgada – neděle.

Ještě nemáme půjčené auto a tak děláme program nasměrovaný na jízdu autobusem do městaAle po ránu a po vydatné snídani si jdeme prohlédnout ještě okolí pláže pod našimi lodžiemi, abychom přeci jen věděli co to v okolí máme za možnosti. A dobře jsme udělali. Oceán je v odlivu a tak se nám daří projít se jen tak v plavkách po měkoučkém, do růžova zbarveném písku až na konec pláže. Tady je k dispozici zázemí pro plavčíky, co velmi pečlivě sledují, co se jim děje ve vodě. Oceán totiž pořád bouří. To zázemí má převlékárny, WC, sprchy, skříňky na cennosti.

zázemí pláže u aparthotelu Barracuda v části S.Roque jiný pohled od pevnosti v S.Roque na město Ponta Delgada

No a za ním pak je na výběžku stará pevnost ze 16 století, co byla využita i v II.světové válce a stál zde jakýsi výkonný kanon. No a pak se dostáváme na druhou menší plážičku, kde je přírodní bazének mezi skalisky. Tady se kocháme tím, jak občas, když přijde vlna a narazí na skaliska, doplní v bazénku vodu. Ideální pro malé ratolesti. Ale jsme sledováni plavčíkem a on za námi dojde a podá vysvětlení, že oceán je nyní v odlivu, ale po dvou dnech v tomto bazénku bude i metr vody a tak si máme dát pozor. Když zjistí, že se jen kocháme a pak zase půjdeme, s úsměvem odchází. Ještě ho ale na oplátku informuji, že takovéto, ale větší bazénky mají na Madeiře. Děkuje za informaci a spokojeně odchází.

na pláži Populo v obci Livramento na pláži Populo v obci Livramento

Ale přijde znovu, protože naše nadšení není jen naše, ale i maminek, co přijdou s malými ročními holčičkami a ty se tu rochní a smějí a mají všichni radost a fotí se a fotí. A pan plavčík dává stejnou radu a dostává stejnou odpověď.
Nám se přiblížila hodina dvanáctá a tak jdeme na hotel a pak na autobus do města. To co se musí projít pěšky od hotelu na zastávku to si tedy zopakujeme, ale máme štěstíčko, v neděli je před 12 hodinou v kostele mše, a tak neváháme a fotíme, i když je mše, i když se to nesmí. Jen blesk jsem vypnul a stiskl jen když kněz zaburácel při svém kázání. No a pak se ještě projdeme po nové silnici s promenádou a koukáme na tu parádu pro žití obyčejných místních lidí. Tak to se nám tu moc líbilo.

kostel ze 16.století v S.Roque interier kostela v S.Roque poblíž aparthotelu

Pak už jede autobus, který v neděli jezdí dopoledne velmi málo a my v něm. Vystoupíme na stejném místě jako posledně, ale tentokrát víme co chceme a tak hned vyrážíme do kopce a objevujeme krásné zákoutí, či krásný veřejný park Gardin Anteo de Quental. No prostě paráda, protože hned vedle parku je překrásný kostel, co nevypadá jako kostel, protože do ulice má plno oken s okenicemi. Je to Colegio Church a vedle něj museum.

parčík Jardin Antero de Quental kostel - museum Igreja do Colegio

Později zjistíme náš velký omyl o kterém se zmíním. No a pak ještě kousek výš a už jsme v prezidentské zahradě s překrásným palácem a výsadbou, plno květin, zeleně. Vstup byl za 1 euro, byli jsme zaregistrováni do počítače u hlídací služby, takže štěstí, že jsme měli sebou pasy.
Dostali jsme zelenou visačku, prospekt s plánkem a už jsme cupitali. No prostě krásné to místo na procházku a poznání a stojí za zhlédnutí. Ale jaksi jsme na tento park narazili náhodou, protože jeho otevřené brány byly blíže místu, kde jsem se dostali uličkou od nábřeží.

v parku s prezidentským palácem v parku s prezidentským palácem

Ty druhé, taky otevřené vrata, byly hned vedle a tam jsme vstoupili následně také.
Je to Jardin Jose do Canto. Botanická zahrada, kde každý strom měl cedulku odkud je, kdy byl vysazen a jak se jmenuje. No a je tu hodně raritních stromečků, pořádně velkých a taky proto jsme se sem vypravili. Jsou to stromy z Austrálie, Afriky, je tu ukázka bambusového lesa a pak taky na konci zahrady hotel se dvěma hvězdičkami. Pěkná zašívárna a klídek na bydlení. Vstupné do této zahrady už bylo bez rozdílu věku 4 eura, ale zase to stálo za tu podívanou.

v zahradě Jardim Jose do Canto v zahradě Jardim Jose do Canto

No a bylo po 15 hodině a my se dali z kopce zpět k pobřežní promenádě.

rybářské čluny v přístavu Ponta Delgada jiný pohled na náměstí Praca Goncalo Velho Cabral

Tady mlsali, jako místní, kteří na více místech stáli ve frontách, točenou lahodnou a ledovou zmrzlinu. Cenově už normální i pro nás. Ale pak byl problém s autobusem. Hodně nepohodlné řešení. Na nábřeží je více přístřešků bez označení a více dopravních společností. V neděli jede jen sem tam něco. Platí se v autobuse u řidiče. To co jsme museli večer předtím taxikem za 6 eur, to stojí pro dva jen 1.80 eur. Ale tentokrát nám to vyšlo. Jsme na pokoji, večeříme. Kocháme se vlnami na oceánu.

[prohlížej jednotlivé fotky]

◄1278910

Similar Posts:

• 03- Dolomity – třetí den pobytu – procházka lesní cestou k pastvinám – 1.1.2017
• 02 – Vzpomínka na výlet do městečka Nin – červen 2023. – 6.7.2023
• 04 – úterý 18.června – Azory – 5.7.2019
• 01 – První den s putováním po Normandii – červen 2017. – 13.6.2017
• 03 – Den třetí – Caen, Saint Michel, Saint Malo, známá to místa v Bretani. – 13.6.2017