Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

04 – Putování Portugalskem díl 1 – Braga, Guimaraes,Coimbra, Batalha a Fátima

Uloženo v : Portugalsko napsal facero

Kvě.3,2016

04 – Portugalsko díl 1 – Braga, Guimaraes, Porto, Coimbra, Batalha a Fátima

Ranní nástup se zavazadly a nakládání do autobusu. V 8.10 hodin odjíždíme směrem na město Braga a bychom navštívili poutní kostel Bom Jesús s nádherným schodištěm, které bylo až letos konečně zrekonstruováno a ukázalo se ve své plné kráse. Projeli jsme kouskem Španělska a u města Tui jsme vjeli na protugalském území. Žádná opatření na hranicích jsme nezaznamenali. Když jsme se přiblížili městu Braga byl tento poutní kostel už z dálky viditelný. Autobus nás vyvezl až na vrchní parkoviště, my šli potom po 1000 schodech na začátek této schodišťové kalvárie, kde na nás autobus pak čekal. Nádherné počasí, vše kolem jako nové a tak jsme mohli plně vnímat veškerou symboliku kašen a kaplí při schodišti o které nám průvodkyně popovídala. No a potom ty úžasné rozhledy do kraje. Na vrchol se dá vyjet i historickou a zcela původní lanovkou s ozubnicí.

Bon Jesus - okolí při kostele fotku co sna pořídí každý kdo tu byl

Na wikipedii se dozvíte :
Braga je historické město na severu Portugalska v provincii Minho. Je střediskem oblasti a třetím největším portugalským městem. Místní arcibiskup je primasem Portugalska.
Na kopec nad Bragou vede poutní cesta a je na něm postaven kostel Bom Jesus do Monte. Na toto místo vede i historická lanovka. Lanovka je zvláštní tím, že její pohon obstarává voda. V horní stanici se voda napustí do nádrže v podvozku vagónu a dole se zase vypustí. Patří mezi několik desítek takových lanovek na celém světě.
No a potom zase přesun do města Guimaraes, kde jsme poznali starobylé město s náměstím,
které je obestavěno hrázděnými domy a na náměstí prosté stolování pro návštěvníky s tím že obsluhu ani nepoznáte, že tam je.

a pak ještě na druhém náměstí a je tady další náměstí s parkem

Nad náměstím se pak jde stále do kopce a na něm se pak objevil mohutný starobylý hrad, kde jsou nově upraveny přístupy na ochozy odkud je překrásný rozhled do kraje kolem.

a už obcházíme mohutný starobylý hrad jsou tu upravené chodníky pro prohlídku na ochozech hradu

A protože jsme už v Portugalsku je zde i museum s historií tohoto kraje a na některých domech modrá keramická výzdoba, (azulejos). Do vlastního musea jsme už nešli, nebyl čas, protože ten byl přerozdělen na to lepší místo k obdivování a tím bylo město Porto kam jsme se přesunuli hned po poledni.
Na wikipedii se dovíte ve stručnosti o městu Guimaraes následující :
Guimarães je město v severozápadním Portugalsku. Často se o něm hovoří jako o kolébce portugalského národa, jelikož se zde narodil historicky první portugalský král Alfons I. Portugalský. Současná populace města přesahuje 52 000 obyvatel, v celém obvodu obce pak žije 163 000 obyvatel.
Střed města byl pro svou historickou hodnotu v roce 2001 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
Město Porto, kde jsme byli celé odpoledne a pak z městem nocovali jsem si zpracoval ve vzpomínkách samostatně.

Proto po návštěvě Porta jsme po ránu vyjeli do universitního města Coimbra. Universita je zde starší jak ta Karlova v Praze. mají zde i překrásnou knihovnu, ale času bylo málo a do knihovny se musí předem objednat, jinak se tam ani nedostanete. A tak jsme zastavili na břehu řeky, dostali všeobecné informace o daném místě a šlo se pořádně do kopečka, kde stojí velký komplex nových universitních kateder, ale taky je zde ta historická.

fotím na nádvoří staré university a začíná putování pěkně do kopce

Podle původkyně teprve letos ji viděla bez lešení a v plné kráse. Skutečně nádherné. Po prohlídce university jsme scházeli dolů do centra, kde to žilo trhem knih a jiných maličkostí. Informace na wikipedii sdělují mimo jiné následující :
Na wikipedii jsem objevil tyto informace :
Coimbra je město v Portugalsku. Nachází se v centrální části Portugalska, v regionu Beira. Leží na řece Mondego, 120 km jižně od Porta a 195 km severně odLisabonu. Město má zhruba 100 000 obyvatel, nicméně v celé metropolitní oblasti žije asi 435 000 obyvatel. Sídlí zde nejstarší univerzita portugalsky mluvícího světa, založená roku 1290. Ta byla dne 22. června 2013 zapsána mezi památky Světového dědictví UNESCO.
Na pahorku Alçacova založili Římané město Aeminium, jehož význam postupně rostl tak, že časem pohltilo i nedalekou Conimbrigu. V této době bylo město důležitým bodem mezi Lisabonem a Bragou. V roce 711 se města zmocnili Maurové, čímž se město stalo spojkou mezi křesťanským severem a muslimským jihem. V roce 878 bylo město dobyto zpět, ale pouze na sto let, poté se ho znovu zmocnili Maurové. Nakonec v roce 1064 osvobodil Coimbru kastilský králFerdinand Veliký. Roku 1139 se první portugalský král Alfons I. Portugalský rozhodl Coimbru učinit hlavním městem Portugalska. Této pocty město požívalo do roku 1256. V Coimbře se narodilo šest portugalských králů.
Dolní město
Centrem dolního města je náměstí Praça do Comércio. V jednom rohu stojí kostel Săo Tiago. Jeho strohá fasáda napodobuje původní stavbu z 12. století, ale uvnitř je bohatě zdobený oltář z pozlaceného dřeva. Ulice Rua Visconde vede na další náměstí, Praça 8 de Maio, a k historickému kostelu Santa Cruz. Za náměstím se nalézá Rua de Sofia („ulice Moudrosti“), pojmenovaná podle někdejších teologických fakult. Dochovaly se zde jen sousední klášterní kostely – Igreja do Carmo (1597) s retáblem ze 16. století a Igreja da Graça, který v roce 1543 založil Jan III. Portugalský.
Horní město
Přestavěný a zrenovovaný Arco de Almedina z 12. století blízko ulice Rua Ferreira Borges je vstupní bránou do starého města. Schody nahoru vedou kolem věže Torre de Anto, jejíž renesanční okna a medailony pocházejí z dílny sochaře Jeana de Rouen. Ve věži je dnes galerie uměleckých řemesel. Dvě coimberské katedrály, Sé Velha a Sé Nova, stojí ve stínu univerzity. Za nimi se rozprostírá hlavní náměstí horní části města, Praça da República.
Kolem katedrály Sé Velha v románském slohu jsme jen prošli. Katedrála byla postavena jako oslava vítězství nad Maury v roce 1064. Syn prvního krále Alfonse I., Sancho I., byl zde korunován. V kapitulní síni se nachází hrobka prvního křesťanského guvernéra města Sisinanda, jenž zemřel v roce 1091. V severní boční lodi je umístěna hrobka Byzantinky dony Vetaçy, která byla společnicí a učitelkou manželky krále Dinise, svaté Isabely.
Univerzita v Coimbře (Universidade de Coimbra)
Univerzitu založil v roce 1290 král Dinis na žádost církve. Patří k nejstarším a nejslavnějším univerzitám na celém světě. Stojí na vrcholu kopce ve staré části města, vysoko nad řekou Mondego. K univerzitě vede několik malých uliček, kde se nacházejí koleje (repúblicas) a četné hospůdky a bary.
Hlavní nádvoří univerzity je po třech stranách obklopeno historickými budovami a zvonicí. Zvonice, jež je symbolem univerzity, je viditelná z kteréhokoliv místa ve městě. Nejznámější ze tří zvonů, zvaný cabra, neboli kozel, svolává studenty k přednáškám již od roku 1733. Nachází se zde také pozoruhodná barokní knihovna Biblioteca Joanina, kterou nechal roku 1720 postavit král Jan V. Ve třech pozlacených a bohatě vyzdobených místnostech je uloženo na 300 000 v kůži vázaných knih v mnoha jazycích. Na téže straně nádvoří je i Muzeum sakrálního umění (Museu de Arte Sacra) a kaple svatého Michala (Capela de Săo Miguel) s velkými barokními varhanami. V protější budově se nachází bohatě vyzdobená aula, Sala dos Capelos, středisko univerzitního života, kde se odehrávají promoce.
Studovala se zde především teologie, právo a lékařství. Osnovy byly rozšířeny až v 70. letech 18. století, kdy Markýz de Pombal provedl reformy. Mezi významné absolventy patří několik literárních osobností 19. století, například Ecu de Queirós.
A byl tu zase nástup do autobusu a jelo se do města Batalha.
Než se tam dojelo, tak byla jako překvapení provedena zastávka při cestě v městě Nasaré s tím, že je tady z horní části města krásný výhled na pláže a oceán. No a byl. Byl krásný v tom nádherném slunném počasí. navíc tu byla ta pravá výletní atmosféra. Pohoda, pochutiny u stánků s oříšky, hrála lidová muzika. Mám odtud zakoupené CD na které je zcela totožná melodie s portugalskými písněmi.

nejdříve prostorné náměstí zalité sluncem a pak je to tady, úžasná vyhlídka na město Nasaré a na oceán

Tady je něco co jen tak v Evropě není k vidění. Jde o dominikánský klášter, kde jsou pochováni rodiče Jindřicha mořeplavce a on sám. Jde o památku chráněnou zápisem do seznamu památek UNESCO. jde o něco zcela mimořádně krásného. Jde o gotickou památku, přičemž největší dojem pak na Vás udělá nedokončená kaple.

vystupujeme před klášterem v Batalze a fotíte

Batalha (vyslov batalja) je portugalské město ležící v centrálním Portugalsku v regionu Pinhal Litoral v distriktu Leiria, asi 110 km severně od Lisabonu. Má 15 542 obyvatel (2006). Zdejší Kostel a dominikánský klášter Panny Marie Vítězné (známější též i pod jednodušším názvem klášter Batalha), založený králem Janem I. na památku vítězství v bitvě u Aljubarroty, byl v roce 1983 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.
Pokud bychom chtěli znát podrobnosti, byla nám doporučena kniha Kolektiv: Nejkrásnější divy světa : kulturní památky a přírodní ráje naší planety pod záštitou UNESCO; Díl 2, přel. Dušan Zbavitel, Praha: Knižní klub, Balios, 2001.
Ještě navečer přijíždíme do Fátimy, která je poutním místem Portugalska. Budeme nocovat na hotelu kousek od tohoto poutního místa. Takže v 18.00 máme přidělen pokoj a hned se vydáváme do prostor, které na nás dělají dojem velké komerce a moderny. Původní kostel je stále v rekonstrukci. Potom, když se dostaneme blíže, jde už jen o rekonstrukci promenád s křížovou cestou. Vlastní kostel už je bez lešení a probíhala zde mše. Mohli jsme projít a fotit. No ale co nás dostalo, tak to je nové řešení pro poutníky, velký objekt, kde se snad bohoslužby pod střechou může zúčastnit i více jak 5000 lidí. Tato moderní stavba byla dokončena až po roce 2000 a v roce 2007 byla vysvěcena. jdou zde i podzemní zcela moderní kaple a velký sál pro zpovědníky, když informace o tom kdo a v jakém jazyce zpovídá je uváděna na displejích. Na obrovském prostoru shromaždiště u nového objektu jsou umístěny velké sochy papežů, kteří žili a působili v 20 století. Dojem z toho místa velmi smíšený, zejména když to srovnám s poutními Lurdami. Krásný hotel na přespání, ale zpráva o tom, že musíme ráno brzy vyrážet, abychom včas dojeli do Sintry u Lisabonu nám nedala ani možnost si tohoto prostředí užít.

A co najdete o Fátimě na wikipedii ? Fátima je městečko v Portugalsku. Je to jedno z nejznámějších katolických poutních míst na světě.

původní poutní chrám okolí nového obřadního místa

Fátima má asi 10 000 obyvatel. Leží v okrese Santarém ve středním Portugalsku, 187 km jižně od města Porto a 123 km severně od Lisabonu. Fátima přitahuje věřící z celého světa. Stala se známým poutním místem potom, co se tu v roce 1917 třem malým dětem-pastýřům údajně zjevila Panna Maria. K prvnímu zjevení došlo během první světové války 13. května 1917, když sourozenci Francisco a Jacinta Marto spolu s Lúcií Santos pásli dobytek v Cova da Iria, kde jejich rodiče vlastnili pastviny. Cova da Iria vytváří přirozený amfiteátr s průměrem přibližně 500 m.
Podle svědectví dětí stála Panna Maria nad dubem zalitá sluneční září. Předpověděla konec války a pomoc všem, kteří se k ní obrátí v modlitbách. Zjevení pokračovala až do října, vždy třináctého v měsíci, vždy ve stejnou hodinu. Při posledním zjevení 13. října 1917 se do doliny Iria vypravilo 70 tisíc lidí včetně novinářů a fotografů na základě tvrzení dětí, že toho dne se stane zázrak, aby všichni uvěřili. Hustě pršelo, ale nespočetné množství pozorovatelů zaznamenalo, že v poledne se mraky roztrhaly a odhalily slunce v podobě matného disku, rotujícího po obloze a zářícího nad celým okolím různými barvami světla. Poté se slunce oddělilo od oblohy a vrhlo se po klikaté dráze k zemi. Nakonec se vrátilo na své místo a lidé, kteří byli předtím promočení, byli zcela suší. Tato událost je známá jako „sluneční zázrak“.
Katolická církev uznala pravost zjevení ve Fátimě v roce 1930. Jedním z velkých uctívatelů Fatimské Panny Marie byl také papež Jan Pavel II.
Fátimu navštěvuje denně množství poutníků. Shromažďují se v Cova da Iria, na velkém prostranství, kde je na místě zjevení vybudovaná malá kaple. Okolo prostranství nabízí množství obchodníků náboženské předměty. Ve vzdálenější části prostranství je vybudovaná gigantická bazilika v neoklasicistním stylu s centrální věží vysokou 65 metrů, která se začala stavět v roce 1928. V bazilice jsou hrobky Francisca a Jacinty, dvou z tří dětí, kterým se zjevila Panna Maria. Oba zemřeli krátce po zjeveních, Francisco v roce 1919 a Jacinta v roce 1920. V roce 2000 byli prohlášeni za blahoslavené papežem Janem Pavlem II. Třetí z nich, Lúcia dos Santos, byla řeholnice a zemřela v roce 2005.

[prohlížej jednotlivé fotky]