Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

05 – putování Portugalskem díl 2 – Sintra, Cabo da Roca, Évora

Uloženo v : Portugalsko napsal facero

Kvě.3,2016

05 – Portugalsko díl 2 – Sintra, Cabo da Roca, Évora

Devátý den našeho putování začal velmi brzy ráno. bylo totiž nezbytné abychom překonali velkou vzdálenost z Fátimy a byli na místě co možná nejdříve. Důvod byl jediný. ten byla neděle a Sintra je oblíbené místo pro výlety místních i všech možných turistů. Potřebné bylo splněno a my jsme dojeli něco po 10 hodině. Muselo se hned přestoupit na místní autobusovou linku číslo 434, protože na té jezdí malé autobusy co umí zvládnout místní zatáčky a dlouhé stoupání až ke vstupu na ten zámek v Sintře. Zámek a i hrad jsou totiž situovány na dvou kopcích nad městem Sintra. Vstoupili jsme do bran, ale ještě nám bylo potřebné vystoupat až k zámku samotnému. Davy houstly a další malý autobus za 3 eura nemělo cenu ani použít, protože na něj stála velká fronta.

a okouzlení se přibližuje jak postupně stoupáme cestou do kopce a okouzlení se přibližuje jak postupně stoupáme cestou do kopce

Sintra je město a sídlo obce v Portugalsku, v Estremaduře a dnešním distriktu Lisabon, asi 20 km severozápadně od Lisabonu, s nímž je spojeno příměstskou železnicí.
Počátky Sintry sahají do středověku, popis tohoto místa je dochován z 11. století od portugalsko-arabského geografa Al-Bacra. Ve městě se nacházela řada staveb islámské architektury, avšak během reconquisty při dobývání města byla většina z nich zbořena.Sintra se díky své výhodné poloze nedaleko Lisabonu a dobrým klimatickým podmínkám stala letním sídlem královské rodiny. Také byla díky maurskému hradu, množství paláců, zahrad, parků, postavených a vybudovaných v různých slohových obdobích, nazývána pohádkovým městem. Sintra je i s přilehlou oblastí zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO.

a pak další pokoje na vyšším patře a máme prohlídku téměř za sebou

Palácio Nacional de Sintra je palác s prvky gotického, manuelského a maurského stylu. Stojí při hlavní komunikaci u které se nastupuje na autobus jedoucí k palácio Nacional da Pena. Od 15. až do 19. století byl téměř nepřetržitě obýván královskou rodinou. Nejstarší dochovanou částí paláce je kaple ze 14. století postavená za vlády krále Dinise I. Hlavní části paláce byly postaveny za vlády krále Jana I. Za zmínku stojí především Sala das Pegas (Labutí sál), Sala das Cisnes (Sál strak) či Sala dos Árabes (Arabský sál). O další rozvoj paláce se v letech 1497 až 1530 zasloužil králManuel I. Z tohoto období pochází například Sala dos Brasões (Sál erbů). Od roku 1676 až do roku 1683 byl v paláci svým bratrem Pedrem II. vězněn psychicky labilní král Alfons VI. Roku 1755 postihlo Lisabon a jeho okolí zemětřesení, které poničilo i tento palác. Po založení republiky, roku 1910 se palác stal národní památkou.
Palácio Nacional da Pena kam jsme vstoupili na prohlídku
Tento palác je jednou z největších romantických staveb 19. století ve světě. Stojí na místě dřívějšího kláštera, který nechal pro řád svatého Jeronýma postavit král Manuel I. Roku 1755 byl ale klášter téměř celý zničen zemětřesením a dlouho zůstal v troskách. Zajímat se o něj začal až král Ferdinand II, který ho v letech 1842 až 1854 nechal přestavit na královský palác. Přestavbu král svěřil německému architektovi baronovi von Eschwege, jeho spolupracovníkem ve vytváření rozsáhlého parku v romantickém duchu byl Václav Cífka, český zahradní architekt a umělec působící v Portugalsku. Po králově smrti byl palác prodán královi Ludvíkovi I. a roku 1889 se stal majetkem státu.

u paláce zase tak moc lidí nebylo od paláce byl pěkně vidět hrad

Castelo dos Mouros je hrad na vedlejším vrcholku a měli jsme tu čest jej projít při naší návštěvě Sintry asi tak v roce 1993.
Castelo dos Mouros (Maurský hrad) je hrad původně postavený Maury někdy v 9. nebo 10. století. Dnešní podobu získal v 19. století, kdy ho nechal v romantickém stylu renovovat portugalský král Ferdinand II.
Závěr prohlídky byl hodně napínavý. Doprava ve městě natolik zhoustla, že náš autobus, který nás vezl zpět od zámku se dostal do zácpy a dalo se snad do cíle dojít po vlastních rychleji než v něm sedět. Čas, který nám byl vymezen, to je že budeme odjíždět ve 13.00 hodin, se velmi zkracoval a na prohlídku dolního paláce už moc času nezbývalo. Řidiči našeho autobusu byli v této chvíli asi kouzelníky, protože v té zácpě dokázali náš autobus přistavit jen s 10 minutami zpoždění a druhý zázrak byl, že jsme od zámku dokázali všichni přijet včas, přičemž někteří skutečně vystoupili v té zácpě a dorazili z kopce po svých rychleji než ona linka 434.

No a tak jsme se sešli a odjeli směr Cabo da Roca. To je nejzápadnější mys v Evropě. tady opět davy návštěvníků. Krásné počasí, jako stvořené na focení. Ale každý se chce vyfotit u památníku a tak nastal pořádný chaos, protože se každý chtěl vyfotit a být u tohoto místa sám či s druhou polovicí. No prostě zmatení národů. Já fotil tu zajímavou divokou přírody za ohradníky, protože ty davy by ji asi ušlapali.
Prostě byla skutečně neděle. To jsme poznali i v samotném Lisabonu, kam jsme pak popojeli. Ale na toto hlavní město Portugalska vzpomínám v samostatném článku.

na Cabo da Roka Cabo da Roka

Nocovali jsme asi 20 km za Lisabonem na okraji Setubalu v hotelovém řetězci Campanile.
Ale nic jsme si z tohoto hotelu neužili, jen dobrou večeři a snídani a zase brzy ráno odjezd, protože nás čekal hodně dlouhý přesun do města Évora.
Évora byla posledním našim zastavením na území Portugalska. Je to město, kde jsou k vidění i památky na dobu římského osídlení. Je zde k vidění Dianin chrám, katedrála Sé a kostel sv.Františka u něhož je kostnice do které jsme měli zajištěnu prohlídku. Průvodkyně pak sama byla zaskočena změnou, kterou toto místo dokázalo svou rekonstrukcí zajistit. Prostě vše tu bylo opravené a jako nové. Kromě vstupu do kostnice byla i možnost vystoupit na ochoz s vyhlídkou na město a byla tu i zajímavá galerie s liturgickými předměty a betlémy.

a panorama města je moc pěkné fotky z ulic města Évora - Dianin chrám

Évora je město v jižním Portugalsku. Zachovalé historické centrum města je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
Évora leží na 38.33º s.š., 7º57′ z.d. v nadmořské výšce 300 m, v provincii Alentejo (jižní Portugalsko), přibližně 130 km od Lisabonu. Je hlavním městem okresu. Provincii Aletenjo tvoří široká rovinatá krajina na jih od řeky Tajo. S ohledem na velmi zachovalé centrum starého města, téměř úplně dochované městské opevnění a velký počet památek pocházejících z různých historických dob bylo město zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO.
Historie města začíná před více než dvěma tisíci lety. Město založili Lusitánové a učinili jej svým hlavním městem. Římané dobyli město v roce 57 př. n. l. a opevnili jej hradbami. Městské hradby, zbytky římských lázní a chrámu se dochovaly dodnes. Julius Caesar nazýval město Liberalitas Julia. Chrám s korintskými sloupy pochází z 1. století a byl patrně postaven na počest císaře Augusta. Město získalo na významu, neboť leželo na průsečíku několika důležitých obchodních cest a ve velmi úrodné krajině. Plinius starší se o městě zmiňuje ve své knize Naturalis Historia a nazývá je Ebora Cerealis. Ve 4. stoletímělo již město svého biskupa, který se jmenoval Quintianus.
V období invaze barbarů se v roce 584 Évora dostala pod vládu vizigódského krále Leovigilda. Město sice později získalo statut katedrálního města, ale bylo to již období úpadku a z této doby se dochovalo jen velmi málo památek.
V roce 715 město obsadili Maurové a tehdejší vládce Tarik ibn-Zijad je nazval Jebora. Za maurské vlády (715-1165) začalo město opět prosperovat a stalo se zemědělským centrem kraje s pevností a mešitou. Výrazný maurský vliv je v městě dodnes patrný.
V září roku 1165 dobyl město Geraldo Sem Pavor (Gerald Smělý) a dostalo se tak pod vládu portugalského krále Alfonse I. V této době se rozvíjelo velice dynamicky. V první a druhé dynastii portugalských králů zde sídlil královský dvůr a bylo postaveno mnoho paláců, pomníků a kostelů. Obzvláště za vládyManuela I. a Jana III. se město stalo centrem umění a vzdělání. V katedrále je pohřben André de Resende, žili a tvořili zde sochař Nicolau Chanterene, malířiCristóvão de Figueiredo a Gregório Lopes, kronikář Duarte Galvão a otec portugalského dramatu Gil Vicente.
Sídlem arcibiskupství se Évora stala v roce 1540. V roce 1559 zde jezuité založili univerzitu na které vyučovali přední evropští mistři jako vlámští humanistéNicolaus Clenardus (Nicolaas Cleynaerts) (1493-1542), Johannes Vasaeus (Jan Was) (1511-1561) a teolog Luis de Molina. V 18. století byli jezuité z Portugalska vykázáni a univerzita byla roku 1759 uzavřena. Obnovy se dočkala až v roce 1973.
Všechny významné stavební slohy a umělecké směry (románský sloh, gotika, manuelský styl, renesance i baroko) zanechaly v Évoře stopu. Dodnes se na ploše 1 km² historického centra nachází na 4000 budov.
My jsme viděli :
Římský chrám – nesprávně nazývaný chrámem Diany. Pochází z 1. století a byl patrně věnován kultu císaře Augusta. Chrám se dochoval poměrně neporušený, protože byl později zabudován do středověké stavby. Je svého druhu jediný v Portugalsku. Stal se jakýmsi symbolem města. Chrám v korintském stylu má šest sloupů v řadě. Byl postaven z mramoru, který se nachází v blízkosti města Estremoz. Dochované sloupy jsou vysoké 7,68 m.
Katedrálu – jedna z nejvýznamnějších gotických památek Portugalska, byla zbudována v letech 1280 až 1340. Sochy apoštolů na portálu jsou z roku 1335. Jedna z kaplí je v manuelském slohu, zbývají jsou barokní. Varhany a chór pocházejí z renesančního období (cca 1556).
Kostel sv. Františka (Igreja de São Francisco) – postaven koncem 15. století. Je kombinací manuelského a gotického slohu. Široká hlavní loď je mistrovským dílem gotické architektury. Obsahuje mnoho kaplí s barokní výzdobou. Velmi navštěvovaná je kostnice (Capela dos Ossos), jejíž zdi jsou zcela pokryty lidskými lebkami a kostmi.
Palác Vasco da Gamy – Vasco da Gama zde sídlil v letech 1519 až 1524. V této době byl jmenován hrabětem z Vidigueiry a Místokrálem Indie. Dosud se dochoval manuelský ambit a renesanční nástěnné malby.
Univerzita – původně jezuitská kolej postavená kardinálem a pozdějším králem Jindřichem I. roku 1559.
Náměstí Geraldo (Praça do Geraldo) – náměstí v centru města. Král Eduard I. Portugalský (Duarte I.) zde nechal vybudovat palác (Estaus Palace), který má dnes gotický vzhled. Renesanční fontána (fonte Henriquina) je z roku 1570. Na severní straně je kostel sv. Antonína (Igreja de Santo Antão) ze 16. století. Na tomto náměstí byl roku 1483 sťat Ferdinand II., vévoda z Braganzy na rozkaz svého bratrance králeJana II. Náměstí bylo také v době inkvizice svědkem stovek autodafé.
Ten den pak následoval přesun na Španělské území, kde jsme jako první viděli město Meridu a pak po krátkém přesunu byl nocleh.