Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

06 Azory – výlet za zhoršeného počasí do Caldera Velha.

Uloženo v : Portugalsko napsal facero

Čvc.7,2016

Azory – díl 6 výlet za zhoršeného počasí.

Dnes, to je 23.června byla špatná předpověď počasí a ta se bohužel naplnila. Ale i přesto jsme se vydali k jezeru Lagoa do Fogo. Pěkně klikatou silničkou až k hnědě podbarvené značce s dalekohledem, že jako tady je dobrý výhled, ale jako by letadlo stoupalo do mraků, tak i nyní mlha stále sílila, až jsem jel jen podle středové čáry, opatrně jak se jen dalo. Takže na vrcholu kde už mohlo být vidět jezero, nebylo nic, jen silná mlha a okolo 14 st. C. A tak jsme hned pokračovali v jízdě a sjižděli podle mapy až do míst, kde na druhé straně ostrova, tedy straně severní je další z atrakcí tohoto ostrova Caldeira Velha. Podle předchozího nastudování se tady dá rochnit, tedy koupat, spíše ale jen posedět v přírodním jezírku pod vodopádem.
Když jsem zastavili, tak to bylo hned za zastavujícím autobusem, podařilo se cestující Italy předběhnout, protože naštěstí oni museli dát svačinku u pojízdného bufetu. Vstupné na osobu 2 eura. Nová brána, krásně upravená přístupová cesta, kolem velké přesličkové stromy, jako v ráji či v době Jurského parku.

a ohlédnutí na vstupní bránu do parku tabulky co ukazují kam ještě nahlédnout

Pak to přišlo, nádherné zákoutí s novou budovou servisu, kde uvidíte co se dá na ostrově uvidět a je spojeno s vulkanickou činností. Na druhé straně cesty pak vytéká z hory pramen a pod ním bublá země, tedy bahýnko, a v jezírku to taky bublá a voda tu má 60 st.C.

tady pozor je to horké až 60 st.C a jen si to tak bulblá když odcházíme z parku je narváno

Ta horká voda pak přirozenou cestou natéká do jakoby přírodní vany a v ní sedí několik lidí. Byla pak ale i chvíle, kdy se tam už nikdo ani nevešel, to když davy zvědavých houstly. No zatím jsme to vynechali a popošli, jako že to nejdříve všechno projedeme, ale dál už toho bylo málo. Na konci upravené a značkami vyznačené cesty stály tři otevřené přístřešky na převlékání a tak jsme, jako ostatní turisté, navlékli plavky a hurá do přírodního jezírka pod vodopádem. No voda tu byl po vstupu takových 30 st. C, ale jak se přibližovalo k volně padajícímu vodopádu, tak teplala až na takových 32 až 34 st.C.

tady se lze převléknout do plavek a je tu také výstavka toho, kde všude na ostrově mají něco podobného a tak se převléknem a jdeme se nahřát a vymasírovat vodopádem

No foto bylo potřebné, nechat si na záda padat vodopád teplé vody někde pod vysokou kapradinou, tak to je zážitek a taky jsme si to několikrát zopákli. Jenže další pokusy už byli ve stavu namačkání či vyčkávání, protože najednou byl v jezírku autobus těch pokřikujících Italek. Ale byla to sranda. Pak jsme jen v plavkách provedli přesun na dolní, to poprvé spatřené jezírko a tady zaujali na celou půlhodinu a možná i víc, své neotřesné pozice, právě ve chvíli kdy nastalo střídání stráží a autobus byl svolán k převlékání. Ale ten požitek, když vám na záda teče strouha horké vody, takových 37 st.C, to je něco. No a mezi tím vším občas byl i slejváček, no prostě pršelo, ale pak zase pohoda a krásný vlhký vzduch, jen to sluníčko odmítalo hřát a do toho krásného místa posvítit.
Konec krásné chvíle a jelo se na pobřeží, protože při oceánu bylo viditelno, jen na obloze zataženo, občas se sneslo mrholení. Vyhlídky byli krásné a objevili jsme místa o kterých jsem se na internetu nedočetl. Jeli jsme směrem přes Rybeira Grande na Capelas. V městě Rabo de Peixe jsme se zastavili v novém, vybetonovaném přístavu za peníze Evropské unie.

a takhle to tu vypadá a pak pohled z města na přístav

Pak jsme popojeli na centra, kde na ulicích posedávala spousta dělnického lidu co vypadali že čeká na práci či na nějakou tu almužnu v sociálních dávkách. No prostě bylo to jako před cigánskými ubytovnami u nás.
No ale pak přišlo první překvapení, když byla hnědá šipka na pláž v Calhetas. Dokonce na vjezdu do úzké uličky k parkovišti byla cedule zákaz vstupu, ale dá se vyložit i jako zákaz vjezdu kravám.

a tady jsme jeli kolem atraktivní dopravní značky se směrovkou k pláži jsme na pláži v obci Calhetas

Pak ale nádherné prostředí, možno poležet i na trávě a koupat se ve vanách s lávové vyvřeliny. A kolem skaliska a vroucí oceán. No prostě nádherné místo, jen to slunce scházelo. Ale plavčíci byli připraveni se vší parádou, i když tu nikdo nebyl ve vodě. Byli jsme tu jen my dva z Česka a oni pospávající pod slunečníkem a vysokou skálou.
No a zase popojetí a když jsme pak projeli kolem nového, asi hotelu, museli jsme se vrátit a hotel navštívit.
A to vrácení stálo pak za to. Objevili jsme asi zcela nové hotelové zařízení, které ještě nemělo webové stránky, ale jen vizitku s číslem telefonu na majitele.

no a toto je celkový dojem z hotelu a okolí kromě bazénu i krásné skaliska u oceánu

Byl plně obsazen, na recepci jsme viděli tři sešity od turistických kanceláří. Co na tomto hotelu bylo úžasné, tak asi to, že ležíte v bazénu pod hotelem a koukáte přes hranu na oceán, a když by jste do toho oceánu chtěli, pak jen kousek novou kamennou cestou a jste v bouřících vodách oceánu. A kolem překrásná skaliska.
Ale stačí a jede se dál. Zase vyhlídka ze které v dálce, na dalším výběžku je vidět díra či brána ve skále. No a tak to po tomto pobřeží od obce Calhetas až po Capelas jde pořád. Samé zastavení na vyhlídkách, samé překrásné výhledy po okolí. No a pak přijde vyhlídka Morro das Capelas. To je místo, kde byl dřív takový přírodní přístav pro lovce velryb. Nad ním pak skaliska z vyvřelin.

krásné skaliska nad přístavem velrybářů a k tomu pěkné záběry

Až doma podle fotek jsme poznali, že nám tady to místo bralo dech už jednou, když jsme sem přijeli od západní strany ostrova. No a pak už toho je za ten den dost a jede se na aparthotel Barracuda. No jedete po hlavní a místy jako by jste se vnořili do hortenzií. Po obou stranách prostě hory květů.
A je konec podmračeného dne. Najelo se celkem jen 67 km. Počasí se na naší straně ostrova dává k večeru zase do kupy a je místy vidět i modrou oblohu. A na závěr se hodí zaznamenat dílčí informace, za čtyři dny s autem jsme najeli 438 km. Ale po večeři bylo ještě pěkně slunečno a nás napadlo zajet se podívat na poutní kostel, který jsme v rámci příprav objevili. Už jsme kolem kostelíku na vršku jeli po dálnici směrem na Vila Franca, a tak jsme si řekli, že by nebylo špatné jej spatřit. Jen tak podle toho, kde jsme jej zahlédli jsme odbočili a bylo to v Ribeira Chá. Ale když jsme byli až na konci vesnice, ten kostelík nikde. Tak jsme se vrátili a jeli směrem na Vila de Aqua de Pau. No a to bylo to správné odbočení. Vesnice v podvečeru pohodová, hodně zevlujících občanů, spíše chlapů a hlavně důchodců a krásně upravené centrum s kostelíkem a parčíkem.

obec se rozsvěcuje a to je ten náš cíl - poutní kostelík na konci křížové cesty

No a na vršíčku pak ten kostelík. Byla to sice morda, někteří tou dobou už seděli v předsíni domečků při cestě u televize, ale nás hnala touha dostat se na vrchol, ještě v době kdy se to dá nafotit. A podařilo se. Tady slunce zapadá hodně později než u nás doma. No a na samotném vrcholu pak modrobílá stavba kostelíku a vysypaná pěšinka se zkrouceným dřevěným zábradlím k vyhlídce. Podařilo se to vše nafotit a uchovat si památku na krásné výhledy a návštěvu něčeho, o čem se ještě nikdo na internetu nezmiňoval. A tak jsme ten den ještě nějaký ten kilometr dali, ale nebylo to nic tak velkého. No a potom se podařilo zvládnout kopírování fotek z karty na disk a hned jsme si taky promítali fotky toho co jsme za těch 6 dnů od 17.června do dneška, to je 23.června uviděli a nafotili.

[prohlížej jednotlivé fotky]