Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

06 – město Porto ve Španělsku

Uloženo v : Portugalsko napsal facero

Kvě.2,2016

06 – město Porto

Město Porto jsme procházeli ve dvou etapách. Ta první byla spojena s prohlídkou vinných značkových sklepů s produkcí portského vína a nábřeží kolem řeky Douro.

město Porto na nábřeží u řeky Douro vinné sklepy, kde se ochutnává portské

No a tak jsme nahlíželi a taky si nějakou tu dobře pitnou památku koupili a taky zjistili, že se prodávalo Ruby a Tawny. Ruby bylo červené s chutí po lesním ovoci. Podle prodávající 5 let staré a po otevření vydrží 4 měsíce bez změny chutí. Tawny je barvy červenohnědé s vyšším obsahem alkoholu, podle prodavačky 7 let staré a po otevření vydrží déle a to až 12 měsíců bez změny na chuti. Tento nákup se nám podařil v klidu a pohodě, byli jsme v krámku totiž je my sami a krásnou černovlasou Portugalkou. Ochutnat nám dal jen když jsme přislíbili že něco vybereme a koupíme. Jinak dávají ochutnat jen skupině větší jak 5 lidí. a tak jsme pak i vstupovali do dalších sklepních vzorkových prodejen s těmi našemi lahvemi a bylo to pocitech z daného prostředí. A to bylo o mnoho lepší než jsou naše vinné sklepy, či vinotéky.
Portské jsme viděli s cenovkami od 9 eur po 14 eur, ale pak i od 50 do 150 no a někde jsme viděli i láhev za 5000 eur. No a víno portské je výborné jen tehdy má-li více jak 19 % alkoholu, jinak to prý ani nekupujte. Takže první etapa prohlídky při nábřeží s vinnými sklepy se vydařila a šlo se přes krásný ocelový a příhradový most na břeh, kde stojí vlastní město Porto.
Někdo jej označil za hrozné místo, nám se líbil pro svou barevnost a rozmanitost, taky proto, že je už hodně fasád opravených a v nových barvách keramických obkladů, což v tomto městě má asi každý dům.

v ulicích Porta a to je ono, taková krása všude kolem

Bohužel toto je město v kopcích a tak to bylo značně namáhavé se tady procházet, zejména když jsme měli pěkně slunečno a tedy i teploučko. raritou pak je navštívit místní vlakové nádraží, protože tady je těch keramických obkladů (azulejos) hodně. No a potom jsme navštívili za úplatu místní katedrálu kde těch obkladů z hluboké minulosti je víc než hodně a je to místo překrásné, to se musí vidět. A není tady jen ten modrý původní obklad, ale taky překrásná kaple s dřevořezbami.

a jsme v interiérech katedrály a jsme v interiérech katedrály

Značně znaveni jsme ještě šli na horní mostovku toho obloukového a pro město typického mostu, kde jezdí vozy metra. A kde jsem taky, čistě náhodou, nafotil mladíky, tak kolem 15 let, jak se vezou na skle posledního vozu metra.
Byli jsme rádi, když jsme v podvečer to je kolem 19 hodiny nastupovali do autobusu, aby nás dovezl na hotel s dobrou postelí, večeří a následně pak i snídaní.

Na wikipedii jsem našel tyto podrobnější informace o městě Porto.

Porto [portu] (v některých jazycích též Oporto) je druhé největší portugalské město. Jeho populace čítá 240 000 obyvatel, nicméně v celé metropolitní oblasti žije zhruba 1 750 000 lidí. Porto je moderní kosmopolitní město nedaleko břehu Atlantského oceánu. Oblast kolem města je jednou z nejvíce průmyslových oblastí Portugalska. Spolu s Lisabonem a oblastí Algarve patří mezi turisticky nejnavštěvovanější oblasti země.
Porto je známé také svým celosvětovým vývozním artiklem – portským vínem, které bylo původně vyváženo jen z tohoto města (odtud název). Sváželo se a dodnes se sváží po řece Douro, jejíž hluboké údolí utváří kolorit města. Jižní břeh řeky již náleží obci Vila Nova de Gaia, součásti portské aglomerace. Historické centrum Porta – Ribeira bylo přidáno na seznam světových památek UNESCO v roce 1996.
Původními obyvateli tohoto území byli Keltové. Řekové zde zřídili trí osau[kdo?] Calus. První písemné zmínky o Portu pocházejí ze 4. století z období nadvlády Římské říše, kdy se zdejší přístav nazýval Portus Cale. Během římské nadvlády město vzkvétalo a bylo propojeno řadou kamenných komunikací a mostů s celým Iberským poloostrovem. Zánik říše nastal v období stěhování národů vlivem invaze Visigótů. Město v 7. století přijalo křesťanství a stalo se sídlem biskupa. Za expanze Arabů roku 711 se dostalo pod vliv Maurů . V roce 868 poslal Vímara Peres v rámciReconquisty na toto území oddíl bojovníků, kteří muslimské Maury porazili a vrátili Porto křesťanským vládcům.
Ve 12. století začala stavba kamenné trojlodní baziliky biskupské katedrály Sé de Porto. Jádro stavby se západním dvouvěžím se dochovalo v románském slohu, další části, zejména kapitula s křížovou chodbou, byly přestavěny vgotice a baroku. V té době bylo Porto sídlem portugalských králů. V roce 1387, po svatbě Jana I. a Filipy z Lancasteru(Anglie), dcery Jana z Gauntu, vznikla nejstarší vojenská aliance na světě.
Od 14. století se velmi rychle rozvíjela lodní doprava, námořní flotila a s ní spojené objevy. V roce 1415 Jindřich, syn Jana I., přezdívaný Mořeplavec, vykonal plavbu z Porta do marockého přístavu Ceuta, která předznamenala portugalské zámořské objevy. K nejvýznamnějším stavbám 15. století patřil klášter františkánů.
S rozmachem výroby vína v okolí řeky Douro rostla i potřeba rozvozu, a tak vznikaly nové a nové lodní cesty, jako například v roce 1703 mezi Portem a Anglií. V Portu začaly také vznikat specializované obchodní společnosti, které byly nezřídka v rukou Angličanů. V důsledku tohoto rozmachu anglických obchodníků začal Sebastião de Melo s monopolizací celého tohoto sektoru ve prospěch Portugalska. To ovšem přineslo mnoho nespokojenosti u drobných vinařů, kteří se proti tomu bouřili.
Během 17. až 19. století město rychle rostlo; v tomto období bylo založeno několik klášterů (jezuité, karmelitáni) a byl postaven mj. klášter augustiniánů s kostelem, z nějž je dodnes dominantou města štíhlá věž Torre dos Clérigos, vysoká 76 metrů a přístupná jako rozhledna. Rozvíjející se město se stalo zajímavým terčem pro napoleonské vojsko, jež pod vedením maršála Soulta vstoupilo na území Porta 29. března 1809. Místní obyvatelé se snažili před vojáky uprchnout a použili k přechodu přes Douro ponton (Ponte dos Barcos), který se pod vahou zřítil a řeka tak pohřbila přes 4000 lidí, což dnes připomíná reliéf u nového mostu. Napoleonská armáda nakonec z Porta odešla.
2. polovina 19. století přinesla městu industrializaci, stavbu železnice a mostů přes Douro; ve 20. století probíhala další urbanizace a s Portem fakticky srostla okolní města. Počátek 21. století je spojen s rozvojem dopravní infrastruktury a podporou veřejné dopravy.
Historická část Porta je specifická tím, že se zde nachází velké množství památek většiny stavebních slohů (podobně jako je tomu např. v Praze). Pro tuto svou hodnotu, zachycující stavební vývoj minulého tisíciletí v Portugalsku, byla tato část města zapsána roku 1996 na seznam světového dědictví UNESCO.[1]
Centrum města se nachází ve čtvrtích Sé, Sau Nicolau a Vitória. Nejrušnějšími místy v Portu jsou nábřeží Cais da Ribeira u Mostu Ludvíka I. (Ponte Luis I), náměstí Praca da Liberdade s třídou Av. dos Aliados, která je zakončena budovou radnice Camara Municipal do Porto a pěší zóna Rua de Santa Catarina, jedna z hlavních nákupních ulic ve městě.
Kostely a chrámy[editovat | editovat zdroj]
Katedrála Sé, původně románská stavba z 12. st., počátky výstavby se datují okolo roku 1110, v průběhu 13. st. byla katedrála dokončena. Průčelí katedrály tvoří dvě čtvercové věže a románské rozetové okno. V průběhu 14. a 15. st. přibyla gotická kaple a další gotické stavební prvky. V 18. st. byla katedrála barokně upravena, především původně románský portál a byly změněny kupole věží.
Věž a kostel Igréja e Torre dos Clérigos, barokní kostel z let 1732 – 48 se 76 m vysokou věží vystavěnou v letech 1754 – 63 (nejvyšší kostelní věž v Portugalsku) jsme z blízka neviděli.
Kostel Igreja de Cedofeita, nejstarší kostel v Portu a jeden z nejstarších na Pyrenejském poloostrově, založen roku 1120 na místě starší stavby, zasvěcený sv. Martinovi
Klášter s kostelem františkánů (Igreja e Convento de São Francisco), pozdně gotický stavební komplex z let 1383 – 1410 s barokními oltáři, muzeem sakrálního umění, kryptou a kostnicí
Kostel sv. Vavřince (Igreja de San Lorenzo) z konce 16. st., fasáda je z konce 17. st. spojuje stavební styly baroka, manýrismu a neoklasicismu; s bývalým klášterem jezuitů, dnes muzeum chrámového umění
Obchodním cestám procházejícím Portem bylo překážkou hluboké údolí řeky Douro; mosty, jež přes něj vedou, jsou neodmyslitelnou dominantou města. Prvním mostem byl pontonovýPonte dos Barcos, zbudovaný roku 1806 (tragédie při vstupu napoleonských vojsk viz výše). Roku 1843 jej nahradil Ponte do Pensil, z něhož se dochovala dvojice kamenných pilířů, des sloužící jen jako kulisa přístavní kavárny. V roce 1877 byl vystavěn ocelový Ponte Maria Pia, přivádějící železnici z Lisabonu; odvážná stavba, již řídil Gustave Eiffel, sloužila až do roku 1991, kdy byl zprovozněn vedlejší Ponte de São João.
Nejznámějším mostem je pak dvoupatrový Most Ludvíka I. (Ponte Dom Luís I) o výšce 45 m, jehož stavbu řídil Eiffelův kolega Théophile Seyrig. Vystavěn byl v letech 1881—1886.[2]Horní patro v současnosti využívá linka D portského „metra“, vede jím také chodník pro pěší.
Páteřní doprava ve městě je od roku 2003 zajišťována městskou dráhou zvanou Metro do Porto, která využívá pouliční, podzemní i nadzemní tratě. V roce 2014 měla 5 linek. Městské autobusy jezdí na zemní plyn. Z nejstaršího tramvajového provozu na Pyrenejském poloostrově (otevřen 1905) zůstala již jen turistická trať na nábřeží Doura a pozemní lanovka. Visutá kabinová lanovka je moderní stavba ve Vila Nova de Gaia, končí u kláštera Mosterio da Serra Pilar.
Hlavní nádraží Porto-Campanhã, kam jezdí vlaky Alfa Pendular linky Lisabon – Braga a další dálkové spoje, se nachází ve východní části města. V samém centru města pak leží historické hlavové nádraží Porto-São Bento, odkud vyjíždějí příměstské spoje do čtyř směrů: Braga, Guimarães, Marco de Canaveses a Aveiro.[4]
V roce 2001 se Porto pyšnilo označením Evropské hlavní město kultury (společně s nizozemským Rotterdamem). Jeho historické jádro s desítkami kostelů, klášterů a veřejných budov ze 14.-19. století je cenným architektonickým a urbanistickým celkem, městskou památkovou rezervací světového významu, zapsanou na seznamu UNESCO. Město je dějištěm mezinárodního filmového festivalu Fantasporto. Kořeny zdejší univerzity sahají do roku 1762, oficiálním rokem založení je však teprve rok 1911.