Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

10 – Projíždíme územím Andorry

Uloženo v : Francie napsal facero

Kvě.2,2016

10 – Přejezd Andorrou

Do Andorry (ministát v Pyrenejích s možností levných nákupů) přijíždíme v době, kdy svítí slunce a je polojasno. Zastavujeme na nákupy jídla na naši dlouhou cestu domů přes Francii, Itálii a Rakousko. Protože je pěkné počasí můžeme a taky jedeme přes průsmyk Passo Envalira (2.407 m n. m.). Slunce nám přálo a svítilo na cestu a to i v samotném průsmyku. Kolem sníh a je zřejmé, že zima tady v této výšce ještě nekončila.
Fotíme jak za jízdy v autobuse, tak potom při výstupu v průsmyku. Je krásně, nefouká a kolem mimo silnici je ještě dost mokrého sněhu.

při zastavení v městě Andorra a už zase jedeme až do průsmyku Passo Envalira

Až každý napráskal co nejvíc záběrů, sjelo se na území Francie.

sněhu dostatek, ale je těžký a už se ani nejezdilo sněhu dostatek, ale je těžký a už se ani nejezdilo

Je tady ale i nový tunel ve směru na Perpignan a pak do Narbone. Protože to je kilometricky kratší cesta, jede se tímto tunelem. A tak jsme poznali nejkrásnější údolí na francouzské straně Pyreneí.

zastavujeme a obdivujeme to co je pod námi no prostě stavba jak se to dříve dělalo

Údolím jezdí vyhlídkový žlutý vláček a je to hodně zajímavé sledovat po čem to ten vláček může jet. Cíl našeho sjezdu do Francie byl hotel řady „F 1“ u města Narbon.
Ve wikipedii si pak najdete tyto základní informace :
Andorra je knížectví v jihozápadní Evropě ležící mezi Francií na severu (56,6 km hranice) a Španělskem (63,7 km hranice) na jihu v nadmořské výšce 900 až 2946 metrů nad mořem. Tento malý stát leží v kruhovité kotlině obklopen hřebeny Pyrenejí. Hlavní město Andorra la Vella se nachází v údolí řeky Valira.
Andorra je členem několika mezinárodních organizací jako OSN a Rada Evropy, není však členem Evropské unie. Andorra je diarchií (dvojvládím), v níž se o roli monarchy z titulu své funkce dělí francouzský prezident a urgellský biskup (celý stát Andorra je součástí Urgellské diecéze s episkopálním sídlem ve městě Urgell veŠpanělsku).
V roce 803 osvobodil Karel Veliký (742-814) s podporou místních obyvatel území zpod nadvlády muslimských Maurů, za což měli získat tzv. list svobody. První zmínka o malém pyrenejském knížectví z roku 805 se nachází právě v této Karolinské listině. Vnuk Karla Velikého, Karel II. Holý, daroval v roce 843 území španělskému hraběti z Urgellu. Potomci hraběte ho následně roku 1133 darovali biskupovi ze Seo de Urgell. Biskup se kvůli zajištění míru v oblasti v roce 1159domluvil s rodem Caboetů na smlouvě, která svěřila Andorru jako léno Caboetům, přičemž svrchovaná moc náležela církvi. Později, když caboetský nárok zanikl, přešlo dědictví na hrabata z Foix, došlo k rozporům s biskupem, a tak se roku 1278 Andorra díky Paréagské smlouvě potvrzené papežem stala kondomoniem pod vládou dvou spoluknížat (dnes prezidenta Francie a španělského biskupa ze Séo de Urgell). Práva těchto knížat tedy přešla nejprve na rod hrabat z Foix, a poté v důsledku vymření linie pánů z Foix a postupným dědictvím (Foix → Foix-Béarn → Foix-Grailly → d’Albret → Bourboni) na Jindřicha IV. (1589–1610) a s ním na francouzskou korunu.
Roku 1419 bylo jak ze strany Francie, tak Aragonu vyhověno požadavkům na samosprávu, a tak došlo k vytvoření tzv. Zemské rady, předchůdkyni současnéGenerální rady. Za francouzské revoluce byl protektorát zrušen, jelikož byly paréagské dohody považovány za feudální přežitek. Překvapivě sama andorrská samospráva požádala Napoleona I. o obnovení francouzské suverenity. Reformní hnutí v letech 1866 až 1868 omezilo biskupskou moc (tzv. Nová reforma, kterou potvrdil jak biskup z Urgell, tak Napoleon III.)
Během první světové války vyhlásila Andorra symbolicky válku Německu. V roce 1933 byla krátce okupována Francií. V roce 1934 se v Urgellu bělogvardějec Boris Skossyreff (Skosyrev) prohlásil suverénním knížetem Andorry jako Boris I. a regentem za Jeho Veličenstvo francouzského krále, přičemž vyhlásil válku biskupovi ze Seo de Urgell (1934 až 1940), o několik dní později byl však španělskými úřady zatčen. Některé ruské zdroje ale uvádějí, že vládl Andoře do roku 1940/1. V tomto roce bylo zavedeno volební právo pro hlavy místních rodin.
V roce 1993 schválilo obyvatelstvo novou ústavu, jíž se Andorra stala suverénním parlamentním knížectvím. Ústava nahradila smlouvu z roku 1278, podle níž se španělský biskup Seu de Urgell a hrabě z Foix (od roku 1871 francouzský prezident) dělili o moc.
Andorrské snahy o vlastní reformy vyústily v tzv. „reformní zákon“, který ustanovoval Výkonnou radu, a tím odděloval výkonnou moc od legislativní. Starý feudální systém byl modifikován v roce 1993, když Andořané 14. března v referendu schválili první psanou ústavu, a tím byly dokončeny reformní snahy obyvatelstva. Od 4. května 1993 je Andorra parlamentní demokracií, ve které titulárními hlavami státu zůstávají francouzskými občany volený francouzský prezident a papežem jmenovaný biskup ze Séo de Urgell, kteří jsou v Andoře zastupováni místními zástupci. Ti se nazývají osobní reprezentanti,dříve vikáři. Spoluknížata se poprvé oficiálně setkala 25. srpna 1973.
Zvláštní dohoda mezi Španělskem a Andorrou z roku 1993 stanovuje pozici biskupa ze Séo de Urgell, který je jak ve Španělsku působícím biskupem, tak i hlavou andorrského knížectví jako mezinárodně chráněnou osobu se silnou imunitou.
Spoluknížatům podle ústavy zůstávají reprezentativní a symbolické funkce. Jejich legislativní a exekutivní pravomoce byly přeneseny na Generální radu. Přesto jsou ale stále spoluknížata zodpovědná např. za vyhlášení voleb, jmenování premiéra a dalších oblastí, kde jednají víceméně nezávisle na andorrských politicích.
Generální rada je andorrským parlamentem. Je jednokomorová a má mezi 28 a 42 členy, z nichž je polovina volena celostátně a polovina je zastupiteli zvolenými v každé farnosti.
Vládu (výkonnou radu) představuje premiér (volený generální radou a jmenován spoluknížaty) a ministři, které jmenuje sám premiér. Současným premiérem jeJaume Bartumeu Cassany.
Ženy v Andoře získaly volební právo až v roce 1970.
Státní svátek je 8. září (Svátek Panny Marie).
Andorra je neutrální stát a nemá armádu, pouze vojenského náčelníka, kterým je francouzský prezident. O obranu proti nepřátelské intervenci se starají Francie a Španělsko na žádost andorrské vlády (smlouva o dobrém sousedství, přátelství a spolupráci). Francie a Španělsko se spolu s tím zavázaly neovlivňovat zahraniční vztahy Andorry. Jedinou povinností mužů od 16 do 60 let je naučit se zacházet se zbraněmi.[1]
Andorra sdílí s Francií a Španělskem zastoupení v zemích, kde nemá Andorra vlastní konzulát.
Andorra sestává ze 7 farností (parròquies, jednotné číslo parròquia):
Andorra leží ve východní části Pyrenejí a je obklopena horami dosahujícími třítisícových výšek. Údolím řeky Valira probíhá hranice se Španělskem. Téměř polovina země leží v polohách nad hranicí lesa, jen na jihu je několik málo oblastí položených níže než 1000 m n. m. Na zalesněných svazích převažuje černá borovice.
Klima je podobné jako v okolních zemích, jenom je díky velkým nadmořským výškám v zimě víc sněhu a jsou chladnější léta.
Nejníže položené místo je Riu Runer, 840 m n. m. Nejvýše položené místo je Coma Pedrosa, 2946 m n. m.
Ačkoliv Andorra není oficiálně členem Evropské unie, je součástí celní unie EU. Pro obchod s průmyslovými výrobky je považována za člena EU, pro obchod se zemědělskými výrobky pak za nečlena.
Hlavním zdrojem příjmů je cestovní ruch. Ročně navštíví Andorru až 15 milionů turistů, kteří si přijíždí zalyžovat a především za nákupy. Obyvatelé Španělska a Francie využívají možnosti nákupu zboží bez daní.
Andorra patří k tzv. daňovým rájům. Neplatí se tu žádné přímé daně a pouze 4% daň z přidané hodnoty (nově od 1. ledna 2006).
HDP na obyvatele dosahuje přibližně 42 500 USD (2007).
V zemědělství je zaměstnáno jen 1 % obyvatel, hlavním odvětvím je chov ovcí.
Dříve se v Andoře platilo jak španělskými pesetami, tak francouzskými franky. Od roku 2002 se zde platí eury. Andorra bude od roku 2014 razit vlastní euromince.
33 % obyvatel jsou Andořané, etnicky patřící pod Katalánce. Jediným úředním jazykem je katalánština, nicméně španělština a francouzština jsou také hodně užívány. Lze se také setkat s používáním angličtiny a portugalštiny. Drtivá většina obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi.
Španělé 46%, Portugalci 11%, Francouzi 7,5%