Cestovatelské tipy a rady na cesty

Jarní přátelské setkání s našimi přáteli z Kanady na Petříně.

Na 12.dubna bylo ohlášeno oteplení a zlepšené počasí než bylo v minulých dnech. Operativně jsme se dohodli a vyrazili do Prahy, kde jsme si dali rande s našimi přáteli z Kanady. Známe se už od roku 2001 a předchozí setkání jsem si zapisoval pod zkratkou CD před textem. Za ta léta už moc nohy neslouží, a tak přišla vhod zpráva o tom, že je už opravená lanovka na Petřínskou rozhlednu. No a bylo vystaráno, pokecáme o novinkách doma i v zahraničí, co nás někde na duši ničí, užijeme si krásného prostředí petřínských parků, snad se podíváme i z rozhledny na stověžatou Prahu, na oběd se zastavíme někde cestou kolem Strahovského kláštera a pak se zase rozjedeme do našich domovů, do Roudnice nad Labem a do Olomouce.
Vše vyšlo bez zaváhání. Jen zmatek na webu www.mapy.cz způsobil, že v rámci přípravy jsem naplánoval přestup z tramvaje číslo 9 na číslo 22. Ale pak jsme zjistili, že na místo pod lanovkovou stanici jede přímo od hlavního nádraží číslo 9, vystupuje se na Újezdu. Byli jsme na stanici lanovky v čase, kdy ještě cizí hosté vychutnávají snídani a tak jsme jeli v normálně nacpané lanovce.

lanovka zastavuje na zastávce Nebozízek záběry z jízdy na Petřín

A na horní stanici už na nás čekalo sluníčko, krásně upravené trávníky a vysázené záhony s růžemi.

socha Štefánika podle něhož je hvězdárna pojmenována magnolie v plném květu a nádherné vůni

Nejdříve jsme se podívali ke Štefánikově hvězdárně a pak se šlo kolem hladové zdi pod rozhlednu. Tady jsme zjistili, že nahoru jede i výtah za 95 Kč a pěšky po svých to je za 65 Kč. Takže ti co už mají úctyhodný věk, to vzali výtahem a já si to dal po svých se zastávkami na focení. Tady už byl ale nával, který způsobili školní výpravy a taky nedočkavý cizinci. Když jsme rozhlednu kolem 11.00 opouštěli, už tu stála hodně dlouhá fronta.
Máme za sebou krásné výhledy a splněný cíl výpravy, protože naposledy jsme tu byli někdy v 70 letech. To Praha byla zastavěná lešením a taková pošmurná.

tak to je cíl kam směřujeme podél hladové zdi na sluníčku

a tady je výsledek, krásná Praha nám leží u nohou a tady je výsledek, krásná Praha nám leží u nohou

No a šlo se kolem hladové zdi směrem ke Strahovskému klášteru. Hladová zeď se stávala příznačným propojením, protože už jsme taky začali pomýšlet na obědovou přestávku.

a jsme v areálu Strahovského kláštera na oběd to vyšlo právě zde do klášterního pivovaru a bylo to dobré i cenově úměrné

Dorazili jsme na nádvoří kláštera, nakoukli do restaurace, kde ceník byl nad naše myšlení, ale do klášterního pivovaru s posezením venku, na sluníčku, tomu se už nedalo odolat. Po jídle došlo i na památeční společné foto a kávičku. Pak už jen cesta k tramvaji na Pohořelci a jízda do centra. Na stanici Malostranská jsme přestupovali a to ve chvíli kdy kolem nás projela kolona s rakouským prezidentem. Takže takové malé štěstíčko. Nebýt té vlaječky na autě, ani bychom na to nepřišli.

Jen profrčeli a ani delegáti neví jak bylo venku ten den krásně.

Pak už jen společná procházka na Kaprovu do směnárny, pak zpět jako doprovod k tramvaji co jede na autobusové nádraží v Holešovicích, protože jak bylo ověřeno, České dráhy i po slevě pro důchodce, mají cenu vyšší jak jízdenka za autobus do Roudnice. No a my pak šli zpět na Staroměstské náměstí, pak Celetnou a přes obchodní centrum na příkopě k Senovážnému náměstí.

a pak Staroměstské náměstí v plné kráse tak to je to krásné a proslavené Staroměstské náměstí

Ale cestou jsme si vzpomněli, jak ta paní Nagyová, dnes Nečasová, má doma ty drahé kabelky a perlový náhrdelník, co jaksi za svou ochotu darem dostala, a bylo to prý koupené na Pařížské, tak jsme se tam šli ze zvědavosti taky podívat, „že bychom nějaký ten dárek někomu mohli koupit“.
Zaujal nás krásný přívěšek, ale byl fakt mimo naši mísu možností, protože stál jen 1.750.000 Kč a ty levnější věci nešli pod 200.000 Kč. Takže jsme si jen představovali, jak by jsme to nosili a hlídali a báli se, že nám to někdo ukradne. Holt jsme ti čeští důchodci.

ale taky to co se tu prodává, ale tohle je nám hodně vzdálené, cena náhrdelníku jen 1.750.000 Kč ale taky to co se tu prodává

Na Pařížské jsme dlouho nebyli. Takže z nahlédnutí byla celá procházka sem a tam a obdivovali jsme ty nádherně opravené domy.

a taky obdivujeme krásně opravené domy na této ulici a taky obdivujeme krásně opravené domy na této ulici

Takže bez nároků na nějakou tu zakoupenou památku, už jen cesta na vlak. Máme tu pak cestou z Celetné na Příkopy vychytanou zkratku, ještě z dob, kdy jsem v Praze fungoval jako zaměstnanec.
Je tam totiž takové krásné a klidné místo, co se nám tam moc líbí.

a pak zkratkou přes obchodní centrum na Příkopě na Senovážné náměstí a pak zkratkou přes obchodní centrum na Příkopě na Senovážné náměstí

No a pak už byl zase vlak do Olomouce. Jediné co musím na ČD pochválit, tak to je to, že mají nové soupravy a cesta do Olomouce trvá jen 2 hodiny a nějakou tu minutu k tomu. No a protože jezdíme jako železničáři za cenu 0 Kč, tak to je prima. A prima byl i celý ten náš úterní výlet a máme zase krásnou vzpomínku na setkání s přáteli. Takže snad se zase na podzim setkáme.

Similar Posts:

• Vzpomínka na velikonoce v Bešeňové v roce 2007. – 3.2.2015
• Cestou na Marušku a na Rusavu – leden 2015. – 2.2.2015
• Vystoupali jsme na rozhlednu Vartovna u Vsetína. – 25.5.2020
• Listopadové putování za inverzí na Pustevny a Soláň – 26.11.2011
• Na cyklostezce kolem řeky Bečvy z Přerova do Troubek – říjen 2014. – 20.10.2014