Cestovatelské tipy a rady na cesty

14 denní autobusový poznávací zájezd Španělsko – Portugalsko.
Tak přesně tento název zájezdu mě zaujal už v roce 2015, ale kvůli rodinným záležitostem jsme si jej zajistili až na letošní duben roku 2016. Musím citovat náplň zájezdu z katalogu cestovní kanceláře Vsacantour se kterou jsem již několikrát jel. A když se podíváte na webové stránky této cestovky www.vsacantour.cz/kategorie/poznavaci-zajezd-portugalsko–spanelsko.aspx , objevíte tolik kladných recenzí, že se to bude zdát až podezřelé.
Poznávací zájezd nabízí návštěvu opomíjených oblastí severního Španělska – rázovité Asturie, Galicie a Kastilie s množstvím přírodních krás a historických památek. Nabízí, že navštívíte slavná poutní místa Lurdy, Fátimu a Santiago de Compostela, uvidíte skvosty španělské a portugalské architektury, ochutnáte pravé portské a budete stát na nejzápadnějším výběžku Evropy. Pokud se rozhodnete pro tento zájezd navštívíte celkem 12 lokalit, které jsou zapsány v listině světového dědictví lidstva UNESCO. Zájezd bude mít na zastávkách kvalitní ubytování v hotelech s polopenzí a bohatým programem. Krásně to zní a pro důchodce je to i za přijatelnou cenu, ale vydrží to naše zdraví, naše záda, kolena či kýčelní klouby ?
Obavy se totiž objevili hned po té, co jsme dostali potvrzení o zaplacení zálohy v prosinci 2015. Rehabilitační doktorka nalezla jen stářím opotřebené tělo, ale hned nabídla možnost objednat si rehabilitační cvičení na téměř celý květen po návratu ze zájezdu. Krásná jistota a tak jsem začal plánovat a připravovat podklady, co vlastně o těchto zemích víme. Už jsme tam někde byli, ale většina míst z katalogu námi nebyla zhlédnuta. A tak jsem k tištěnému programu přidal následující informace o délce denního přesunů a nyní po zdárném návratu i místa pobytů. No a co navíc, chvála v recenzích není přehnaná a mohu ji potvrdit. Jedno jediné si však vytýkám, že jsem se musel ráno budit po šesté a na snídaně chodit už v sem třicet. Na hotel jsme dojížděli po osmé večerní a k večeři usedali o půl deváté. Ale ještě svítilo slunce a už po tak brzkém ránu vycházelo. Prostě nádherné zážitky, ale velká šichta.
Ze statistiky mám pár informací. Nafotil jsme kolem 4500 fotek, protože pořád bylo co krásného a zajímavého fotit. Samozřejmé je to, že ne všechny si založím do těchto vzpomínek, ale mohu si je prohlédnout, a když někdo z rodiny vydrží, tak je i uvidí. Natočilo se i pár záběrů v pohybu, protože to stálo za to a trochu to vylepší mé amatérské filmečky podbarvené hudbou ze zakoupeného CD. S autobusem jsme ujeli podle záznamů řidičů z „Rohlenky po Rohlenku“ to je motorest na D 1 před Brnem, celkem 7 626 km.
A nyní už jen program doplněný typickými fotkami, a to jen pro úvodní souhrnnou vzpomínku.

1.den a pátek večer: Odjezd z Olomouce ve 20.30 hodin. Jelo se přes do Rakousko až do Villachu a pak do Itálie přes Benátky směr na Genove.
2. den: Cesta Itálií a Francií nad Azurovým pobřežím kolem Monte Carla, Nice a Cannes do Marseille na ubytování. Nocleh byl asi 30 km před Marseille v hotelovém řetězci „F 1“. Je to „automat“ na přespání. Dostanete papírek s číselným kódem od pokoje. Na WC a do sprch, které jsou na chodbě se vstoupí, vykonáte vše potřebné a když za sebou zavřete stále bude nad dveřmi svítit červené světlo. Zelené se objeví až ve chvíli, kdy se prostor, který jste právě použili vydesinfikuje. Snídaně ani večeře se nepodávají. Ale co je na tomto ubytování skvělé jsou kvalitní postele, tuhé a dobře se v nich spí. Takže první noc v posteli po 1.572 km bylo hodně dobrá.

3.den: MARSEILLE (prohlídka města s přístavem a katedrálou Notre Dame de la Garde s výhledem na město). Po bravurní jízdě úzkými uličkami jsme vystoupili pod katedrálou nad městem a pak popojeli na prohlídku města kolem přístavu. No a pak se jelo dál Francií a pak přišlo malé odbočení s trasy a první překvapení od naší průvodkyně. Jeli jsem kolem opevněného historického města Carcassonne a tak se tady zaparkovalo a šlo na prohlídku.

ano to je katedrála Norte Dame de la Garde no a pak se jen kocháme těmi nádhernými výhledy do okola ostrov d´If a Frioul

stále vidíme na katedrálu vysoko na kopci pak tu stojí radnice

Než jsme dojeli do Lurd zastavili jsme se na bonusové zastávce ve starém opevněném městě Carcasone. Už jsem tady jednou byli hned po ránu, kdy tu byl klid a město se teprve probouzelo do běžného života, ale v chladném ránu nás šokovaly temperované záchody volně přístupné a s teplou vodou. takže to se ví, byli jsme zvědaví. A navíc to bylo v době, kdy nebyly ještě digitální foťáky, že.

velký bonus od cestovky - zastavení v Carcasone tak to je onen zpoplatněný přístup

Plánovaným a posledním cílem dne pak byli LURDY (prohlídka světoznámého poutního místa). Místo na ubytování jsme navštívili až ve večerních hodinách, kdy už i slunce šlo spát a kdy se zde dějí nám zcela neznámé věci. Totiž začíná noční průvod areálem se svícemi. Na obloze červánky a davy lidí ubytovaných v okolí jdou na procesí. Takže tam, kde se běžně na noc prostory vylidní, tady se zaplňovaly. Ale my museli popojet na náš nocleh, který byl zase v hotelu „F 1“ s pohodovou postelí na předměstí města Tarbes nějaký ten kilometr za Lurdami. Na hotel tohoto typu se musí dojet do 21 hodin.

přišli jsme právě včas to je ona jeskyně, kde se měla zjevit pana Marie Lurdská

4.den: Po ránu opouštíme hotel a jede se do SAN SEBASTIANU (festivalové město položené v nádherné mořské zátoce s pláží La Concha, možnost ochutnání proslulých místních tapas). To tapas, po vysvětlení a spatření, to je jen „dvojhubka“ s různou chutí a za nemalý peníz. K ochutnání nedošlo, taky proto že nebyl čas na pohodové vychutnání. Ale autobus nás pak i vyvezl na vyhlídku nad městem a to byla potom paráda i když tou dobou nás opustilo sluníčko a schovalo se za mraky.

první dojem z náměstí před radnicí celkový pohled do zátoky u San Sebastian

Pak jsme popojeli krajinou COSTA VASCA (pobřeží s malebnými přístavy a vysokými útesy) a dorazili do města BILBAO (zastávka u budovy skvostu moderní architektury – Guggenheimova muzea), cesta na ubytování. No tady to byla fotografická smršť.

takže nyní jen kochání se tvary této krásné, nádherné stavby to je tak moc pěkné

Na nocleh se odbočilo za městem Santander do vnitrozemí do města Reinosa. A tady byla první večeře a ráno pak i snídaně. Hotel byl téměř bez hostů, ale jídlo výborné a dostatečné i s pohárem vína co bylo v ceně. Kolem bylo zahalené pohoří se zasněženými vrcholky. V supermarketu, co byl hned přes ulici nebyl nikdo, když jsme vešli, ale pak byli fronty u pokladen tvořené místními, co se vrátili tak pozdě z práce. My totiž dojeli na hotel až po 19 hodině.

takže nyní vše z vesnice Santillana del Mar místo kde ztekla veškerá dešťová voda z této vesnice

5.den: Ráno nám poprchá a intenzita se cestou zvyšuje. Když vystupujeme v té nejstarší, plně zachované vesnici z kamenných domů, která taky leží na Svatojakubské poutní cestě SANTILLANA DE MAR (starobylé španělské městečko „ve kterém se zastavil čas“ s nádhernou architekturou) už jen prší. Ale focení kamenných staveb a dlážděné cesty je o to působivější.

a jsme na dalším poutním místě v Covadonga tak to pak vypadá, když nafotíte ze silnice

Cesta pokračuje NÁRODNÍM PARKEM PICOS DE EUROPA
do COVADONGY (poutní místo s bazilikou, kde začala španělská reconquista), tady už jen mrholí a pak i přestane. Cestou zpět se objevilo i slunce a průvodkyně pro nás připravila další překvapení.

Cestou zpět přes městečko Cangas de Onis si můžeme přejít starý římský most na řece Sella.

tak to je ten most v plné kráse a na něm kříž svatojakubských rytířů

Pak se ještě přesuneme nad město OVIEDO (UNESCO, historické město s unikátní předrománskou architekturou), kde si musíme vyšlápnout jen ke dvěma domům, ale tak starým a zachovalým, že to nakonec určitě stálo za to. Nepršelo, byl nádherný vzduch plný vlahé luční vůně. Potom nás převezli do města samotného a bychom si prohlédli jeho pamětihodnosti v historickém jádru.

a chrám Santa Maria del Naranco a chrám San Miguel de Lillo

no a pak přišlo prohlídka města Oviedo no a pak přišlo prohlídka města Oviedo

No a následovala cesta na ubytování do města León. Spali jsme v hotelu nad křižovatkou, ale nebylo slyšet žádný hluk, parádní pokoj, parádní večeře a pak i snídaně. V místních televizních zprávách dávali informaci jak se řeka Torio rozlévá a bylo tam i to jak si to valí městem Leon. A my to viděli z okna a byla to pravda. Ráno jsme to šel i vyfotit, ale pršelo a snímky nevyšli jen takový záznam skutečnosti.

6.den: Poutní cesta do Santiaga – LEÓN (nádherná katedrála a románská bazilika s Isidoro s královským pohřebištěm). Město jsme si prohlédli hned po ránu jak se naložily kufry do autobusu. Navštívili jsme místní památky z nichž jedné se i říká Románská Sixtinská kaple a to proto, že je tak podobně vymalovaná a působivá.

celkový pohled na baziliku sv.Isidory v kostele se smělo fotit

Přestalo pršet a když jsem zastavili ve městě ASTORGA (biskupský palác – unikátní dílo A. Gaudího), už bylo jen krásně slunečno. Tady jsme nakoupili čokolády, protože jejich výroba je pro toto místo typická. Mají tady i první stavbu od Gaudího.

když se vystoupí a jde do historického centra Astorgy detail ze vstupního portálu do biskupského paláce - katedrály

Následuje přejezd do města LUGO (UNESCO, město se zachovaným římským opevněním). Když se projde historickým centrem, tak se vystoupá až na hrad nad městem a hned máte na jeho ochozu dojem, že jste v jiné době a kromě bolavých nohou vás tíž historická zbroj španělského bojovníka s Maury.

hlavní kostel na náměstí Luga náměstí vyzdobené sochami je pěknější když svítí slunce

Ale ten den to ještě nekončí, ještě se jede do cíle svatojakubské poutní cesty do SANTIAGO DE COMPOSTELA. Toto místo je taky místem, kam jsme si přáli jednou dojít po svých, ale už to asi s ohledem na náš věk nevyjde. (UNESCO, nejslavnější poutní místo středověké Evropy s katedrálou a historickým jádrem, cíl Svatojakubské poutní cesty).

z okolí katedrály v Santiagu de Compostela ještě se kocháme stavbou jako takovou

Na nocleh nás odveze autobus jen kousek za město, do hotelu Castro.

7.den: Po ránu se ještě popojede kousek Španělskem. V městě Tui jej opouštíme a jsme v Portugalsku. tady se posouvá o jednu hodinu čas. Naše první zastavení je nad městem BRAGA (poutní kostel Bom Jesús s krásnou sochařskou výzdobou a výhledem do okolí). Krásné to místo, jen vyhlídku občas pokazí kouř z páleného zahradního odpadu na sousedním pozemku.

hodně zajímavá parková úprava při kostele paráda, nebo ne ?

Ale je to skvostné místo pro fotografování a fotíme jak o závod, každé zastavení má své symbolické zajímavosti. Na parkovišti kousek od autobusu pak fotím symbol našeho zastavení, unavené toulavé psy, mají toho také dost.
Naší ten den další zastávkou je město GUIMARAES (UNESCO, starobylé portugalské město s hradem a zajímavou architekturou).

vystoupili jsme ve městě Guimaraes jsou tu upravené chodníky pro prohlídku na ochozech hradu

No a po poledni, za úžasně krásného a ostrého světla jsme na parkovišti u řeky Douro která protéká městem PORTO (UNESCO, přístavní město nad řekou Douro se sklepy s proslulým portským, katedrála, domy a nádraží obložené azulejos). Tady to máme na celý zbytek dne. nejdříve své osobní volno na procházku podél řeky a s možností ochutnání lahůdky typické pro Porto, totiž portského vína. mají tady jeden sklep vedle druhého, vše ovládané anglickou kulturou a stylem prodeje. Byli jsme ve vinném sklepě značky Kopke. Ochutnat nám dají jen když nás bude 5. my byli jen dva a krásná prodavačka byla sama, byl klídek pohodová atmosféra. když jsem ji ujistili, že určitě něco koupíme, zašla po schodech do zázemí prodejny a přinesla dva poháry s červeným a nažloutlým mokem. Chutnali nám oba, a tak jsme nakoupili. Červené staré 5 let, a po otevření vydrží 4 až 5 měsíců, nažloutlé je staré 7 měsíců a po otevření vydrží i 12 měsíců. Jde o druh red a twiny. Jedno za 9 eur a jedno za 14 eur. Láhev v ceně jednoho „meníčka“, kterým se nasytíte v celém Portugalsku. A tak jsme si dovezli něco co moc dlouho nevydrží, ale víme že může vydržet. No a potom jsme šli jako hodné ovečky s naší „Táńou“ průvodkyní přes město. Muselo se pěšmo přes nejpůsobivější mostní konstrukci, kdo dole jezdí auta a chodí zástupy turistů a nahoře nad obloukem jezdí tramvajové vozy metra a chodí davy turistů koukat se z mostu na řeku Douro. byli jsme dole i nahoře, byli jsme v celém starém centru a navštívili se společnou vstupenkou i katedrálu nad městem, kde jsou nádherné modré kachle. ty jsou tady vlastně na každé fasádě domu, ale nejpůsobivější jsou tady v hale vlakového nádraží. Byla to fuška a tak když nás autobus přesunul do hotelu na okraji města Setubal. Byli jsme na dně svých sil a po večeři jsme jen padli do postelí.

město Porto na nábřeží u řeky Douro výhledy a záběry z mostu

a ví se kolik právě bylo a kde to bylo a jsme v interiérech katedrály

8.den: Je ráno a zase se jede. první zastávkou je město COIMBRA (historické město s proslulou univerzitou a univerzitní knihovnou). měli tady asi nějaké promoce, lidi kolem university tak alespoň působili, studenti hráli se svou kapelou lidové písně na strunné nástroje. Celý areál jsme viděli v novém hábitu, to tu před rokem ještě nebylo. Bylo to nádherné.

fotím na nádvoří staré university a taky u nábřeží

No a na další cestě jsme měli připravené další překvapení. zatavili jsme v městečku Nasaré, kde jsme měli nádherné výhledy na pláže pod městem, pochrupkávali jsme pražené oříšky, které nám k ochutnání vnutili krojované místní prodavačky, a k tomu nám hrála lidová hudba na strunné nástroje. Tak to jsem neodolal a mám jedno CD s nádhernou portugalskou lidovou muzikou, kastaněty, mandolina, kytara a k tomu vždy vzpomínka na slunce a ostré světlo, nádhernou zátoku pod námi.

na nádherné pláže no prostě paráda

Slunce peklo na modré obloze i na dalším našem zastavení u kláštera v městě BATALHA (UNESCO, dominikánský klášter – nejkrásnější gotická památka v Portugalsku a je zde pochová i Jindřich „mořeplavec“). Tak toto místo to bylo něco, to u nás určitě neuvidíte.

vystupujeme před klášterem v Batalze takže nyní jen foto

a fotíte a fotíte

Ale ještě není konec dne a tak se před 18 hodinou vykládáme u hotelu přímo ve městě FÁTIMA (nejslavnější poutní místo Portugalska, večer možnost účasti na procesí). No tady to je všechno o církevním byznysu. Jen sloužené mše na třech místech najednou, tak trochu obměkčují moji kritiku. Nový kostel, či spíše kongresové centrum má 12 vstupních vrat a vnitřní prostor je jak sjezdový palác v Moskvě. A pak asi největší náměstí a počítačem organizované zpovědní boxy, aby jste věděli v jakém jazyce kdo zpovídá a kde jsou ještě volná místa. Ve srovnání s Lurdami skutečně jen byznys, nic tajemného a láskyplného. Velké zklamání.

tady jsou fotky z Fatimy - nový sál na bohoslužby původní poutní chrám ve Fatimě

pohled na nový obřadní sál kaple zjevení

No a pak nocleh a ráno zase přesun a to hodně časný, aby jsme se někde nezasekly y byli v Sintře včas. A bylo to moudré počínání naší průvodkyně.

9.den: Do Sintry může náš autobus jen zajet, ale pak se musí přestoupit do místního spoje číslo 434. Ten vás vyveze k zámku. Odjede jen tolik lidí, kolik může nabrat. Nám to ještě vyšlo, vešli jsme se do dvou spojů, co jedou po 10 minutách. Při cestě zpět už to taková idylka nebyla, protože se město pod hradem a zámkem prostě ucpalo. SINTRA (UNESCO, město pod stejnojmenným masívem s královským palácem, maurským hradem a zámkem Palacio da Pena).

a okouzlení se přibližuje jak postupně stoupáme cestou do kopce tak ještě poslední ohlédnutí

Ale zadařilo se všem dojet od zámku na čas k našemu přistavenému autobusu s valašským kloboukem a jelo se na místo CABO DA ROCA (nejzápadnější bod Evropy a celé Eurasie).

na Cabo da Roka Cabo da Roka

Nadýchali jsme se tady mořského vzduchu a pak jeli do hlavního města Portugalska do LISABONU (UNESCO, hlavní město Portugalska se starou čtvrtí Alfama, katedrála Sé, Belémská věž, klášter sv. Jeronýma, Památník objevitelů, živé centrum s několika náměstími), cesta na ubytování. Spalo se 20 km za městem.

Lisabon - Belémská věž památník objevitelů

typická stará tramvaj v Lisabonu na jednom z náměstí Lisabonu, kde jsme opouštěli autobus

10.den: Únava stoupá, ale ráno zase vstáváme velmi brzy abychom navštívili město ÉVORA (UNESCO, město se zachovalým historickým jádrem, římský Dianin chrám, univerzita sv. Ducha, katedrála Sé, kostel sv. Františka s kostnicí). Na cestě se zastavíme na okraji města Evans abychom se podívali na mohutný aqudukt, kterým se přiváděl voda do města. Nad městem jsou pevnosti postavené ve stylu našich pevností co známe třeba z Josefova.

Dianin chrám v Évoře a odscházíme z nově rekonstruovaného kostela sv.Františka

aqudukt u města Elvas aqudukt u města Elvas

Pak už zase přejíždíme do Španělska, do města, kde naleznete památky doby římské nadvlády. Je to město MERIDA (UNESCO, soubor nejlépe dochovaných starořímských památek ve Španělsku – amfiteátr, římské divadlo, římský most a akvadukt), cesta vnitrozemím Španělska. Na závěr prohlídky památek jsme se prošli po římském mostě, který byl 762 m dlouhý. Jediné co jsme neviděli tak bylo místní museum. Bylo totiž pondělí a to je zavřeno kde co. Jen rozsáhlé vykopávky ne, ale za vysoký plot nahlédla má kamera a tak víme, že to je podobné jako to co mají přímo v Římě. No a co myslíte že následovalo. Ano, toužebně očekávaný nocleh, ale pěkně daleko od tohoto města a to proto, že do Toleda je to hodně daleko a bylo by dobré tam být co možná nejdříve.

a pak je tu další ale co je za plotem to se mi podařilo nafotit

11.den: Ještě se po snídani kousek popojelo a už jsme kroužili po silnici na vyhlídku na toto nádherné město TOLEDO (UNESCO, jedno z nejkrásnějších měst na světě, nádherná katedrála, kostel sv. Tomáše a další památky na malíře El Greca, křivolaké středověké uličky, Bílá synagoga, klášter sv. Jana Králů). Na prohlídku jdeme společně, abychom se neztratili. Několikrát vstupujeme na společnou vstupenku do míst která za to opravdu stojí. Nejzajímavější je fronta a boj o pozice u kostela jednoho obrazu. Je tam obraz, který pak i bez fronty uvidíte v Pradu v Madridu. Hodně zajímavé bylo navštívení bílé synagogy v židovské části města.No a samozřejmostí je že si vystojíte frontu na vstupenku do hlavní katedrály.

zastavení na vyhlídce na Toledo zastavení na vyhlídce na Toledo

jedna z vyhlídek při jízdě na eskalátorech a pak jen obdivujeme krásu této katedrály

MADRID (hlavní město Španělska – královský palác, náměstí Plaza Mayor, náměstí Puerta del Sol, proslulá galerie Prado). Tak tohle město jsme vždy vynechali v našich plánech na cestách po Španělsku. Zdálo se nám nezajímavé, ale plán agentury na navštívení galerie Prado jsme tedy přijali. je tam zákaz focení, ale vše co je zakázané je rozumné míře dobrodružné a přitažlivé. A tak se mi podařilo pořídit i nějaký ten ilustrativní snímek. No a pak se šlo poslušně za naší průvodkyní napříč městem a musím pozměnit názor. je to město zajímavé, je zde hodně míst k vidění, ale jedno odpoledne na to nestačí. Skončili jsme u soch tak známých jako je don Kychot a jeho sluha. pak jen cesta na nocleh který je situován poblíž letiště a vlakového nádraží.

u symbolu města Madrid no a tohle je hlavní náměstí s radnicí v Madridu

královský palác v Madridu a jsme na Španělském náměstí

12.den: Ráno vstáváme tak brzy, že snídaně je připravená v balíčku u recepce. Cílem pak je poslední zastavení ve městě ZARAGOZA (krátká zastávka s prohlídkou baziliky P. Marie na sloupu). Tady si v katedrále naše skupina pohrála s hlídačem, který měl dbát na to aby se zde nefotilo, ale každý z nás fotil. A tak hlídač běhal a běhal a my fotili až do chvíle kdy nás chytil za rukáv a vyhodil z katedrály. Nechápu proč někde se fotit může a jinde mají tak vzornou ochranku, že i uklizečka nás „udala“ že si tu fotíme, nebýt ní, tak jsem stihl nafotit i lunety co namaloval sám Goya, který se v tomto městě narodil.

celkový pohled na katedrálu z mostu nad řekou Ebro tady se narodil malíř Goya, má tu taky svůj pomník

A pak došlo na velký přesun do státu a i města, do ANDORRY (návštěva ministátu v Pyrenejích s možností levných nákupů), přejezd průsmykem PASSO ENVALIRA (2.407 m n. m.). Slunce nám přálo a svítilo na cestu a to i na samotném průsmyku. Kolem sníh a zima ještě nekončila.

při zastavení v městě Andorra a jsme na Passo Envalira ve výšce 2.407 m n.m.

Pak následoval sjezd do Francie. Po krátkém sjezdu řidiči zjistili, že je tady nový tunel směrem do Perpignan a pak do Narbone, a tak jsme poznali nejkrásnější údolí na francouzské straně Pyreneí. U Narbon jsme uléhali do postelí hotelu „F 1“.
13.den: Nastal ale první okamžik, kdy nás budou budit místo v 6 hodin až v 7 hodin, protože řidiči musí odpočívat celých 11 hodin. Cesta Francií přes Montpellier do MONACA – MONTE CARLA (knížecí palác, oceánografické muzeum, kasino, japonská zahrada, procházka po trati Velké ceny Monaka Formule 1). A protože to tady známe, vydali jsme se tentokrát sami bez průvodce a objevili nové věci, jako to, že se všude stavěli podia pro chystané automobilové závody, že ve městě přímo mezi domy stojí a stále se točí 15 velkých stavebních jeřábů, že v parku nad Casinem se objevili nové butiky s drahým zbožím, že vše je opravené a hlavně jsme si dovolili přejít město ve vlakovém tunelu, který má tři vstupy. jedním nad údolím s kostelíkem se vstoupilo a třetím se vyšlo od nástupiště a obejvili jsme se v dlouhém tunelu s běžícími chodníky a běžícími lidmi, který byl tak 1 km dlouhý a vyústil pod palácem, kde sídlí pán jedné nejmenší země Monaco. Na prohlídku nám bylo přiděleno celkem 9 hodin a tak jsem to pořádně všechno prošmejdili. Přechody do výšek se překonávají výtachy a pohyblivými schody, WC je veřejné a grátis a v nerezu a s teplou vodou. V prodejně si můžete koupit krásná auta značek Ferari či Rols-Roys. Dokonce jsme mohli fotit i v samotné Casinu, ale jen tu stranu, kde nejsou hráči. Ale také jsme mohli vstoupit do hry za poplatek 10 eur. Ve 22.30 hodin odjíždíme a jedeme a jedeme.

no je to ono, Monte Carlo a jeho bohatství jako na dlani a pak se objeví tohle krásné místo na focení

a pak krásné záběry u Casina a kolem něj krásné výhledy na moře od hotelu

ještě pohled na palácové stavby je 22.30 hodin a my opouštíme Monte Carlo

Když je zase kolem denní světlo jsme v lokalitě kolem Tarvizia. Ze strany Itálie je sněhový poprašek. Nad Tarviziem je zataženo. Jakmile začneme sjíždět do Rakouska je tu nová vrstva sněhu a svítí slunce. A to nám svítí na cestu až domů. A tak končíme po 14 dnech v 17.00 hodin v Olomouci, kde to vůbec nevypadá na to, že tady bylo škaredě zima. Jen v bytě je pouhých 17 st.Celsia a tak si přitápíme a jdeme odpočívat. Je 29. dubna a jsme rádi, že jsme to všechno vydrželi. Já pak vzpomínám s velkým vděkem na jenu mladou paní z Ostravska, co si všimla toho, že mě bolí záda a pomohla mi to srovnat a vymasírovat. A ono to pomohlo a já vydržel. Tak ještě jednou na dálku, díky oné neznámé s dlouhým jménem.
Doporučené kapesné na vstupy: 100,- EUR, my na vstupech utratili i méně, ale za dárky se to zase zvedne. Ale budeme si vychutnávat výhodně nakoupené tuňákové konzervy, portské, čokoládu. No prostě postupně to vše dodatečně zažijeme a vychutnáme.

No a na více vybraných fotek z jednotlivých navštívených míst se nyní budete moci podívat se mnou postupně, jak půjde čas a jak to budu stíhat. Bude to samostatná vzpomínka o cestě přes Francii, pak přes Španělsko, pak přes Portugalsko a pak zase přes Španělsko. Samostatná skupina vzpomínek bude o Andoře a Monte Carlu. Takže postupně se objeví soubory fotek ze 30 navštívených a obdivovaných míst v 6 samostatných souborech.

Similar Posts:

• 02 -Zase za poznáním okolí Třeboně – středa a čtvrtek – říjen 2018. – 17.10.2018
• Rakousko a Německo pod Alpami v pozdním létě – den první – 20.9.2012
• 01 – Chorvatsko – Podaca – konec srpna roku 2017 – 5.9.2017
• 01 – Jedeme na Šumavu – pátek 11.září. – 18.9.2020
• 02 – Den druhý – ještě v Normandii – na americkém hřbitově – 7.června 2017. – 13.6.2017