Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

GC 05 – Prohlídky skalních obydlí na ostrově Gran Canaria

Uloženo v : Španělsko napsal facero

Pro.19,2016

První den s vypůjčeným autem jsme objevili podle rady delegátky cestovní kanceláře čtyři místa, kde se bydlelo či dosud bydlí v domech vybudovaných ve skalách. Poprvé to bylo 4.prosince a k tomu byla neděle. V 8.17 přijel objednaný vůz renolt Clio a byla sepsána smlouva na jeho zapůjčení, které skončí ve středu večer. Budeme tedy poznávat krásy nepoznaných míst na ostrově Gran Canaria. To poznávání tady je pohodové, protože směrovky mají být přesné a nemají způsobovat zmatek, jestli se správně odbočí. Každý směr má ještě číslo silnice po které se jede a to samé číslo je i v mapě. Takže vždy se zjistí pokud se spatně odbočí.
Po sepsání smlouvy a zaplacení 128 eur na čtyři dny, tedy 32 eur na den jsme vyrazili hned po snídani směr Las Palmas po dálnici, kde to můžete dát na 120 km v hodině. Tři proudy a pořád informace kde jste. Měli jsme namířeno do San Mateo, kde je v neděli trh se živými zvířaty, ale do mapy jsme se podívali až když jsme byli za Las Palmas a už se to nevyplatilo se vracet. Velmi rychle jsme změnili první cíl naší cesty, kterým bylo jet stále na Galdár a pak odbočit na Cenobie de Vallerón. A ono to je taky krásně značené na hnědé směrovce, takže na prvním z nesčetných kruhových objezdů se objevila šipka a odbočilo správným směrem do kopečků. Jen kousek a objevilo se značení je zde mirador a odpočivadlo a pak už jen parkoviště, kde jsme jako jiní odstavili auto a šlo se po schodečkách vzhůru k pokladně.

lokalita Cenobio de Valerón lokalita Cenobio de Valerón

Tady za 2eura na seniora, dospělý 5 eur, jsme obdrželi prospekt a vstupenku.A tak se stalo, že jsme objevili překrásné místo, kde ve skalách jsou komory, které hodně, hodně dávno sloužili jako sýpky a pohřebiště původních obyvatel Guančů. Nádherné místo, krásně upravené a s výhledy k oceánu.
Následovala cesta zpět, protože na mapě jsme našli značku Faro – tedy maják za obcí Sardina. Je to skoro nejsevernější bod ostrova. No a to tedy byla podívaná.

maják u Sardina pobřeží u obce Sardina

Na konci, kde už nic nerostlo, tak se objevili skupiny domečků pěkně v řadě, ještě neobývaných a na pohled pěkných, na holé zemi bez jakékoliv rostlinky silnice i s pouličními lampami. No prostě výstavba města někde na měsíci. Ale za tím „sídlištěm“ pak už jen ten nově natřený červenobílý maják a vlny, které se tu ženou ze dvou stran, takže když se srazí a ještě narazí na skaliska, tak to je hukot a překrásný gejzír. Točil jsme a fotil jako divý. No prostě bylo čím se kochat.
Z tohoto pustého místa jsme se vrátili přes město Galdár a vzali to do nedaleké vesnice Puerto de la Nieves, kde je i přístavní molo, ze kterého jezdí trajekty n ostrov Tenerife.

v obci Nieves v obci Nieves

Je to rybářská vesnice v modrobílé. No a byla neděle a bylo tu plno místních, aby si pochutnali na rybičkách v místní vyhlášené restauraci. Parkoviště plná, my to odstavili na šikovném místě za plnou bílou čáru hned před vesnicí a byla z toho pohodová nedělní vycházka. Slunce peklo a nebylo se kam schovat, ale pohledy na ty mořské bílé vlny to jaksi ochlazovali.
Z vesnici de las Nieves jsme to namířil po silnici GC 293 směrem k Artenaře. No a ještě na této silnici jsme objevili další jeskyně hned při cestě.

jeskyně při silnici GC 220 z Galdáru do Artenary výhled na Galdár

Pak jsme odbočili na silnici GC – 220 a dojeli jsme ke křižovatce, kde byl směr i do vesnice Jurcallio. V obci s kostelem a radnicí jen vyhlídky, ale v dáli pod námi jsme uviděli to co hledáme, to jsou opět skalní obydlí. No viděli jsme a pak sledovali silnici, která tam vede. Ale museli jsme si počkat, jak se k nám přiblíží auto co tou části obce projelo. Teprve když po dlouhém čase vyjelo tam, kde jsme měli odbočit, jeli jsme tam také. No a měli jsme splněn další z cílů.

v obci Juncalillo v obci Juncalillo

Krásná kaplička ve skále a pod převisem kamenný dům, a pak ještě další. No prostě krásné to podívání. No a pak jsme se vrátili zase tou klikatou cestou a dojeli až do té Artenary. Tady nové vyhlídky, ale taky jeden z bonusů od roku 2015 nové museum, obydlí ve skále a jak se tu bydlelo. Mohli jsme nahlédnout do ložnice, kuchyně, vinného sklepa, dílny a podobně. Vstupné bylo dobrovolné a museum vedl velmi prima chlapík s paní mámou v místním kroji. Všude plno květinek a zeleně, no prostě bonus nad bonusy, to ještě ani není v průvodcích.

prohlížíme si museum bydlení v Artenaře prohlížíme si museum bydlení v Artenaře

No a tak jsme mohli obrátit a nedojít daným směrem ke kapli ve skále, kterou jsme již navštívili v roce 2013.
Z Artenary jsou překrásné vyhlídky na okolní kopečky ze silnice GC60 a pak hlavně všechny tři nejvyšší vrcholy roque Bantayga, rogue Nublo a roque Nieves.

výhled, který se nabízí v obci Artenara pohled na roque Nueblo

A protože už slunce nasvítilo skály tak jak to má být, tak jsme pořád fotili, protože pořád to bylo velmi překrásné podívání. Pak jsme dojeli do obce Ayagata a cestou zpět pak následovali už jen projížděná města jako San Bartolomeo, vesnice Fataga až se sjelo nad Maspalomas, už nasvětlené a tajemné. Najít ten správný směr v uličkách pod kopci, bylo složitější než jsem předpokládal. Tady jsou silnice místní, zrychlené a dálnice. Jak něco minete, je to problému. Ale vše se v dobré obrátilo, osvětlená červená korunka hotelu Corona nás vedla tím správným směrem, takže ještě jednou sjezd a odbočení k našemu hotelu a ještě v 19.00 hodin jsme našli velmi výhodné zaparkování za plotem hotelu kde bydlíme. No a co myslíte že bylo na závěr. Bohatá večeře se zeleninou, masíčky, sladkými zákusky a zmrzlinou. No ap k sepsání vzpomínek, aby se nezapomnělo a jde se spát. Zítra se zase někam vyrazí. Bude krásný den, alespoň to takhle předpovídají.

Druhý den v pondělí jsme zase jeli tam, kam se autobusem nedá dostat, tam se musí zajet se zapůjčeným vozem. Drže se tohoto ponaučení, vypravili jsme se do míst popisovaných v příručkách jako do nejkrásnějšího údolí na ostrově. Jmenuje se to baranco Guayadeque a jede se tam přes městečko Aguimes a to je prý taky moc pěkné. A tak hned před výjezdem se podařilo natankovat za 35 eur více jak 35 litrů benzinu 95 a jelo se po dálnici na Las Palmas. Odbočení z dálnice žádný problém, protože tady to je značené tak, že bych to těm úředníkům v evropském parlamentu dal úkolem, aby zavedli značení jako je provedeno tady. Vždy při odbočení je nápis se jménem místa kam jedete. Za tím je vždy číslo silnice po které pojedete a tohle číslo najdete i na mapě. Takže jsme věděli, že odbočíme na Aguimes a pak po silnici GC 100 a tady ve městě někde bude odbočení po silnici GC 103. A protože to je město krásné, je to napsáno též na hnědé směrovce s cílem Guayadeque. Jen to bylo v místě, kde když za vámi jede kolona místních spěchajících aut, tak se to nedalo na poprvé objevit, ale na druhý pokus už jsem jeli úzkou uličkou ve městě směr do vrchu. Ještě nesmím zapomenout na to, že když jedete městem Aguimes, tak na jeho začátku od dálnice je dlouhá ulice s palmovým stromořadím a na chodníku jsou bronzové sochy kluků co hrají fotbal, jezdí na kolečkových bruslích, hrají kuličky a jiné sporty, no prostě šok, protože všechny sochy v bronzu a moc pěkné a ve velikosti těch kluků. Máme na to ale jen pěknou vzpomínku, protože za jízdy, když za vámi jedou auta, to prostě nešlo zastavit a fotit. Ale pak jsem si to v historickém centru města nenechali ujít a našli v každé uličce něco zajímavého, třeba i ležícího velblouda.
Ale vraťme se k tomu údolí. Je dlouhé 13 km a na konci je skála a ve skále bydlí lidé. Jen to obcházíte a koukáte, že tady ve skále někdo bydlí. A ty nádherné výhledy.

baranco Guaydeque baranco Guaydeque

V jednom místě s uličky kolem obydlí ve skále vidíte až na oceán. Jako vždy, vyšlo počasí a slunce jen pražilo. Je to skutečně zelené údolí. Když jsme jeli tam, tak jsme vynechali jedno zastavení, protože tam právě před námi zastavil autobus a focení by znehodnotili obtloustlé postavy lenivých turistů. A udělali jsme dobře, protože na konci údolí jsme pak byli sami. Zaparkovali jsme a vyšlápli si na obchůzku kolem skály. Jedno pěknější místečko než druhé. A fakt tu bydlí lidé. Něco po desáté hodině tu zajížděli po hodně úzké komunikaci i terénní auta těch co tu bydlí.

baranco Guaydeque baranco Guaydeque

No už jsme to všechno viděli, nasedáme a jedem údolím zpět. Nová silnice, pohoda, pořád z kopce. Zastavíme tam, kde už není žádný autobus a jdeme zase po schodech do kopce, kde jsou ve skále bydlící, místní lidé. I kozeny a ovečky tady pěstují pro svou obživu. Bylo to pěkné zastavení a bez lidí. Když jsme se vrátili k autu už tam zase stály dva autobusy a vystupovali mladí ale pořádně přerostlí, tedy tlustí, anglicky mluvící nelidé. Dva vedle sebe se na schodech nevešli a hekali a trucovali, že mají jít kousek do vrchu.

při cestě zpět z baranco Guaydeque hospůdka v jeskyni v baranco Guaydeque

Opouštíme toto místo a ve městě Aguimes zastavíme hned pod šipkou směřující do historického centra. A je skutečně historické, domečky krásně opravené, kostelík otevřený a v parku a okolních uličkách ty krásné bronzové sochy. Prostě městečko na nás udělalo dojem.

sochy ve městě Aguimes sochy ve městě Aguimes

No a pak jsme popojeli do městečka Ingenio. Tady moc pěkně upravené a jako nové centrum kolem kostela. A zase sochy i na schodech ke kostelu prasnice se selátky.

ve městě Ingenio ve městě Ingenio

To jinde ve městě asi nenajdete.
No a naše prohlížení historie mělo pokračování, ale to se nevyvedlo. My jsme totiž popojeli a chtěli jsme navštívit hrad nad městem Las Palmas. No prostě je to velké město, hodně zástavby s dílnami a garážemi a prodejnami velkoobchodu a servisními dílnami a to podél celé silnice kolem oceánu až na konečnou. Tady jsme se otočili a vjeli jaksi a nevím jak jednou jednosměrkou mezi domečky a úzoučkými ulicemi jsme jeli a jeli, až se našla cesta do kopce, jako že asi k hradu. Ale narazili jsme na jednosměrku která vedla ke kasárnám. No a pak jsme zjistili, že na celém kopci nad městem jsou ploty a kasárenské prostory s protileteckými kanony.

výběžek za Las Palmas pohled na Las Palmas pod vrchem de Vigo

K hradu jsem cestu neobjevili, ani náznakem nějaké ty šipky. Tak snad příště ? Ale našli jsme cestu, která jela kolem kopce a ta nás zavedla až na samý konec ostrova. A na nejsevernější výběžek, odkud bylo vidět až na kopec co se tyčí nad městem Galdar. Dostali jsme se do místa, kde je jakési sídliště s fotbalovým stadionem, kde se mohlo i hrát tak v roce 1970 naposledy. Jmenovalo se to tady Casas de las Coloradas. Nad tímto místem je pak vyhlídka Montaňa de Viga . No v tom pečícím slunci jsme to nešlapali. Jen když jsme se vraceli, tak jsme pořídili fotky s výhledem na město Las Palmas. Cesta zpět nás vedla do obchodního centra u přístavu,kde připlouvají zaoceánské výletní parníky. No dalo to pořádnou fušku najít odbočení z pobřežní dvouproudé, někdy čtyřproudové silnice a pak se trefit na vjezd do garáží.

přístav v Las Palmas v obchodním domě el Muelle

Tohle centrum má pět pater, kde dvě jsou jen na občerstvení. Jedno Japonské či čínské, či malajské bylo s obsluhou jen šikmookých a jedli tu je šikmoocí a pojídali vše, čemu se říká suši. No ale taky nezaostalo vše ostatní, co už u nás dobylo zákoutí obchodních domů. Další tři patra byly na nákupy a tak jsme to prošli a něco i nakoupili. Nohy boleli, ale parkování bylo gratis, když pobudete jen tři hodiny. No a pak už se jen jelo domů, tedy na hotel. Podařilo se krásně zaparkovat auto poblíž hotelu a tak ten den vyšel. Nad námi cestou, kde jsme byli, byla jen stále modrá obloha, ale nad horami bylo pořádně zataženo a snad i hnusno. Ranní výlet do baranca tak vyšel na 100 %. Nic lepšího nás nemohlo potkat. No a zítra zase vyjedeme. Pojedeme tam, kde jsme v roce 2013 na jaře poznali jak to může dopadnout, když se nad Saharou zvedne písečná bouře a focení je téměř k ničemu. Snad se tedy zítra nebude tato situace opakovat.

Snímky pořízené z prohlídek skalních domů a jeskyní na ostrově :

[prohlížej jednotlivé fotky]