Cestovatelské tipy a rady na cesty

První den s putováním po Normandii – červen 2017.

Dojet autobusem poblíž Paříže na první nocleh, to byla dlouhá doba. Jeli jsme od 4.00 hodin přes Německo a Francii do 21.00 hodin, kdy jsme dojeli na první nocleh v Cergy. Najeli jsme ten den kolem 1380 km. Zastávka byla jen jednou v Německu a pak až ve Francii. Rozloučení v Česku bylo v Rozvadově. Vše ohledně postupných nástupů bylo podle časového plánu. U Schwabachu kousek od Norinberka byla zácpa, protože tu probíhá velká rekonstrukce a ze tří pruhů to sjíždělo jen do jednoho pruhu. Pak se to opakovalo, ale nečekaně, kvůli bouračce na velkém okruhu kolem Paříže. Zajímavé bylo to, že jsme jeli v pondělí 6.června a nikde nejely kamiony. pak jsme se dověděli, že byl státní svátek v obou projížděných zemích a tudíž jelo jen něco na výjimku s ovocem či mrazící vozy.
Nocleh to bylo takové malé zklamání, protože pokoj na hotelu řetězce Premier byl jako z popundeklu a otáčení tělem málem na chodbě, ale měl vlastní koupelnu a WC v prostoru tak metr na metr. Téměř jako u hotelového řetězce „F1“. Nocleh podle rozsvíceného poutače při našem příjezdu byl za 47 eur na pokoj, ale ráno už tam svítilo číslo 55 eur. Snídaně byla v ceně zájezdu a to za 5 snídaní 750 Kč. Na místní reklamě to dalo ale informaci 5 eur za snídani.
Ale hned po ránu to šlo stranou a nastal den plný krásných zastavení a poznávání. Odjeli jsme v 8.30 z místa zvaného v Cergy. V Gaverni poblíž města Vernonu jsme byli v 10.00 hodin. Parkoviště pro autobusy už bylo do půli obsazené a tak jsme jen vystoupili a autobus odjel, neměl totiž rezervaci k zaparkování předem. Pak se stála fronta na vchodu pro skupiny, pro jednotlivce to je už jiný vstup z jiné ulice. Prohlédli nám tašky a předali kontrolní lístek a šlo se na prohlídku. Nejdříve podchodem pod silnicí do leknínové zahrady, kde Monet maloval své pověstné lekníny. No bylo to úžasné, zejména to pomyšlení, že cestou v autobuse i vydatně pršelo a pak se honily mraky a měnilo se světlo tak rychle, že šel jeden snímek za druhým a ani jsem nevnímal to, že na svůj záběr tu čekali davy lidí, zejména pak davy důchodců.

leknínové jezírko co maloval na své zahradě Cloude Monet zahrada u domu Cloude Moneta

Ale měli jsme na prohlídku celé dvě hodiny a tak to bylo v pohodě a hromadily se jen krásné dojmy a záběry. Stačilo jen posečkat až ti, co to loví do telefonu či tabletu uvidí na displeji, co vlastně fotí.
Pak se přešlo zase tunelem pod silnicí a byli jsme v zahradě zahrad. Nyní tady kvetly vlčí máky v mnoha barevných odstínech, růže a ozdobný česnek, ale i jiné květy plné barevných krás. No prostě úžasné a to jak ty mraky letěli nad hlavou a měnilo se osvětlení, tak to byl pro ty, co chtějí ulovit něco senzačního, fakt bezva zážitek.

zahrada u domu Cloude Moneta a opět v zahradě Cloude Moneta

Pak se objevila frontička na vstup do domu, který je nyní museem, kde Monet dlouhá léta žil a maloval svou zahradu a hlavně ty své lekníny. Vše se tady dalo fotit a tak jsme se kochali zavěšenými obrazy či jinými detaily jednotlivých barevných místností. Obrazy tu jsou i od samotného Moneta , ale to jsou jen kopie, ale jsou tu i obrazy jeho kamarádů jako od Cezana, Picasa, Bourdina a jiných.

jsme v domě kde žil a tvořil Cloude Monet jsme v domě kde žil a tvořil Cloude Monet

Pak už jen záběry z kuchyně vybavené hodně zvláštní pecí a měděným nádobím a to co jsme museli vidět bylo viděno a nafoceno a tak jsem tento dům mohli opustit, vrátit se zpět vlastně nebylo možné. Pak se hledal nápis EXIT. Obešli jsme tak zahradu ještě jednou až jsme dospěli k hale, kde se prodává vše možné, jako vzpomínka na Moneta. Pak WC a je to za námi. Vycházíme ven, tam kde je vstup pro jednotlivce a nestačíme se divit kolik těch lidí tam ještě čeká zase ve frontě.
Autobus na parkoviště přijíždí a my nasedáme a jsme přesunuti do míst odkud je vidět do údolí meandrující Sieny a kde stojí překrásná zřícenina hradu. Hrad cateaou Gaillard postavil nad městečkem Les Andelys a řekou Sénou Richardem lví srdce. Když vystoupíme z autobusu, který byl cestou umyt pořádným deštěm, svítí slunce.

a to je Cateaou Gaillard, kterou dal postavit Rychard Lví srdce jsme nad městečkem Les Andelys a řekou Sienou

V polovině cesty po pěším chodníčku ke zřícenině tohoto mohutného hradu se schováváme před další přeháňkou. No a pak zase ta nádherná příroda, nádherná zřícenina a slunce a velký výletní parník na řece pod námi, co sem přijel asi až z Rouenu. Pohled na bílé skály na řekou a ty úžasné mraky se nám vrývají do paměti, byla to nádhera.
Nasedáme a jede do dalšího místa ke klášteru ze kterého stavebně moc nezůstalo, ale který tu stojí už hodně dlouho. Je to místo Jumieges. My projdeme jen krásným starobylým městečkem a pak na hřbitov, kde je taky pěkný kostel a zajímavé náhrobky.

upravené náměstí před klášterem v Jumieges jsme v Jumieges - jdeme kolem kláštera

A cestou fotíme a zachycujeme tak vzpomínku na toto malebné místečku v záhybech Sény. Vracíme se k autobusu a jedeme k poslednímu plánovanému místu na pobřeží s bílými skalisky do Értratu. Je to místo kde malovala parta inpresionistů a jsou na to tady pěkně hrdí. Mají tu na promenádě desky s reprodukcemi obrazu a přes něj vidíte skutečnou krásu, kterou malovali.
Tady se musí zaparkovat na začátku lázeňského městečka a jít kousek mezi parádními hotýlky a hotely a krásným stavbami restaurací, až se dojde na promenádu.

nádherná skaliska v Étretatu nádherná skaliska v Étretatu

Tady to pořádně fouká, moře či vlastně oceán se předvádí. Jdeme po pláži z drobných kamínků a fotíme tu nádheru kolem, zejména pak skalní okno na konci pláže a k tomu detaily skal nad námi. Naše obličeje dostávají barvu, jako by jsme se tu i opalovali.

tak to jsou ta díla impresionistů jsme v Étretatu

No i toto krásné místo dosud námi nepoznané opouštíme a jede se do Le Havru. Nejdříve na večeři a pak na hotel. Večeři dostávají v řetězci Flunch při obchodním centru. My sedíme venku a pojídáme co nám ještě domov nachystal. Pak je tu poslední přesun dne na hotel. Tentokrát to dopadlo dobře protože hotel je nový, pokoj velký s vlastní sociálkou z umělé hmoty, ale je to dobré. Je spousta hodin, tedy přesně 22,00 a slunce je pouze schováno za mraky. Je znát, že jsme hodně na západě.

Tady jsou fotky z prvního dne putování po Normandii:

[prohlížej jednotlivé fotky]

◄1210111213

Similar Posts:

• Jedeme se podívat do Kroměříže – neděle 23.dubna 2017. – 27.4.2017
• 02 – Den druhý – ještě v Normandii – na americkém hřbitově – 7.června 2017. – 13.6.2017
• 03 – Den třetí – Caen, Saint Michel, Saint Malo, známá to místa v Bretani. – 13.6.2017
• Madeira – cestou kolem ostrova – východní okruh – levady – 24.7.2011
• 08_TF – NP Teide přejezd kolem observatoře přes Guimar – 18.3.2014