Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

02 – Dolomity – návštěva Brixenu 23.prosince a procházky z Plose na Skinhutte

Uloženo v : italie napsal facero

Led.1,2017

Dolomity druhý den 23.prosince 2016.

Nyní když zapisuji vzpomínky na to, co jsme přes den viděli a prožili, nechce se ani věřit, že vůbec mohlo být tak krásně. Celý den byla jen modrá obloha bez jediného mráčku, snad jen ty bílé čáry za letadly. Takže postupně co jsme stihli tento den.
Po snídani jsme společně sjeli autem do Brixenu. Ano sem na konečnou jezdí autobus linka číslo 321 a jezdí každou hodinu od 9.04 celý den, ale jen do 28.10. Takže jsme se tentokrát přesunuly společně autem. Je to cesta se samou zatáčkou a kličkou a jede po ní i hodně aut. Zpočátku do obce Plancios žádné, ale pak už je nutné dávat pozor, zejména na ty místní, kteří se snaží za každou cenu předjet aby mladíci ukázali jak jsou dobří.
Dojeli jsme do Brixenu a pak přes most nad řekou Rienza, a pak jsme chtěli někde zastavit, abychom mohli vystoupit a mladí pokračovat k nějaké té jiné sjezdovce na opačné straně údolí nad městem. Podařilo se ale zastavit až v místě kde davy seniorů ze tří autobusů najednou vystupovali a hned se valili přes přechod. Tak jsme správně vyhodnotili situaci a v pohodě taky opustili naše vozidlo a i potom tam stáli a čekali až přejde i ten poslední senior. Když je jich tolik v tom davu, tak se k nim přimícháme a dostaneme se někam s nějakou tou výhodou.
Ale ta se nekonala, když jsme prošli úzkou uličkou, zjistili jsme, že to vystupování mělo své opodstatnění. Totiž za tou uličkou byl parčík u hofburgu a tam se ty davy srotili do svých skupin a jejich průvodci jim dávali všeobecné informace, co se s nimi budu dít. Takže jsme je opustili a dali se do poznávání malebných a starobylých a vánočně vyzdobených uliček.

Brixen - spithal ve městě hídal zahradnictví u hřbitova

První co jsme objevili byl špitál, kde asi moc dobře v dávných dobách neléčili, protože na ten špitál hned navazoval malebný hřbitůvek, a pak větší hřbitov a pak hřbitovní zahradnictví, které hlídal statný vlčák, něco jako REX. Opaloval se na slunci a nevšímal si nikoho z nás, měl svou pohodičku a náladu.
Odtud jsme se vrátili a začali se seznamovat s krásami města až jsme dorazili k souboru kostelů pod vysokou hranatou věž s hodinami a také na malé náměstí vyzdobené vánočními trhy. No a ty byli zalité sluncem a bylo tu tolik seniorů, že když si to dovolím srovnat s množstvím, které jsem nedávno potkávali na Kanárském ostrově, tak to byla „přesycená kyselina“.

vánoční nálada v Brixenu vánoční nálada v Brixenu

Nebylo před nimi kam uhnout a něco vyfotit, aby tam některý z nich nezavazel, a udělat fotku, tak to byl tedy kumšt. Ale jinak moc, moc pěkné prožití tohoto dopoledne. Nakonec jsme se dostali i do krásných galerií s vánočními kousky, které bychom hned kupovali, kdyby jsme dříve nepřišli na to, že to vše je jen ke krátkému potěšení a pak jsou to krámy, které po nás už nikdo nebude považovat za dobrou památku a vyhodí to do smetí.

zase na vánočním trhu na vánočním trhu v centru města Brixen

Zjistili jsme, že kolem starého města protéká jedno rameno řeky Eisack – Issarco a Rienza. A o kousek dál pod zámkem se to spojí do jedné velké divoké a hodně, hodně čisté řeky. Pohledy z této cyklostezky byly úchvatné. Lesknoucí se kopule kostelů, kolem pak strmé kopce plné zeleně i když je prosinec a jen někde na vrcholku malá bílá čepička či vysněžená sjezdovka.
Než jsme se dali přes první mostek, objevili jsme ještě dům s nápisem „muzik schule“, nevěda co to je ale zvědaví, vstoupili jsme do brány a ejhle objevili jsme něco, co kdybychom minuly, museli bychom sem zase opakovaně dojet. Byl to nádherný klášter s překrásným ambitem, kde na stěnách a i na stropech samé překrásné a hodně staré barevné fresky.

ještě se vracíme do Music Schule ještě se vracíme do Music Schule

No, pak už jsme cupitali přes dva mosty kousek nad soutokem a pak podél vody do nové části města s velkým obchodem SPAR a hned za nim zastávka autobusů. Mi jsme sem došli 12 minut před odjezdem linky 321, co jezdí na ten náš asi 19 km vzdálený konec a pod lanovku Plose. Přijel autobus, my za ten úsek přepravy dali za dva mírně znavené cestující 3 eura a pak jeli a jeli a kochali se leteckými pohledy na město Brixen.
Dojeli jsme k nástupišti kabinkové lanovky na Plose. Zde si odskočili, kam i královská rodina musí občas zajít a za 11 eur za jízdu a osobu jedním směrem, jsem nasedli do stářím poznamenané kabinky a jeli na vrchol.

Tady se to pak jmenuje Val Crose. Lanovka to bere pěkně z ostra do vrchu. V nástupní stanici to je 1067 m n.m. a na vrcholu to má 2050 m n.m. Tady jsme nafotili místní atrakce v lyžařském areálu s restaurací a vydali se směrem k našemu ubytování.

jsme na horní stanici na Plose jsme na horní stanici na Plose

Na směrovkách to ukazovalo jen 3 km a 1 hodinu strávenou na hodně krásných vyhlídkách do údolí pod námi. Zima nikde. Na nástupní stanici bylo 7 st.C, nahoře pak 2 st.C a jen modrá obloha a žádný vítr ani vánek. Vydali jsme na pochod po prašné silnici, kde jsou studánky, upravená cyklotrasa pro horská kola, dětské hřiště, zvonkohra, kterou si sami rozezvučíte, krásně řezané klády s upraveným místem k sezení a rozjímání nad krásami světa kolem Vás.

dáváme procházku z Plose do Skihutte dáváme procházku z Plose do Skihutte

Cesta šla stále dolů, jen někdy mírné stoupání. To vše proto, že se jde po úbočí z výšky 2050 od výšky 1900, kde je ten náš hotel a to cílové místo se najde na mapě pod názvem Skihutte.
Je to místo odkud také jezdí nová kabinková lanovka, co jsme s ní den před tímto, jeli na vrcholek kochat se také krásami okolí, ale v mírně zasněženém prostředí.

a jsme ve Skihutte a slunce zapadá a jsme ve Skihutte a slunce zapadá

A tak nám den skončil, zase si fotíme tu nádheru při západu slunce a vše pořád ještě při modré obloze. Pak jen telefonát, jestli už jsme zvládli návrat, abychom náhodou někde neztvrdli a bude se po celodenním půstu papat.
Byl to prostě krásný den a máme i jeden typický dárek, Na trhu jsme zakoupili místní uzený špek, někde tomu říkají „prošuto“. Voní i přes ten zatavený obal a moc pěkně to vypadá.

Fotky z vánoční nálady v městě Brixenu a pak z procházky od Plose po Skinhutte :

[prohlížej jednotlivé fotky]