Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

04_Dolomity-prosinec 2016- poslední 4 a 5 den pobytu

Uloženo v : italie napsal facero

Led.1,2017

Byl boží hod vánoční a pak den návratu – roku 2016.

Ráno se probouzíme a zase to vypadá na krásný den i když předpovědi nebyl nijak optimistické. Po třech slunných dnech jsme s tím prostě už počítali. ranní pohled na skály před námi už měl mraky a tmavé mraky, ale když jsme vystoupili z auta v obci Plancios, už to bylo úplně jinak, byl zase ten slunný den a před námi bylo poznávání vesnic, které jsme cestou z Brixenu na Skihutte vždy míjeli. Vesnička jako nová s krásným kostelíkem. Když jsme k němu sešli zněla hudba sváteční zpívané mše. Jen jsem tedy nahlédli a zjistili že kostel byl tak plný, že tam pro nás téměř nebylo místa na stání.

raní výhledy z balkonu na hotelu ve Skihutte jsme v obci sv.Eores

A tak jsme se jen kochali výhledy z této vesnice do hlubokého údolí a kopečky kolem. V hospodě už chystali nápoje a pochutiny pro ty co vyjdou z kostela. A z této obce jsme se vydali po svých do další vesnice, abychom cestou mohli vnímat to údolí před a pod námi.

na pochodu do obce sv.Jacob na pochodu do obce sv.Jacob

Došli jsme až do obce sv.Jacob. Tady už nožičky boleli a tak jsme zůstali na autobusové zastávce a čekali na autobus co měl podle jízdního řádu přijet. Ale předběhl jej řidič s nákladním autem na svoz mléka a tak jsme byli svědky toho jak to tady funguje. Viděli jsme něco co jiní neuvidí, když jen jezdí svými auty či autobusem a je to jen turista.

na zastávce v obci sv.Jacob jedeme do Brixenu

Přijel autobus a my s ním dojeli až na železniční stanici v Brixenu. Tady jsme poznali jak se dá šetřit na mzdách. Byla neděle a ještě k tomu sváteční, a tak byly uzavřeny záchodky s nápisem klíč na pokladně jsme také nepochodili, protože pokladny a kiosek byli zamčené. Jen v průchozí čisté čekárně byly dva automaty na nápoje a výdej jízdenek. Takže problém s potřebou se vyřešil až na jednom hotelu, kde se motala zase spousta důchodců na dovolené a bydleli na tomto hotelu se čtyřmi hvězdičkami.
Než jsme sem došli, zjistili jsme že je totálně uzavřen hofburg, že jsou zavřené obchody, stánky na vánočním trhu, že je město naprosto vylidněné a v kostelích tma a žádné přisvícení. tentokrát jsme došli k řece a teprve za mostem byl ten hotel a pak už v pohodě jsme probádali místní uzoučké uličky, kde byl nedělní klid a pohoda i kdy už bylo poledne a čas oběda.

a to je Brixen a jeho uličky za řekou a to je Brixen a jeho uličky za řekou

Jaksi se nám pak i zadařilo, protože od 24.12. začal jezdit i další autobus, což jsme netušili a dali jsme se do klusu, když jsme viděli přijíždět naši linku na naši zastávku a on nám před nosem odjel. No a my zjistili, že další přijede za 15 minut protože začala zimní sezona.
Autobus nás dovezl do další z obcí, kde je krásné malebné místo se dvěma kostelíky nad údolím. Byla to obec sv.Andrea . když jsme vystoupili tak nad námi byla modrá obloha, a bylo cítit teplo. A bylo to i k přečtení a silně e to dalo vnímat když jsem vyšli z jednoho z kostelíků. Z chladu do jarního tepla. U fary na teploměru bylo 13 st.C.

jsme v obci sv.Andrea - výhledy na Brixen jsme v obci sv.Andrea kovové kříže na hřbitově

Ale toto místo stálo za navštívení. Na hřbitůvku byli jen kovové kříže od klasických po moderní provedení a velmi krásné. hroby jen maličké čtverečky a vždy tam byla malá měděná nádobka s vodou a větvičkou. Nevíme co to je za zvyk. Voda byla v měděné kádi v kapli. Tady nás zase překvapila velká kniha a v ní zatavené smuteční oznámení s barevnou fotkou kdo leží na hřbitově a ze zadní strany na kterém místě. A pak tu byl také přístřešek, kde byla na mramorové desce jmén padlých i s fotkou za druhé světové války. No a poslední překvapení byl záchod s vyhříváním, kobercem a květinou a mýdlem a krémem na ruce no prostě něco co by u nás nemohlo být ani minutu, protože by to někdo ihned ukradl.

jsme v obci sv.Andrea jsme v obci sv.Andrea

No a vesnice taky jen hotely a hotýlky s nápisem „livestyl“. A k tomu všemu nádherné výhledy na město Brixen. Procházku jsme ukončili a jelo se autobusem směr hotel. Ale tady v obci Plancios jsme museli posečkat na odvoz autem, protože odtud to po sinici stoupalo a bylo to ještě 3 km a naše nožičky už nemohli. Ale to čekání bylo zase o tom, jak se barvila krajina při západu slunce a tak jsme poznali i to jak se začalo jezdit sedačkovou lanovkou na Val Crose.

slunce zapadá když jsme v obci Plancios slunce zapadá když jsme v obci Plancios

Den pobytu končí a přijde den pro přesun do Česka.
Když ale ten den a to ráno byla zase jen modrá obloha, bylo rozhodnuto a jelo se tak, abychom se po celý den mohli kochat tím nejkrásnějším co v Dolomitech je k vidění.
Nejdříve jsme jeli z obce Plancios do průsmyku Passo delle Erbe a odtud na sv.Martin a na průsmyk Passo Falzarego.
V průsmyku Passo delle Erbe jsme se kochali poledními pohledy na skaliska, která jsme každý den vidli z hotelu a ty skaliska byli tady na dosah ruky a byl tu taky hodně krásný dřevěný hotel Utia de Borz. Ale lanovky nikde, takže dobré místo pro letní tůry v okolí.

jsme na Passo delle Erbe chata na Passo delle Erbe

Při sjezdu serpentinami do sv.Martina jsme jen sledovali krásné pastviny kolem silnice a v dáli pruhy bílé umělé zasněžené sjedzovky a pak přišel malý hrad nad městem sv.Martin a jelo se do vrchu a to až na to Passo Falzarego.

projíždíme sv,Martin projíždíme sv,Martin

Cestou se fotilo n místech, kde t výhledy byly nejkrásnější. No kdyby jsme zastavili na každém takovém místě, tak bychom nikam ani nedojeli, jak tam bylo vše kolem nádherné do okrova zabarvené a sluncem nasvícené.

jedeme dál směrem k Passo Falzarego jedeme dál směrem k Passo Falzarego

Na Passo Falzarego jsme zaparkovali a vyjeli lanovkou na vrchol aby jsme využili toho co tento nádherný den 26.prosinec nabízel. Nikde ani náznak oparu a z vrcholu výhledy na vše co je v Dolomitech z tohoto místa k vidění. Z dolní stanice ve výšce 2117 m n.m.se vyhoupnete do výšky 2778 m n.m. a odtud od chaty Lagazuoi se pak kocháte a kocháte.

jsme na Passo Falzarego výhledy z vrcholu od Laga Zuoi ve výšce 2752

Ke křížku jsme tam nešli a raději jsme dali přednost pozorování místních krkavců a prostě jsme si to tam vychutnávali.

výhledy z vrcholu od Laga Zuoi ve výšce 2752 výhledy z vrcholu od Laga Zuoi ve výšce 2752

jen jsme projeli Cortinou d´Ampetzzo

Ale vždy se musí končit a tak se sjelo z vrchu, nasedlo a ještě jelo přes Cortinu d´Ampetzzo směrem na Lienz a pak až do tohoto našeho Olomouce. Celkem jsme najeli přes 1500 km. Pohonné hmoty v Itálii jsou dražší než v Rakousku a tak se tankovalo až tady, tedy se jen doplňovala nádrž. Na dálnici to pak stálo zase víc než někde na silnici nižší třídy, takže se vyplatilo sjet z dálnice. Známku na Rakousko jsme kupovali až v Rakousku hned za Mikulovem a to za 8.80 eur na 10 dnů. Cestou tam jsme jeli placeným úsekem u Breneru a stálo to 10 eur a pak za jízdu po Italské dálnici k Brixenu to stálo 2.60 eur. Zpět přes Lienz to nestojí nic, ale jede se po okreskách a tedy pomaleji. Na dálnici se najelo až u Spittalu.
A to je asi vše co považuji za nezbytné si zaznamenat do svých vzpomínek.

Procházka po obcích v okolí Brixenu a Brixen na Boží hod vánoční 25.12 roku 2016:

[prohlížej jednotlivé fotky]