Cestovatelské tipy a rady na cesty

Lanzarote 2017 – listopad – díl 1.

Motto pro tuto vzpomínku jsem si dovolil přečíst v časopise „My Wings“, který byl k dispozici na palubě letadla, kterým jsme se na ostrov Lanzarote tentokrát dopravili.
Bylo tu napsáno, že pobyt na 30 až 40 minut na slunci v zimním čase, alespoň třikrát týdně pro našince z chladnoucí Evropy není jen tak k dispozici a tak doporučení lékařů, že pobyt na slunci nahradí nedostatek vitaminu D a odtud je tak rozhodnutí být 14 dní na slunečném ostrově v zimě řešením, které nahradí tento nedostatek a zásoba nabitého vitamínu D pak vydrží přes celou zimu a dokonce i několik měsíců.
Aniž bychom to dříve četli mohu jen potvrdit, že loňskou zimu jsme přečkali bez chřipky a nachlazení. Teplotní šok po návratu máme zvládnutý a ještě v prostorách letiště se zase zabalíme do teplé bundy a kalhot abychom hned po návratu něco nechytili a pak už budeme jen vzpomínat a uvažovat o další podzimní dovolené, která nám vlastně prodlouží léto a dodá ten nedostatkový vitamin D.

Fotky, které jsou k dispozici z této oblasti :

[prohlížej jednotlivé fotky]

◄12678910111213►

A nyní už jen vzpomínáme jak přišel den odletu 22.listopadu. Do Prahy vlakem, pak AE autobusem na letiště. Vše podle plánu a na čas. Bylo to tak divné, že v tom musel být někde háček. A byl, a to pořádný. Nástup na bráně D1, zase bez problémů. Místo k sezení skvělé, byli jsme i poučeni, že když se bude vystupovat nouzovým východem, tak musíme tohle a tudle a zatáhnou za nějakou tu páku, ale nakonec to nebylo potřeba, protože z letadla jsme asi po hodině trpělivého čekání, někde na ploše byli upozorněni, že závada nebude opravena, ale že pro nás přijedou autobusy a poletíme jiným letadlem. A tak se i stalo a my po dvou hodinách a 30 minutách ve 14.30 odlétali jiným, větším letadlem. No ale pro nás dva to nebylo zase tak jednoduché, protože ten osud je osud a tomu se asi neuhne. Já totiž v hale nemohl najít palubní lístek abych byl nově zaevidován že jsem nastoupil do toho druhého letadla. Tak jsem nahlásil číslo 12A, protože žena měla lístek a ten byl hned vedle 12 B. Ale na monitoru toto místo nebylo na naše jméno. Nechali nás vydusit, pak se přišlo na to, že ve větším letadle je místo pro nouzový výstup na řadě 15 a tam jsme byli nalezeni až jako cestující v jiné řadě a byly nám proto vydány nově vytištěné letenky. No a my seděli na sedadlech, kde bylo tolik místa, že bych v tom letadle letěl i na kraj světa. Nohy natažené, obsluha vzorná i jsem usnul a byl jsem zase o hodinku blíže našemu cíli. No a let byl hodně zajímavý. I na barevném monitoru nad našimi sedadly. Letěli jsme totiž tak rychle jak slunce zapadá a tak celou cestu to sluníčko nám pořád naznačovalo, že už půjde spát. No a na tom monitoru to bylo ukazováno takovou sinusoidou nad mapou, kde je ještě den a kde už noc a to naše letadélko bylo pořád na hraně mezi nocí a dnem. Kdyby jsme letěli podle plánu, tak by jsme se tak neměli. No a navíc nám odměnou bylo i to, že jsme viděli pod námi bílé alpy osvícené z boku a bez mráčků, no prostě nádhera a jen nádhera. A tak když jsme přistávali místo v 16.55 až v 18.55, a tak tu už byla tma a také o hodinu méně, ale my překonali vzdálenost 3 724 km z Prahy na Lanzarote a ještě tu bylo o hodinu méně, protože se čas přetáčí. No a tak jsme stihli i tu večeři.
Nafocen byl po vstupu i náš pokoj, tedy obývák s kuchyňským koutem, ložnice, koupelna s dlouhou vanou obložená i mramorem, no prostě paráda. No a ráno pak bylo focení z obrovského balkonu a bylo kochání velkým prostorem kolem nás co jsme navykli na vysoké paneláky za plotem.

jeden z modulů hotelu THB Tropcal, kde jsme bydleli, bazén měl vyhřívanou vodu jeden z bazénů, kde mohli jen dospělí, ale bazén měl jen ohřátou vodu sluncem

Jsme na hotelu, kde jsou 4 elipsovité a vyhřívané bazény a dva velké bazény i s dohledem plavčíka a animačním programem, který nás asi mine protože budeme pořád někde courat. Navečer jsme po dlouhém výletu jeden vyzkoušeli a víme že v něm ta voda má 21 st.C a ty vyhřívané měly asi 25 st. A možná i o něco více. Kolem jen leží znudění „angláni“ a poskakují malá nezvedená a neovládaná dítka. Ale jinak to prostředí je nepopsatelné. Jde o hotel nižší kvality s vysokým standardem, který je asi široko daleko uznáván a tak jen tady jezdí rodiny s dětmi. Od nejmenších, to jedno spatřené se asi narodilo měsíc před odletem a pak takový ty pubertální frajeři a namalované dívky, co ví že mohou vše, a dělají ze sebe velmi chytré „blbečky“.
No ale nyní co jsme dělali jen my dva, samotní Češi mezi tolika Agličany, Francouzi, Poláky, Italy a jinými na tomto hotelu a v jeho okolí.

jsme na promenádě kolem pláže Dorado a tohle je ta pevnost

První den jsme si to dali pěšky směr pláž Papagaya podle směrovky 4.2 km u cesty na konci osídlené části. No došli jsme podél pobřeží a po upravené a široké promenádě až k poslednímu hotelu. Tady končila krásná promenáda a tak jsme vstoupili zaseknutou, tedy otevřenou brankou mezi hotelové hosty a jako že tam patříme vše jsme nafotili a prolezli. Jen se nám nepodařilo přečíst nápis „jen pro hosty hotelu“. Samozřejmě že jsme výtahem vyjeli na nejvýše položené místo, střechu, odkud byl výhled do prostoru a až k tomu našemu cíli.

vyjeli jsme si výtahem na terasu a jsme v cíli, dál už po svých nepůjdeme

Po ušlapaných cestičkách jeden mravenec za druhým, tedy rozumějte turisté s baťůžky. A protože sluníčko hřálo, bylo jich ten den hodně. No a my v hale hotelu objevili čekající turisty na své odvozy a měli tam nachystán uvítací drink a tak jsme si tedy také dali na uvítanou něco jako džus a šampaňské. Měli to tady dobré a tak jsme ochutnali ještě jednou a tak dohnali i deficit v tom, že jsme si na ten celodenní výlet nevzali žádné pití No a navíc jsme povýšili naše drzé prohlídky hotelu i na to, že nás tu umí uvítat. No když jsme vyšli před hotel, bylo zjištěno, že tady se to prostě sluší, když tu mají 4 hvězdy.
My popošli až k první pláži a tady jsme zakotvili mezi nahatými. Na moři velké vlny a plavati se tu pro velké vlny nedoporučovalo. Nikdo to tu nehlídal a když jsem osobně vyzkoušel sílu vln a hlavně zpětného tahu odlivu, tak jsem měl potlučené kotníky od těch větších kamenů, co ta voda vždy smetla zpět do hlubin. Dalo by se plavat, ale jistota, že se pak dokáži dopravit zase na břeh, tak to už tak jisté nebylo a tak nám postačilo, že jsme si to vyzkoušeli a poznali sílu mořského řádění.

bylo i na co koukat ještě nás to dovede k oceánu

V pozdním odpoledni jsme se vraceli a zase si i odpočali v křeslech „už našeho“ hotelu. No a tak jsme si ochutnali pití, jestli náhodou nepodávají něco jiného. Ale mají tam pořád to samé, co nám ale přišlo zase jen k duhu.
Po návratu z dlouhé výpravy, dalo to odhadem kolem 8 až 10 km, jsme vlezli do místního velkého a studeného bazénu. Tak první dojem šílené ochlazení, ale pak se teploty vyrovnaly a bylo nám báječně, ale na zbytek dne to nevypadalo a tak jsme popošli pod náš hotelový balkon a vlezli do teplé vody a ono to bylo báječné vyhřáté, krásné plavání a rochnění. No a pak se šlo na večeři a pak jen procházka po okolí v oploceném areálu hotelového komplexu co má jen 2 hvězdy. A musím uznat, je to tady hodně zajímavé a pěkné.

rekreační zóna v areálu hotelu kde jsme bydleli tohle jsme viděli po západu slunce kolem 18.30 hodiny při odchodu na večeře

Druhý den jsme se rozhodli, že bychom mohli na tu naši pláž jet lodí, takovým lodním taxi busem. Přístav byl asi 45 minut od našeho hotelu. Když jsme došli, tak loď už odjela v 10.00 hodin a další jede až v 11.30 hod. Ale zpět jede hned ve 14.30 a plavání by na pláži asi nebylo, a tak jsme to odložili na další den. Hlavně že už víme jak to chodí a hlavně co to stojí.
No a tak jsme se ten den jen tak procházeli podél pobřeží, protože tam jsme to dali obchodní třídou s mnoha a mnoha obchůdky a k tomu ještě byl černý pátek, tedy velký „black fryday.“ a všude bylo hodně plno

další den jdeme na průzkum, jestli se dá jet lodí na Playa Papagayo po ránu ulice k přístavu

No a tak ten den byl takovou improvizací, ale i tak zase jsme nachodili nějaký ten kilometr. A to chce odpočinek u hotelového bazénu. Ale než se tak stalo, prošli jsme na drzo zase jedním hotelem při pláži a zase jsme ochutnali jejich uvítací drink a také nahlédli i do místního wellnes, kam i hosté mají placený vstup.
To nás po návratu inspirovalo, protože i tady na hotelu mají ukazatel ke SPA. No a tak jsme po návratu dali krátké plavání. A protože nám tady na hotelovém pokoji přidělili i značkový bílý froté župan, procházeli jsme se po tom v plavkách zahaleni do bílého županu a našli podle ukazatelů i to místní SPA. Sestoupili jsme do podzemí a protože na recepci nikoho nebylo, došli jsme až do haly s bazénem, kde byli kolem trysky a bublající lehátka, výřivka, chladící bazének a pak jsme postupně objevili i finskou saunu a páru. A protože jsme měli jen ten župan, hned jsme vstoupili do teplých vod a užili si místního SPA. Až potom jsme zaregistrovali, že tento náš vstup je zpoplatněn cca 5 eura a my nevěděli za jakou to dobu. A tak jsme pro jistotu vydrželi až do téměř zavírací doby. Když jsme odcházeli tak tu naši ostudu už nemohl nikdo sledovat. Nějaké dvě ženské seděli před SPA a vykuřovali, ale u recepčního pultíku nebyl nikdo. A tak se stalo, že nám jen dali pozdravení, popřáli dobré chuti při večeři a že zase příště se na nás těší. No prostě ten den to bylo pro nás mimořádně gratis. Pak přišla večeře a mezi jiným plán na další den.

hlavní bazén na hotelu THB Tropical, vzadu hala pro zábavné večerní pořady hotel THB měl i malé lázně s teplou vodou, saunou, párou

A protože už víme jak se jede lodí na pláž tu nejkrásnější z nejkrásnějších, šli jsme brzy na snídani a pak už jen přesun k molu. Jako naschvál zataženo, poprchalo až pršelo, ale v 9.30 i sluníčko začalo vykukovat. Ale lístek nám neprodali, že se uvidí. Přijela obrovská loď – trajekt z ostrova Fueraventura a pak se za ní objevil ten náš Taxibus. Ten co prodával lístky se šel zeptat jestli se pojede, protože v tom počasí jsou i velké vlny a kdoví jak to bude. Ale znalý borci rozhodli, že vyjedeme v 10.00, ale návrat bude ve 12.30, pak už to nepojede. No a tak jsme se rozhodli, že každá sranda něco stojí a šlo se zaplatit za osobu 15 euro tam i zpět. Na molu normální nástup po přistaveném prkně se zábradlím.

Pak jízda do jednoho dalšího přístavu, kde by se taky dalo nastoupit, ale k nám nikdo nepřistoupil a tak jsme do cíle k pláži Papagaya dojeli jen v 6 lidech. Z toho tři, tedy rodinka s dítkem, zůstali na palubě, ale my a ještě jeden, jsme byli navlečeni do vesty.

a tohle vše pak sledujeme s lodi cestou kolem pobřeží a pak si už jen prohlížíme okolí nádherné pláže Playa Papagay

Když jsme v obrovských vlnách dorazili k cíli, tak nám byl přistaven gumový člun a dva lodníci pomohli nastoupit. Anglicky vysvětlili jak to proběhne a šlo se na to. Ti co zůstali z toho měli asi velkou srandu. Velká vlna vyzvedla člun do úrovně, kdy se dalo přestoupit a když to nevyjde je noha ve vzduch. No a najednou to vyšlo a my seděli v gumovém člunu a jelo se k písčitému břehu. Teprve cestou nám sdělili, že pokyn k výstupu dají, a že si máme věci držet v náručí, protože to bude stříkat a v lodi bude voda. Když jsme byli u břehu vyvlekli jsme se z vest a pak jsme už byli asi tak 3 metry od suchého místa, ale muselo se vysednout do vody a té bylo až po kolena. Tak nashle ve 12.30 a člun zase odjel a odjela i loď. A my se vydali na obhlídku okolí této překrásné romantické pláže. Ze zatažené oblohy se vylouplo sluníčko a děli se i zázraky a tak prohlížení celého tohoto místa zabralo právě tolik času co jsme obdrželi na nástup ke zpáteční cestě a bylo to fajn. Když jsme my vystoupili jako trosečníci byli na pláži tak čtyři deky, ale pak se to množilo a množilo a nebylo už téměř místečka ke složení hlavy. Toto místo je bez vln, nádherné koupání v nádherném prostředí. Ty výhledy z okolních skal, ta hospůdka pro trosečníky, no prostě bylo tu krásně.

a pak si už jen prohlížíme okolí nádherné pláže Playa Papagay a pak si už jen prohlížíme okolí nádherné pláže Playa Papagay

Ale nadešel čas, kdy jsme v dáli spatřili naši velkou loď A tak jsme průzkum ukončili a sestoupil na zaplněnou pláž a staly jsme se obětí filmových story, dnes to už má každý na mobilu či v GO Pro. Přijel gumový člun vysadili dvě osoby, co se budou vracet po svých a naložili zase nás. No samozřejmě lodivod nás poznal, protože před výstupem jsme obdrželi gumový náramek, že máme předplacen návrat . My vstoupil hrdinně do vody, přelezli vysoký okraj gumového člunu a jelo se. Očekávali jsme hrůzostrašné přestoupení, ale už jsme byli pokročilý a tak to jaksi prošlo a my usedli a pod rozpáleným sluncem se vraceli tam kde jsme nastoupili. No a na závěr jen doporučení, když tady v lokalitě Palya Blanca budete, nevynechávejte tento zážitek, Je to něco na co se bude dlouho vzpomínat.
Pak už jen návrat domů a zasloužené vyvalování u jednoho z bazénů, kde je studená voda, ale kam nemají přístup rozdivočená dítka. Klídek, krásné prostředí, ale taky místo za větrem, kde sluníčko, ten podvečer sice poskrovně, ale přeci jen hřálo. A tak nám skončila i sobota.
V neděli jsem hned po ránu obešel celý hotelový komplex a nafotil co se dalo i do SPA jsme mohl, protože tam ještě nebylo lidí. No a pak jsme se vydali jen tak užít si konečně vod oceánu. Na nejbližší pláži od hotelu, pláži Doráda jsme se uložili za větrem a v místě kde nebyli velké vlny a vstoupili do vod oceánu, bylo to dne 26. listopadu roku 2017. Navečer jen návrat na hotel a končí nám i ta neděle a taky tato první kapitola vzpomínek.

a tohle je vše co vidíme v novém světle vyjeli jsme si výtahem na terasu a viděli naši další pouť k plážím

Další tři dny bude ježdění zapůjčeným autem abychom navštívili to co jsme posledně v roce 2013 nestihli, či nebylo to ještě v provozu. Tak jsme zvědaví, jak to vše dopadne.

Similar Posts:

• GC 03 – výlet kolem písečných dun do Maspalomas – 19.12.2016
• 02_GC – Procházka podél pláže do San Augustina a návštěva termálních lázní – 28.1.2013 – 17.2.2013
• 05 Neděle 12.července v okolí našeho hotelu na pláži, ale i podvečer v městě Rhodos – 19.7.2020
• 03 – Den třetí – Caen, Saint Michel, Saint Malo, známá to místa v Bretani. – 13.6.2017
• Olomoucké výhledy ze 6 věží – červen 2014. – 7.6.2014