Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

02-Vysoké Tatry – malý výšlap na Zamkovského chatu – duben 2018

Uloženo v : Slovensko napsal facero

Dub.25,2018

02-Vysoké Tatry – malý výšlap na Zamkovského chatu – duben 2018

Už víme, že je neděle a že pojedeme v 7.52 hodin zubačkou na Štrbské pleso a pak až do Starého Smokovce. Tady jsme pak přešli k lanové pozemní dráze na Hrebienok. Stihli jsme v pohodě odjezd v 9.30 a bylo nás jen pár lidí, co čekali než se to každou půl hodinu zopakuje.
Cena byla pro seniory za 8 eur na cestu tam i zpět. Zajímavé na tom bylo, že jedna cesta nahoru je za 7 eur. Takže bylo rozhodnuto.

okolí dolní stanice lanové dráhy ve Starém Smokovci okolí dolní stanice lanové dráhy ve Starém Smokovci

Na konečné výstup a jdeme se podívat na to, jak se to tady zejména na sjezdovce změnilo. Velká sjezdovka je nyní bez lanovky, je tu jen malý vlek. Hotel Medvědín se opravil, už byl i otevřený, ale v této době hosté asi žádní. Jen na terase provozoval bufet a v poledne restaurace.

jsme na Hrebienku a je vidět vrchol Lomnického štítu všude jsou sochy hodných medvídků

Tam kde jsme s našimi kluky zahajovali zimní sjezdy na lyžích byly dvě nafukovací koule, kde byly ukryty ledové sochy, ale zjistili jsme že už nemusíme litovat, že jsme neutratili za jejich prohlídku, protože tam uvnitř už byla jen torza sněhu a ledu.

všude jsou sochy hodných medvídků všude jsou sochy hodných medvídků

Ale živý medvěd, kterého jsme tady i jednou spatřili u popelnic, už nebyl, zato, dřevěné sochy medvědů byly všude po louce.

nádherné počasí a krásný výhled na Lomnický štít a už vidíme útulnu

Na směrovkách a barevných vizualizacích kolem hotelu jsme si určili okruh naší procházky na čerstvém vzduchu. Cíl byl obrovský vodopád na studeném potoce a zpět s tím že se stavíme na Rainerově útulně.
Cíl byl za krásných výhledů a po pohodlné lesní cestě brzy dosažen. Tedy posezení na Rainerově útulně i s živým panem Rainerem a ochutnávkou lahvového Zlatého bažanta byl splněn. Pak se šlo k vodopádu.

a jde tam už s námi hodně lidí Studený potok

Cestou nás už míjeli opět davy, ale také rodinky s velkým počtem dětí. Všichni zdravili, takže to byla zase cesta, kde se člověk uzdraví.

Obrovský vodopád na malém studeném potoku mostek nad potokem a vodopádem

U vodopádu to hučelo a my byli ještě v pohodě. Za lávkou cesta vedla pořád dál, takže jsme se poptali kam to vede.

pohled do Studené doliny jdeme na Zamkovského chatu

Dozvěděli jsme se že se tudy dostaneme k Zamkovského chatě. Váhali jsme, ale když jsme objevili směrovku, že to tam je jen 15 minut začali jsme stoupat k doplňujícímu cíli.

a jsme v cíli pod chatou a pochoutka - pravé pirohy z nudlového těsta

Věděli jsme, že 15 minut v našem pozdním věku bude i 30 minut, ale času bylo dostatek. V té chvíli jsme nepočítali s tím, že polední lanovka jede v 16.30 hodin. Takže klídek, stoupáme a kocháme se novými a novými výhledy. Za 45 minut jsme byli u chaty a zde plno lidí a každý seděl u něčeho dobrého na terase před chatou, nebo pojídal svou svačinku. byla tu pěkná nálada a hlavně to sluníčko na lesním palouku, to bylo něco.

katastrofa z roku 2004 je viditelná a to už se vracíme

My si dali to, po čem jsme toužili na minulém výletu. Pirohy s nudlového těsta. Bylo to dobré a vonělo to, takže místní turističtí pejsci si přicházeli ovonět.

je to místní loudící liška bez vztekliny jde se k lanové dráze na Hrebienoku

Odpočatí a napapkaní jsme se vydali zase tou samou cestou zpět. Ale to už bylo v nohách starců cítit. Cestou zpět jsme se seznámili s místní liškou, které se tu prý říká Zuzi. Držela se nás, pokukovala a nechala se fotit.

jde se k lanové dráze na Hrebienoku, poslední ohlédnutí jsme nad lanovou dráhou

Došli jsme na stanici pozemní lanovky před odjezdem v 16.00 hodin, tedy to náhodou vyšlo.

vidíme zubačku chata co patřila TD Valašskému Meziřící do roku 1989

No pak jen přejít na električku, sednout a jet celých 45 minut na Štrbské pleso, přestoupit na zubačku a cestou vystoupit na Tatranském Lieskovci, kde jsme si zavzpomínali na naše mládí s kluky.

To co tady patřilo všem u ČSD už bylo předáno někomu na Slovensku a ten někdo to upravil nebo nechal zničit bez povšimnutí od roku 1989.

A protože tu je nová prodejna sýrových specialit, dali jsme si žinčicu a nakoupili brindzu.

u prodejny ovčího sýra v Tatranském Lieskovci u prodejny ovčího sýra v Tatranském Lieskovci

A pak po hodině dojela zubačka a my nastoupili a v cíli s ubytováním hned po malé večeři do hajan. Znaveni už jen po procházce s horským výstupem v celkové délce pouhých 6,2 km. No prostě stáří si dělá své.
Ale zvládli jsme to a bylo to úžasné rozhodnutí, takhle si užít soboty a neděle. Ještě si to dáme do pondělí a pak odjedeme SC pendolínem zase do Olomouce.

Tady je pár fotek se vzpomínkou na výlet do Vysokých Tater v dubnu roku 2018:

[prohlížej jednotlivé fotky]