Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

06-výlet za poznáním českých řek – čtvrtek 21.června 2018

Uloženo v : po Česku napsal facero

Čvn.24,2018

06-výlet za poznáním českých řek čtvrtek 21.června 2018

Je tu čtvrteční ráno, jsme u vody po ránu zatím i sami. Než posnídáme, dáme ranní plavání a já obejdu malý úsek kolem vodní nádrže, abych viděl i něco nového, kromě kamenné hráze.

ráno u přehrady Sedlice ráno u přehrady Sedlice

Po snídani vyrážíme do Želivského kláštera. Tady je pořád co opravovat, jako podle pořekadla „práce jako na kostele“.

v areálu kláštera Želiv v areálu kláštera Želiv

No a potom vyrážíme směrem k domovu. Jedeme po trase mimo hlavní provoz s tím, že uvidíme něco jiného, něco pro nás nového. Když projedeme Humpolecem, dáváme se po silnici číslo 348 na Herálec. Tady se zastavíme o zámeckého hotelu, abychom nafotili z ulice jak to tu mají pěkné. Na štítu je naspáno, že tu je Chateau Heralec. Na webu jsem dodatečně objevil i možnost, že se tu dá přistát vrtulníkem a ceny pro obyčejné smrtelníky tu nemají. Takže do nitra hotelu jsme se ani neodvážili vstoupit.

před zámkem v Herálci před zámkem v Herálci

Pak se zastavíme u krásně vypadajícího zámku v Úsobí. V průjezdu jsou fotky a informace a tak se dozvídáme, že to v roce 1999 vydražil a pak opravil jeden snaživý pán a udělal z toho pěknou a přístupnou atrakci. Klobouk dolů před tím, jak to tu zvelebil, alespoň podle viděných fotek.

u zámku v Usobíně u zámku v Usobíně

Naše putování je na delší čas ale přerušeno v Polné. Je to město kde žije kolem 5000 obyvatel. Zastavuji s autíčkem ve stínu kostela. Když končí naše prohlídka kostela a všechno co k tomu patří, je už ale autíčko pěkně vyhřáté. Tak dlouho a zasvěceně jsme si užili vyprávění o historii tohoto kostela a Polné. Jak k tomu došlo? Zastavili jsem pod schodištěm do hlavní brány od kostela. Za krásnou zasíťovanou bránou jsme spatřili interiér kostela a naše zvědavost nás dovedla do informačního centra hned vedle ve dveřích na věž kostela. Velmi příjemná paní nám vysvětlila, co všechno můžeme vidět a o daném místě se dozvědět. A tak jsme si zakoupili na její doporučení vstup na věž, kde je i byt tehdejšího zvoníka s původním interiérem. Pak jsme si zaplatili vstup k varhanům, co nedávno opět po rekonstrukci ožily a na ně pak i navazuje prohlídka místností s výstavkou a komentáři k jednotlivým oltářům v kostele. No a jako poslední byl vstup do samotného kostela.

tak tady jsme si tedy pořádně užili na prohlídce kostela v Polné

Paní nám věnovala brožurku o historii kostela, já fotil a fotil, protože tak nádherné místo jsem dosud nespatřil. Kdybych se pustil do zpracování fotek všech námi navštívených kostelů a je jich na mém webu už asi i hodně, tak tento by byl mezi prvními z nich, jako jeden s nejpůsobivějším interiérem. Ta příjemná paní byla studnicí znalostí, které jsme vyslechli, ale hned je i zapomínali. Pamatuji se jen na jedno, že kostel pod katolické řízení přešel po bitvě na bílé hoře v roce 1620. Když před tím už od roku 1242 jsou o jeho existenci vedeny první záznamy. Od té doby nad ním panuje rod Dietirchsteinů. V roce 1700 jde už o novou stavbu. V roce 1863 chrám ale zcela vyhořel, stejně jako město. Pak nějak přežíval politické změny a války a teprve od roku 2001 se zahájili opravy a rekonstrukce, které vedly do jeho dnešní podoby. Práce v roce 2012 končí a můžete je vidět v této současné podobě a kráse. Od roku 2008 je veden jako národní kulturní památka. Tak to jsem zestručnil snad až moc, ale kdo by chtěl vědět více, musí se sem zajet podívat. Co nás upoutalo a věřím, že upoutá i každého kdo přes mříže do kostela nahlédne, jsou překrásné červené závěsy, které vypadají jako skutečné. Ale z hlediska technického jde o řešení, kdy se zavěsila skutečná sukna a na ně se pak nanášela sádra a vznikaly tak neskutečné tvary. Strop má překrásnou štukovou výzdobu. Kontrast bílé a červené je fascinující.
Na webu lze načíst podrobnější informace, ale vidět a slyšet je zcela něco jiného. www.infocentrumpolna.cz/dekansky-chram-nanebevzeti-panny-marie-narodni-kulturni-pamatka/ds-1038/p1=1285

Na webu www.virtualtravel.cz/polna.html si můžete prohlédnout jak to vypadá na hradě v Polné, což jsme si už znaveni, prohlédli jen z nádvoří.

jsme v areálu zámku v Polné jsme v areálu zámku v Polné

Nestihli jsme se podívat detailněji po okolí, ale něco málo je k plánovaní na tomto webu www.kamsevydat.cz/polna/
A co dodat ještě k městu Polná. Byla to hodně symbolická informace. V Polné a v tomto kostele se totiž brali rodiče Bohumila Hrabala a on tady i krátkou dobu jako chlapec žil. Takže to by tato vzpomínka mohla být i nazvána po stopách Bohumila Hrabala.
Ale na radu paní průvodkyně jsme zašli na oběd do Parlamentu, kde jsme dali obědové menu za cenu, jakou mají asi i ve skutečném parlamentu naši páni poslanci. Prohlédli si židovskou část města a jelo se už skutečně do Olomouce.
A ještě něco, co si Polnou asi i vychutnáme. Paní průvodkyně nás upozornila na recept na „mrkvánky“. No a my už víme, že než se do Čech dostali brambory, tak se vařila a pěstovala mrkev. A v Polné se tak v září slaví a je tu mrkvová, nebo také mrkvancová pouť. Takže do Polné v září, tady je odkaz na webové stránky : www.chytrazena.cz/mrkvancova-pout-v-polne-zvyk-stary-450-let-16312.html
Našli jsme si nejkratší směr přes Boskovice, ale to jsme si tedy dali. V Boskovicích se opravuje silnice a museli jsme objíždět neskutečně dlouhými objízdnými trasami. Pořád jsme mysleli na to, že musíme k vodě, trochu se osvěžit. A protože známe rybník Suchý u Žďárné, našli jsme po velkých útrapách tu správnou odbočku a jízdou kolem golfového areálu v Kořenci jsme to konečně našli. Voda byla výborná, ještě čistá a dál od břehu i jako křen, tak správně studená, aby nás osvěžila. Byl tu už živý provoz campu a pět stánků z občerstvením. Ale jen v jednom měli „utopence“ na kterého jsme měli stále celou naší výpravu chuť. Takže nádherné zakončení výletu po okolí našich řek.
A závěrečná statistika, najeli jsme za 6 dní celkem 1159 km, jednou tankovali na plnou nádrž s cenou 30,80 Kč/litr, tedy nejnižší jaká nás po cestě potkala. Za nocleh jsme neplatili a jedli jsme odpolední menu za velmi příjemné ceny. Co více dodat, už nic, byla to krásná dovolená pro starobní důchodce, kdy jsme poznali jen nové města, nové hrady a krásnou přírodu kolem řeky Labe, Vltavy, Otavy a Lužnice. Viděli jsme hrad Budyně nad Ohří, Okoř, Kámen a zámky v Brandýse, Úsobínu, Herálci, Písku, Roztokách u Prahy. Viděli přehrady Slapy, Orlík a Hněvice. Takže jsme toho fakt hodně poznali.

Další fotky z tohoto putovního výletu :

[prohlížej jednotlivé fotky]