Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

01- Podíváme se do Švýcarska – od neděle do úterý 11.září.

Uloženo v : Švýcarsko napsal facero

Zář.19,2018

01- Podíváme se do Švýcarska – od neděle do úterý 11.září.

Tak se zase na počátku září udělalo pěkně a má být prý celý týden. A co by tak asi měl udělat ten správný důchodce, než se někam podívat a třeba i zavzpomínat, když tam byl někdy v roce 1995 jako pracující u ČD na „volňáska“ vlakem ? Co se tam za tu dobu tak asi mohlo změnit ? Kamarád mi jednou v mladých letech řekl, že Švýcarsko se musí vidět jen když je pěkné počasí. No a tak jsme to všechno spojili v jedno a vyjeli jsme našim zlobivým „autíčkem“ do míst, kam by se toto autíčko už mělo bát vyjet.
Vyjeli jsme až v neděli 10.září po obědě z klidu domova. Bral jsem to mimo dálnice směr Znojmo a najel na objížďkách v této zemi víc jak 40 km a trvalo to na hranice Česka za víc jak 2,5 hodiny a najelo se celých 187 km. Dle programu mapy.cz to mělo být 138 km za 2.20 hodiny Pak když to srovnám se systémem oprav ve Švýcarsku, které jsem míjel či projížděl, tak by se ti naši „potentáti“ v oboru mohli asi něčemu přiučit.
Za rakouskými hranicemi jsem hned koupil dálniční známku a nalepil ji do pravého horního rohu. Ale už se stalo, je jí z venku vidět jen kousek, protože je tam stínící podbarvení proti oslunění. Takže jsem zvědavý, jak to vyhodnotí všudypřítomné kamery na rakouských dálnicích.
Jedeme po kvalitních silnicích směrem k Linzi, což bylo vyhodnoceno jako nejkratší trasa do našeho cíle, do Sankt Moritze ve Švýcarsku. Cestou jsme kvůli tomu co jsme zahlédli, zastavili za mostem přes přehradu u městečka Peygarten-Ottenstein, protože tam nad vodní hladinou bylo vidět krásnou zříceninu hradu Lichtenfels. No a ty skály kolem, to se musí vyfotit.

vidíme také ruiny hradu Lichtenfels pohled z mostu na hladinu přehrady

Pak končila obyčejná silnice, tedy ne jen tak obyčejná, já tomu říkám úsporná rychlá silnice, chvíli dva pruhy v jednom směru a pak jeden proti a pak se to otočí. Křižení na kruháčích. Klidně jedete 100 km/hod, ale musíte jen 90 km/hod. Silnice hladná bez výmolů a trhlin, poloprázdná. No pak ta silnice skončila a je tu dálnice s odbočením na České Budějovice a Linz. Když jsme tudy kdysi jeli, byla ještě ve výstavbě. Kolem Linze jen projedeme a za křížením na Graz, to na noc někde zabalíme. Odbočil jsme u Eberstalzellu a hned zastavil na začátku obce, na parkovišti nového obchodu Billa. Klidná a teplá noc. Ráno snídaně a první pohledy na masiv Alp kolem Salzburgu.

první ranní pohled na alpy u Salzburgu u jezera Chiemsee u dálnice v Německu

No a tak jsme posnídali a jeli a jeli až na první naši zastávku s focením u jezera Chiemsee v Německu při dálničním průtahu Německem. Fotíme jako každý, kdo tady zastaví. Je to krásně nasvícené a patří k tomu krmení racků, či labutí a jiného ptactva.
A jedeme dál až pod město Imzt, kde odbočujeme do Švýcarska. První naše zastavení v kopcích a na krásném místě je v obci Jerzens, odkud je vidět lyžařský areál na Pitztalu.

jsme v lokalitě poblíž lyžařského centra v Pitztalu jsme v lokalitě poblíž lyžařského centra v Pitztalu

Pak se zastavíme na Garcher Blick, což je místo ve výšce 1600 m n.m. s krásným výhledem do údolí, kterým se valí řeka Inn směrem od Samedanu.

na vyhlídce Carcher Blick jedeme podél řeky Inn

Po sjetí serpentin jsme už na silnici, co nás dovede až do Sankt Moritze.
A jsme v cíli. Odstavíme „autíčko“ v parkovacím domě obchodu Coop, za dvě hodiny to je málo peněz a jdeme na prohlídku kolem jezera Lej da San Murezzan. No a pak do centra do Dorfu, kde stojí ty nejluxusnější hotely a domy.

na procházce po Sankt Moritz jsme v centru Dorfu - obce Sankt Moritz

No a blíží se večer a tak hledáme kde schováme na noc „autíčko“ a nás k tomu. Za městem je autocamp a tak se tam jede. Po 21 hodině už mají na recepci zavřeno a tak náhoda nám přála a při obhlídce místa jsme objevili krásně zašité místo, kde nás rušili do 23 hodiny svým tichým odchodem od ohniště, pouze hosté campu.

Ráno sladké probuzení, snídaně a procházka kolem jezírka, kde jsem nocovali. Božská krása při východu slunce se zamlženým jezerem a spousty upravených míst s nasekaným v´dřevem k rozdělání ohýnku a dokonce i budova WC se vším potřebným byla otevřená.

na jezírkem začíná svítat tak tam by jsme se mohli i podívat

No a co budeme tady dělat po ránu ? Podíváme se na ceny lanovek a někam si vyjedeme prohlédnout okolí z výšek. Vyjeli jsme tedy v 9.00 lanovkou na Signal ve výšce 2130 m n.m.

výhled na městečko Champfér jsme na via Engiadina

No a pak jsme si udělali procházku a kochali se krásami okolních kopečků, pastvin a při tom nám cinkali pasoucí se krásné krávy. Dokonce si nás popletli a celé stádo se hnalo za námi až přišlo na to, že mi dál můžeme ale oni konči u elektrického ohradníku.

pasoucí se krávy se rozhodli jít za námi a pak zjistili že to dál nepůjde

Došli jsme až do míst, kde to už nebylo tak zajímavé a kde se ta naše cestička napojila na sestupový chodník do Champfér, které se nám stále vnucovalo k focení té krásy pod námi, se svou úžasnou zelenou hladinou jezera u tohoto městečka. Pak jsme se po chodníku vrátili a tak jsme strávili v té nádheře hor celých 5 hodin. Po druhé hodině jsme sjeli lanovkou dolů. Dolil jsem olej a chladící tekutinu do „autíčka“ a jeli jsme směr Lugano. Místo našeho vzpomínání na rok 1995, kdy tu byl jazzový festival.
Cestou nás čekalo ale hodně zastavení na půvabných místech při silnici. Taky jsme objevili metodu, jak tady umí opravit silnici pomocí světelné signalizace a nikde se nemůže a nemusí objíždět a při tom to jde. A ve vysoké kvalitě odvedené práce. Asi poprvé jsme viděl sypat kouřící asfaltovou směs pod vibrační válec a za ním lesknoucí se plochu beze spár a vlasových trhlinek. A čekání jen minimální, skoro to nebylo znát.
Podívali jsme se do Champfér, podívali se do obce Silvaplana, pak navařili a pojedli u hladiny jezera Lej Giladina.

prohlédneme si obec Silvaplana - zámek Crap da Sass zastavíme u obce Sils Basellgia

Je totiž zážitkem vidět na jezeře plachetnici s bílým plachtami a za tím hory s bílým sněhem. No prostě pohoda, sluníčko, lodičky, čistý vzduch a krásní, ohleduplní švýcarští důchodci, mezi květinami restauračního zařízení. Pokochali jsme se a vychutnali to vše se vší parádou a po obědě z českých zdrojů se jelo směr Lugano a tedy k Italským hranicím.

jsme u jezera za vesnicí Sils Baselgia jsme u jezera za vesnicí Sils Baselgia

Na italském území nás čekalo malé, ale krásné překvapení v obci Piuru. Najednou vykouklo mezi vysokým úbočím podél silnice plné serpentin jako zjevení. Hned jsem zpomalil a očekával, že daným směrem se objeví výrazná směrovka a taky že ano. Odbočili jsme a byli na malém parkovišti u rodinných domků a tam plno aut a lidí. Někteří u stolků pod slunečníky, jiní se dokonce i koupali pod vodopádem, který tvořil dva mohutné proudy plné vody, které padaly z výšky takových 30 m.

zastavujeme v Itálii v obci Piuro pod vodopády zastavujeme v Itálii v obci Piuro pod vodopády

No prostě paráda, jakou jsme dosud neviděli.
Pak už jen jízda stále směr jezero Como a očekávání odbočky, kde by byla směrovka na Lugano. Nechali nás napínat, protože pořád to vypadalo, že už bude, ale pořád nic a my neměli na Italii staženou mapu do tabletu. Ale vše dopadlo dobře odbočili jsme v pravou chvíli a byla tam i uklidňující směrovka Lugano.
Pak jsem si ale užil jízdy s italskými řidiči. A to doslova. Protože silnice šla nejdříve podél jezera, pak ale tunely, černými tmavými, vyjelo se ven a hned další. Všechny tak akorát na dvě auta proti sobě, ale mezi tím nás předjížděly motorky a měli radost z toho, jak se jim daří kličkovat. Jeden to dokonce nezvládl a byla tu bouračka, kterou už vyšetřovala policie. Motorka na dvě části, osobák s dírou ve dveřích, sanitka, takže zácpa. Když jsem já asi jediný jel nařízenou rychlostí 50 km/hod, tak ti za mnou troubili abych jako přidal, ale já na pokuty neměl penízky a tak jsem jim to tam pěkně přiucpal. No ale vždy to musí skončit a najednou se sjíždělo serpentinami do krásného města u jezera Lugano.

začíná zapadat slunce a lidé se ještě koupou pohledy z parku v Luganu

Město Lugano plné parkovacích modrých zón, a jen místa s placeným stáním. Takže první řešení problému, kam s „autíčkem“ aby jsme si město šli prohlédnout. Ale štěstí bylo při nás a najednou jsme jeli kolem velkoobchodu Coop, to už umím zvládnout, a tak jsem ještě objel blok, protože tu je samá jednosměrka a pak vjíždím na plac za obchodem a ona tam byla ulomená závora a vjezd byl tedy bez vydání parkovacího lístečku, to znamená gratis. No tak jsme tam auto nechali a šlo se na prohlídku města. Slunce právě zapadalo, když jsme stanuli u hladiny jezera, kde se ještě koupali místní a tak se i stalo, že jsem si smočil a osvěžil nohy v jezeře. Voda byla teplá, ještě i na koupání. Lugano pak bylo naše a my se kochali samými květinami, které jsou vysázeny v parku u jezera, pak jsme popošli i kousek do centra a po setmění jsme se dopracovali až k našemu autíčku, které tu už stálo osamoceno, protože obchod byl dávno zavřený.

jsme na pobřežní promenádě v Luganu jsme na pobřežní promenádě v Luganu

No a nastal problém s hledáním místa na přespání. Na mapě v mobilu jsme objevili dvě ikonky se stanem , tedy campy. A tak se jelo daným směrem. No a tak se stalo, že jsme ještě objeli jezero přes část města nazvanou Paradiso a byl to skutečný ráj, plný hotelů a zase květin, už tu jelo jen sem tam nějaké to luxusní auto. No a tak jsme se po asi 15 km dopracovali k místu, kde byla směrovka k jednomu campu, kde ale bylo plno světla v ulici před vjezdem do campu za železniční tratí. Na recepci právě zavírali a tak jsme to jeli zkusit jen o kousek dál k druhému campu. Tady už vše ponořené do přítmí, v campu plno lidí v restauraci, sociálky k dispozici, a tak jsme odstavili autíčko na vyznačeném místě pro odbavení nových hostů a „jako“ čekali na ranní odbavení, co bude až v 8.00.

jsme na břehu jezera v Luganu po probuzení před campem u obce Melano kousek za Luganem

Do campu se vjet nedalo a tak jsme našli cestičku jak se dostat na sociálky a tam si dali i pořádnou horkou sprchu a dokonalou hygienu. Pobývat delší dobu bych tady ale nechtěl, protože hned za campem byla železnice a za ní dálnice, takže tu byl celou noc pořádný hluk.
Jdeme spát.

Tady je několik snímků pořízených během pondělí při našem výletu „autíčkem“ po Švýcarsku :

[prohlížej jednotlivé fotky]