Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

01 – putování přes Varšavu do Litvy včetně hlavního města Vilnius

Uloženo v : Litva napsal facero

Srp.1,2019

01 – Průjezd Varšavou do Litvy – červenec 2019.

V prosinci jsem dostal jako dárek poukaz na poznávací zájezd do Litvy, Lotyšska a Estonska.
Měl jsem z toho radost, ale už i obavy, jak asi přežiji tak dlouhé putování. Ale když si nyní zapisuji tuto vzpomínku, tak už mám v paměti jen to, že základní přesun tam a pak poslední přesun zpět, to bylo hrozné. Jednak proto, že to bylo přes 900 km tam a 1000 km na zpáteční cestě a autobus měl mezi sedadly hodně málo místa pro nohy těch co mají více jak 180 cm na výšku. Ještě dnes máme se ženou napuchlé nohy. Ale za ten týden jsme najeli 3.700 km, nikomu se nic nestalo. Vše ostatní pak už ale bylo tak jak bylo potřeba. Celou dobu krásné počasí s teplotami nad 23 st.C, dalo se osvěžit i v baltském moři. Byli jsme jediní, kteří měli sebou plavky i po vystoupení z autobusu, ostatní to třeba ani neplánovali. Průvodce byl tak znalý dějin, že jsme se dozvěděli spoustu zajímavých souvislostí z oblasti historie Poláků, Litevců, ale i Lotyšů a Estonců. Dozvěděli jsme se spoustu informací, jak to tu bylo po roce 1989 a nebo kousek před tím, tedy něco o čem se u nás prostě nepsalo, jen se tušilo a nebo proniklo jen velmi málo kusých informací. Zájezd byl zajištěn s ubytováním ve slušných hotelích se snídaní a to vždy snídaní vydatnou a dobrou. Přes den pak bylo k snědku jen to co jsme vezli sebou no a na večeři se dalo někde pojíst v restauraci, ale mělo to své háčky, ale vydrželi jsme to a našli vždy nějaké to řešení.
Takže začátek byl hodně zajímavý. Vyjíždělo se v neděli z Olomouce v 5.15 hodin od vlakového nádraží. Ale tam jsme museli taxikem, protože na MHD se nedalo spolehnout, protože k nádraží vše přijíždělo po 5.10 hodině. No a já byl v sobotu celý den oslavovat s kamarády a tak se popíjelo a ve mě byl zbytkový alkohol.
Ale pak jsme tam byli první a autobus dojel se zpoždění od Brna, kde své putování dopravní společnost Lerch.cz putování začínala. Za oknem byla informace že se cestuje do Pobaltí a akci organizuje ČEBUS a Bohemia Fantasy. Cestou se nabírali další zájemci z Ostravska. No a pak se jelo a jelo, a to až do Varšavy. Tady byla po poledni komentovaná procházka a pak volno k návratu na místo nástupu. Dozvěděli jsme se o historii tohoto starého centra o historii Poláků a hlavně Polských židů za války.

to co tu zbylo po sovětech náměstí kde se loučili Poláci se zemřelým po tragedii v Katyni

No ale hlavně jsme poznali i to, že Poláků je o hodně víc než nás Čechů a když je neděle, tak je jich snad ještě víc. Na fotkách se to pozná.

Varšava - náměstí před zámkem Varšava - jde se na náměstí

Nepozná se ale to, že celé historické centrum bylo po válce postaveno jako nové a jen z ulice to připomíná historii.

Varšava- zámek jsme na hlavním náměstí ve Varšavě

Ale s ohledem na čas jsme ani neochutnali místní zmrzlinu, protože všude stáli na ni fronty, o tom, že by jsme si dali něco k snědku nebylo ani pomyšlení ani snad nebylo volné židle na předzahrádkách.

osvěžení v tom horku vstupní brána do města Varšavi

Dostali jsme do sebe atmosféru tohoto města, a pochopili jsme z odborného výkladu i duši Poláka, jeho hrdost a snaživost po změnách. Počasí ten den slunečné a tak klimatizace v autobusu pro 60 lidí přišla vhod.
Pak se nasedlo a jelo a jelo a to až kousek od hranice Polska s Litvou do městečka Suwałki.
Tady jsme dojeli až po 21 hodině a hned se šlo spát.

Druhý den po snídani a po 9 hodině vyráželi za dalšími poznatky. Po krátkém čase jsme překročili státní hranici mezi Polskem a Litvou a zamířili do Kaunasu. Jak jsme se k němu blížili tak mírně pršelo. Museli jsme po vystoupení otevřít deštníky. Ale pak už tu byly jen záběry na mokrou historickou dlažbu a mokré střechy a vše pak na sluníčko vyschlo a pak už po celou dobu našeho putování byly deštníky k ničemu. O tomto městě jsem věděl jen to, že tu mají vynikající basketbalisty, což bylo tak trochu znát, protože tu jsou fakt dlouzí hoši, které jsme sem tam potkávali.

před hradem v Kaunasu v historické části Kaunasu

Památky hodně zajímavé a v hlavním katolickém kostele jsme se ve svém životě poprvé setkal s pohřební mší kde stála před oltářem otevřená rakev s neboštíkem. Pro mě to bylo skutečně poprvé a ten kostel překrásný.

v historické části Kaunasu v historické části Kaunasu

Než se tak stalo dozvěděli jsme se tolik zajímavostí, že jsme to ani nestačili sesumírovat v těch našich hlavách, kdo to už na „CD“ snad ani nejde za ten život zkušeností zapsat. A tak si hned na tomto začátku mých vzpomínek dovolím dát odkaz na web wikipedie.cz, ale taky na web našeho průvodce. Protože on byl akreditovaný a na stránkách se taky dá něco dohledat. Tady tento odkaz je : www.nejlepsipruvodce.cz

Ale nám šlo hlavně o poznávání tohoto města a tak nyní vkládám takové dle mého reprezentativní fotky z Kaunasu, z jeho historické části na soutoku řek Nemunas a Neris.

v historické části Kaunasu - řeka Neris před spojením s řekou Nemunas v historické části Kaunasu u řeky Nemunas

Po prohlídce s průvodcem a po pak po vlastní procházce zpět k autobusu se muselo popojet aby jsme se ještě podívali do nové části města, které bylo budováno po vzoru pařížské třídy Champs de Elyseés.

před vojenským museem přesunuly jsme se do nového města, nad hlavní třídu

Tato třída už měla být opravena, ale mohli jsme poznat jen okolí vojenského musea a pak jen sledovat další vývoj rekonstrukce na této třídě. Tak do dvou let to snad už bude hotové. To co už bylo dokončené pak ale bylo parádně provedené do všech detailů.
Poblíž Kaunasu pak je místo u přehrady na řece Nemunas. Okolí přehrady je využito pro výlety a rekreaci a tomuto místu pak vévodí klášter Pažaislis, kam jsme se zajeli podívat. To co bylo opravené sloužilo jako hotel. Vlastní budova chrámu byla nepřístupná, ale po otevření okna na chodbě bývalého kláštera se dalo něco nafotit.

popojelo se ke klášteru Pažaisli popojelo se ke klášteru Pažaisli

Další naše putování pak bylo směrem na Vilnius. Po odbočení z dálnice vedoucí do tohoto hlavního města Litvy jsme dojeli tam, kde nám průvodce nahlásil malé překvapení.
Nám to připadalo jako nějaké bloudění krajem, ale nakonec jsme vystoupili a mohli se postupně vyfotit na bodě, který byl kartografy uznán jako těžiště Evropy.

jsme tam, kde je geografický střed Evropy tak tohle jsou jeho souřadnice

Poblíž bylo ale také golfové hřiště. Překvapením zůstalo to, že tady někde v Litvě může ležet těžiště. No těch míst je z různých úhlů pohledů více.

Pak už byla pro ten den poslední jízda a nocleh na okraji města Vilnius.

Ráno nástup do autobusu a ten nás odvezl do centra a byla tu opět důkladná prohlídka města. Naše první zastavení bylo pod televizní věží, která byla postavena tehdy ruskou vládou jako ukázka toho jak velký a schopný je sovětský svaz, když pořádá olympijské hry v roce 1980 v Moskvě. Když se ale v roce 1990 měnila nálada v zemích udržovaných pod nadvládou Rusů, občané Vilniusu začali protestovat, a tak se pak stalo, že tady bylo při manifestaci za samostatnost Litvy v roce 1991 zabyto 14 Litevců. Takže čest jejich památce.

pod věží byly v roce 1991 zavraždění protestující televizní věž ve Vilniusu

Vilnius od té doby roste do výšky, je moderním městem a má také krásné historické centrum. Když jsme vystoupili tam, kde vystupují snad všichni turisté z celého světa, tak jsme po přechodu rušné třídy uviděli něco jako neskutečný obraz. Před námi byl mohutný kostel a před ní samostatná věž zvonice.

katedrála ve Vilniusu vstupujeme do katedrály sv.Stanislava

Jen kousek jsme popošli a uviděli v té rovině okolo, kterou jsme projížděli, mohutný kopec a na něm cihlovou věž hradu, který tu vévodil městu Vilniusu.

hrad a zámek ve Vilniusu hrad a zámek ve Vilniusu

No a okolo pak se vše točilo. Byl tu také postaven zámek, který byl kolaudován v roce 2005, ale vypadá jako by tu stál od nepaměti. Při dalším procházení městem jsme byli ujištěni, že to je také město jantaru, město navštěvované poutníky, ale také město, kde byla silná židovská komunita, kterou za války vyvraždili v roce 1941 ve velkých počtech fašisté. Zůstalo tu po nich židovské gheto a z výkladu se nám dostalo také informace, že jeden z těchto velkých židovských myslitelů je pohřben v Holešově na židovském hřbitově. Tu obsáhlou historii, kterou na jednotlivých zastávkách postupně sděloval náš průvodce jsem si nedokázal zapamatovat, ale na webu cs.wikipedia.org/wiki/Vilnius se dá vše v klidu nastudovat.

jsme v židovském ghetu jsme v židovském ghetu

No a pak byl konec procházky my si dali před nástupem na zklidnění a malý oddech capuccino a jelo se do další destinace. Bylo to do parku Trakai, jehož dominantou je hrad na ostrově uprostřed jezera Galvé, někdejšího sídla litevských velkoknížat. A tady jsme se prošli kolem hradu, někteří se stihli podívat i do muzejních sbírek na hradě. Krásná příroda s jezery kolem a nich spousta lodiček, šlapadel, plachetnic a jiných plavidel, co nabízeli obhlídku hradu z hladiny jezera.

prohlédneme si okolí hradu Trakai prohlédneme si okolí hradu Trakai

Pak tu ale došlo k dlouhému přesunu na pobřeží Baltského moře do Klaipedy. Zašli jsme v hotelu do místní restaurace, dali jsme si lososa, přímo parádní chuti s grilovanou zeleninou a kroketami a polévkou z denního menu. Stálo to tolik jako na cestách po západní Evropě, což nám pak nešlo do hlavy, jak to, že oni tady už dávno mají euro a draho, a mohou si to asi i dovolit a my pořád, i tady v postsovětské republice, zase musíme hledět v jídelníčku na pravou stranu nabídky a nemůžeme jen tak lehce vybírat podle toho, na co máme v danou chvíli chuť. Po večeři jsme se šli projít a jen přes silnici a byli jsme v odbavovací hale přístavu, kam jezdí trajekty do Kielu v Německu, Karlshamnasu ve Švédsku a do Kopenhagenu v Dánsku.

podvečerní Klaipeda a přístav podvečerní Klaipeda a přístav

Druhý den po snídani a zase dobré a vydatné jsme přejeli v autobuse a trajektem na poloostrov, kde je národní park Nerija a je znám pod názvem Kurská Kosa. Je to polostrov tvořený písečnými dunami a celý je porostlý borovicovým lesem. Překvapilo nás, že za vjezd do parku se kousek za převozem se za vjezd platí, třeba za autobus 70 eur a za auto 20 eur na den. Poloostrov je 98 km dlouhý a 400 m až 3,8 km široký. Nás autobus dovezl do městečka Nida téměř na jeho konci, kde je možno vystoupat na největší písečnou dunu, má 58 m nad mořem. Ale při procházce lze navštívit i dům, který si tu nechal postavit spisovatel Tomas Man a tak mohu konstatovat že i nám se to tu líbilo.

Plno květinové výzdoby, malebné dřevěné domky no prostě parádní místo pro dovolenou s koly. Na jedné straně ostrova domečky na druhé pak písečné pláže. Nám tady zbylo jen málo času na to, abychom se po kolena brouzdali v teplém moři.

no images were found

no images were found

A pak konec pohodové procházky a jede se zpět. Když jsme přejeli trajektem opět na pevninu, tak na silici stála pořádně dlouhá fronta aut s těmi co hodlali využít slunečného počasí na plážích poloostrova. Další putování, tedy popojetí autobusem bylo do lázeňského centra u města Palanga. Po vystoupení jsme procházeli zámeckým parkem a došli k překrásnému zámku. od něj někteří šli k pověstnému molu po nádherné aleji a promenádě a sháněli ten nejlevnější jantar.

no images were found

My to vzali hned k dunám nad pláží a honem do plavek a tak se stalo, že jsme se ponořili do vod Baltského moře. Nádherně jemný písek, slunce hřálo a jemným pískem se dalo brouzdat. Vody při pobřeží mělké, nešlo se utopit. Po osvěžení jsme pak šli jen tak v plavkách směr nám vzdálené molo. Cestou plavky oschly a my vystoupali na dunu nad pláží a byli jsme tam kde šli ostatní.
Na osvěžení nanuk a jelo se zase o kousek dál, blíže k Lotyšské hranici, abychom naposledy uviděli něco zajímavého na území Litvy.
Byla to zastávka u VRCHU KŘÍŽŮ – nejposvátnějšího místa všech Litevců. je to místo, kde si uvědomíte jak Litevci nenáviděli ruskou nadvládu a jak rusové chtěli za každou cenu vládnout a okupovat území Litvy.

no images were found

No a z toho osázení kopečku kříži a pak následnému rozhrnutí buldozery a zase a zase znovu dosáhli Rusové toho, že z tohoto místa se stal symbol odporu a tak toho Rusové konečně kolem roku 1988 nechali a dnes je to poutní místo nejen Litevců, ale zejména i Poláků. Je to tu morbidní, ale uvědomíte si kde je síla národní hrdosti. No a to je z putování po Litevském území vše. Protože ten den jsme dojeli navečer do Rigy, kde se poprvé jen nocovalo na území Lotyšska.

Když jsem tuto vzpomínku zapisoval a tvořil, tak jsem zjistil že podrobnosti z historie či geografie lze najít na webech wikipedie.org, proto je nemá smysl kopírovat, lze vše dohledat.

Fotky z Varšavy :

[prohlížej jednotlivé fotky]