Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

01 – Sobota 15.června – Azory

Uloženo v : Portugalsko napsal facero

Čvc.5,2019

Sobota 15.června.

Den končí, je 15.6. a doma je už po 22 hodině, protože tady na Sao Miguel je o 2 hod. méně. Máme za sebou den přesunu, to bylo 14.června ve čtvrtek, kdy jsme se pořádně nevyspali, ten den snad ani hodinku. Z Olomouce jsem vyjeli ve 20hodin, v Praze byli ve 23 hodin a pak se jelo ještě metrem na letiště. No a pak se jen čekalo do 4 hodin, až si zabukujeme a dostaneme letenky. No a to se vše stalo, ale nespalo se. Až v 6 hodin se vzlétlo, ale to už pak nešlo usnout. V 8.30 jsme byli v Lisabonu a bylo o hodinu méně, takže jsme letěli 3,20 hodin. No a tady jsme jen brouzdali po prostoru letiště mezi spoustou obchodů a míst k občerstvení. Tohle je místo, kde si uvědomíte jak to Česko je na tom zle. Například voda O.3 litru stojí jen 2 eura a ta větší lahev je za 4.20. Jídlo tak kolem 6 eur, prostě to nejlevnější od MC či KFC. No prostě za to ty peníze nedáme. A tak jsme tady počkali na odlet v 11.40 a dostali jsme jídlo. Ale je zřejmé, že tato společnost šetří, protože toust jen nenamazaný tuhý chlebík ve třech vrstvách, proložený plátkem sýra a plátkem masa, to prostě bylo hnus, ale bylo to k snědku pro nás už trochu hladové. Pak se přistálo a protože jsem měl zaplaceno předem půjčení auta, tak jsme hledali náš stánek. Podobné jméno společnosti nás zařadilo do jedné z mnoha front. Až jsme přišli na řadu, naštěstí ta naše fronta byla krátká, tak jsme zjistili, že je nutné jít ven před halu letiště. Když jsme tento pokyn vykonali , objevili jsme v hale osamocenou dívčinu s cedulí, nesoucí název té naší společnosti. No pak už se jen vše vyplnilo v nezbytném formuláři, do přenosného strojku se vložila platební karta a touhle formou jsme složili povinnou kauci. Nedej bože něco na autíčku porouchat, poškrábat, pak 1.150 eur je v háji. Ale lze to přes pojištění na vše zase získat zpět, ale nerad bych to ověřoval jak to potom funguje.
A tak se stalo, že jsme vše vyplnili a podepsali a nasedli do malého vozidla opel Corsa. Jede pěkně a dovezlo nás na aparthotel Barracuda. Už jsme tu byli v roce 2016, takže přesun bez hledání.

aparthotel Barracuda z ulice aparthotel Barracuda od pláže

Slunce svítilo a my byli na místě už ve 14.30 hodin místního času. Poukaz na ubytování byl funkční a tak jsme dostali pokoj číslo 305 na třetím patře s výhledem na oceán. Tady vše po rekonstrukci jako nové. Hlavně kuchyňka v novém, nádobí z nerezu, no prostě paráda.

pokoj, kde jsme bydleli společenská místnost, všude volný přístup k Wi-Fi

Na pláži omladina v euforii, že mají studium za sebou. Hloučky uvolněné zábavy, jako volejbal, plážový tenis a podobně. Ve vodě ale nikdo, vlny pořádné a jeli chladná voda zatím nevíme. Na slunci horko, ale příjemně. Ale my to vzali odborně, nasedli do auta a jelo se nakoupit do velkého obchoďáku. Za vše, tedy plný košík s vínem, hlávkou zelí, špagetami, mraženými rybami a jinými pochutinami, celkem za 33 EUR snad na celý pobyt, tedy 13 dní. Jelo se domů, tedy na aparthotel. Pak první uvařená večeře a jde se spát. Je 19 hodin místního času. No a spíme až do rána.

No a to je pátek 15 června. V 8.00 se jde na snídani, co je v ceně pobytu. Vše samá pochoutka. Takové klobásky jsou bez diskuze 100% maso a výborné chuti. Vaječina jako z domácích slepiček. A k tomu jiné dobroty s pečivem parádní konzistence a chuti.

na přízemí pak byla místnost, kde se podávala snídaně stoly u okna měli výhled na oceán

V 9.00 hodin vyrážíme za poznáním krás tohoto krásného ostrova. První zastavení je nad letištěm, pak za obcí Relve zastavíme na vyhlídce a za ní sjedeme po polní cestě až na velké asfaltové parkoviště, kde parkují i ti, co bydlí tam, kam nyní sestoupíme. Tohle místo je přístupné jen pěšky, protože jde o pořádný sešup, místy betonové stezky po níž vezou náklad jen koníci či oslové. Obé jsme viděli a hlavně pak cítili v podobě kobylenců. Když jsme překonali takových 200 výškových metrů, viděli jsme božskou osadu, klid a bouřící oceán. Tady se zastavil ruch velkoměst a světa vůbec. Nádherný objev, který nám byl doporučen na přednášce o Azorech někdy v únoru. A protože mám koupenou i mapu ostrova, tak se to tu jde po stezce s označením PRC 20 SMI. A jmenuje se to Alminhas – Relve. Mají vše jednotně a srozumitelně označené. Na stezku jsme vyšli v 9.25 a vrátili jsme se krásně unaveni a dobře naladěni v 11.34 k našemu autu, takže to jdete takové 2 hodiny. No kdo chce poznávat skutečné krásy tohoto ostrova Sao Miguel, nesmí tohle místo vynechat.

vše kolem bylo pěkné, tady první kamenné domky prohlížíme vesnici

Cestou zpět jsme potkali i ty koníky a místní jak nakládali lávový popel na své políčko.
No a máme jeden výlet za sebou a jede se dál. Mraky se honí těsně kolem našeho místa. Jedeme směrem do hor na místo zvané Pico de Carvao s výškou 813 m n.m. Ale vrchol se nám ztratil v oblacích. Vidíme vše kolem, to je nějaké to jezírko, skalničky ve velkých trsech, no prostě krása kam se podíváte.

No a to hlavní objevili jsme parádní zbytky aquaduktu, obrostlé mechem a kapradím. To u nás jen tak neobjevíte.

objevili jsme místní viadukt objevili jsme místní viadukt

Pak se přemístíme na Sete Cidades a tady se kocháme a kocháme. Z výšky, ale i od hladiny jezera.

jezera Verde a Azul my dali přednost na travičce u jezera s lekníny

Pod stromem na břehu jezera v absolutním osamocení jsme si dali to co jsme zabalili u snídaně, ale jen žemle a půl jablíčka krásně šťavnatého. Na hladině lekníny a kačenky. Vše vychutnáno a jedeme takovou místní cestičkou, kterou objíždíme malý poloostrov a už víme, kde by bylo parádní místo na koupání. Byl tam i jeden pohodář s prknem rozložený v trávě. Ale když jsem vyjeli zase na silnici, a přejeli most k druhému z jezeru, začal parádní slejvák až to rozrušilo s pohody i hejna kačen, husí a jiné drůbeže volně i užívající pohody, co jim zajišťují parkující turisté. Pak je déšť minulostí a my se přemístíme do městečka. Tady máme kliku a fotím svatební páreček jako z pohádky. Pak to doplníme zážitkem z místní hospůdky, která nese název čajovny.

vybrali jsme dobře vybrali jsme dobře

Dáváme si capuccino a místní zákusek, takovou roládu nasycenou sirupem z pomerančového sirupu, no prostě jiná chuť, ale pikantní a dobrá. Za ty dobroty celkem 6.50 eur, to se dá, protože jsme v krásném prostředí, které vyhovuje zejména klientele z USA, která se houfně zapisuje do knihy hostů, která byla i nám k dispozici.
A jede se dál, stoupáme na vrchol kráteru a pak že už jen cesta domů. No ale … Je tu odbočení k minerálním pramenům ve Fereiras.

pak jsme vyjeli z velkého kráteru s jezery tam dole ti mladí došli a koupali se v teplé vodě v oceánu

No a tady mi pak zjistíme, že až k nim nedojedeme, protože cesta je v opravě a na vyhlídce, odkud je to parádní zážitkové místo vidět, je vše ucpáno auty, co v roce 2016 parkovali až dole. Ale ti co chtějí dosáhnout cíle, tak to dávají pěšky až dolů k oceánu, kde se míchá voda oceánu z horkou vodou z nitra země. Protože jsme tady byli v roce 2016, nemusíme to zopakovat, ale je mi to líto. My to tedy jen obhlížíme z vyhlídky. No a jedeme snad už na hotel, ale musíme se kochat tím samým místem vícekrát. Je po dešti a kolem silnice jeden květ vedle druhého a tak to snímáme i jako filmový prožitek za jízdy. Nedbáme na to, že pomalou jízdou se za námi se řadí další auta co se vracejí z Feraira.
Potom už jen zastavení na nábřeží Ponta Delgády, protože slunce je zase na nebíčku a nedá se odolat, vyfotit barevné lodičky v přístavu. No a pak už jsme fakt na ubytování, tedy doma a je 19 hodin. Večeře, kocháme se obrovskými vlnami na oceánu pod našim balkonem. Píši tuto vzpomínku a je po 22 hodině a najednou venku muzika a na silnici kolona aut, traktorů i s naloženou kravičkou. Vybíháme, ale nefotíme, protože se baterky nově dobíjí. No a máme konec dne, doma už je 23.56 hodin, tady o dvě méně a konečně je i tma. Den a nádherné vzpomínky jsou na tento den u konce.

Fotky z ostrova Sao Miguel, kdy jsme v sobotu den po příletu na ostrov zajeli na prohlídku vesnice, kam se dá jen dojít a pak jsme se podívali do oblasti Cete Cidades :

[prohlížej jednotlivé fotky]