Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

02 – neděle 16.června – Azory

Uloženo v : Portugalsko napsal facero

Čvc.5,2019

Neděle 16.června na Sao Miguel.

Podle předpovědí počasí má být tento den deštivo až hnusně. Takže vybíráme trasu a místa spojená s vodou na zemi a pak i možná z oblaků. Vyrážíme po 9 hodině směr Capelas na druhé straně ostrova. Odtud to pak bereme po dálniční komunikaci až k odbočce na porto Formoza. Než tam dojedeme, objevujeme místo, kde jsem už byli. Je to přírodní pláž u obce Canto Dos Reis. Zaparkujeme pod klášterem a protože jsou do kostela otevřená vrata, nahlédneme. No a protože je neděle, je v kostele mše a my nemůžeme fotit. Co bylo zajímavé, tak u oltáře hodně starý kněz, kostel plný postarších ženských, jedna mi ukazuje abych si sedl, což nemohu akceptovat, ale za ni je mříž s velkými oky a za ní pak jeptišky v černém úboru. Hodně zajímavé podívání.
Odcházíme a jdeme na tu pláž, kam nesmí krávy. Mají tu ještě pořád tu silniční značku „stop“ se schématem krávy. No prostě je tu značka co to zakazuje. Na pláži už není plavčíků, i tady se šetří, ale je čisto a je to tu pěkné.

pohled na zázemí této pláže i na mapě označeno jako pisčina - pláže

Zatím to vypadá, že na téhle straně ostrova bude škaredě až později, nyní jen pod mrakem a neprší, deštík jsme zahnali rozevřeným deštníkem.. Po prohlídce této pláže projíždíme městem s názvem Rabo de Peixe. Tohle místo je asi sociálně podporováno. Na ulici i v neděli postávají hloučky chlapů, bizarního vzezření, téměř jako naši bezdomovci. Zastavujeme jen k nahlédnutí do kostela. Tam je zase mše a dokonce úplně narváno. Převládají starší muži nad ženami, zajímavé zjištění. Fotíme ještě přístav z nadhledu, protože v roce 2016 jsme se po něm i prošli.

nově vybudovaný přístav v Rabo de Peixe kostel v Rabo de Peixe

No a jedeme dál. Míjíme velká města jako je Ribeira Grande a Ribeirinha. Pak je směrovka na Porto Formosa. No a protože tady jsme posledně v roce 2016 nebyli, je jasné, že nahlédneme a uvidíme nová místa.

A udělali jsme dobře. Sjíždíme až k přístavu, kde je plno lodiček, plno květin a krásná panoramata kolem nás.

v přístavu porto Formoso v přístavu porto Formoso

Pak máme na mapě lokalitu k zastavení kolem obce Maia. Jedeme podél oceánu tedy sem a pak vidíme směrovku s rekreačním místem a s možností plavání. No když jsme viděli tu parádní novou školu, s úžasným sportovním zázemím a pak upravené nábřeží, zase jsme si mohli říci, že jsme neprohloupili. I když je pošmourno a není ten správný čas na koupání, je zde pod dohledem sociální zázemí, tedy čisté WC se sprchovými boxy pro muže a dámy. K vodě se zajímavým koupáním je přístup po schodech na konci promenády. Dolů nejdeme, ale WC bylo využito. Prostě tady všude platí, že vždy se toto místo úlevy najde a je bezplatné.

na vyhlídce v obci Maia na vyhlídce zase možnost rožnění

Opouštíme obec Maia a na mapě studujeme, kam tak asi dál. Něco zajímavého u Sao Brás jsme viděli. Ale co kdyby jsme se podívali do výrobny čaje ve Formose, tedy kousek nad ni. Je vybráno a za chvíli zastavujeme na přeplněném parkovišti u pěstírny a výrobny čaje Cha Coreana. V okolí si pak prohlédneme čajovou plantáž, jedinou v Evropě, kde se čaj vyrábí.

tak se to tu jmenuje- jediné místo kde se v Evropě pěstuje čaj a už jen procházka po okolí s pěstovaným čajem

No a pak se vydáváme objevit místo, které se občas mihlo v odkazech na webu o ostrově.
Vracíme se proto do míst, kde je odbočka u města Ribeirinha. Směrovka nás vede do cíle v kopcích. Tam kde se zastavuje, je přeplněno auty. Je totiž ta neděle a je i čas oběda a v daném místě je restaurace, kam každý jede, pokud to je Portugalec z ostrova. Ti ostatní sem zajeli, protože je tady krásné a romantické místo s nabídkou velkou tůry po okolí.

pak uprostřed návsi modré, místy bublající jezírko už nepřístupné objekty

Je tady totiž na návsi bazén s kouřící a tedy horkou vodou, je tady placená lázeň s vanovou procedurou za úplatu a je tu pak ten výletní okruh, kde na jeho konci je úžasný vodopád pojmenovaný Cabrito. Je tady okruh nazvaný Salto do Cabrito. Ale trošku to šlapání v dešti ošidíme a po polní cestě popojedeme až kam to jde, a pokud se nám daří sledovat značku. Pak zaparkujeme a jdeme po svých. Došli jsme až k lávce přes rozvodněný potok který lze překročit po zavěšené, ale nakloněné lávce.

já to přešel, ale pak nikam nedošel, protože je tu mostek, který nebudí důvěru, jeden to vzdává

Já s velkou opatrností přešel, ale žena to zkusila, ale raději na mě počká. Já šlapu do kopce a do kopce, až jsem uviděl silnici a po ní jezdí auta, geotermální elektrárnu za touto silnicí a dál nic. Tedy žádný vodopád, ani přírodu, která by tomu nasvědčovala. Takže se vracíme k autu a pak po silnici to objedeme až k té geotermální elektrárně a hned za ní odbočíme podle směrovky k vodopádu Cobrito. Po silnici, asi tak se sklonem 20% musíme po svých, protože prší a kdo ví jak by to auto pak zpět vyjelo. Došli jsem až k vodní elektrárně, k pěknému v houští vedoucímu potoku, až by se to dalo nazvat řece, která pak odtéká do oceánu přes město Ribeira Grande. Stále prší a dokonce lilo. Ale pak je zlatým hřebem mohutný a vodnatý vodopád.

Dostat se k němu bylo komplikované. Ale zvládli jsme obelstít složitosti turistické trasy a cíl této trasy jsme objevili.

a pak se sešlo k vodopádu Cabrito a pak se v dešti objevil vodopád Cobrito

Kdo by to chtěl sjet autem, pak pozor, raději jen autem s náhonem na čtyři kola a s vyšším podvozkem. Dál to s obyčejným půjčeným autem nejezděte. Je to pořádný sešup, to by šlo, ale na jeho konci je pořádný pahrbek a zrovna když jsme tu procházeli jedoucí auto to pořádně vzalo na podvozku. No a pak se nám spustil pořádný deštík, takže pěšinka, kterou jsem odbočili, abychom viděli něco z divočiny na toku, tak ten se za malou chvilku tak rozvodnil, že bych tam už ani neprošel. No a ten vodopád, to byla paráda. Jen to sluníčko scházelo. Pak zpět k zaparkovanému autu pěkně do strmého kopce. Silnička betonová fungovala jako potok. Takže od noh voda, pláštěnky to zmírňovaly a utišovali, ale nohy byly jen mokré nohavice. Byl to pořádný slejvák. Ale byl to i konec našeho poznávání. Jedeme na aparthotel. Když jsme zaparkovali, bylo tu hřející sluníčko, no prostě jsme na Azorských ostrovech. Kolem nás po pokoji se suší promočené oděvy, začíná vonět večeře a už běžím na přípitek. Vše dnes dobře dopadlo a zítra už bude prý jen hezké počasí, tak uvidíme. Jo za ten den jsme najeli 97 km.

Fotky z ostrova Sao Miguel, kdy jsme v neděli popojížděli po severní straně ostrova Sao Miguel od Capelas po Ribeiru Grande :

[prohlížej jednotlivé fotky]