Cestovatelské tipy a rady na cesty

Kutná Hora 17.února 2019 – předčasné jarní počasí.

Zase bylo nahlášeno krásné a taky teplé počasí, a to je teprve 17.února. Jdeme na vlak do Prahy s tím že v Kolíně se přesedne a je přípoj do Kutné Hory hl.n. Co bude dál jsme nechali na osudu. Ten k nám byl po ránu krutý. Vlak v 8.09 hodin měl poruchu a jako že už dál nepojede, pak odjel téměř bez lidí o 20 minut později a tedy i bez nás, protože my jsme už čekali na vlak jiný co odjíždí v 8.31 hodin. Ale ono to nějak dopadne. V Kolíně to jaksi vyšlo a do Kutné Hory hl.n. jel osobák nabitý cestujícími od Prahy. Téměř všichni mluvili jiným jazykem než Česky. Japonci, Indové, Angličané a taky někdo a těch bylo skoro nejvíc, mluvil skoro jako Rusky. V Kutné Hoře to zastavilo tak, že hned z opačné strany nástupiště stál motoráček co jel do Kutné Hory Sedlec a Kutné Hory město. Strojvedoucí narvaného motoráčku nás ujistil, že na městě to pak je jen kousek k památkám v centru. No a tak jsme se nahrnuli s davem do motoráčku a jelo se. Polovina lidí vystoupila v Sedleci a téměř celý zbytek na městě, no a pár lidí pokračovalo směrem na Zruč nad Sázavou.
Od nádraží Kutná Hora město se šlo s davem a podle šipek do centra. To co bylo po ránu pod jinovatkou už krásně hřálo jako by jarním sluníčkem. Zrádné stíny v ulicích skrývaly kluzkou žulovou dlažbu.

ohlédnutí ke kostelu sv.Jakuba první výhled k chrámu sv.Barbory

Za prvním náměstím jsme odbočili k velké věži kostela sv.Jakuba, no a pak už to šlo samo, protože jsme uviděli překrásnou promenádu s řadou barokních soch a na jejím konci kostel sv.Barbory, což byl vlastně cíl naší cesty, protože tuhle památku UNESCO jsme dosud nikdy neviděli. Na hodně dlouhou fasádu Jezuitské koleje pralo slunce a tak jsme i začali rozepínat v tom nezvyklém teple slunečného dne.

cestou k cíli chrámu sv.Barbory cestou k cíli chrámu sv.Barbory - ohlédnutí na vinice

Bylo něco po 11 hodině a my vstoupili, za poplatek pro seniory, do chrámu sv.Brabory, představující pozdně gotické architektury ze 14.století.

Nádheru tohoto místa zvětšovalo slunce pronikající barevnými skly postranních oken.

na prohlídce chrámu sv.Barbory v Kutné Hoře na prohlídce chrámu sv.Barbory v Kutné Hoře

V rámci prohlídky se mohlo fotit bez blesku a mohlo se vystoupat po schodišti na galerii, kde je expozice popisující vývoj stavby tohoto díla.

na prohlídce chrámu sv.Barbory v Kutné Hoře na prohlídce chrámu sv.Barbory v Kutné Hoře

Naše prohlídka po asi hodině byla u konce a bylo potřeba se nasytit. Ještě pár fotek z průčelí stavby, pár fotek ze zadní strany jezuitské koleje a je tu poutač na pravou českou kuchyni.

chrám sv.Barbory v plné kráse zahrady Jezuitské koleje

Do oken restaurace pralo slunce, po vstupu se nás hned ujal personál a dotaz máte rezervaci nás varoval, ale když jsme mohli usednou ke stolku pro dva a byl nám donesen jídelní lístek, pro nás seniory orientační cena za polévky předznamenalo rychlé odhodlání zase odejít. Polévka za 99 Kč, nejlevnější jídlo bez přílohy za 189 Kč a mezi tím jídlo pro dva za 1300 Kč bylo pro nás Čechy a dokonce seniory nad možnosti našich úspor. A tak se šlo dál směrem do centra. Kousek za kamennou kašnou jsme zahlédli uličku na jejímž konci byla Dačiského restaurace.

Dačického stylová pivnice a restaurace Dačického stylová pivnice a restaurace

Stylové řešení fasády, ale i interiéru pak stálo za to, abychom usedli. Zase se nás ujal stylově oděný personál a odejít už prostě nešlo. Ale našli jsme přijatelnou krmi staročeskou, k tomu tmavé Mikulášské pivo 13st. a bylo vystaráno. celková útrata za dvě osoby 370 Kč i s tringeltem, tak to už bylo v mezích, zvláště když kolem nás u hodně stolů mluvili jinak než česky, ale přemýšleli jsme nad tím, jak ti naši, ti mladí mají na to být v takovéto hospodě třeba se dvěma či třemi dítky. No prostě doba se nám hodně změnila a my máme pořád to blbé vychované mládí plné úsporných opatření v hlavách.
Ale dá se říci že budeme vzpomínat, protože takhle jsme si pořádně a bez stresu vychutnali Kutnou Horu. Jako zákusek jsme se podívali do Dačického domu, který stojí hned vedle hospody. Dům ze 14 století v pozdně gotickém stylu, kde se narodil Mikuláš Dačický z Heslova je dnes nádherně rekonstruován a byla zde i výstava Alfons Mucha – zednář . Za symbolické vstupné pro seniory jsme se hodně dozvěděli jak o samotném Dačickém, tak o zednářství a velkém díle Alfonse Muchy, no prostě ano udělali jsme dobře, že jsem se tam šli podívat.

na prohlídce domu Dačického na prohlídce domu Dačického

Pak už jen cesta zpět přes náměstí, nahlédnutí do Vlašského dvora a na vlakové nádraží.

před Vlašským dvorem v Kutné Hoře nádvoří ve Vlašském dvoře

No a pak trampoty s cestováním vlaky Českých drah. V Kolíně jsme se správně rozhodli jet pěknou rychlíkovou soupravou na Brno s tím, že jsme vystoupili v České Třebové. Jednak proto, že všechny jiné vlaky na Moravu měly napsáno zpoždění větší jak 30 minut a taky proto, že v České Třebové jsme dosud neviděli nové přednádražní prostory. No a pak jsme měli v úmyslu pokračovat vlakem, na který bychom stejně museli čekat v hnusné nádražní hale kolínského nádraží. Ale pak z České Třebové to byla nervy drásající zábava. Hned po prohlídce přednádraží jel osobák do Zábřehu. Nasedli jsme do vlaku, ten ještě chvíli stál a na informační tabulce ve vlaku byl pořád nápis Rudoltice a pod tím šipečka do Lanškrouna. Až se vlak rozjel, bylo hlásání, že konečná bude Lanškroun. Takže co teď. Když přišel průvodčí tak nám sdělil, že jsme se mohli před nástupem zeptat. Ale já tady osobákem ještě nikdy nejel, a když v nádražní hale máte informaci směr Zábřeh tak Vás asi hned tak nenapadne, že by to mohlo jet přímo i někam jinam, tedy do Lanškrouna. V těch Rudolticích jsme přešli do přední soupravy, ono se tom rozpojilo, ten zadní na Lanšroun, ten vpředu na Zábřeh. No už jsme byli v pohodě s tím, že v Zábřehu něco pojede, třeba ten rychlík, na který jsme měli čekat v Kolíně. Ale děly se věci. Když jsme byli před Žichlínkem objevila se ve vlaku skupina lidí co jela do Lanškrouna, a to že sedí v jiné soupravě, jim nikdo nic neřekl. Průvodčí se tvářila jako by se jí to netýkalo. Jedna mladá slečna byla pohotová a dohledal si že v Krasíkově se za chvíli objeví vlak co jede zpět a tak ta skupina vystoupila do prostoru v přítmí, bez jakéhokoliv zázemí. Tož tak nám cestujícím slouží společnost České dráhy. A prosím Vás na nic se do pokladen na nádražích nechoďte ptát, skoro vždy budete vy blbí, ale oni jenom nic neví. No ale den nám skončil něco před televizními zprávami, to už jsme byli zase doma a máme sebou krásné vzpomínky a fotečky a taky tohle vzpomínání.
Jo a abych na to nezapomněl, příště zase do Kutné Hory, někdy v jarních měsících, kdy to tu pokvete, ale to vysedneme už v Sedleci, odkud je to blízko do katedrály sv.Jana Křtitele v Sedleci a do Kostnice v Sedleci.
A taky se předem na tento výlet více připravím a prohlédnu si předem informace na webu :
https://destinace.kutnahora.cz/d/pamatky-1 , kde je vše popsáno s hlediska historie.

Další fotky z procházky po Kutné Hoře z února 2019 jsou tady :

Similar Posts:

• 04 – Polsko – Gdyně a lodní výlet i na Hel – 7.9.2022
• 03 – Polsko – Gdaňsk – odpoledne ve Starém městě – 7.9.2022
• 02 – Bystřice nad Perštejnem a pár zastavení při cestě do Jedovnice – září. – 6.9.2020
• Rakousko a Německo pod Alpami v pozdním létě – den šestý a sedmý – závěr putování Rakouskem – 20.9.2012
• 01 – Jedeme na Šumavu – pátek 11.září. – 18.9.2020