Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Podzimní putování do Podhájské – 24.října 2019

Uloženo v : Slovensko napsal facero

Říj.29,2019

Podzimní putování do Podhájské – 24.října 2019

Počasí koncem října se vymklo odborníkům na předpovědi počasí a tak je pořád modrá obloha a my se ještě rozhodli provětrat naše „autíčko“ a jen tak narychlo vyjet do Podhájské. Kdo neví kde to je a co je tam zajímavého, tak tady je základní informace. Je to na Slovensku, skoro každý Čech či Moravák to asi zná a už tam byl. Jsou tam velké termální lázně, které snad vše léčí a hodně teplé vody zde mají i 39 st.C a k tomu hned i chladící bazének. Léčivá voda vyvěrá z hloubky 1900 m a má 80 st.C. Složení se srovnává s vodou v Mrtvém moři protože vyvěrá z vrstev, které odpovídají mořskému dnu a objevili se zde i organizmy z mořského dna. Voda léčí asi všechny choroby co jsou kolem nás.Teď po 20 říjnu jim ale v lázních skončila letní sezona a venkovní bazény z nerezu tak byly vypuštěné, ale zase tam kde se dalo ve vodě léčit znavené tělo bylo málo lidí.

v areálu lázní v Podhájské v lázních Podhájská

Nebyl v provozu ani Camping, kde jsem ale po ránu nahlédl a četl si, že kdo je tady ubytován, pak platí v termálech méně než je ceníková cena.

v campu nad lázněmi v Podhájské v campu nad lázněmi v Podhájské

No a ta byla na celý den v tomto čase 22 eur na osobu. Ale zase sedíte si v bazéně a nalejí vám tu i pivo značky Plzeň nebo Zlatý bažant a to za cenu jen 1,80eur na 0,5 litru a vy jen natáhnete ruku s čipovými hodinkami a platíte až při odchodu. Dali jsme si tedy to chalzené pivko a bylo to fakt parádní osvěžení. No a voda asi skutečně léčí. Toto místo lze doporučit, ale už tam asi každý byl. V roce 1998 to tu byl jeden bazén a bufet z langoši a vařenou kukuřicí a okolo jen pár přebudovaných domečků na pensiony, pokud to jen zkráceně popíši. Nyní v okolí hotely, velké pensiony, apartmánové domy, chaty k pronajmutí a pokoje k pronajmutí. Na reklamních letácích pak bazény plné lidí, takže v sezoně to tu je asi úplně jinak a nerad bych tu v tomto čase byl. Z Olomouce nám to ukázalo na tachometru 279 km přes Strání, Nitru. No a protože my cestou i poznáváme, tak jsme za Novým Městem nad Váhom zajeli pod Čachtický hrad a po zaparkovaní nad dědinou dali asi 1,5 km ke hradu. Udělali jsme dobře až na malou ostudu. Jel jsme s Česka a v peněžence měl jen koruny a když jsme vylezli z „autíčka“ nedoplnil jsme ji eury.

jsme na prohlídce hradu Čachtice jsme na prohlídce hradu Čachtice

No a k našemu překvapení hrad byl otevřen, i když už bylo po sezoně a na pokladně mi ochotná paní vytiskla lístek na 2 eura za osobu. No a jak ten lístek vyjel, tak jsme si uvědomil že nemám čím zaplatit. Hrabal jsem po kapsách a nikde ani jedno zapomenuté euro. Nabízel jsem v kapse zapomenutou minci 50 Kč, ale byla odmítnuta. Když viděla co se děje došlo z její strany ke smilování a tak jsme nakonec mohli vstoupit do otevřených prostor ale neviděli jsme sál se sbírkou nalezených předmětů a jiných informací o hradě a jeho historii. Z hradu jsme sešli k autu pořádně zapocení, protože na slunci to bylo ten den 23. října jako v létě.
Další naše zastavení bylo v Piešťanech. Taky jsme tu kdysi byli a zase tu bylo něco navíc , něco nového. Na vjezdu do města jsou závory a za ně jen po vydání lístečku, který Vám počítá čas a podle toho se pak na výjezdu platí. Tak jsme to objeli aby jsme byli na konci lázeňského parku s domněnkou, že tady to bude jinak, ale opět ty závory a tak jsme vjeli do placené zóny, ale pak zjistili, že zaparkovat je nadmíru složité i v tomto případě, protože všechna parkovací místa u hotelů byla obsazená. Ale pak se cosi našlo a my se vydali za poznáním toho co se nám kdysi dávno hodně líbilo a byli jsme zvědaví na změny po 12 letech.

jsme v lázeňské části Piešťan jsme v lázeňské části Piešťan

Staré lázeňské centrum krásně osázené květenou, slunce hřálo a změny jsme nepoznali. Pořád krásné místo na rekraci a léčení. Jen z volně přístupných pramenů se jen tak nenapijete, protože z nich teče jen vařící léčivá voda. No a nádobku jsme neměli.

Most přes Váh se opravuje. Pak jsme se dostali do města a tam jsme už jen žasli.

vstup na most přes Váh v Piešťanech prosklený most v Piešťanech

Tam kde jsme kdysi pobývali, to je zavřené a v rekonstrukci, hlavní ulice celá opravená a spousta předzahrádek a co bylo divné, jen málo arabů. To dříve jich tu korzovali davy. Ale bylo po 12 hodině a tak jsme dali obědové menu s 10 druhy jídel. No a to jsme se pak nestačili divit. Výborné jídlo, já dal kachničku na červeném zelí, manželka halušky. Za kachničku s hovězí polévkou plnou masových kousků jen 5.90 eura, za halušky a dobrou polévku pak 4,90 eur. A bylo tu i velké překvapení, k těm haluškám donesli džbánek hustého podmáslí, já měl k pití kofolu. Když jsme platili, tak nám jako pozornost podniku dali velké červené a pak i chutné jablko na osobu. A celková cena jen 12.60 s „dýškem“ 13 eur. No a to jídlo nám vydrželo i jako zásoba coby náhrada za večeři.

na pěší zóně v Piešťanech u restaurace Central výbroné papání v Centralu

Spokojeni a hlavně překvapeni jsme vyjeli s Piešťan do Nitry. Už z dálky je vidět nitranský hrad a kopec s kalvárií. A protože jsme jednou v autobuse naslouchali chvále na Nitru od jedné důchodkyně, museli jsme na ten hrad a pak na opačném konci i na tu kalvárii. No a to byl tedy skutečný zážitek. Nitranský hrad slouží církvi a za vstup do hradních nádvoří se platilo 0,50 eur, pak jsme mohli i do kostela – katedrály a na vyhlídky po okolí s tím, že vidíte pak vše do kola. No a co bylo milého v tomto městě a pak i jinde ? Na celém Slovensku se tady všude platí parkovné, ale po 16.00 hodině pak už je stání volné.

A to byl i náš případ, takže jsme zaparkovali pod hradem, a pak kolem historické části města jsme stoupali ku hradu. Tady na hradě jsme pak hlavně obdivovali interiér kostela a k tomu zážitek navíc, hrály varhany, někdo tu trénoval, tak to bylo něco co nám pomohlo odpočinout a nabrat sílu na další poznání tohoto místa, kde se vše připravovalo na západ slunce.

podhradí a hrad v Nitře podíváme se i do katedrály v Nitře

Z hradu jsme se mohli dokonale zorientovat a uvidět v dáli na jiném kopečku onu již zmíněnou kalvárii. Z výkladu důchodkyně jsme věděli, že to je nad nemocnicí. A tak se nám v ruchu velkoměsta podařilo dojet k nemocnici a pak po několika pokusech našli i cestu, tedy silnici až pod kalvárii. Zaparkovali jsme pod kostelem a velkou budovou dřívějšího semináře a za rohem už byla křížová cesta. A taky pořádný kopec. Váhání, jestli to vyšlápnem, ale zvědavost je zvědavost, ta se těžko překonává. Já to bral skokem a stihl ještě poslední čárku krvavého slunce a pak už jen červánky, božský klid, jen vánek ve kterém mladí rodiče s početnými dítky pouštěli draka. Omladina v láskyplném objetí a takový božský klid.

a to je kalvárie nad Nitrou slunce zapadá nad Nitrou a Kalvárií

Bylo tu jako na sv.Kopečku u Mikulova. Pak jsme sešli k autu, vymotali se úspěšně z města Nitry a našli tu správnou cestu na Nové Zámky. Za tmy jsem pak dojeli přes Šurany do Podhájské.

V té tmě jsme se jaksi náhodou dostali k vratům do Campu, ale všude tma, jen otevřená branka. Pak jsme našli místečko na noční spaní v „autíčku“ při vjezdu do polí. No druhý den jsme si užívali lázní.

místo dobré pro nocování nad hotelem Borinka, kterému patří i camp

areál, který je v provozu i mimo sezónu areál, který je v provozu i mimo sezónu

Byli jsme tu od 9.00 hodin do večeře, kdy jsme si pochutnali na pirohách zalitých máslem a posypané výbornými škvarečky.

Aby jsme měli pocit najezení k tomu dopomohla jejich kapustnica plná masíčka a výborné chuti. Zase to bylo v našich cenových relacích a v příjemném stylovém prostředí, přímo v areálu lázní. Při placení na vstupu jsme měli přilepen proužek, který opravňoval k odchodu na jídlo a pak k návratu zase do areálu, který byl v provozu. No a pak noc na „svém“ místečku, tedy tam, kde se nám zadařilo první noci.

v areálu lázní v Podhájské v restauraci, kde se čepuje plzeňské

Ale nemohu zapomenout na to, že než aby jsme se flákali do otevírací doby někde kolem autíčka, našli jsme si na mapě vesnici Pozba, kde mají za obcí poutní místo s kapličkou, do kruhu kolem kapličky postavenou křížovou cestu a ze studánky jsme se také napili „božské“ vody. Náhoda, že jsme tohle místo objevili a doporučuji to i všem, kdo se o tomhle v mých vzpomínkách dočtou.

u kapličky nad obcí Pozba u kapličky nad obcí Pozba

Druhý den už jsme se nechtěli válet na stejném místě, takže zajedeme do Velkého Mederu. Ale to jsme neměli dělat. Jeli jsme přes Komárno. Museli jsme se podívat na to, v jakém stavu je Evropské náměstí v historickém centru Komárna. Je to zajímavé poznání, co se v závislosti na ekonomice mění. Bylo poprvé to bylo úžasné objevení a nyní to bylo poznání toho, jak se dá přijít o iluzi a možná i o investované peníze. Nyní obchůdky se zalepenými výklady, nikde ani živáčka, jen turisté fotí to, co nyní vypadá jen jako filmové kulisy.

v Komárně v městě Komárno na Evropském náměstí

No a tak jsme popojeli do toho Velkého Mederu. Měl jsme smůlu a platil za překročení 90 km/hod pokutu na dolní hranici. Naštěstí jen 40 eur, prý za to mohou dát i na 150 eur, pokud to je o 30 km víc. Já jel jen 105 km a měřilo mě neviditelné auto v protisměru. Pak jelo za mnou a blikalo až jsme musel pochopit, že to je policie. Takže pozor na ně. Měl jsem smůlu, protože pak už jsem jel jenom 90 km a snad každý mě předjížděl. A tak na to Slovensko mi jaksi na čas zašla chuť. No a Velký Meder ? Nidky více, je to profláklé místo, kde je jenom hulákající čecháček, stojící ve frontách na ohřívané jídlo, či hledající místo v bazéně. Na langoše zajde chuť, když vidíte tu frontu županů na tlustých tělech. Hulákající dítka a heslo „klid léčí“ tu prostě nikdo nevnímá a jen se každý překřikuje a baví se o jídle, o vnucích a nemocech. No prostě do Velkého Mederu už nikdy i když v sezoně nabízí i další bazény, které byly nyní vypuštěné a byly cílem této mé zvědavosti, protože naposledy, když jsme tu byli, byli rozestavěné. Ale byl to hrozný omyl a já se z něj poučil. Tak tady jsem nešel ani na focení tohoto nového prostředí, protože 20 minut jsem ze tří hodin pobytu ztratil tím, že jsem hledal volnou skříňku na čip. Nebyla a pak mi na pokladně zapůjčili obyčejný klíček s číslem skříňky někde v zadu dlouhatánské sklepní místnosti – šatny.

u lázní ve Velkém Mederu u lázní ve Velkém Mederu

Bylo sobotní odpoledne 26.října, ve stínu 22 st.C, a já odcházím z lázní, kde nás 3 hodiny v tom rachotu a zmatku stály 8.50 eura a já z tohoto času hledal a sháněl 20 minut volnou skříňku, protože vše co tu bylo k dispozici na dvou patrech bylo obsazené. No prostě už nikdy.
Cesta domů pak byla přes Senici, ale pozor na projetí Trnavou. I silnice označená jako R1 je zpoplatněná a musí se jet na Sereď a tam Vás pak vede směrovka s modrým podkladem velkým okruhem na Trnavu a pak na objízdnou komunikaci na Senici a Skalici až do Strážnice. No a tak jsem na tomhle výletu „autíčko“ provětral na 651 kilometrech. Vzalo si za to jednu nádrž, tedy něco víc jak 1000 Kč. Takže jsem provětral i něco z důchodové podpory. Ale musím na závěr konstatovat, že hlas z Kanady má pravdu, vše může být špatné, hlavně když :
ještě vidím, mohu chodit, mohu plavat, mohu číst a vykonávat další drobnosti života a taky je dobré když mi chutná je mi všecko putna.

Fotky z čachtického hradu, Piešťan, Nitry, Podhájské a Komárna :

[prohlížej jednotlivé fotky]