Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Zimní procházky – únor 2019.

Uloženo v : po Česku napsal facero

Úno.11,2019

Zimní procházky – únor 2019.

Zima v roce 2019 nám přinesla hodně sněhu a když se pak k tomu hned na začátku února přidalo slunečné počasí a ranní mrazy, došlo k nakopnutí životního elánu a k nutkání někam po okolí Olomouce vyrazit.
A tak první vycházka směřovala vlakem do Hrubé Vody a tam pak pěšky v čistém a lidskou nohou neposkvrněném sněhu výšlap do vojenského prostoru Libavá na údolím v Hrubé Vodě.

vlakem v Hrubé Vodě u Olomouce u štoly Klára

Nešel jsme jen tak, abych se unavil, ale abych objevil místa, která při mrazech a slunečním svitu jsou zajímavá tím, jak ze země vystupuje pára teplého vzduch z břidlicových skalisek, a všude nad tím se tvoří ledové krystalky, ale našel jsem jen to místo, kde je uzavřený lom Klára. To co jsem hledal nebylo už k nalezení, protože stoupla ranní teplota a tak jsem se mohl kochat jen tou zasněženou krásou kolem sebe při téměř nekonečném stoupání vysokým sněhem. Zjistil jsme, že bez sněžnic sem vstoupit byl holý nesmysl, a tak jsem pak taky zjistil, kde jsou hranice člověka který je jaksi postarší.

už ve vojenském prostoru Libavá náhorní planina ve vojenském prosotru Libavá 600 m n.m.

Ale nakonec se podařilo vystoupat do nadmořské výšky 605 m a mít tu možnost po hodně dlouhé době poznat, co to je nic neslyšet a mít kolem sebe jen křišťálově čistý vysoký sníh, ojíněné stromy a připadat si jako v chrámu nádherné osluněné přírody.

náhorní planina ve vojenském prosotru Libavá 600 m n.m. náhorní planina ve vojenském prosotru Libavá 600 m n.m.

Když pak cesta začala klesat už se šlo lépe a dalo se i předpokládat, že když sestoupím, narazím opět na civilizaci. Došel jsem ale pod zříceninu hradu Hluboký nad Hrubou Vodou, pak zase sestup do restaurace s potřebnou tekutinou, jako je pro žíznivého to lahodné pivečko, třeba že značky Holan a pak už jen dobelhat se na vlak a jet zase domů.

sestupujeme do Hrubé Vody do SKI areálu výcvik mladých ližařů

Pak křeče v nohách. Ale dva dny na to, bylo zase slunečné počasí hned po ránu, a tak jsme s manželkou vyrazili, tentokrát až po 10.00 hodině, vlakem do lázní Jeseník. Tady vyzývám všechny důchodce co ještě chodí, následujte mě. Jízdné nízké. Hned u vlakového nádraží zastávka autobusu co Vás doveze do lázní za 2 Kč. Takže do jídelny lázeňského domu Priessnitz jsme vstoupili po 13.45 hodině. Na dotaz, jestli lze jako neléčený dostat oběd, nám donesla příjemná paní, jídelní lístek a když jsme tam viděli polévku hovězí s játrovými knedlíčky, králičí stehýnko s noky a zákusek za cenu celé této nadílky 149 Kč a k tomu bufet se saláty, tak jsme hned usedli a dali si džbánek plzeňského.

v restaurací lázeňského domu Priessnitz v areálu před lázeňským domem Priessnitz

Dojedli jsme a zaplatili a šli jsme tu výbornou krmi nějak rozložit po tom stárnoucím těle. A stála ta procházka za to. Viděli jsme vše kolem lázeňského domu Priessnitz pod sněhem a představovali jsme si jak si v květnu či červnu zase vyrazíme a osvěžíme se v těch potůčcích všude kolem.

lanové centrum okolí lázní Jeseník

Bylo to tu krásné s krásným výhledem na protější kopec s rozhlednou Chlum a Křížovým vrchem. Viděli jsme Praděd v plné a majestátní kráse. No a v 17.00 jsme nasedli zase do vlaku a do té naší Olomouce. Pro důchodce krásně „profláknutý“ bezstarostný den
Podařilo se mi rozchodit ty křeče z 5.února a dostával jsem se do formy. Když pak na neděli byla předpověď, že východní Morava bude mít zase slunnou neděli, už jsme měli plán a hned po ránu jsme autem vyrazili směr Uničov, Dlouhá Loučka a na konci této protáhlé obce odbočka do Rudy a Tvrdkova. V Rudě jsme už v létě roku 2018 byli a víme že tam je jedna z nejkrásnějších křížových cest, co jsme zatím poznali. Takže co tak ji vidět celou pod sněhem. No a tak jsme vykonali cestu od kostelíka v Rudě až ke kalvárii.

křížová cesta v Rudě kalvárie na konci křížové cesty

detaily z křížové cesty detail křížové cesty

Musím konstatovat, že v tom slunci a na bílých pláních kolem a s dalekým výhledem to prostě nemělo chybu. Ale vždycky to je tak, že poprvé vám to připadá daleko k něčemu dojít, ale když to dáte podruhé, už to je takové nic. Takže když jsme se vrátili na parkoviště byl tu druhý cíl dne, Rešovské vodopády. Jelo se přes Tvrdkov do Horního Města. V Horním Městě jsme museli vystoupit a nafotit krásný a tvarem hodně nezvyklý a krásný kostel, pokochat se kopci nahrnutého sněhu, už dlouho jsme nic takového neviděli a jeli jsme do obce Rešov.

kostel v Horním Městě zasněžené Horní Město

Tady jsme na novém parkovišti před obcí zaparkovali a šlo se k vodopádům. V dobách když jsme byli mladí by to byla jen obyčejná procházka z kopce kolem potoka. Ale jak nám přibylo let, tak v místech kde je tabule s upozorněním pro cyklisty „cyklisto sesedni z kola“ jsme museli přemýšlet, jestli to dáme až do cíle. No bylo to proto, že ve stínu to bylo samý led, dalo se to z velkou opatrností sice zvládnout, ale jen malé zaváhání a jelo se po zadku.

jdeme k Rešovským vodopádům cestou k vodopádu

A tak jsme šli hodně opatrně, vyhledávali jsme kraje, kde to ještě šlo našlápnout do měkké vrstvy sněhu. Šlo tudy hodně dvojic před námi i proti nám. Ti co šli proti nám, už do kopce, si chválili jak to je lepší a tak nás vlastně povzbuzovali a nás to takhle pomaloučku dovedlo až k cíli, k Rešovskému vodopádu.

u Rešovského vodopádu u Rešovského vodopádu

Je tam přístřešek, kde se dá sednout a pořádně se vydýchat a pak se kocháte tím vodnatým a na Moravě snad jediným tak velkým vodopádem. Cesta zpět už byla fakt o něco lepší, jen to dýchání bylo na doraz našich stárnoucích sil. Ale pak přišla odměna, protože tu při cestě stojí „Pension nad Vodopády“ a my tam odbočili. Schody k budově byli odmetené a tak jsme doufali, že nebude zavřeno.

zastavujem na dobrý oběd v tomto pensionu na Vodopádem v létě tu je tenisový kurt, bazén, dětské hřiště

A nebylo, a tak jsme vstoupili do příjemného prostředí s teplem, dobrou krmí a nabízeným rybízovým vínem vyrobeným na Slovensku. Paní co obsluhovala tu stíhala vykonávat číšnici, kuchařku a prodavačku se šarmem, který dokázal přinutit nás i jiné k tomu, že jsme ochutnali i to rybízové víno. Několik chutí, a to co jsme ochutnali bylo aromatické a výborné. Od vedlejšího stolu pak dokonce kupovali celou sedmičku. Bylo osvěžující a nebyl to krabičák, prostě už to někdo umí a tak na povzbuzení chuti skvělé a hlavně zajímavé pití s přírodní vůní, třeba černého rybízu, který jsme okoštovali právě my.
Po dobrém a stylovém jídle jsme už jen došli k našemu autíčku a přes Rýmařov se vrátili do Olomouce. No a tak se stalo, že ten týden byl plný dojmů z krásné zimy roku 2019.

Další fotky ze zemních procházek z února 2019 jsou tady

[prohlížej jednotlivé fotky]