Poznáváme něco ze Šumavy – sobota 12.září.
Hned po ránu nás náhoda, tedy objížďka, zavedla ke kostelíku na vyvýšenině, kam jsme se zajeli podívat. A bylo tu první překvapení dne. Stojíme u pomníku padlých amerických osvoboditelů nad obcí Zdouň.
kostel ve Zdouni
památník osvoboditelům z USA
Nasedáme do „autíčka“ a zastavujeme v nedaleké obci Hrádek před zámkem. Takovou nádheru jsme nečekali. Ve vesnici sobotní klid, pohoda, slunce vysoko nad námi jen hřeje. Vstupní portál zámku jen září. Drze chytáme za kliku brány u předzahrady, potom dokonce i samotného zámku a pořád jdou dveře otevřít. Teprve potom zjišťujeme, že jsme vlastně v zámeckém hotelu. Dostali jsme se i do zahrady, kde mají dokonce skleněný „budinek“ ve kterém jsou WC i se sprchou. Ale vše je tak nádherně opravené, že se nemůžeme tou krásou ani nadechnout. Pak jsme si přečetli na plakátech něco o historii tohoto místa a kraje.
Všechny detaily o zámku jsou k dispozici na webu
https://www.zamekhradek.cz/galerie-hradek/
na zámku v Hrádku
na zámku v Hrádku - zahrada
Pak se jelo po místních klikatících se silničkách nahoru i dolů a už jsme stáli u zámku v Mokorusech. Zámek ještě potřebuje hodně peněz na jeho rekonstrukci, ale má za sebou bohatou historii.
u zámku v Mokrousech
u zámku v Mokrousech
Pak přišlo další zastavení v obci Hory matky Boží. Tady měla být procházka po křížové cestě, ale my nafotili jen kostelík v centru obce a jelo se dál. Prostě byla tu jen směrovka jděte po červené, ale že to je právě ta křížová cesta nebylo nic zmiňováno.
A jako vždy nasedáme a popojíždíme směr Velhartice. To je místo, které bylo v naše, plánu cesty při poznávání Šumavy.
na náměstí ve Velharticích
na náměstí ve Velharticích
Nejdříve jsme projeli až na náměstí, kde to také ještě spí, bylo jen 9.00 hodin. Na plakátech jsme se dozvěděli, že odpoledne tu proběhne i rýžování zlata. Takže další překvapení. Podle směrovek zjišťujeme, že to hlavní, a to je hrad, najdeme, když se vrátíme kousek zpět před město.
skansen v podhradí
prohlížíme okolí hradu Velhartice
Nebyl problém a už vystupujeme z „autíčka“ na velkém parkovišti. Jsou tu jen další tři vozidla. To sděluji proto, že když jsme se vrátili, bylo velké parkoviště zaplněné.
Bylo to jen kousek do kopce a už jsme se kochali krásnou přírodou, stavbami dobového skansenu, prezentujícího podhradí. A měli jsme takové štěstí, že i když jsme nespěchali, po zakoupení lístků, jsme se dostali do první komentované prohlídky hradního okruhu se skvěle vyprávějícím průvodcem. Webové stránky hradu a okolí jsou
https://www.hrad-velhartice.cz/cs
to bílé je zámecká část na hradním nádvoří
a zase na nádvoří hradu Velhartice
Prošli jsme se po hradě a kochali se rozsahem hradu. Stavbu zámku jsme jen shlédli, ale nám tohle poznání stačilo. Průvodce dal otázku, kdo že tady v okolí trávil zbytky svého života. My to věděli a tak se nám i podařilo popojet k chatě Jana Wericha, jen kousek od Velhartic.
A protože se ozýval hlad a blížilo se poledne, zastavili jsme na místě, kde se nám to líbilo, stálo tam i hodně aut a po vystoupení se na reklamě nabízela i dobrá kuchyně. Bylo to při silnici do Železné Rudy. A byla tu i rychlá obsluha, takže se nám to tu i kvůli dobrému jídlu líbilo, i cena byla „normální“.
u restaurace na cestě do Želetné Rudy
u restaurace na cestě do Želetné Rudy
No a jsme na Šumavě a v Železné Rudě.
kostel je nádherně opravený
interiér kostela v Železné Rudě
Pak už to bylo jen kousek do obce Špičák kde jsme si odstavili „autíčko“ na neplaceném parkovišti a vyjeli jsme dobovou jednosedačkovou lanovkou na vrchol Pancíř.
jedeme na Pancíř
restaurace s rozhlednou na Pancíři
Tady jsme se nadýchali horského vzduchu, podívali se z rozhledny nad chatou do okolí a jelo se zase zpět. Zpět jsme také zajeli do samotné Železné Rudy, kde pro obyčejný prostý lid se nabízí potraviny zásadně jen zprostředkované vietnamskou komunitou. Tato komunita pro návštěvníky, hodně pak těch z Německa, nabízí skleněné koule na zahrádky, košíky a jiné hnusoty snad všude, kde bylo volného místa.
zátiší, které je možné velmi často vidět v Železné Rudě i jinde při hranicích
v centru Železné Rudy
Ale jak to vypadá za hranicemi v Německu. No a tak jsme jeli do Alžbětína, kde také končí Česká národní železniční společnost a za obyčejnou cedulí „stop“ pak jezdí jen společnost Německá. Projít si to můžete na obou stranách a tak se i stalo. odstavil jsem „autíčko“ na Německé straně a nezaplatil parkovné, ale to jsem si uvědomil až když jsme nasedali a jeli zpět do toho krásného Česka.
na německé straně v Alžbětíně
no a tohle je v našem Česku
Na Německé straně je museum železniční točny a krásná restaurace plná německých důchodců. V bývalé výpravní budově je museum.
Na té české je snad i původní čekárna na tmavé chodbě obchod se skleněnými koulemi. V amplionu jen hlásí, že vlak bude mít zpoždění. Jinak prázdno a pusto. Tady je možné pozorovat ten rozdíl mezi východem a západem, jak se dříve říkávalo.
na německé straně v Alžbětíně
na německé straně v Alžbětíně
A protože se blížila noc, bylo potřeba najít místečko na zaparkování a přepsání. Jako bývalý zaměstnanec u železnice jsem si vytipoval stání na odlehlém místě při železnici a tak jsme zajeli do obce Zelená Lhota a pak silničkou do vrchu k zastávce a pěkně se tam zašít.
slunce zapadá , je viděno od žst. v Zelené Hoře
slunce zapadá , je viděno od žst. v Zelené Hoře
Za výpravní budovou se povedlo najít taky zdroj elektřiny a bylo vystaráno. Už jen procházka při zapadajícím slunci, nahlédnutí do hotelu Zach pod zastávkou a šlo se spát.
Snídáme po odjezdu prvního vlaku směr Alžbětín a pak se zase jede za poznáním Šumavy. To už byla neděle 13.září a bylo zřejmé že opět bude modrá obloha a vysoké teploty.
Fotky pořízené při putování ze Sušice do Zelené Lhoty přes Železnou Rudu s prohlídkou zámku v Hrádku a hradu ve Velharticích :
Similar Posts:
- 03 – Putování krajinou Šumavy – neděle 13.září. – 17.9.2020
- 01 _ Vyrazili jsme jen na dva dny do okolí Znojma. – 14.8.2017
- 02 -Zase za poznáním okolí Třeboně – středa a čtvrtek – říjen 2018. – 17.10.2018
- 02 – Den druhý našeho poznávání národního parku Dyje u Znojma. – 14.8.2017
- 01 – Vzpomínka na pobyt v Harachově – srpen – první část – 26.8.2023
Both comments and pings are currently closed.