Utekli jsme do krajiny kolem Velkých Karlovic.
Byla sobota a pak neděle 15.listopadu. Nouzový stav trvá, počasí celý předchozí týden nestálo za nic, jen stále podmračené a vlhké a studené počasí. V neděli ale hlásí, že by se to mohlo místy na Moravě zlepšit a tak riskujeme a jsme v sobotu odpoledne v Bystřici pod Hostýnem, kde nám odpolední procházka městským parkem Zahájené, zabarveným v podzimních barvách, zlepší trochu náladu a zejména pak to vylepší setkání s jezdkyněmi na koních, kdy jeden je malý proti tomu „strašně velkému“ , kočárovému hřebci. To tedy byla paráda.
městský park Zahájené v B.p.H. městský park Zahájené v B.p.H.
V neděli pak hned po ránu jedeme přes Troják na Marušku s tím záměrem, že by jsme mohli pozorovat údolí Hošťálkové v mlžném oparu. Ale bohužel poznali jsme jen podmračenou krajinu, která je však i v tomto počasí krásná, romantická. pak už jen cesta přes Vsetín do Velkých Karlovic.
Protože nás celý rok přitahovala myšlenka podívat se na Kohútku s nadmořskou výškou 913 m n.m. . Odbočili jsme v Novém Hrozenkově do obce Velká Vranča a pak výjezdem na Kohútku. Už na této úzké silničce odzvonilo semaforům, které řídili intervaly pro výjezd, protože jsou tady vystavěny výhybny se silniční značkou a jedou tak auta plynule nahoru i dolů. Měli jsme za to, že v tomto počasí tam bude málo lidí a budou i krásné rozhledy do krajiny.
Málo lidí nebylo a parkoviště bylo téměř plné aut a to i se značkami ze Slovenska. Tak jsme se šli jen nadýchat horského vzduchu k chatě Portáš a pak zpět.
u chaty Portáš v pohoří Javorníky parkoviště pod Kohútkou v 11.30 hodin
Jen jsme zírali na to množství chat těsně za hraničními kameny na slovenské straně. I lesní cesta byla upravena na pevnou šotolinovou komunikaci. Na chatě Portáš bylo zavřeno a na dveřích cedulka „nejbližší výdejové okénko na chatě Kohútka“. No prostě je tu doba kovidu. Cestou zpět , ale i tam se místo pozdravení natahovali roušky přes nos. Zdravení, které bývalo zvykem a tak časté, už tu ani není a tak jsme asi i proto nezdraví. Protože dříve se samým zdravením každý jen „uzdravil“
u chaty Kohútka to je v mlze i když jsme v 913 m n.m. jinak kvůli kovidu vše zavřeno
Když jsme se vrátili k parkovišti pod Kohútkou, tak už bylo téměř zaplněné a bylo tomu tak i na parkovišti hned u chaty Kohútka a tam i v té zimě a v té mlze i fronta u výdejního okénka.
Slunce nebylo a tak jsme popojeli, tedy sjížděli jsme úzkou silničkou a museli jsme zastavit u umělého jezírka, které slouží jako nádrž vody pro umělé zasněžování. Už tu byl totiž krásný výhled do krajiny, kterou si pamatujeme z jarních měsíců.
fotíme cestou z Kohůtky fotíme cestou z Kohůtky
Potom jsme dojeli do Velkých Karlovic a dojeli až ke dřevěnému kostelíku a na hřbitově nalezli konečně i pomník jednoho z bratrů Schneiderkových, kteří zachycovali ve svých dílech krásu Beskyd a Javorníků.
na hřbitově ve Velkých Karlovicích je zde pochován jeden z bratrů Schneiderkových, Alois
A protože jsme nad obcí v hotelu Tatra pobývali ještě v době, kdy v dobré ceně za pobyt byla polopenze i procedurami, jeli jsme se podívat, tedy jen nahlédnout do hotelového okolí, aby jsme mohli porovnat změny. Na dnešní nabídkovou cenu už asi nepřistoupíme a necháme si zajít chutě.
jsme u hotelu Tatra ve Velkých Karlovicích jsme u hotelu Tatra ve Velkých Karlovicích
Ano, hotel který je od pohledu krásně rekonstruovaný, jen ty tenisové kurty co tu bývaly a my si na nich i zahráli jsou minulostí, máme za sebou a jede se vzpomínat na Soláň.
Vlastní wellnes hotel Soláň, ale i hotel Čarták byly zavřeny, nikde žádného personálu, ale parkoviště byla plná a cesty taky plné lidí a to i těch co nedodržovali vyhlášená opatření, takže grupy bez roušek a jen s hulákáním a popíjením.
a jsme na Soláni a té babce je zima jako nám ogar si stále poskakuje i když tu byl i v roce 2009
Museli jsme si předem odstupovat aby jsme se vyhnuli nezodpovědným ignorantům, kteří v nás asi viděli nepotřebné důchodce.
Jen ty dřevěné sochy tu jsou pořád a nikam nemusí ustupovat.
Hotel Soláň má stále něco nového. Nyní už pes jeho louku nedojdete do ateliéru Hofmanových a musíte to obcházet. Staví se tu pod parkovištěm nová bouda ale je tu i nová kaple pro svatební obřady.
zahradní terasy se sochami místních malířů po roce 2017 je tu i nová svatební kaple
Ten dnešní den nesplnil naše hlavní očekávání, pokochat se výhledy z hor a tak jedem přes Rožnov pod Radhoštěm domů do Olomouce.
Ale jednou na zájezdu jsme se potkali s lidmi, co bydlí v obci Veselá. když jsem před Valašským Meziříčím uviděli směrovku Veselá, hned jsme odbočili a jeli a jeli a pořád do vrchu až jsme skončili na nejvyšším parkovišti v obci s cedulí „vyhrazeno pro faráře“. byli jsme u kostela nad obcí, který je obklopen malým hřbitovem a nad námi jen modrá obloha a výhled na protější vrchy Trojačky nad Zubřím a Zašovou. Uklidnilo nás jen to, že hřeben Beskyd s Radhoštěm byl ještě pořád v mracích.
konečně je tu modrá obloha, ale to už jedeme domů kostel i fara stojí až na konci obce na vrcholu s výhledem
Tak a je konec nedělního výletu, kdy jsme byli jen asi na čerstvém vzduchu a zklidnili jsme mysl narušenou tou dobou kovidovou. Snad budou i krásnější dny.
Tady je několik fotek z tohoto výletního pošmourného dne do okolí Velkých Karlovic :
Similar Posts:
- Návštěva hotelu Soláň v Beskydech – bílá sobota 2017. – 19.4.2017
- Sobotní výlet do Velkých Karlovic, část Pluskovec. – 6.3.2023
- Květnové svátky 2017 v Beskydech. – 11.5.2017
- 05 Neděle 12.července v okolí našeho hotelu na pláži, ale i podvečer v městě Rhodos – 19.7.2020
- 03- Zážitky z ostrova Fuerteventura – den druhý v zapůjčeném autě – 31.5.2024
Both comments and pings are currently closed.