Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

03_Dubaj poznávání starého města Deira s průvodkyní v dopoledních hodinách

Uloženo v : Spojené Arabské Emiráty - Dubaj napsal facero

Pro.9,2021

03_Dubaj poznávání starého města s průvodkyní v dopoledních hodinách

Dnes bylo 30.listopadu a tedy úterý. Po snídani si jdeme sednout před hotel na lavičku a čekáme až někdo pro nás přijede a pojede se na prohlídku jiné, straší části Dubaje. Tentokrát jen se zpožděním 10 minut s velkou omluvou, že tudy už paní projela, ale nevšimla si názvu hotelu. My nasedáme a vyráží se na prohlídku, která je spíše zaměřená na starou část Dubaje. První jízda je podle hlasu z mobilu k muslimské mešitě, kde je dovoleno provádět prohlídky za určitých podmínek i cizincům.
Mešita je objevena mezi rodinnými domy, tedy mezi oplocenými zahradami. Paní průvodkyně, znalá prostředí a toho, jak to tu chodí, nás odvedla do převlékárny. Tady jsme si vybrali hábit co nám padl na naše oblečené postavy.

první zastavení - mešita kam může i cizinec na prohlídku na prohlídce mešity v Dubaji

I tady platilo, že šaty dělají člověka. Najednou z nás byli muslimové, já v bílém a žena ve fialovém, ale ta měla na výběr více barev. Pak přišla muslimka co to tu asi i hlídá a provedla u ženy odborné pokrytí hlavy. I průvodkyně se musela převléci a ukázat doklad, že může provádět. Pak už jsme jen koukali a poslouchali. Nebyla to stará mešita jak by se dalo předpokládat. Tahle byla postavena v roce 1986 a pak rozšířena v roce 2003 a opravena v roce 2011. Koberec byl vyroben v Německu. Dostali jsme výklad k muslimskému náboženství a byli jsme upozorněni na displej, kde jsou vidět časy, kdy je třeba se pomodlit.
Z této mešity jsme jeli k místu, které je nazváno FRAME, rám.

pod vyhlídkou FRAME výhledy z FRAME

Je tu v parkové úpravě osazena „zlatem“ se lesknoucí stavba vysoká 150 m, kam se vyjede výtahem a prochází se po horní plošině, kde je skleněná podlaha na kterou zpočátku nehodláte vstoupit, protože pod vámi je těch 150 m.

výhledy z FRAME skleněná podlaha a pohled pod sebe

Pak si jako každý nějak zvyknete a prožíváte si to po svém a fotíte na jedné straně výhledy na nové stavby a na druhé straně to staré, co tu bylo na počátku věků. Ve frontě k výtahům na vás dýchá historie v exkluzivní expozici, protože mezi starými předměty jsou živé, ale jen dvoubarevné postavy, které pracují, prodávají, šijí oblečení, žehlí prádlo.
Průvodkyně na nás celou dobu čekala na parkovišti. Pak se jelo do starého města, kde nás čekala prohlídka obchodů a obchůdků. Nebýt průvodkyně, asi by to bylo hodně složité, protože obchodníci jsou neomylní a hned poznají jaká síla ve vás je na smlouvání a vyjednávání. Já jen fotil a poslouchal co nám průvodkyně vykládala. Bohužel dojem se uschoval jen ve fotkách, informace velmi rychle vyprchaly.

v uličkách Deiry - staré části Dubaje v uličkách Deiry - staré části Dubaje

Co na této části bylo zajímavé, bylo to, že našla parkoviště plné osobních korábů. A i tak své auto nechala na pospas obsluze s tím, že jim dala klíče. Jen tak mimochodem, když jsme z parkoviště odjížděli, auto stálo úplně jinde a bylo otočené tak, aby jen odjelo. A taky jsme viděli jak s jinými auty šikovně manipulují. To bez zkušenosti místních poměrů, by byla věc k nezaplacení. Na ulici jen tak zaparkovat se prostě nedalo, všude bylo obsazeno. V mapě si informaci tohoto typu a tak blízko tržišti neobjevíte.
Po prohlídce obchůdků na základní trase jsme se dostali i do malé uzoučké uličky, kde jsou obchůdky indů a i tohle bylo zajímavé, bez průvodce bychom to nenašli.
Pak jsme zašli na nábřeží ke kanálu a nasedli do vodního taxiku. Malé dobrodružství původkyně vylepšila tím, že nám koupila studenou vodu na jízdu vodním taxikem.

pohled z vodního taxiku taxi vyjede až je obsazené, jízdní řád není třeba

Na druhé straně kanálu jsme po chvilce odbočili do uličky, kde se obchoduje jen se zlatem, stříbrem a diamanty. Nekoupili jsme si tady vůbec nic, ale uviděli jsme největší zlatý prsten, jehož jedinečnost je evidována v knize rekordů. Dozvěděli jsme se, že se tady za rok prodá až 51 tun zlata. Za výkladem bylo k vidění kde co. Vše bylo vyrobené jen ze zlata. Zlato pod 18 karátů se tady nevede.

jsme ve zlaté uličce, prý za rok zobchodují i 51 tun zlata určitě koupíte, máte-li na to

Když jsme se vraceli došlo k tomu, že jsme si mohli koupit něco na památku, něco co nám připomene chvíle v Dubaji a co asi kupuje každý turista.

Byl to obchůdek hned na okraji uličky s kořením. Jak už to bývá, průvodkyně tu má svůj kontakt, svůj obchůdek. A byla to podívaná a sranda k tomu. Muž, pohledný Iránec, uměl Česky, Maďarsky, Polsky, Rusky, Čínsky, Japonsky a dokonce se pochlubil Mandarinštinou. No a došlo k nákupu. Už věděl co si může dovolit a tak první nástřel za zboží byl 420 AED. To si Češi vždycky koupí prohlásil krásnou češtinou. Byl to set balíčků s různými druhy koření, a tři kusy balení byla pěkně těžká. Pak došlo na poznávání vůní šafránu, vanilky, skořice, a jiného koření a předvedení i jiných obchodních triků. Já mezi tím, dohledal požadovaný obnos a prodavač vzal 400 AED a prohlásil, že to je dobrý a dal nám ještě dárek. Těch 400 AED zůstalo už v jeho kapse, ale navíc jsme měli absolutně nejlepší životabudič pro muže, prý viagru, tři tobolky vanilky, nějaké gramy šafránu, datle balené v čokoládě. Mezi tím ochutnávka skvělých datlí, oříšků, no prostě byla to velká zábava a to vše díky tomu, že naše průvodkyně mu sem vodí i jiné české turisty a taky proto, že tentokrát to byli jen dva cizinci a on měl velmi dobrou náladu a ona byla blond a to oni milují.

ale i dětem něco koupíte no nekupte to

Obtěžkáni kabelami s nákupy sedáme na vodní taxi, já dal galantně za tři lidi jen tři AED. Dojdeme k parkovišti, nasedáme a máme to staré za sebou.
Průvodkyně nás dovezla až do obchodního centra Mall pod věží Burj Khalifa. Byla sama ráda, že máme tohle přání, protože ona tady měla další zájemce a kde jinde se setkat, když ne na známém místě.
My jsme se rozloučili a zařídili si zbytek dne už po svém. Trochu času jsme věnovali prohlídce obchoďáku, prý největšího na světě.

Postáli jsme u akvária a pak se podívali na kostru brontosaura, co si do tohoto obchoďáku jeho vlastníci koupili.

a už jsme v cíli, obchodním domě s aquariem uprostřed majitelé si to vylepšili kostrou brontosaura

Poseděli jsme pak i u obrovské hromady čerstvých hranolků a při tom se kochali pohledem na jezero pod věží a na procházející se davy lidí, co tohle místo musí vidět, když jsou v Dubaji. Po sjedeném množství hranolků jsme udělali totéž. Fotili jsme vše kolem nás, protože poprvé, když jsme zde byli, byla už tma. Ale měli jsme za lubem i jinou trasu s cílem uvidět operu a domy z druhé strany ulice za věží.

tenhle je ale největší na světě a už se jen procházíme a fotíme vše pod věží Burj Khalifa

No zvládli jsme to a jen jsme se kochali úžasnými stavbami. Být učitelem architektury, tak sem zavedu studenty, aby to viděli a každou z těch staveb namalovali, aby prožili ty křivky, ten prostor kolem nich. Aby se ptali jak se počítají spotřeby energií a vody, jak se řeší odpady a podobné technické problémy u těchto vysokých budov. Je to velký rozdíl od staveb, které jsem už po světě mohl vidět. Tady ty „věžáky“ mají prostor a způsobí vám optický klam. Na první pohled si myslíte, že nejsou daleko od sebe, ale podle bolesti nohou vnímáte délku ulic podle nichž jsou postaveny. Vnímali jsme i stavby, které ještě stále rostou a vnímal jsem i to, že bych v pracovním výtahu, který je osazen na plášti budovy, jet asi nikdy nechtěl a nemohl.
Odpolední prohlídku jsme směřovali ke stavbě, kterou nám po telefonu doporučil syn. Prý máme vyjet nahoru a vykoupat se v bazéně, který je nejvýše položený nad silnicí. No byla to zajímavá stavba, kde je v horních patrech skutečně velký bazén, ale doma jsem zjistil, že byl otevřen i jiný, ještě výše položený bazén a z kruhovým výhledem na Dubaj.

a tady je budova dubajské opery tak co vyjedeme na horu ?

K budově jsme došli, dokonce se i doptali na možnosti, jak se na bazén podívat, ale jaksi se nám ta kapsa zmenšila. Jen při kávičce bazén viděti totiž stojí 85 AED. Ta káva je pak v ceně.
Co na tomhle odpoledni bylo nejpěknější, bylo asi to, že jsme se báli toho, že budeme muset ještě jít zase tím 1,5 km dlouhým tubusem až na zastávku metra. Ale my se jen tak po procházce, tedy delší procházce, objevili přímo z ulice ve stanici metra. Takže postačilo vyjet schody k turniketům a jet domů. Cestou jsme pak z okna soupravy viděli ten druhý obchoďák, kde se po nakupování můžete obléci do zimního a zalyžovat si. Takže už to bylo zařazeno do plánu na další dny našeho pobytu.

jsme u hotelu a můžeme se vykoupat na vrcholu ? vidíme další obchoďák, kde si můžete po nákupech i zalyžovat