01 – Byli jsme opět na ostrově Ischia.
01 – Byli jsme opět na ostrově Ischia.
Naposledy jsme byli na tomto pohádkovém ostrově v Neapolském zálivu, alespoň podle mých zkušeností, v roce 2017. A bylo to podruhé letadlem, když poprvé to bylo z Prahy a nyní z Vídně.
V letošním roce 2022, kdy bylo po skončení covidových zákazů a příkazů konečně možné jet na tento ostrov bez velkého rizika, jsme už na počátku února začali s kamarády plánovat a řešit tento pobyt. Nápad vzešel na začátku února a byla tehdy v takovém potřebném předstihu zajištěna zálohová platba na levnější letenky pro skupinu 6 lidí, kteří už s námi na Ischii někdy dříve byli.
Po zajištění termínu pro odlet a přílet na letiště ve Vídni jsme našli cestovku v Česku, která by nás na letiště mohla dopravit. A tak se dne 12. září stalo, že přímo od našeho bydliště jsme vyjeli na ostrov Ischia. Luxus, který byl v přiměřených cenových hladinách roku 2022 se vyplatil. Poznali jsme to v okamžiku, kdy na letišti ve Vídni bylo pro naše letadlo nahlášeno zpoždění 2 hodin.
vozidlo, které nás přepravilo z Olomouce do Vídně na nočním posledním trajektu z Neapole na Ischii - fotl kamarád
To pak mělo ale návaznost na přesun od letiště v Neapoli k trajektu. No a my věděli, že to není jen tak, zejména pak v nočních hodinách. A tak když jsme vystupovali na exitu, stál tam pán s cedulkou, kde byla naše jména a znak cestovky, která to vše zařizovala. No a tento Ital dokonce mluvil obstojně i česky. Do přístavu jsme dojeli 5 minut před odjezdem trajektu. Pán s námi jel na ostrov Ischia a tady nás předal jinému řidiči, který nás dovezl až na místo ubytování. Tady se stala moc zajímavá věc.
Při výstupu se na nás napojila skupinka Slováků, kteří neměli zajištěn přesun na ostrov. Dokonce se jim podařilo uplatit řidiče, který nás převážel k přístavu. Ale pak jsem musel aktivní slovenskou paní upozornit na to, že si musí koupit jízdenku na trajekt, ale asi na to bude málo času, takže lepší bude se domluvit s našim průvodcem. No a k tomu došlo po dlouhém telefonátu a po zaplacení dohodnuté sumy za celkový přesun. Takže tito Slováci, z nichž jedna měla i berle, se nakonec dopravili až do jejich hotelu na ostrově. Pro ně to byl malý zázrak a já tak byl prostředníkem „těch záhadných andělíčků“, kteří mi v nouzi jaksi sami od sebe někdy pomáhají. Dobro jimi páchané jsem tentokrát přenesl na tuto skupinku.
No a na závěr vzpomínky na tento noční a divoký přesun byl ten, že na depandance hotelu jsme dojeli těsně po půlnoci. U vchodu stál pod lampou jiný pán s motorkou a na sedadle motorky si nás převzal, tedy zapsal do listin, nafotil občanky a předal nám klíče a po schodech pomohl odnést i zavazadla. Usínali jsme až kolem 3 hodiny, protože tohle se jen tak bez zapití nedá prožít.
Ráno v 8:00 byla snídaně a my jsme si požádali o přepravu na hotel, jak nám v noci bylo vysvětleno, jak se po telefonu dělá a kde se pro nás dávala snídaně. Přesun byla hodně divoká jízda z kopce asi 800 m. My si hned na poprvé brali i vybavení pro zbytek dne, který spočíval v ležení u bazénků, které měli neskutečné výhledy na moře.
Hotel leží na vrcholu kopce, a proto nese název Punta Chiarito a je to jeden z nejúchvatnějších hotýlků, kde je termální bazén s výhledem na moře a masážními tryskami, malá protáhlá jeskyně s protiproudy na masáže.
z hotelu je nádherný výhled na Sant' Angelo a teď si obhlédnu hotel Punta Chiarito, dokud ostatní snídají
No a na druhé straně kopce je opět termální bazén s léčivou vodou a masážními tryskami. Na tom našem depandance pak je také bazén s termální vodou, kde jsme vždy po ránu před odjezdem na snídani mohli dát několik délek bazénu a při odpočívání mohli koukat na to nádherné moře a v dálce na Sant‘ Angelo.
termální bazén s jeskyní první z bazénků, kde lze masírovat bolístky zad a kloubů u trysek, teplota 32 st.C
No ale to by jsme nebyli my, aby jsme nepoznávali vše kolem nás. Takže konkrétně do vzpomínek zapisuji ranní přesun na pláž Sorgetto, ještě před snídaní. K tomu jsme se rozhodli proto, že delegátka nám v podvečer, kdy se s námi sešla a předložila návrhy na výlety a na pobyty v termálních parcích sdělila, že nám toto místo pobytu závidí, protože po ránu, když nad horkou vodou vytékající do moře stoupá pára.
a přeci, jsou tady dvě místní Italky vycházející slunce barví okolí
To je pak určitě i obrovský zážitek, který ona sama ještě neprožila. No a tak jsme se překonali a vstávali v 6:20, abychom v 7:00 byli na této malé kamenité pláži, kde nebylo tou dobou živáčka, až na dvě postarší Italky, které se rochnily v teplé mořské vodě.
V této zátoce, kam se dostanete po 280 schodech, někdo říká 330 schodech, záleží na tom, odkud se to počítá, je místo, kde ze skály vystupuje horký vzduch a to i do moře a tak mořskou vodu ohřívá.
schodiště na pláž s horkými prameny když jsme odcházeli na snídani, začalo se to vše kolem plnit turisty
Kolem pak jsou z kamenů uspořádány takové „vaničky“ kam si lidé vlezou a užívají si tohoto nezvyklého jevu, kdy z jedné strany dojde k ochlazení těla vodou od moře a z druhé strany vodou horkou od místa vývěru. My tam byli chvíli sami a tak jsme se přemisťovali postupně od mírné teploty až po teplou a dokonce hodně teplou vodu v bazénku. Na přemisťování určitě doporučujeme mít v´boty do vody, protože to tam hodně klouže. Ony Italky to braly jako mloci, pěkně po rukách a až u břehu si opatrně stoupaly. Bylo to velice romantické a hlavně příjemné. Kolem klid a jenom šum moře a k tomu mírné houpání s tělem ve vlnkách na mořské hladině. Po té, co jsme vylezli na břeh, jsme si vše nafotili a nafilmovali, protože ta pára nad horkým vývěrem a bublání vody nad vývěrem, to je skutečně něco nezvyklého. To bublání lze přirovnat k SOOS u Mariánských lázní. Ale vše dobré a krásné musí skončit a tak jsme se v 8:00 osušili, zvedli a vystoupali zpět těch 280 schodů a šli ke snídani. Ta pak byla neobvykle dobrá. Další dny našeho pobytu už byly jen velké vlny a tenhle náš prožitek se nedalo zopakovat. Takže určitě platí, neodkládej nic, co nemusíš a hned jednej, když víš, že to může být jen jednou a pak to už být nemusí.
Ten den jsme se jen už flákali a odpočívali u bazénků na hotelu Punta Chiarito.
Další den se objevila předpověď špatného dopoledního počasí. No ten den nesvítilo slunce z modré oblohy, ale občas se i objevilo, bylo teplo takových 25 oC., ale hlavní bylo, že tou dobou jsme se neflákali na lehátkách u bazénu, ale dali jsme se cestou k autobusové zastávce, abychom poznali, co se tady v okolí objevilo nového. Takže za těch 5 let se změnilo všechno jen k lepšímu. Hotel kousek od toho našeho je Torre Sant‘ Angelo a je po rekonstrukci a je jako cukrová růžová pohádka s nádherným výhledem na moře a třemi termálními bazénky se třemi různými odstíny termální zelené vody.
zcela opravený hotel řetězce Meralisa, tento má jméno Torre Sant' Angelo jsem v hotelu a fotím vše pěkné - pode mnou termální bazénky
Na hotelu Villa Miralisa povyrostly nádherné kaktusy a právě začínaly některé z nich i kvést.
a pak byla i průtrž a pak hned zase čistý vzduch a teploučko krásně to tu začalo i kvést
Pak byl hotel, kde jsme byli poprvé v roce 2001, to je hotel Castiglione. Tady se změnil asi jen majitel a sociální zázemí při bazénech.
a jsme u hotelu Castiglione a jsme u hotelu Castiglione
Na konci naší cesty jsme odbočili k novému hotelu Belveder, kde je výhled na moře jen omezený a musí se za něj připlácet.
malé posezení u bazénu s normální vodou posezení s výhledem u bazénku s jakuzci
No asi bych v něm bydlet nechtěl. No a poslední hotel, kam jsme drze vstoupili, patří už i Čechům. Majitelka byla na recepci a prý od dubna tady zase bude. Výhled na moře se musí připlácet, získat pokoj do ulice je více jak riskantní záležitost, protože určitě jde do pokojů hluk z ulice, směřující k zálivu Sorgetto. No a to je z výletu tohoto dopoledne vše. Pak už jen pobyt u bazénů.
Ale večer jsme se rozšoupli a šli na večeři do doporučené restaurace, kde prý dobře vaří a je odtud krásná vyhlídka i na Sant‘ Angelo. Dali jsme si Italské jídlo. Bylo skutečně dobře navařené, výborné chuti a pro Čechy i vysoké ceny na to, že to byly jen těstoviny.
a pokrmy, které jsme si dali a pokrmy, které jsme si dali
Dát si rybu, u níž je v jídelníčku poznámka „počítá se cena dle váhy“, je asi hodně riskantní pro ty co musí obracet mincí. Ale zapíjeli jsme to i vínečkem z místní produkce nalévané ze džbánku. Doporučuji zajít tedy k paní Gisell, která to tu už dlouho vede a bude vám stačit 35 eur za dvě osoby.
Pak přišel den, kdy jsme se po vlastní ose přesouvali na hotel ve Foriu, který je situován asi 20 minut od pláže Citara a od centra Foria, kam jsme museli každý den, když jsme někam vyráželi autobusem.
toto je náš druhý hotel Park Victoria toto je náš druhý hotel Park Victoria
Více fotodokumentace z pobytu na ostrově Ischia v Neapolském zálivu a ze dvou hotelů a jejich okolí, kde jsme po 11 dnů pobývali v měsíci září od 12.09. do 23.09. roku 2022. je k dispozici v následujícím přehledu :
Similar Posts:
- Na prohlídce Sloupsko-šošůvské jeskyně. – 9.4.2018
- 02_Velikonoce prožité na ostrově Ischia – výprava za přírodou a do historie. – 3.4.2016
- 02 – Výlety na Ischii v září roku 2022. – 30.9.2022
- 02 – Krkonoše termální lázně v Polsku. – 26.8.2023
- GC 03 – výlet kolem písečných dun do Maspalomas – 19.12.2016
Both comments and pings are currently closed.