Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

04 – Návštěva dvou termálních parků na Ischii

Uloženo v : Neapolský záliv - ostrov Ischia napsal facero

Zář.30,2022

04 – Návštěva dvou termálních parků na Ischii

Ve středu dne 21. září jsme poprvé využili od delegátky námi zakoupený poukaz na vstup do termálního parku Afrodité poblíž Sant‘ Angela a pláže Maronti. Do parku se nahlásilo všech šest lidí v této zářijové výpravě.

a tohle je pak nový vstup do parku Afrodite a nyní už jen fotky z parku Afrodite- dolní část

My tento park znali z doby, kdy tady probíhala dlouhodobě rekonstrukce a park byl dlouho zavřený a to i v roce 2016 a 2017, kdy jsme tu byli naposledy. Takže k návštěvě nově otevřeného areálu nás také vedla zvědavost.
Změnila se tady koncepce využití a asi také jeho majitel. Bazény v horní části parku zářily novotou, jen poslední dva nejvýše položené, měly přes schodiště nataženou zábranu a vstup byl zakázán.
Bazény v dolní části byli po rekonstrukci zcela nové, ale menší a ne v tak domáckém prostředí jako u těch přístupných přes most. Z dolní části parku je také možný vstup do moře.

a nyní už jen fotky z parku Afrodite- dolní část fotím na dolní části, která je po rekonstrukci

Co bylo zcela nové, bylo místo vstupu, které se přesunulo do polohy u moře a vstupovalo se přes recepci, která sloužila klubovým členům, tedy těm co zde i bydleli, tak pro vstup do restaurace s krásnou vyhlídkou, kde jsme ještě některé z hostů viděli při snídani, ale na recepci se kupovaly vstupenky či poukazy, které se proměnily v pásku na ruku, která všem pak sdělovala, on sem tento den patří a má zaplacen vstup.
My se hned po ránu umístili do stínu, protože jsme čekali jen modrou oblohu, ale nakonec jsme z této pozice přeložili oblečení na jiná teplejší místa, protože ve stínu začalo být chladno, a připadali jsme si jako v prosinci na Kanárech., kde také na slunci je rozpálené tělo, ale část těla v přirozeném stínu je studená.
Vhod pak přišlo, že jsme si mohli užít jak bazénů s teplotou 34 až 38 oC, pak chladnějších vod v rozsahu 32 až 34 oC. Mohli jsme si ale sednout do křesla, kde teče teplá voda po celém těle a vytváří příjemnou pohodu s výhledem na pláž Maronti.

vše z praku Afrodite, když ještě bylo málo lidí vše z praku Afrodite, když ještě bylo málo lidí

Byly tady i dva bazény s knaipovým efektem, tedy jeden, co měl vodu 40 oC a ten druhý hned vedle pak jen 18 oC. Dalo se mezi teplou a studenou vodou jen převalit přes dělící příčku a zjistit ten skvělý účinek na prokrvení těla. Proto to bylo místo, kde jsem se kurýroval častěji. Všechny vody jsou samozřejmě minerální a léčivé.

tohle je ještě nepřístupná část vše z praku Afrodite, když ještě bylo málo lidí

Nejhorší na tom pak bylo zakončit pobyt v hodnotě vstupu za 25 eur a jít zpět ke konečné autobusové zastávce. Dlouhá cesta do kopce, kolem vás jezdí elektrické vozíky, kde chtějí za svezení 5 eur na osobu, či 10 za jízdu vozíkem s jednou osobou.
My, vyléčení pobytem v léčivé vodě, to dali po svých. Dá se to ještě vyfunět, jen těch přestávek na vydýchání bylo víc. Ale dalo se to maskovat focením toho všeho krásného pod námi.

a poprvé maskuji focením to velké funění z cesty do kopce kolem hřbitova u kostela sv.Michala

Rozhodli jsme se podívat na náměstíčko v Sant‘ Angelu. Takže následoval od kostelíka sv. Michala sestup po schodech, kde každý domeček byl jako malovaný. Byl nově natřený bílou a byl určitě opravený.

pod námi je Sant´Angelo pod námi je Sant´Angelo

Na náměstíčku se hrnuly davy turistů a tvořila se fronta na zmrzlinu či zákusky. Dali jsme si dvě chutě a stálo to 2,50 eura na osobu. Takže se to od roku 2017 nezdražilo a zmrzlina byla i dobrá.
No pak už jen cesta na konečnou k autobusu. Bylo po 18:00 hodině a na cestě s námi šly davy, které jsme si neuměli představit, jak se vlezou do malých autobusů.
Ale jsme tady mazáci, a tak když najížděl druhý z nich s číslem 1, věděl jsem kam se postavit a před sebe nikoho nepustit. To že jsme asi hodně jiných předběhli nám v tu chvíli nevadilo. Co je v nových autobusech divného je to, že označovací strojek je jen jeden a u prostředního vstupu. A v tom návalu a zahuštěném prostoru se ke strojku nedostanete, takže ten, co je na něj namáčknut se stává označovačem pro všechny ty, kteří si podávají jeden lístek za druhým k označení. Po cestě to je ještě dobrý, už místní revizoři přišli na to, že nemají šanci kontroly, ale pozor. Na konečné v Ischia Porto se před otevřením dveří u všech dveří revizoři objeví a nikoho nepustí bez prohlídky lístku.
Další a taky už poslední den našeho pobytu, tedy ve čtvrtek jsme jen my dva s manželkou jeli do termálního parku Tropical. Vstup je hned u konečné autobusu v Sant‘ Angelu. Za poukaz jsme na recepci obdrželi dva obyčejné lístky od „šatny“. Požádali recepční o bezplatný odvoz a ona nám jej objednala. Když přijelo auto, už nás bylo víc a to auto nás odvezlo k zadnímu hornímu vchodu do parku. Tam jsme předali lístek a bylo nám umožněno jít si k bazénům. Bylo tu málo lidí a tak jsme si vybrali místečko v závětří, kde bylo příjemně, teploučko a nikdo kolem nás nebyl a nemohl být, protože jsme byli na konci takové malé terásky s výhledem na moře.

tohle jsou pohledy z místa, kde jsme celý den odpočívali a nyní už jen fotím v parku Tropical

Vydrželi jsme až do 16:00 hodiny a vyzkoušeli vody v 8 bazénech, z nichž jeden byl s vodou 40 oC teplou a sloužil jako Jakuzci. A my v něm byli téměř vždy sami. Pak jen pár kroků a šup do bazénu s vodou jen 28 oC, který byl vhodný k plavání a zase jsme byli jediní, kteří čeřili hladkou hladinu bazénu.

a nyní už jen fotím v parku Tropical a nyní už jen fotím v parku Tropical

No prostě užívali jsme si to.

V autobuse do města Forio jsme jeli téměř sami. Pak jsme se vydali na procházku městem, objevili jeden krásný hotel hned na konci hlavní ulice. Pak ke kostelíku z filmu „Nebožtíci přejí lásce“.

po cestě zpět jsme se pak prošli Foriem a jsme tam, kde se točil film "Neboštíci přejí lásce"

No a pak jsme šli na náš hotel Park Victoria, ale podél pobřeží, kolem velkých balvanů v moři a kolem velkého hřbitova, kde jsem objevil souvislost s bohatnoucí společností, protože takové mramorové kaple u nás ještě na hřbitovech nerostou.

pak jsme se vydali po nábřeží k našemu hotelu a mám tu nádherný nález

Objevil jsem ale ukázku společenské tolerance, neboť hned při hlavní cestě hřbitovem jsem nafotil hrob komunistického předáka s rudou vlajkou, na níž byl srp a kladivo. To by u nás asi dlouho v neposkvrněném stavu nevydrželo dlouho.
Pak už jsme jen seděli na lavičce a sledovali, jak končí den a slunce zapadá za horizont.

byla to nádherná podívaná byl to i krásný konec našeho pobytu na Ischii

No a je tu den poslední, den našeho cestování do chladného Česka. Ráno dle pokynů delegáta máme připravenu snídani již na 6:20 hodin. Jen káva ze stroje, sladké pečivo, džbán ovocné šťávy a croissanty. Víc ne. Pak přijelo v ohlášeném čase 7:20 auto a to nás dovezlo do přístavu. Hned po vystoupení najížděl na hranu přístavu náš trajekt. Řidič nám rozdal jízdenky a rozloučil se.
Po víc jak hodině jsme byli v Pozzuoli. I tady nás poznal řidič, který nás vezl delší dobu po okružní dálnici k letišti. Bylo 11:00 a my čekali na odbavení. Tedy nejdřív na oznámení čísla přepážky, kde nám odeberou zavazadla 20 kg a 10 kg. To ale trvalo do 11:25. Když nás odbavili, už jsme procházeli kontrolou těla a příručního zavazadla. Teprve potom, jsme po dalším čekání objevili číslo našeho gate, bylo to číslo 13. To je nešťastné číslo a taky bylo. Když byl čas odletu 13:25, objevilo se zpoždění s časem 14:50 hodin. Nikdo nic nehlásil, takže jsme málem ze stejného gate a ve stejném čase letěli do Milána. A nebyli jsme jediní. Pak pro urychlení začali odbavovat náš let. Ale ti co už se těšili, že si v letadle sednou už neviděli, že letadlo není ještě přistavené. To se objevilo až ti v tunelu si to odstáli takových 30 minut. My jsme seděli, sledovali a čekali. Vstávali jsme k přepážce až ve chvíli, kdy konečně přistavili letadlo společnosti Ryanair. No pak to letělo jen něco víc jak 1 hodinu. Na letišti ve Vídni jsme ale museli na převzetí zavazadel 40 minut čekat. To už jsem volal řidiči, že jsou problémy, ať ještě nevjíždí do placených prostor letiště. Nasedali jsme do auta tedy až po 17:00 hodině. Cesta domů už pak byla hladká, jen jsme se divili, že v Rakousku mají dostavěnou dálnici až téměř k naší hranici a u nás je jen kolona až k hranici či v opačném směru a o dálnici se jen diskutuje. Asi se tak velké změny, tedy dálnice s konečným řešením už nedočkáme.

Více fotodokumentace z pobytu na ostrově Ischia v Neapolském zálivu a z termálních parků a městečka Forio, ale také snímky zapadajícího slunce, je možné prohlédnout v následujícím přehledu :

[prohlížej jednotlivé fotky]